středa 26. října 2016

Vládci noci - 12. kapitola 3/3


Marcus se podíval na ženu, která stála vedle něj. Měsíční svit se prodíral shůry skrz mračna. Pak si vybral svou cestu skrz holé větve stromů, aby koketoval s Aminými kudrnatými, kaštanovými kadeřemi tak, jak po tom toužily Marcusovy prsty.

Neměla na sobě žádný kabát, který by zabránil ledovému větru. Ten spočíval na zemi za ní, odložen, aby nezpomalil její pohyby v následujících okamžicích. Černé kapsáče objímaly její boky. Nad nimi černé tričko s dlouhým rukávem těsně přiléhalo k jejím ňadrům a úzkému pasu. Přes jedno ramenovisel jeden z dobíjecích bloků, které pro ni Darnell vytvořil, s šesti zásobníky na 31 kulek, které byly na místě přidrženy suchými zipy. Pouzdra na Glock 18 byla připásána k jejím stehnům.
Aminy malé, štíhlé prsty se vznášely v blízkosti rukojeti zbraně, jak zkoumala prázdnou mýtinu před nimi. Její bledé tváře a nos začaly růžovět ze zimního chladu. S každým výdechem se před jejími rty tvořila bílé obláčky.
Sakra, ale miloval ji. Že se to stalo tak rychle, by ho nemělo překvapit. Roland se zamiloval do Sáry za pouhých pár dní.
Neschopen nedotknout se jí v tuto chvíli, Marcus položil svou ruku na dolní část jejích zad, a dával pozor, aby se vyhnul dvěma katanám v pochvě, které visely uprostřed jejích zad.
Vzhlédla k němu se zadumanýma zelenýma očima.
Pořád máš ten pocit?“ zeptal se.
Silnější než kdy jindy.“
Po jeho druhém boku Roland zamumlal: „Jaký pocit?“
Na místo setkání dorazili před pár minutami. Od té doby se nic dvounohého nepohnulo. Velké obytné stavení, které kdysi spočívalo na malebné pasece a sloužilo jako Bastienovo doupě, bylo před rokem a půl po porážce Bastienovy armády zbouráno. Nic po něm nezůstalo. Dokonce ani cementová deska prorostlá plevelem. Bludiště tunelů pod domem, které bylo kdysi domovem sta či více upírů, bylo napěchováno troskami z domu, a pak naplněno a rozšířeno hlínou, štěrkem a pískem. To všechno vytvořilo nízký kopec.
Vysoké stromy, nahodilá směs listnatých a neopadavých, tvořily kolem paseky nedokonalý kruh. Blátivé stopy po pneumatikách, které kdysi tvořily cestu, nyní živily hrstku mladých stromků a křehké béžové zbytky vysokého plevelu.
Co cítíš?“ zeptal se Marcus Rolanda.
Roland mírně zvedl bradu a zhluboka se nadechl.Něco… velmi slabého.“
Marcus to taky zachytil. Zápach tak slabý, že byl spíše jak vzpomínka na vůni.
Muže,“ pokračoval Roland.Skupinu mužů, i když nemůžu rozeznat počet.“
„Tady a teď, zdržujíce se dost daleko na to, aby nám unikli?“ zeptal se Marcus, i když si to nemyslel. Něco na tom zápachu nebylo svěží.
Starší nesmrtelný zavrtěl hlavou.Spíš, že sem přišli a odešli. I když před jakou dobou, to nevím.“
„Možná, že přišli dříve, aby si prošli místo bitvy. Naplánovali svůj útok.“
„To mě taky napadlo.“
„Podívej se na trávu. Dost listů bylo ohnuto a zploštěno, což naznačuje poměrně dost mužů.“
„Ano.“
Marcus zíral do stínů a hledal jakýkoliv šepot pohybu. Jeho bystré oči se zaměřily na malé zlomené větve a proutky, které potvrdily nedávný průchod velkých těles. Přesto se nic kromě listí nehnulo nebo nehoupalo.
Ami se vedle něj neklidně pohnula.Cítím něco zemitého.“
„Něco jako čerstvě okopaná půda?“ Vůně byla stejně výrazná jako vůně rozdrcené trávy.
„Ano, ale nic nevidím.“
Ani on nic neviděl. Nic, co by naznačovalo jakékoliv kopání. Pouze tu a tam byla hrouda hlíny, která byla pravděpodobně vytlačena těžkými kanadami, jako byly jeho vlastní.
Něco není v pořádku,“ zabručel Roland.
Chloupky vzadu na Marcusově krku se zvedly. Okamžik nato k nim dospěla nová vůně.
Někdo přichází,“ oznámil Roland zachmuřeně a tasil své saisy.
Ami sevřela prsty kolem rukojeti svých glocků.Kolik?“
Marcus třídil pachy.Tři nebo čtyři. Všichni jsou upíři.“
Ačkoli upíři byli tři kilometry daleko, když je Marcus a Roland poprvé zaznamenali, trvalo jim jen asi minutu dorazit na mýtinu.
A těch šedesát sekund trvalo snad celou věčnost.
Chápal, proč Roland nyní býval před konfrontací s upíry většinou docela podrážděný. Vzhledem k jeho popudlivé povaze by si většina lidí nevšimla rozdílu. Ale Marcus ho dobře znal. Ale i tak nemohl být více překvapen Rolandovou odpovědí, když se ho na to zeptal.
Jsou to kurva nervy. Dokážeš tomu uvěřit? Devět set let na planetě, téměř stejný počet let strávených zabíjením upírů každou noc a teď cítím nervozitu, která hraničí se strachem.
Proč? Nikdy předtím si z boje s upíry nervózní nebyl.
Nikdy předtím jsem neměl co ztratit. To, co mám se Sárou… nechci, aby to někdy něco ohrozilo, Marcusi. Nechci ji nikdy ztratit. Přesto, každý večer jdeme ven a společně lovíme stále rostoucí počet upírů, a některý z nich by mohl mít štěstí.
Kroky se přiblížily.
Marcus bojoval s nutkáním posunout se blíže k Ami, natáhnout se a strčit ji za sebe. Nemohl snést myšlenku, že by byla opět zraněna a jedině vědomí, že Roland byl mocný léčitel, který mohl vyléčit všechny rány, kromě těch nejtěžších, kdyby všechno šlo do háje, mu poskytovalo útěchu.
Jeho úzkost se také trochu zmírnila vědomím, že Richart byl jen kousek odtud, připraven teleportovat se sem a bleskově ji dopravit do bezpečí tehdy, pokud by to Marcus nařídil.
Stromy na opačné straně mýtiny se rozestoupily. Tři postavy vstoupily do měsíčního světla: Roy, po obou stranách obklopen upíry, kteří vypadali, jako by jejich obraz měl zdobit Facebookovou stránku bratrstva. Měli zlatavé vlasy ostříhané nakrátko. Hezké klučičí tváře. A ze všech věcí byli oblečeni v zasraných basebalových mikinách.
Roy sám vypadal jako jakýkoli jiný dvacet něco letý kluk oblečený v mikině s kapucí visící dolů, s výjimkou toho, že jeho džíny nebyly o čtyři velikosti větší. (Bylo trochu těžké bojovat, když pas vašich kalhot visel pod vaším zadkem a rozkrok byl dole u vašich kolen.) Nejistota, kterou dával najevo včera v noci, zmizela a byla nahrazena samolibou sebedůvěrou, která – co se týkalo Marcusepotvrzovala jeho podezření, že to je léčka.
Tři upíři nebojácně zamířili do centra mýtiny, zastavili a postavili se s nohama od sebe v šíři svých ramenou.
Tři upíři. Čtyři tlukoty srdce.
Se svou rukou stále spočívající na Aminých zádech, jí Marcus čtyřikrát poklepal svým ukazováčkem, aby jí varoval, že čtvrtý je v úkrytu. Pak ruku odtáhl a položil své dlaně na jílce svých krátkých mečů.Myslel jsem si, že to měla být soukromá schůzka,“ promluvil pomalu a coural se dopředu.
Roland a Ami následovali u jeho loktů.
Roy pokrčil rameny.Pojistka. Nemůžeš mě vinit za to, že jsem opatrný, ne? Kromě toho, pokud je ten, kdo říkáš, že je,“ kývl k Rolandovi, „pak možná bude schopen pomoci nám všem.“
Marcus se zastavil několik metrů od nich.
Upíři zaměřili svou pozornost na Rolanda.
Ty jsi Bastien?“ zeptal se Roy.
Ano,“ lhal Roland.
Roy sklouzl pohledem na Marcuse a Ami.Myslel jsem, že jsi chtěl, aby byli Roland a Sára mrtví.“
Roland nabídl Royovi pochmurný úsměv.Kdo říká, že se ta touha změnila?“
„Jsi tu s nimi, ne? Proč teď podporuješ nesmrtelné?“
„Protože já jsem nesmrtelný, ne upír. Mírné nedorozumění, které mi ten, kdo mě přeměnil, nevyjasnil.“
Roy vsunul svou ruku do jedné z předních kapes jeho mikiny a sevřel něco malého, co tam měl schovaného.
Marcus se napjal.
Takže teď lovíš upíry, jako jsem já?“ Royovy oči začaly zářit.
Pouze ty, kteří zabíjejí bez rozmyslu, přeměňují lidi proti jejich vůli a netouží po mé pomoci. Pokud spadáš do této kategorie, ať se tak stane.“
To mohlo být pravděpodobně formulováno lépe.
Roy se usmál. Očekávání proniklo do jeho tváře. „Ať se tak stane.“ Ruka v jeho kapuci sebou cukla.
Půda pod jejich nohama se otřásla náhlým výbuchem.
Hlína, kamení a hroudy trávy a plevele byly vychrleny do vzduchu jako gejzíry, když se upíři vyřítili ze země všude kolem nich.
Co to sakra?
Marcus vytasil meče z pochev, jak Roy a jeho společníci vytáhli nože a vyletěli dopředu se zábleskem v očích a s ohrnutými rty ve vrčení, které odhalily vylezlé tesáky.
Roland a Ami se otočili v tandemu a přitiskli svá záda k jeho. Marcus se ohnal a odrazil dlouhou, velkou mačetu chlapce z bratrstva. Roland začal vrhat vrhací hvězdice s rychlostí a silou kuše vysílající šíp. Výstřely proťaly noc a přehlušily výkřiky bolesti, když Ami vytáhla své Glocky a vystřelila.
Všude kolem nich se upíři valili z kráterů hlíny jako šváby z kanalizace. Museli prorazit zakopané tunely Bastienova doupěte. Prorazili je, vyčistili, a pak zaminovali půdu nad nimi výbušninami, aby vytvořili otvory, které by umožnily zemi, aby je vyzvrátila ven jako lávu.
Pach mužů, který Roland a Marcus ucítili, byl slabý, protože byli namačkáni v tunelech v podzemí, kde čekali, aby trio chytili nepřipravené. Bylo jich tucty a tucty a tucty…
Jeden z chlapců z bratrstva ucouvl, když Marcus vyvolal první krev. Royův široký meč s košíkem – zbraň, která se v upířích řadách vyskytovala pouze zřídkaprořízla Marcusovo tričko a přeťala maso v jeho rameni. Marcus zavrčel a do svého dalšího švihu vložil všechnu svou sílu. Odrazil ránu, která měla oddělit jeho hlavu od zbytku těla a Royova čepel praskla na dvě části.
Roy otevřel ústa, když zavrávoral dozadu.
Hloupý osle. To je to, co se stane, když si koupíš zbraně z obchodních řetězců. Marcusovy zbraně byly staletí staré a byly vytvořeny ručně mistry zbrojíři. Zbraně vytvořené dnes pro amatérské sběratele byly v porovnání s nimi nekvalitní.
Marcus zasadil smrtelnou ránu před tím, než se Roy mohl znovu sebrat. Pak našpulil rty a pronikavě zapískal.
Jeden z Aminých glocků zmlkl. Slyšel, jak zásobní spadl na zem. Ten byl následovaný novým, který byl vložen dovnitř a vytržen z držení suchého zipu. Druhý Glock ztichl právě ve chvíli, kdy vložila první kulku do komory prvního Glocku a obnovila jeho palbu.
Marcusovo srdce bušilo, jak pozorně poslouchal, přičemž sejmul prvního chlapce z bratrstva, pak relativně snadno i toho druhého. Půl tuctu dalších upírů zabralo jejich místo.
Rolandovy saisy, již pokryté krví, se zableskly v Marcusově periferním vidění.
Amiin druhý Glock pokračoval v palbě. Krev vystříkla na zadní část Marcusova krku, upozorňujíc ho na to, jak blízko měla k tomu, aby byla zasáhnuta, zatímco dobíjela.
Sakra! Kde byli–
Richart se objevil za nynějším Marcusovým soupeřem a vrazil mu dýku do srdce. Jak upír upadl, Richart zmizel.
Nůž se zabořil do Marcusova stehna.
Zavrčel a bodl upíra, který nůž třímal.
Richart se objevil o tři sta metrů dál zády k Marcusovi s dýkami stále v rukou. Dva upíři, kteří se hnali k Marcusovi, se prudce zastavili, jak se Richartovy čepele zanořily do jejich hrdel. Richart znovu zmizel, když padli k zemi.
Marcus se zakřenil. Ještě nikdy předtím nebojoval vedle Richarta a musel obdivovat jeho styl.
Skrz upíří armádu se přelil chaos. Už ne tak sebevědomí, začali upíři dělit svou pozornost mezi bojování s Marcusem, Rolandem a Ami a koukáním se divoce kolem sebe, aby našli postavu, která se stále objevovala a mizela v jejich středu, jako smrtka sbírající duše.

Marcus se té výhody zmocnil. Zůstával v neustálém pohybu, když se upíři i nadále škrábali ven ze země.

15 komentářů:

  1. Děkuji moc za další pokračování!!

    OdpovědětVymazat
  2. děkuji moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za přklad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekco !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad a som zvedavá na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  9. wau len dúfam, že sa im nič nestane :o( dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o)))))

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat