pátek 28. října 2016

Pekelné kotě - 17. kapitola


Zastavili se kolem večeře ve městě, pokud se tak dá nazývat místo se zchátralými budovami a vzhledem smrtelnického Západu, posílený hlučným hostincem. Felipe skoro políbil hostinského, který mu potvrdil, že mají volné jen dva pokoje.

Více počestný muž by řekl ženám, ať si vezmou větší pokoj. On takový nebyl. Jenny je moje zodpovědnost. Skvělá výmluva. Taková, se kterou dokonce i jeho kočka souhlasila. Moje.
Ačkoliv si myslel, že bude více oponovat v tom, aby se k němu připojila. Dokonce měl připravenou řeč: „Bude bezpečnější, když budeš se mnou a já tě budu chránit.“ A, „Dokážu zvládnout tvůj hlas, dokonce, i když si sundáš amulet.“ Anebo jeho oblíbenou, „Říkali mi, že jsem skvělý v škrábání zad.“
Nakonec jediné co musel říct, bylo, „Měli bychom sdílet pokoj.“ A její rychlá odpověď byla, „Ano.“
Prvně potřebují nějaké jídlo. Jeho břicho zakručelo, obzvláště když ucítil něco točícího se a pečícího se s velkým srdcem. Z čeho velká kostra kdysi byla, ho nezajímalo. Sakra, maso bylo maso bez ohledu, co – nebo kdo – to dříve byl.
Usadili se ke stolku v rohu, jeho záda ke zdi, Jenny vedle něj a Valasca na druhé straně, lenivě pozoroval okolí, když pil odporně pěnivý grog. Zatímco alkohol zaplavoval všech devět kruhů, kvalita se s každým vzdálenějším snižovala.
Dav byl víceméně to, co očekával – démoni, nějaké zatracené duše, prsaté číšnice a pár zahalených individuí snažících se zapadnout, ale trčeli jako holý, naběhlý penis po noci strávené s nymfami.
Nikdy nebylo těžké poznat návštěvníky Pekla. Lekli se, anebo vyskočili při každém hlasitém zvuku. Jejich ruce byly obvykle přilepeny k jejich pasu a zbraním, meče byly jasnou volbou vzhledem k tomu, že střelné zbraně tady nefungovaly, popel a podivná magie podzemí často zacpaly zbraně. Hodně idiotů si myslelo, že dokážou dokázat výjimku a do boje si pistol vzali, což na druhou stranu znamenalo, že zde byl prosperující obchod s náhradníma očima a protézami.
Felipe necítil žádné nebezpečí od přítomných, dokonce ani od lidožrouta s ostny, který seděl na zemi, a pochutnával si na kýtě, která byla skoro stejně velká jako Jenny. Znovu, ta celá věc nezajímej se o to, z čeho byla.
To, co se mu zdálo normální, bylo pro Jenny zcela nové.
Naklonila se k němu a zašeptala, „Jsi si jistý, že jsme tady v bezpečí?“
Zase, gentleman by odpověděl, „Ano,“ odpověděl Felipe, „pravděpodobně ne, takže se drž blízko.“
Což nebyla úplně lež. Nejbezpečnější byla po jeho boku. Z toho důvodu se musela se jejich stehna třít? Pravděpodobně ne, ale neměl potřebu na to upozorňovat.
Servírka dorazila s talíři plnými jídla. Ujistila se, aby se nahnula příliš mnoho, když je dávala před ně. Její bohatá prsa prakticky vypadla z jejího volného trika. Felipe ignoroval její očividné pozvání. I přes jeho dřívější prohlášení nikdy se nevracet podruhé s určitou zelenovlasou svůdnicí, změnil plán. Pardon, ale mám mnohem příjemnější pronásledování v mysli na večer.
Ačkoliv neukázal žádný zájem o servírku, Jenny si toho všimla. Taky to vypadalo, že má prořízlou pusu, i když měla na krku amulet. „Měla bys svojí švadleně vyčinit za to, že ti vyrobila tak špatně padnoucí top.“
„Říká kdo?“ Tmavovlasá servírka se zamračila nad Jennyinu poznámku.
Usměv se pokoušel dostat na Felipovy rty, ale ovládl se. Valaska se neobtěžovala a odfrkla si.
„To, co se moje přítelkyně tady snaží říct, je, že si děvka před jejím mužem a neoceňuje to.“
Felipe chtěl odpovědět, ale Jenny ho předběhla. „Není můj muž.“
Zapomeňte na fakt, že to bylo to, co chtěl sám říct, hnulo mu žlučí slyšet to z jejích úst.
Servírka, očividně ne příliš chytrá, pravděpodobně proto že pila příliš mnoho mozek ničícího grogu za ty roky, se rozčílila.
„Nejsem děvka. Jsem pořádná holka, která nemůže za to, když ji muži shledávají atraktivní. A pokud není její muž, proč se sakra stará o to, co nosím? Vsadím se, že jemu se to líbí. Nebo ne, zlatíčko?“ Obsluha najednou seděla na jeho klíně dříve, než stačil říct, „Nezatahuj mě do toho,“ a zabořila jeho tvář do svého výstřihu.
Uf. Jakoby chtěl čuchat pot a neumyté tělo někoho tak zabedněného.
Žena nebo ne, Felipe neměl problém shodit ji na zem. To v čem neměl ruce a nedokázal vysvětlit, byla okamžitá nezaměnitelná vůně slané mořské vody. Copak je jejich nepřátelé vystopovali až sem?
Nízké bručení vibrovalo vzduchem a rostlo v prostoru. Vlhký vánek divoce voněl a zpěněné vlny naplnily vzduch. Felipe se podíval na stranu a uviděl stojící Jenny, její oči divoké bouří, její vlasy se živě stáčely, kroutící se prameny a její rty byly odděleny a něco říkaly, ještěže měla na sobě amulet, jinak by pravděpodobně zdecimovala každého v baru.
Felipe rozpoznal její emoce. Žárlivost. Zatímco v minulosti se vyhýbal ženám, které se opovážily ji dát najevo – zase ta celá věc nelep se na mě, které se hrozil – na Jenny to bylo sexy. Více než sexy, žhavé, vzrušující a tvrdnoucí.
Chtělo to bytost, co by zařvala. „Bojuj holka! Chce to olej!“ Musel zachytit Jennyinu pozornost a ukáznit její sílu, aby nedošlo k zabití zaměstnance nebo v případě servírky zatracené duše bolestivým ublížením na zdraví nebo proměnou na zombie, což by asi nedopadlo dobře.
Lidé měli tendence si tyhle věci pamatovat a roznášet je. S jejich protivníky, kteří je očividně sledují, by to měl Felipe zastavit.
Taky to udělám, za chvíli. Hned potom co Jenny, která nějak vyskočila z lavice, na které seděli, Valasca jí udělala místo, přešla, no spíše plula jakoby na vlně vzduchu k servírce.
„Omlouvám se,“ blábolila servírka. „Budu držet ruce pryč.“
Jenny neodpověděla, jen pozvedla ruce a zase něco zamumlala tak vysoko, že každý se přikrčil. Znovu díky, sakra, za ten amulet. Bylo to úplně uši drásající a to i pro někoho, kdo neměl hudební sluch.
Dokud servírka nevyběhla ven dveřmi, Jenny dala dolů paže a její nohy se dotkly země. Upravila si vlasy, pomalu se otočila po ztichlém baru, její oči stále divoce modré. Usmála se, sladce. „Někdo další, kdo by chtěl obtěžovat moje společníky?“
Zbývající ženy ho od té chvíle ignorovaly. Valesca se po zbytek jídla ušklíbala, zatímco Jenny jedla ve vyrovnaném tichu. A Felipe, ten byl hladový, ale ne na to co jim majitel nabízel. To co chtěl, bylo růžové, medové a sedělo hned vedle něj.
Bez dalšího incidentu se dostali k pokojům, kde jim Valasca popřála dobrou noc a šla do svého pokoje, který byl naproti jejich.
Hned jak se dveře zavřely, Felipe se uchechtl. „Obtěžovat? Víš, že flirtovat není zločin?“
„Nenazývala bych to, co dělala flirtováním,“ byla Jennyina rozverná odpověď, když odhazovala svůj plášť na židli v rohu.
„Co ty víš o flirtování?“
Procházela se po pokoji, a když to řekl, zastavila se a hodila na něj přes rameno nesmělý pohled přes holé rameno, které vykukovalo z její tógy. „Vím, že není potřeba být tak okatý.“
„Takže si myslíš, že je lepší, když muž a žena hrají hry? Tančí okolo toho, co oba potřebují, místo aby to dali najevo přímo?“
„Někdy.“
„Ale co když je jejich čas omezený?“ zeptal se, rozepnul si opasek a spustil ho se žuchnutím na zem s dýkami, které mu darovaly Amazonky.
„Pak možná přímější přístup je vhodný, ale i tak je tady flirtování a pak svádění.“
„Ah, vážně? A co si myslíš o svádění?“
Usměv. Jeden pomalý, smyslný usměv s jemným olíznutím rtů, sklonila hlavu, což zvlnilo její vlasy, jeden prst sledoval linii mezi jejími ňadry dolů přes látku jejich šatů, zastavila se těsně nad svým pahorkem.
Polkl. Pulzoval. Jak hladověl.
„Možná máš pravdu,“ zašeptala jemně.
„O čem?“
„Proč flirtovat, když můžu být přímá?“
Pomalu a ladně sledoval očima, jak její prsty zachytily sponu na rameni, která držela celou věc na svém místě. Sponu, kterou rozepnula. Rychlé zmáčknutí, které poslalo její róbu na kopičku na zem, zanechávající ji tak jen v jednoduchých kalhotkách. Vlhkých kalhotkách. Vlhkých touhou, kterou mohl cítit… a chtěl ochutnat.
„Chci tě, Felipe.“
Jak jednoduchá slova, slova, která slyšel už milionkrát, ale od ní ho podivně zasáhly. Zahřály ho a vzrušily. Donutily ho zapomenout na tisíce důvodů, které si dal, aby se od ní držel dál. Nevzpomínal, jak přešel pokoj. Najednou prostě byl u ní.
Ale když ji chtěl políbit, dala mu prst na rty. „Tentokrát ne. Líbání je pro milence a podle tebe nejsme milenci, jsme jen dvě bytosti, které potřebují kontakt.“
Ano, hodně kontaktu. Nahého.
Četla jeho mysl, protože si klekla, její ruce stahovaly jeho kalhoty dolů po jeho pevných stehnech. Na její nátlak z nich vystoupil a sundal si triko a obnažil se tak jejímu pohledu.
Povzdechla si, když po něm přejížděla pohledem. „Opravdu máš úžasné tělo. Ale jsem si jistá, že tohle víš.“
Věděl, ale slyšet to od ní ho pozvedlo, nejen jeho hruď v pýše, ale i jeho penis v dychtivosti.
Vzala ho do dlaně, doslova, její prsty se omotaly okolo jeho silné délky, stiskla ho. Nemohl si pomoct a sledoval ji, jak se naklonila a políbila špičku jeho penisu. Jednoduchý polibek, ale zachvěl se. Pak zasténal, když ho olízla, přejela jazykem od kořene až po špičku a pak začala znova. Pružné, vlhké tahy, kterými zkoumala jeho délku, až se jeho nohy chvěly. Felipe se snažil získat trochu kontroly tím, že se zhluboka nadechl. Jemně kousla jeho špičku. Vydal podivný zvuk a nemohl si pomoct, zapletl svoje prsty do jejich jemných kudrlin.
Ještě že to udělal, protože ho pak Jenny vzala do svých úst, sála jeho naběhlou hlavičku, než ho vzala hlouběji. Jeho penis pulzoval nad vlhkým pocitem sání jejích úst. Ale byly to její ostré zoubky na jeho jemné kůži, které ho donutily vrnět.
Dovnitř a ven zajížděla s jeho kopím, její tváře se propadaly, když ho sála, její pusa byla vlhká a vítající. Bylo to tak sakra skvělé. Přidejte k tomu její šťastné steny užívání si a příliš rychle se blížil ke konci. Bojoval, aby se držel zpátky.
Extrémně příjemné nebo ne, nehodlal se jí udělat v puse. S lítostí vysunul svou špičku z jejich úst, málem se zbláznil z jejího nespokojeného zamručení. Vytáhl ji na nohy a i přes její prohlášení, že jen milenci se líbají, to ignoroval. Chtěl ji ochutnat. Tak to udělal. Vášnivě ji políbil a ona mu stejně odpověděla. Když se její rty oddělily, využil toho, jeho jazyk zajel do jejich úst a divoce v nich tančil.
Přitisknutý mezi jejich těly, jeho penis pulzoval proti kůži na podbřišku, tisk připomněl, že chce pozornost.  I přes její původní velící pozici ji Felipe převzal.
 Otočil ji čelem k posteli, přetočil je předtím, než ji položil ruku na záda a natáhl se na ni.
„Narovnej se,“ přikázal jí stroze.
Položila své dlaně na matraci, její zadek svádivě čněl do vzduchu, stále zakryt kouskem látky, kterou Amazonky nazývaly kalhotky.
Nazýval je obtížností a stály mu v cestě. Ne na dlouho. Slabé zatáhnutí bylo vše, co potřeboval, aby je odhodil a odhalil tak její růžový střed, vlhký a zvoucí. Nemohl odolat a olízl ji.
Chvěla se, když nechal svůj jazyk tančit po klitorisu. Vrněl, nebyl schopen skrýt své potěšení nad jejím očividným užíváním. Jemné vrnění vibrovalo proti jejímu citlivému pohlaví, až vykřikla, chvění zaplavilo její tělo.
„Felipe.“ Vydechla jeho jméno a on se málem udělal. Siréna nebo ne, když mluvila, ovlivňovala ho. Lízal ji další chvíli, a lízal by, dokud by se na jeho rtech neudělala, ale jeho tesáky bolely, když bojoval se svou kočičí touhou zakousnout se. Označit ji. Vlastnit…
Nemohl to připustit, nebo se na chvíli zapomenout. Byli jen dvě bytosti, co to potřebovali, ne milenci. A nezáleželo na tom, jak moc správně měl pocit, že to je, ale řekněte to jeho kočce. Dal pryč to pokušení, postavil se za ni, když jeho prsty sjely mezi její chvějící se stehna. Vlhčil je šťávami z jejího pohlaví, pak třel její klitoris, objížděl a třel naběhlý uzlíček, dokud se nekolébala proti němu bezslovnými vzdechy.
Byla na pokraji orgasmu. Byl čas. Zabořil svůj penis do ní v pevném přijetí, kterým se dostal hluboko do ní. Jeho prsty se zabořily do perfektně kulatých půlek, když se její tunýlek stáhl okolo jeho penisu jako sametová rukavice. Žhavá, mokrá a těsná, tiskla ho, když do ní vrážel dovnitř a ven.
Její žádající steny se stupňovaly stejně jako její dech, přidala se a přirážela k němu; vrazil do ní, když ona tlačila proti němu, zasouvala ho hlouběji, dokud nezajel do jejího vítajícího středu.
„Tvrději,“ vzdychala.
Poslechl.
„Rychleji,“ prosila.
Poslechl.
„Felipe,“ vykřikla, když vyvrcholila v orgasmu, který sdílel. Jak by nemohl, když ho její skulinka zmáčkla a tiskla jeho penis při vlnách jejího potěšení, které ní probíhaly?
Zařval, když vytryskl zároveň s ní. Jeho prsty ji poškrábaly, když celé jeho tělo ztuhlo, ale nevypadalo, že by trpěla bolestí, ne pokud druhé chvění orgasmu byl nějakým indikátorem.
Spadla hlavou napřed na postel a těžce dýchala. Nemohl si pomoct a přitiskl se zády na její nahá záda, nechtěl ještě opustit tu blízkost. Ještě ne.
Zachichotala se.
On se zamračil. „Co je tady k smíchu?“
„Hádám, že nejsem zase tak rozdílná od té servírky. Jen jsme zvolila obtěžovat tě v soukromí.“

Mohl by poznamenat spoustu rozdílů mezi nimi, jako třeba fakt že ta servírka by dostala zlaťák a zdvořilé rozloučení, zatímco Jenny… sladká Jenny… Bude vzdychat znova a sdílet s ním postel. A tulení v jeho objetí? Vinil z toho tu špatnou matraci.

13 komentářů: