neděle 2. října 2016

Ohnivý král - 14. kapitola 3/3


Když vešla do jídelny, zaslechla z kuchyně smích a ona byla samozřejmě zvědavá, takže tam nakoukla.

Spatřila Valanku v zástěře a směšné kuchařské čepici, jak stál za sporákem. Calia a Lian seděli na stoličkách a snažili se skrýt své pobavení rukou. Klaribel, Jago, Marchello a jeho žena, Abelina, seděli u dlouhého stolu s nějakým statným mužem, kterého neznala.
Viděla (a slyšela), jak královo počínání komandoval. „Restujete tu cibuli příliš dlouho. A nikdy nedávejte česnek ve stejnou dobu, jako cibuli! Když se cibule orosí, přidejte česnek. Když cibule zesklovatí, sundejte ji z ohně.“ Zavrtěl hlavou a promnul si knír. „Kolikrát vám to mám ještě říkat?“
„Ano, pane,“ řekl Valanka, aniž by se otočil od kamen.
Katiyana zalapala po dechu. V tu chvíli si jí všimla Klaribel. „Král navrhl novému kuchaři, aby mu dával lekce.  A chlapec souhlasil.“
Nikdo si na Valankovu cibuli během snídaně nestěžoval. Omeleta byla dokonalá, stejně jako tlusté krajíce chleba a marmeláda. Když i poslední drobečky omelety zmizely v ústech přísedících, Valanka vstal. „Děkuji, že jste byli ochotni sníst mnou připravené jídlo.“ Jeho služebnictvo se rozesmálo. „Opravdu vám chci poděkovat za vaši asistenci. (propůjčení žaludků pro vyšší dobro – to by bylo něco pro tebe :D –kde je to království? já chci taky snídani, kor v tuhle hodinu :D) Vždy jste nablízku, abyste mi posloužili, ale já opravdu oceňuji veškerou vaši práci a pomoc, která z Ledového krále udělala člověka. Nebylo to jednoduché a jsem rád, že jsem mohl počítat s vámi všemi. Nemohu ani slovy vyjádřit, co pro mě znamená mít vás tu všechny, kteří jste jako moje rodina.“
Calia, rudá se slzami v očích, ho objala. Vtiskl ji polibek na čelo.
Katiyana pocítila náhlé píchnutí v hrudi kvůli něčemu, po čem předtím nikdy netoužila.
Všichni začali tleskat, ale on je jedním gestem umlčel. „Myslím, že Klaribel a Jago by chtěli něco říct.“
Jago se pomalu s úsměvem začal zvedat ze židle, ale Klaribel ho předběhla, vyskočila na nohy. „Budeme mít dítě!“ vykřikla a utáhla si košili, aby všichni viděli její zakulacené bříško.
Abelina se rozplakala, Marchelo si také otřel oči, dřív než jí podal kapesník.
Calia stájnici objala. Katiyana nevěděla, co dělat, proto se držela zpátky. Měla se to dozvědět před nimi nebo ne? Ale přece to byli Klaribelini přátelé!
Lian si ji přitáhl k sobě. „Vypadáš smutně,“ zamumlal.
Začala vrtět hlavou, ale pak se zarazila. „Všichni vypadají tak šťastně a já jsem za ně ráda…“
„Ale?“ pobídl ji.
Zamračila se. „Asi trochu žárlím.“
Lian utáhl objetí a položil jí bradu na rameno. „Máš přece přátele.“
„Mám, měla jsem. Ale strávili jsme víc času přežíváním, než žitím. Přála bych si, víc než cokoli, aby i oni měli takové pohodlí a ochranu, jako mám já teď. Přála bych si, abych jim to mohla zajistit.“
„Řekla jsi mi o nich toho málo. Je tu něco, co bych pro ně mohl udělat?“ zeptal se. Po chvíli dodal. „Nechci od nich nic. Pokud ti udělá radost, to že budou ve větším bezpečí a pohodlí, pak budu taky šťastný.“

Nechtěla to říct, ale její rty měly vlastní hlavu a prozradily to tak i tak. „Semena, sušené ovoce, nové nože a oblečení. Dobrý pár nůžek a jehly. Knoflíky, boty, huňaté přikrývky. Sekera a pila. Nasušené čajové lístky. Další knihy. Mýdlo, spoustu mýdla.“ Hrála si s pramínkem vlasů, jak se snažila vymyslet další věci, které by se jejím přítelkyním shodly. „Sponky po Adoru,“ dodala tiše. „Balzám na ruce pro Cidru. A nějaké šité zvířátko  (prostě plyšák, ale toho tehdy asi neměli :D – a co to nazvat hadrovou panenkou, nebo hračkou?) pro Bezejmennou.“
Lian ji sevřel ještě pevněji. „Dostaneš tohle všechno a mnohem víc, pro své přítelkyně. Nikdy jejich jména neprozradím živé duši. (ani mrtvé když už jsme u toho :D – tož co my víme, třeba bude v pekle (nebo nebi?) vyprávět u hodovního stolu :D)“
Dech se jí zadrhl v krku, když si uvědomila, že ve spěchu, aby jim pomohla, vyzradila, co neměla.
Jako by ji četl myšlenky, odvětil: „To je to, co tě učiní dobrou královnou. Víc než cokoli jiného chceš pomoci lidem okolo. Není to slabost, i když vím, že si to myslíš. Nevyužiji informací, kterých se mi dostalo. Vše, co jsi žádala, budeš mít. Dokonce tě nechám jít na vlastní pěst, abys to mohla doručit.“
Ohlédla se na něj. „nikdo mě nebude sledovat?“
„Nikdo,“ slíbil, uvolňujíc sevření. „Jsi připravena na dnešek?“
Pokusila se o úsměv, ale nepřesvědčila ani sama sebe. „Ne. Ano. Nevím… Četla jsem o všech království, doufám, že mi to pomůže.“
Otočil si ji v náručí a řekl:  „To, co ti pomůže, je sebedůvěra. Věř si, drž hlavu vysoko, před nikým se neskláněj.  Splň si svou povinnost, když na tebe budou tlačit, nenech se vyprovokovat. (této rady by se měl držet spíše lian – raději oba…) Děláš správnou věc a oni proti tomu nemůžou nijak argumentovat.“
Najednou si Katiyana uvědomila, že celé osazenstvo kuchyně ztichlo. Když vzhlédla, zjistila, že se na ně každý díval. Lian ji neochotně pustil a ona se od něj rozpačitě odtáhla.
Klaribel se usmála a šťouchla do Jaga. „Nepřipomíná ti Calii?“
„Děkuji za jídlo,“ prohodila Katiyana k Valankovi a celá rudá vyběhla z místnosti.
Všechny sály vypadaly stejně (prosvětlené a dlouhé) a když si uvědomila, že šla déle, než původně chtěla, zjistila, že se pravděpodobně ztratila.
Znenadání si někdo za ní odkašlal. Když se otočila, uviděla Marchella. „Potřebujete pomoc při hledání svého pokoje, má drahá?“
Kousla se do rtu a přikývla.
Ukázal chodbou. „Zadní schodiště najdete tam dole. Vyjděte do dalšího patra, poté odpočte vpravo a váš pokoj uvidíte po levé straně.“
„Děkuji,“ zamumlala.
„Je ještě něco, s čím vám mohu pomoci?“ zeptal se jemně.
Katiyana si ho pořádně prohlédla. Byl starý a na jeho oblečení byste nenašli sebemenší chybičku. Ale v jeho očích zahlédla laskavost, proto se vytasila s otázkou. „Proč všichni říkají, že jim připomínám Calii? Nejsme si podobné ani v nejmenším.“
Zasmál se a nabídl jí rámě. „Možná že jsou vaše vlastnosti i vzhled na první pohled zcela odlišné, ale ty jako bys jí z oka vypadla, když sem přišla poprvé.“
„A jak vypadala?“ zeptala se stále celá zmatená.
„Nezkrotná. Divoká. Hubená. Vášnivá, ale zároveň obezřetná.“
Zamračila se. Opět tady neviděla souvislost. No, možná s výjimkou té divokosti.
„Věděla jste, že sem Calia přišla jako služebná?“
„Věděla, ale nic dalšího.“
Viděla ho, jak se usmál. „Je to její příběh, ale jsem si jist, že ho s vámi bude sdílet, pokud se zeptáte. Ale řeknu vám, že náš král byl zcela ztracen, když sem přišla. Třesu se při pomyšlení, co by se stalo, kdyby se jí nepodařilo vytáhnout zpod masky muže v něm ukrytého.“
Katiyana přikývla, ale nerozuměla tomu.
Marchello si povzdechl a zastavil se. „Lian zde byl vítaným hostem už od svého útlého dětství. Ale i přesto nám neušlo, jak se po tom, co mu Sula vzala otce i matku, změnil. Skutečně se stal Ohnivým králem, stejně jako náš král byl kdysi tak chladný. Všechno, co říkám je to, že možná našel osobu, která mu pomůže strhnout jeho vlastní masku.“
Žužlala si ret, než reagovala. „Já? Myslíš si, že tím člověkem jsem já.“
Marchello pokrčil rameny, ale úsměv mu hrál na rtech. „Myslím tím, že když je s vámi, usmívá se, směje se mnohem víc, než si pamatuju, že se radoval jako dítě.“
Její srdce ztěžklo poznáním a odvrátila se od sluhy s úmyslem vrátit se do svého pokoje.
„Přemýšlejte o tom, co jsem řekl,“ uzavřel jejich konverzaci Marchello.

22 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petrta

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná kapitola:-) Vdaka za jej preklad a korektúru, a teším sa na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. Tak to vypadá, že se konečně Lian začal měnit. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korekúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další kousek kapitoly. Musím říct že komentáře v závorkách jsou opravdu dobré a se snídaňovím královstvím naprosto souhlasím také chci na ráno tu adresu. Jen si nejsem jista že ohnivý král bude mít stejné štěstí jako ten ledový.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že jsem si vbec nevšimla, že jsem poslala kapitolu i s dodatky v závorkách :D Většinou je mažu, aby jste byli ušetřeni některých hlodů, kterými s Waspsem komentujeme knihu.
      Oba jsme se zhodli na tom, že to nás na překládání baví nejvíc :D

      Vymazat
  9. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat