sobota 8. října 2016

Vládce bouří - 11. kapitola 1/2


Během několika minut se nad Chicagem rozpoutala bouře. Zahalila město těžkými, tmavými mraky a hustým deštěm. Nebe protínaly klikaté blesky, následovány hromobitím, které rozechvělo všechny mrakodrapy.

Dravec letěl bouří šílenou rychlostí. Když se jeho obrovská křídla zvedala a zase klesala, zařval do nebe svou odpověď a země se otřásla.
Svého pronásledovatele ignoroval. Jeho let byl mnohem rychlejší, jeho silné tělo mělo optimální formu k prorážení vzduchu. A kromě toho byl tvůrcem této bouře, zatímco s jeho pronásledovatelem si pohrávala jako s pírkem. Zaostával za ním čím dál víc.
Dravec patřil k nejlepším stopařům světa. Najít svou kořist byla hračka. Byla příliš nevinná. Nevěděla, že by se před ním měla skrýt. Proměnil se během střemhlavému letu, ale bestie, která mu zuřila pod lidskou kůží, byla mnohem starší a nebezpečnější než člověk. Jeho oblečení, které se při proměně absorbovalo, mu znovu vklouzlo na tělo.
Rozrazil dveře baru a rázným krokem vstoupil.
Dravec se na chvíli zastavil, když do něj narazily neznámé zvuky a pachy.  Smích, hudba, alkoholické nápoje a jídlo. Slabé lidi ignoroval. Místo toho se zaměřil na opravdové potenciální nebezpečí, harpyji a upíra. Opírali se o barový pult, povídali si a sledovali přitom taneční plochu. Jejich ostražitý pohled popíral uvolněný postoj jejich těl.
Poté ji uviděl, svou kořit, na přecpaném tanečním parketu, a ona... Nevěřícně zatřepal hlavou. Bestie v jeho nitru zavyla.
Byla drobnou kráskou s nádhernou postavou, smyslnými křivkami a havraními vlasy, které se při tanci leskly jako tekuté světlo. Vypadala jako bytost z blesků a slunečních paprsků. Pod svůdnými víčky se blýskaly velké šedé oči a její něžné rty měly barvu vlčích máků. Její štíhlé nohy s drobnými koleny byly nahé a drobná chodidla zdobily deset centimetrů vysoké boty. Byla jako ďábelské pokušení, které se kroutilo v jakémsi malém stříbrném nic…
Šaty, to byly šaty…
Ten příšerný kousek obtažené průsvitnosti nebyly žádné šaty. To byl srdeční infarkt, který čekal na svůj nástup. Byly poseté malinkatými, stříbrně lesklými flitry s tak hlubokým výstřihem a tak krátké, že jí sotva zakrývaly bradavky a malou kulatou prdelku. Při každém jejím ladném koketním pohybu se výstřih posunul, aby odhalil poklady, které by měl střežit.
A každý pořádný muž v této budově to věděl. Místnost přímo páchla sexuálním zájmem. Všichni muži v baru ji zaujatě sledovali při tanci a svými pohledy ji svlékali. Z hloubky jeho hrdla se ozvalo zavrčení.
Ona patří mně.
Dravec vycenil zuby, a zatímco kráčel místností, jeho výraz sliboval vraždu.

Normálně Niniane milovala, když si mohla vyrazit. Ale tento večer se jí nějak nedařilo uvolnit se a užívat si zábavu, ať se snažila sebevíc.
Celá věc začala tak, že se na terase objevil Aubrey a Kellen, aby si stěžovali na přítomnost harpyje. Bůhví, kam zmizela Arethusa, která by u toho normálně nemohla chybět, o tom neměla Niniane pochyb. Poté vylezla i Carling, posadila se ke stolu a celou hádku si bez komentáře vyslechla.
Ne, že by to byla dlouhá hádka. „Vím, že Dragos a jeho Strážci neměli s útokem nic společného,“ vysvětlila jim Niniane.
Kellen se zamračil. „Výsosti, prosím!“ řekl.
„Nebuďte hloupější, než je nutné,“ řekla mu Aryal.
Ministr spravedlnosti po ní blýskl uraženým pohledem. Harpyje na něj zamlaskala, přičemž i ve své lidské podobě v sobě měla něco ptačího.
Niniane spolkla vlnu hysterického smíchu. Carling jí pohlédla do tváře. „Harpyje by se nikdy neměly vysílat na diplomatické mise,“ konstatovala. „Jste si naprosto jistá?“
„Prověřila jsem to a ano, jsem si jistá,“ řekla rozhodně a upřela pohled na Aubreyho a Kellena, aby se ujistila, že ji slyšeli.
Aryal se prudce obrátila směrem ke Carling. „Wyrové mají právo podílet se na vyšetřování,“ řekla harpyje. „Pokud se toho zúčastnili wyrové, musí se z toho zodpovídat.“
Teplý závan vzduchu pohnul lemem Carlingina kaftanu, obyčejná bavlněná látka se jí omotala kolem bosých nohou. Zatímco hleděla na Niniane, její dokonalá tvář se ani nepohnula.
Niniane se podívala na Aryal a poté pohledem uhnula k Temným fae. Aubrey a Kellen vypadali napjatě.
Pomalu by měli začít přemýšlet, jaký bude další krok, pomyslela si Niniane. Nacházeli se na křehkém bodě.
Když viděla, jak napjatě se tváří, strnula. Odmítala své přátele zavrhnout, ale jestli nebude opatrná, mohla by si znepřátelit dva mocné zástupce vlády – a spojence u Temných fae, které tak nutně potřebovala.
Hrdlo jí naplnil pocit, který chutnal jako smutek. K oběma mužům řekla: „Wyrové byli dřív přátelé Temných fae. Teď jsou to mí přátelé. To musíte akceptovat.“
Na Aryalině obličeji se objevil divoký úšklebek.
Niiane se obrátila na harpyji a pokračovala: „Útoky směřovaly proti mně, ne proti wyrům. Bylo jich víc a staly se v Říši Temných fae. Nepochybuji o tom, že pachatelé jednali bez oficiálního souhlasu nebo vědomí wyrů. Kromě toho musím podotknout, že tito wyrové nebyli jedinými útočníky. Proto je právo na naší straně a to musíš akceptovat.“
Úsměv harpyje zmizel. Zatímco sledovala Ninianin výraz tváře, ve vzduchu visela ostrá, nevyslovená otázka. Oči se jí zamžily, ale tvář udržela nepohnutou. Viděla, že Aryal pochopila. Harpyje sklonila hlavu.
Niniane řekla: „Uznáváme, jak je pro wyry důležité, aby se na tomto procesu mohli podílet. Musí své dobré úmysly během této přechodné doby dokázat.“
„Ach“, řekla Aryal tlumeným hlasem. „To dává smysl.“
Opustila formální vyjadřování. „Kromě toho mám za sebou těžký týden. Návštěva mých přátel je pro mě útěchou. Prosím, abyste přijali mé pozvání a doprovázeli nás na korunovaci. Vím, že Dragos i tak měl v úmyslu vyslat nějakého zástupce, a mě by vaše společnost potěšila, stejně jako příležitost se s vámi pořádně rozloučit, než se vrátím domů.“
Poté pohlédla na Aubreyho a nemohla zabránit prosbě ve svých očích. Tak to prostě bylo a lépe to za těchto okolností formulovat nedokázala. Šlo o převzetí zodpovědnosti, oficiální prohlášení dohody o spojenectví a loajalitě, kompromis a zároveň příslib budoucích změn, to všechno zabalené do pěkného balíčku. A nemohlo být na škodu, ukázat všem, že má mocné přátele a spojence, i když jí nebudou moci zůstat po boku dlouho.
Aubrey ji pozorně sledoval, než pohlédl na vážně se tvářící Aryal a nakonec na neutrálně se tvářící Carling.
No tak! popoháněla ho Niniane v duchu. Je to dobrá věc. Akceptuj ji a podpoř mě!
Aubrey se znovu obrátil směrem k ní. Promiňte, že se ptám, Výsosti, řekl němě. Jste připravená nás s fakty, které jste prověřila, v soukromí seznámit? Nechci zpochybňovat váš úsudek, jen vás chci požádat, abyste rozptýlila mé obavy o vaše bezpečí.
Usmála se na něj. Zahřálo ji u srdce, že si dělal starosti se zachováním její důstojnosti před ostatními. Samozřejmě, že ano.
Aubrey se zhluboka nadechl. „Nemůžeme zapomenout na svou vlastní zodpovědnost v této věci,“ prohlásil nahlas. „Učinil jsem otřesnou chybu, když jsem vybral Gerila, který vás nakonec zranil. Na to není omluvy.“ Věnoval jí malý, vážný úsměv. „Samozřejmě, že chcete mít kolem sebe své přátele. Musí to být pro vás těžké, nechat za sebou všechno, co jste od svého dětství považovala za svůj domov. Myslím, že toto je na přechodnou dobu dobré řešení.“
Niniane si úlevou oddechla, víc, než jí bylo milé. Poté se otočila na harpyji: „Takže půjdete s námi – samozřejmě, pokud to dovolí Dragos?“
Aryal se usmála a položila jí ruku na rameno. „Přiznej si to, drobku. Jak často ti náš stařík řekl ne? Nenechali bychom si to za nic na světě ujít.“
Tak. Takže přece jenom nebyla až po uši ve sračkách. Ještě ne.
Dohodli se, že Strážci se v rámci krátkodobého opatření do ukončení vyšetřování útoků budou podílet spolu s Carlinginými upíry na zajištění Ninianiny bezpečnosti. „I tak bychom se navzájem navštěvovali,“ řekla Niniane. „V minulosti mě častokrát ochraňovali a známe jeden druhého velmi dobře.“
Když jí poté Aubrey, Kellen a Carling popřáli dobrou noc a odebrali se do svých pokojů, kývla jim na pozdrav. Na její pokyn se i Duncan stáhl na své místo u dveří terasy, kde během chvilky imitoval kamennou sochu. Když byli všichni pryč – nebo aspoň tak daleko, jak to bylo možné - klesla zpátky do křesla.
„Takže několik příštích týdnů budete v mé blízkosti. To by mi mělo získat trochu času,“ zamumlala Niniane.
Aryal přimhouřila oči. „Co tím myslíš, získat trochu času?“
Niniane se se zasténím předklonila a opřela tváří o stůl. „Čas prošetřit ty atentáty, čas zjistit, komu mohu důvěřovat a komu ne. Aspoň trochu. Aspoň nějakým způsobem.“
„To je jednoduché,“ odfrkla si Aryal.
Niniane harpyji pleskla přes koleno. „Já vím, že tobě mohu důvěřovat, šmudlíku,“ řekla. „Nechápu, jak jsem mohla i jen na sekundu pochybovat. Vždyť harpyje, která dovolí, abych ji namalovala růžovou rtěnkou a vlasy jí zapletla do copánků…“
Aryal do ní drcla. „Už s tím konečně přestaň! Proboha!“
Niniane jí věnovala jízlivý úšklebek a pak zase zvážněla. „Mluvila jsem o lidech, se kterými budu žít do konce svého života. Musím si u Temných fae rychle najít nějaké mocné magické přátele, protože jinak je tu ta brutální pravda, že se vysokého stáří nedožiji.“
Aryal si také položila hlavu na stůl a mrkla na Niniane, její rysy zvážněly. „Nic se ti nestane,“ slíbila. Její temný pohled sliboval ještě další věci - například, že každý, kdo by s tím nesouhlasil, propadne peklu. „Ty budeš žít zatraceně dlouho. O to se postaráme.“
Niniane se pokusila polknout i přes sucho v krku. Prsty měla chladné a tak si třela jednu ruku o druhou. „Když už o tom mluvíme, teda najít lidi, kterým bych mohla důvěřovat – taky si musím najít někoho, za koho se provdám.“
Aryalina hlava vyletěla. „Co?“
„Sepsala jsem si seznam kandidátů na manžela,“ zašeptala. „Musí disponovat magickou energií, musí mít vliv a musí to být někdo, kdo chce trůn, ale sám by na něj nikdy nedosáhl, takže musí být v jeho zájmu, abych zůstala naživu.“
Bouřkové oči harpyje se rozšířily. „Dobrý bože, ale fuj!
Niniane cítila, jak se jí oči plní slzami. Ať se snažila jakkoliv, tentokrát přetekly a pak už panika harpyje propukla úplně.
To vedlo k tomu, že teď Niniane tančila a snažila se bavit.
Aryal to domluvila s Duncanem, který to zase mluvil s Cameron a ta dostala nápad vyrazit si do Big Red´s baru. Big Red´s byl bar poblíž hotelu, který vedl policista v důchodu a často ho navštěvovali její kolegové. Jednalo se spíše o skromnější než luxusní podnik, s robustním dřevěným nábytkem, slušnou taneční plochou a malou kuchyní za pultem, která připravovala malý výběr jídel, sestávající převážně z hranolek a sendvičů. Budova se dala dobře bránit, a co bylo ještě lepší: Cameron znala majitele a zaručila se za jeho integritu. Niniane, která by málem udělala cokoliv, jen aby na pár hodin unikla realitě, se nabídnuté šance okamžitě chopila. S elánem se vrhla na přípravu – oblečení, botičky, make-up – prostě plný program.
Kromě toho hudbu a tanec milovala. Opravdu. Když byla pod tlakem, tyto dvě věci ji uklidňovaly. A Aryal to věděla. Už s ní strávila v klubech bezpočet nocí. A půjde s ní i do Big Red´su. Každým okamžikem najde svůj rytmus a pak se to rozjede.
Ale aby našla svůj rytmus, musela ho nejdřív cítit. Měla pocit, jako by ji tělo neposlouchalo, jakoby byla špatně poskládané puzzle, bez obvyklého půvabu. Ani hudba z reproduktorů ji neoslovovala. Cameron, lidská policistka, se protlačila skrz ostatní tanečníky. Na sobě měla džíny a top. Ležérní letní sako zakrývalo její zbraň. Jelikož se na tanečním parketu pohyboval chaotický, nepředvídatelný dav, nehnula se Cameron od Niniane ani na krok, zatímco Aryal a Duncan drželi stráž bok po boku.
Niniane se přinutila k úsměvu, ale vypadalo to jen jako protažení jejích obličejových svalů. Nikdo jiný si toho ale nevšiml. Cameron se na ni také usmála, její tvář zářila potěšením. Myslela si, že se Niniane dobře baví. Ale celá ta věc byla strašná, opravdu.
Byl to dlouhý, pekelně zvláštní den. Kde byl Tiago? Aryal řekla, že se setkal s Runem. Možná, že teď, kdy tu byli Aryal a Rune, tak se opravdu vrátí do New Yorku. Svůj slib dodržel. Zůstal u ní, dokud se jí fyzicky nedařilo líp. Věděla, jak je pro Strážce důležité sliby dodržovat. Vyrazil by, aniž by se s ní rozloučil nebo aniž by reagoval na její telefonáty? Byl to hrdý, nepřístupný muž a ona odmítla jeho podporu před Carling a kompletní delegací Temných fae, takže bylo docela možné, že už byl pryč.
Ano, byla to chyba, že jí zapomněl říct o těch wyrech. Ale po tom všem, co pro ni udělal, si zasloužil lepší zacházení.
Nemohla zapomenout, jak Tiago vypadal, jeho výraz, když ho poslala pryč. Zranila jeho city, a proboha, tak moc se jí po něm stýskalo. Cítila se, jakoby jí někdo amputoval část těla. A chtěla se někoho zeptat, jak se mohlo stát, že se najednou ocitla v situaci, jako z románu z viktoriánské doby.
Sňatek z rozumu? Fakt?
Vyrazila ze sebe rozzlobený, bolestný smích, který hudba naštěstí přehlušila.
Koukněme na ten pokrok. Nejdřív měla strach začít si něco s Tiagem. Potom měla strach, že by jim zůstalo jen málo společného času.  Poté byla vděčná, že s ním mohla strávit aspoň nějaký ten čas. A když ho poslala pryč, málem ztratila naději.
Teď, když Aubrey a Kellen souhlasili s přítomností jejích wyr-přátel, ani nevěděla, jestli je Tiago ještě poblíž. Pokud byl, byla tu možnost, že už nemá žádný zájem. A i kdyby, nevěděla, jestli by s ním dokázala mít vztah a současně si hledat manžela.
Tak to bylo krátké shrnutí jejího soukromého života.
Jak se to mohlo tak hrozně zaplést? Skoro nostalgicky pomyslela na dobu, kdy její jedinou starostí bylo, zda ji Urien nezabije. Urien byl mocný a děsivý, a proto žila v New Yorku pod ochranou jeho nepřítele Dragose. Konec příběhu.
Možná, že si ty věci v hlavě špatně poskládala. (I když tomu nevěřila.) Možná, že nebyl sňatek z rozumu nutný. (I když si byla jistá, že ano.) Možná, že zítra to bude všechno vypadat jinak, když si dopřeje pár hodin spánku. (A několik tequil.)
A proč to tu musí být nekuřácké? Se zaťatými zuby se rozhlédla. Každý věděl, s jakým množstvím stresu se musí policisté každý den potýkat. Někdo tady přece musí mít cigarety. Buďto musí nějakou vyžebrat nebo ukrást.
Vzduch se nabil elektřinou. Na krku a na pažích se jí zježily jemné chloupky.
Ten pocit znala. Znala to.
Světla zablikala a potemněla. Z reproduktoru blízko dveří zaskřípěla zpětná vazba a nad barovým pultem explodovala žárovka.
V břiše se jí ozval mučivý pocit naděje. Otočila se a vyhlížela ho. Byla příliš malá, než aby ho mohla přes hlavy lidí kolem sebe vidět. Poté zaskřípěl reproduktor vedle taneční plochy a hudba s prsknutím utichla.

Lidé přestali tančit.

24 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za další překlad!

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.3658. října 2016 11:41

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé !!! Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem, ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o))))

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad této úžasné kapitoly, těším se , jak to bude pokračovat, Tiago je mým favoritem:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. teším sa na ich opätovné stretnutie :-)
    vďaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem pekne za super preklad kapitoly Tiago do toho...

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad a strašně se těším na pokračování 😆

    OdpovědětVymazat