neděle 23. října 2016

Vzdor - 45. kapitola


Ahojte,
tak co říkáte na příběh? Máte rádi Rachel a Logana nebo vás štvou? Co říkáte na smrt Rachelina otce (minule jsem se neptala, abych nespoilerovala)? 
Díky za komentíky!!!
Vaše Katuš


LOGAN
Dorazil jsem k prvnímu bezpečnému domu jen za tři dny.
Probíhal jsem přes známá loupežnická území, v žilách mi spíš proudil adrenalin než vyspání. Mé tělo bylo jako zmlácené a v žebru mi neustále pulzovalo, ať jsem ho jakkoliv pevně zavázal. Každých pár mil jsem musel zastavit, nucen se párkrát zhluboka nadechnout a dát zpět bolest pod kontrolu, abych mohl pokračovat. Dvakrát jsem spal několik hodin, jen abych se probudil do nočních můr, zažívající plný nápor hrůz mého podvědomí.
Bolest se odmítala vzdát i ve spaní, ale nemohl jsem se jí poddat. Stráže mi pravděpodobně jsou na stopě. Možná i stopaři, pokud se některá z nich vrátil do Baalbodenu v době, kdy jsem utekl. Velitel nebude jen tak sedět se založenýma rukama a čekat, až se Melkin vrátí. Musí si to všechno pojistit.
Já jen musím zůstat jeden krok vepředu.
Procházel jsem kolem prvního bezpečného domu, hledajíc jakékoliv známky života, než jsem opustil přístřeší stromů. Nic živého jsem nenašel, ale na kraji pozemku na mě čekala smrt. Na zemi leželi dva strážci, maso z jejich tváří už bylo do čista vykousané mrchožrouty, ale znak Baalbodenu byla na jejich uniformách stále zřejmá. Nad srdcem měli malou díru.
Byli zabiti velmi účinným způsobem, důsledky jejich smrti mě studily až v kostech. Toto udělal profesionál. Někdo, kdo věděl, jak zabít s děsivou přesností.
Tohle nebyla Melkinova práce. Byl stopař, ale, jak Eloisie poznamenala, nebyl vrah. Nevěděl, jak zabít muže, aniž by ho předtím uvědomil, že se smrt blíží.
A nebyla to ani Rachelina práce. Nebyl jsem si jistý, jestli vůbec někdy někoho zabila. V ní však proudil vztek, a tyto vraždy byly spáchány naprosto chladnokrevně.
Po tom balíku jde někdo další. Přibližujíc se k Rachel a Melkinovi. Jakmile se domákne svého předmětu, jejich životy nebudou o nic cennější, než životy tady těch dvou nešťastníků.
Projela mnou panika při myšlence, že by ten zabiják už mohl Rachel a Melkina najít a jejich mrtvá těla na mě budou čekat někde v lese.
Plán na odpočinek jsem náhle odhodil, přiblížil se k domu a naťukal kód do klávesnice. Uvnitř domu byly v prachu jasně zřetelné stopy. Sklonil jsem se, abych je prozkoumal. Jeden z otisků byl z Racheliny boty. Ten druhy, větší, byl Melkinův. A jeden, který byl už pokryt prachem, byl Jaredův. Pokud tady před pár týdny Jared byl, je možné, že čeká na Rachel ve druhém bezpečném domě. Pokud to tak je, ochrání ji před Melkinem, než dorazím.
Ta možnost byla skutečná, ale tíha odpovědnosti odmítala z mých ramen spadnout. Nemohl jsem vkládat neurčité možnosti do svých nadějí. Musel jsem fungovat s realitou a realita byla ta, že i když se Melkin nepokusí zabít Rachel, mají v zádech vraha a ten určitě nebude váhat a zabije je oba, jakmile budou mít ten balíček.
Prošel jsem domem až do kuchyně, abych doplnil zásoby, když mě obklopil strach, našeptávajíc mi hrozivé věci.
Jdeš moc pozdě.
Rachel nemůže porazit nájemného zabijáka. Probodne jí srdce a opustí ji, jakoby byla prach u jeho nohou. Možná ještě míň než ten prach.
Pokud ji ovšem Melkin nezabije jako první.
Ztratil jsi celou svou rodinu, kterou jsi kdy měl, jen proto, že jsi přišel pozdě.
Příliš pozdě.
V kuchyni byl nepořádek. Zásoby byly vyhozeny ze skříněk a rozházeny po pultu. Zbytky téměř snězené večeře ležely na jídelním stole. Strach se mi zakousl do srdce a odmítal odejít.
Odešli ve spěchu. Odešli, aby utekli.
Musel jsem věřit, že pokračovali na cestě, aby mohli asasína přechytračit. Každá jiná myšlenka by otřásla mou schopností jasně plánovat. Zatlačujíc strach do nejzazšího koutku své mysli, obmotal jsem si svůj hrudní koš a doplnil si zásoby.
Potřeboval jsem si odpočinout, ale nemohl jsem. Každou sekundou, kterou jsem promarnil, byla Rachel blíže ke smrti.
Místo toho, jsem snědl ještě dobré jídlo, napil se vody a naplnil si jí čutoru a spolknul malou dávku medicíny. Zamknul jsem za sebou dveře, znovu zamířil na jih a rozhlížel se po jakékoliv známce, že Rachel a Melkina někdo pronásleduje.
Trvalo mi čtyři hodiny, než jsem ji našel. Blízko jednoho místa, kde se zastavili na jídlo, se za křovím musel krčit muž. Jeho těžké boty byly zabořeny v místech, kde se zřejmě vytahoval na špičky, aby na ně lépe viděl. Nedokázal jsem podle těch otisků určit, jak byl vysoký, ani kolik vážil, ale značka na podrážce jeho boty, která nyní byla zrcadlově vytlačená v hlíně, mi sdělila velmi důležitou informaci.
Byl z Rowansmarku.
Jakmile Rachel objeví balíček, je mrtvá. Jestliže Melkin selže a nezabije ji, zabije ji on.
Mé tělo křičelo po odpočinku. Hlavu jsem měl těžkou a jakoby v mlze. Zhluboka jsem se nadechl, připravujíc se na bolest a rozběhl se.
Vykašlal jsem se na všechno.

Nemohl jsem dovolit svému tělu, aby mi vládlo. Měl jsem na práci zabít jednoho asasína.

11 komentářů:

  1. Katuško, díky moc. Nemohu komentovat, protože na konci každé kapitoly by se mnou seklo. Takže čekám, až bude celé. Ať se mnou radši sekne jen jednou na závěr knížky. Teď ani nestíhám číst. Ale jako obvykle, tvůj překlad mě nikdy nezklamal a už se moc těším. Měj se v následujícím týdnu pěkně a ať ti vše vychází. Zdena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D :D, já jenom doufám, že nezemřu dřív, než tu knihu přeložím... je šíleně dlouhá... :(

      Vymazat
  2. Děkuji moc za překlad kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to má ještě kus práce před sebou..děkuji moc za kapitolu 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat