neděle 16. října 2016

Ohnivý král - 15. kapitola 1/3


Vážení,
další díl Ohnivého krále. Co Vám mám říct? Kikulka ho přeložila a pak jak dlouho ležel u mě na disku… Asi se už ani nemám omlouvat, že? Ale i tak se omluvím.
No, jak bych to shrnul - děj se vyvíjí zajímavým způsobem.
Užijte si čtení
WASPS & Kikulka


Ve svém pokoji Katiyana přecházela jako kočka v kleci alarmující rychlostí. Naštvaná, že se nedokáže zklidnit, otevřela okna dokořán a vystrčila hlavu, aby se mohla nalokat studeného vzduchu. Vítr jí pročesal vlasy, ochlazoval její tvář, ale stejně to nestačilo. Vědoma si ostrého kamene, opatrně se z okna přesunula na malý převis. Sice mrzlo, ale ona se cítila volná. Klidná. I srdce jí zpomalilo, začalo bít pravidelně a ona přemýšlela. O všem.
Tam někde v dáli v tmavém lese, který objímal horizont, žili její přítelkyně v chaloupce, dřeli, aby sebe a svá tajemství udrželi v bezpečí. Někde na cestách před ní, se plahočí celé delegace monarchů, ano, ti královští, na které musela zapůsobit, získat jejich podporu, aby mohla svrhnout svou nevlastní matku a chopit se vlády.
Katiyana zasténala a složila hlavu do dlaní. Protože i přes všechny věci, tu bylo něco dalšího, co si pohrávalo s jejím srdcem a myslí a neměla potuchy, jak se bránit nebo proti tomu bojovat. A vůbec nezáleželo na tom, jak moc se snažila. Na okamžik se jí zdálo, že slyší jeho hlas. Pořádně si přitiskla ruce na spánky, aby se té slyšiny  zbavila. Poslední dobou ji každá myšlenka zavedla zpět k němu.
Pak to uslyšela znovu. Narovnala se, na vše ostatní zapomněla.
„Nech mě!“ slyšela křik. To ji okamžitě postavilo na nohy. Když se výkřik ozval znovu, už se škrábala nahoru na stěnu za sebou a v mžiku se překulila přes hřeben střechy. Křik přicházel z balkónu pod ní.
Na milisekundu si pomyslela, že by mohla sešplhat zpět do svého okna a přeběhnout chodbu, ale už během té myšlenky sklouzávala ze střechy a spouštěla se na balkón.
Rozkopla prosklené dveře a byla připravena hodit nůž.
Alma zaječela, upustila břitvu na zem. Liam se otočil, ručník kolem pasu. Uvolnil se v okamžiku, že uviděl, že je to ona a převrátil oči v sloup. „Příliš pozdě, Katiyano. Už jsem vylezl z vany.“
Její tvář nabyla odstínu rudé a sklonila nůž dolů. „Slyšela jsem tě řvát jako někoho, komu právě sekají hlavu.“
Alma si odfrkla.  „Buď to anebo se mu snaží oholit tvář.“
„Je to to stejné, když držíš v ruce břitvu,“ vyštěkl Lian. „Umím se oholit sám.“
Znovu si odfrkla. „Ne, pokud si chcete oholit celou svou tvář. Vždy necháte malé kousky, tady u uší a pod bradou neoholené.“
„Samozřejmě! Přesně tam, kde necháváš všechny škrábance a řezy.“
„Stačí,“ ukončila to Katiyana. „Liane, když já budu muset nosit tyhle směšné šaty, abych uspokojila šlechtu, tak ty musíš být oholený.“
„Řekl bych, že vypadáš opravdu krásně na to, že máš takové „směšné“ šaty,“ zamumlal Lian. Její srdce zase tlouklo jako o závod.
„Dost vykrucování,“ prohlásila Alma a podala břitvu Katiyaně. „Musíte ho oholit. Prostě musíte.“
Obezřetně si princeznu přeměřil. „Nikdy jsi neholila tvář muže,“ podotkl a začal couvat.
Katiyana sáhl po misce s pěnou. „Ne, ale kůži kočky ano. A veverky. Nebo jelena, když nám ho bohové seslali. Jsi v dobrých rukou.“
Zbledl, ale posadil se na sedátko vedle vany. „Jen buď opatrná,“ varoval ji.
„Neremcej,“ pokárala ho a vzala bradu jednou rukou. Překvapila, jak je jemná a prstem cestovala podél silné čelisti, memorujíc si pocit jeho tváře v jejích rukou. Najednou si vzpamatovala a odtrhla ruku.
Znovu se na něj podívala, ale ztratila schopnost nadechnout se, když nabrala tu dokonalou tvář před sebou. Chtěla se dotknout každé křivky, chtěla-
Katiyana ztěžka polkla a ponořila prsty do pěny. Zavřel oči, když mu ji nanášela na tvář. Oddechla si. Prsty potřela nejprve lícní kosti dolů k bradě a okolo ní. Když se pod jejím dotykem uvolnil, usmála se.
S pevnou rukou, začala likvidovat tu pohromu, která mu narostla na tváři, když nechal své vousy jejich osudu. Zkoumajíc svoji práci, otočila bradu volnou rukou a pokračovala.
Alma se tiše omluvila a nechala je o samotě. Lian otevřel oči a upřeně pozoroval princeznu. Katiyana však nemohla riskovat to, že se v nich ztratí. Nevěděla, jaký měly právě odstín. Jestli ten tmavší, když byly jeho pocity bouřlivé, nebo ten světlý, klidný, který tak milovala. Žaludek jí při té myšlence udělal salto.
Odkdy miluje pohled na jeho oči, když byly plně štěstí a zářily?
Znovu se začervenala a cítila, jak se jí teplo rozlézá od krku až do tváří.
„Je to těžší, než sis myslela?“ zeptal se a snažil se přitom nevyužít svalů na tváři.
„Vůbec ne,“ zamumlala a otřela čepel do ručníku. „Tak, teď si opláchni obličej a budeš vypadat reprezentativně.“
Lian si stříkl vodu na tvář a Katiyana poprvé v životě ucukla před vodou, starajíc se o stav svých šatů.
S přehnanou pečlivostí si prohlížel svůj obličej a se zjevným překvapením zjistil, že je dokonale, hladce oholen „Jak jsi to udělala?“ zeptal se. „Nikdy se mi to takhle nepodařilo“
Pokrčila rameny. „Jak jsem řekla, léta praxe.“  Zdálo se jí, že místnost se začala zmenšovat a ona zjistila, že se s tím svým ustupováním dostala až do dveří. „Nechám tě, aby ses oblékl,“ zamumlala.
Už se neprohlížel v zrcadle a Katiyana si všimla, že jeho oči doslova jiskřily. „Děkuji.“
„Nemáš zač.“


21 komentářů:

  1. Woow :D Jak tam vlítla :D A králíček je vážně částečně malý dítě :D
    Díky moc za další kapitolu! Těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  5. Super! Tesim se na pokracovani.

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za nádherné pokračovanie a teším sa na ďalšie kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci !!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem pekne za pokarčovanie

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat