čtvrtek 27. října 2016

Její anděl strážný - 10. kapitola 2/2


„Jak jsi je získal?“ Amélie se naklonila a pokládala mu na ramena polibky, postupně se propracovávala ke klíční kosti a ke krku. Zdálo se jako mučení v této chvíli přemýšlet. Položila mu jeden polibek na bradu a pak se zaklonila. Položila mu ruce na hrudník. Zorničky měla široké v nízkém světle, zatemňovaly její oči a on se do nich díval.

„No?“
Opravdu očekávala odpověď.
„Opil jsem se, a když jsem k sobě přišel, ležel jsem tváří dolů a nemohl si přivolat křídla. Nebe mě zavolalo zpátky a já zjistil, že na mě někdo hodil kletbu, zatímco jsem si toho nebyl vědomí.“
Přejížděla mu rukama po hrudi a ramenou a pak se k němu naklonila a pohladila ho po lopatkách, tiskla k němu prsa.
„To je hrozné.“
Zamumlal souhlas a zíral jí na pusu.
„To vysvětluje, proč jsi nechtěl pít víno. A jsi teda opravdu anděl?“ Její oči prohledávaly jeho.
Marcus přikývl.
Odvrátila se a jeho zaplavil pocit bolesti. Zamračil se a naklonil na jednu stranu, pokoušel se jí vidět do tváře, takže mohl pochopit tu náhlou změnu v emocích. Její pohled se setkal s jeho a ta hrana bolesti ho nutila ji uklidnit, i když si nebyl jistý, co bylo špatně.
„Co se děje?“ zašeptal, mračil se, jak čekal, než promluví.
„Einar řekl, že nejsi vševědoucí… nebo něco podobného… že jsi nemohl zastavit, aby má matka zemřela… přála jsem si, abys mohl.“
Taky si to přál. Sledovat ji trpět bylo jednou z nejtvrdších zkoušek, které kdy podstoupil.
„Přeju si, abych tam pro tebe byl.“ Nechal to tiše vyklouznout, nebyl si jistý, jestli ji ještě víc zraní, že ji viděl trpět a nic s tím neudělal.
Amélie mu položila hlavu na rameno a povzdechla si, její dech se táhl přes jeho klíční kosti. Marcus zavřel oči, položil si tvář na její čelo a držel si ji blízko, uklidňoval ji způsobem, jaký to předtím chtěl. Vlny se přes ně převalovaly, houpaly jimi tam a zpět. Bylo to už dlouho, co cítil takový klid.
„Mohl bych tady takto usnout. Je pro mě těžké v tyto dny spát.“ Její slova byla šepotem a ona se k němu prohnula.
Vzpomněl si na gauč v jejím bytě a na přikrývku. „Nespala jsi dobře?“
Zavrtěla hlavou. „Ne od té vloupačky.“
Marcus se zamračil. To si nedal dohromady. Její matka umřela během vloupání a jedno takové se stalo i v jejich domě. Vyděsilo ji to a on si toho nevšiml. Kvůli tomu jí otřásl její ex, když jí bušil na dveře. Bála se, že se dovnitř vloupá a zraní ji.
Obtočil kolem ní paže pevněji a přitiskl si ji blíž. Obalil její štíhlé tělo svým ochranným objetím. Touha volala po tom, aby propustil křídla a obtočil je kolem ní taky, aby ji naprosto zaštítil, běžela mu hluboce v žilách, ale on ji držel na uzdě.
„Nikdy nedovolím, aby se ti cokoli stalo, Amélie. Slibuju ti to a mám v úmyslu své slovo dodržet.“
Tvrdost v hlase ho překvapila stejně jako emoce, které mu bušily v srdci, když pomyslel na to, že by byla pod útokem a bála se.
Přitiskl jí polibek na čelo, na několik bouchnutí srdce tam rty nechal a pak se odtáhl. Amélie se vynořila z jeho objetí, oči se jí leskly slzami. Slíbal tu, která se jí kutálela po tváři. Zvedla hlavu k jeho polibkům, dokud nebyly jejich rty jen o fous od sebe.
„Opravdu jsi anděl.“ Rty otřela o jeho, jak mluvila, rozvířila jeho vášeň.
Když chtěl znovu promluvit, snesl se na její rty, utišil ji. Z jejích slov se stalo tiché zasténání, které skrz něj poslalo chvění, držel si ji nablízku, jednou rukou ji držel za záda a druhou jí rozprostřel mezi lopatkami.
Už nechtěl mluvit.
Chtěl jí beze slov ukázat, jak se kvůli ní cítil, jak moc toužil po její chuti a doteku, a že ji potřeboval. Neslíbil ji, že ji udrží v bezpečí a že ji bude ochraňovat, protože byl anděl. Slíbil jí to jako muž, záleželo mu na ní.
Marcus přejel jazykem po švu jejích úst a ona mu je otevřela. Její jazyk si šel hrát s tím jeho a škádlil ho, ať jde dovnitř. Sklonil hlavu, nárokoval si její pusu, raboval ji jazykem a vytáhl z ní další žhavé zasténání.
Posunula se proti němu, tiskla své horké tělo blíž, dokud nebylo namáčknuté na jeho. Šílel z ní potřebou, aby pohladil každý její kousek, ochutnal ji a našel všechna citlivá místečka rty. Voda mu narážela do pasu, otočil se s ní a nesl ji na pláž.
V momentu, kdy byl z vody, ji položil na tvrdý písek a přikryl ji svým tělem. Její teplo ho převálcovalo, tlačilo jeho touhu do nových výšek a on jí sténal do pusy, když ho škrábala nehty po hlavě a pak mu vpletla prsty do vlasů, držela si ho u sebe. Neměl v plánu nikam odejít.
Vytáhla z něj zasténání, když zvedla boky k jeho, třela teplé maso o jeho tvrdou délku a on se o ni drtil, byl zoufalý pro víc. Nervy vyplavaly na povrch, šeptaly mu v koutku hlavy pochybnosti. Odtlačil je pryč. Nechá, ať se věci vyvinou přirozeně. Pomiluje se s ní a přinese jí rozkoš.
Prolíbával si cestičku podél její čelisti, tak hladový, aby ji ochutnal, že ji příležitostně kousl. Každé hravé skousnutí z ní vytáhlo hluboký sten, kvůli kterému mu ještě víc a víc hořela krev, dokud se nedokázal zastavit od toho, aby ji kousl do ramene, zanořil zuby do měkkého bledého masa, hladověl po ní.
Sténala a smála se, pustil ji, lapal tvrdě po dechu, když nořila krátké nehty do jeho zad. Plameny, které to následovaly, ho přinutily se chvět a sténat, houpal boky proti jejím. Ďábel.
Její nohy se propletly s jeho, klouzala jimi po jeho lýtkách, zvýšila tím povědomí o jejich pozici. Boky se usadil mezi jejími stehny, její tělo hořelo proti jeho, kde se setkávali a tiskli. Nebo to hořelo jeho tělo? Přirazil, třel svou bolící délku o ni, byl zoufalý cítit ji pod sebou. Bylo to tak zatraceně skvělé, ona se cítila tak zatraceně dobře a on se jí nedokázal nabažit. Chtěl ji pohltit, zpomalit a lízat a hladit každý kousek, ale potřeboval ji cítit, pohřbít se do jejího tepla a být s ní jedno, než exploduje smysly, které mu plnily hlavu a tělo.
Ty rozporuplné pocity se uvnitř něj srážely, šílel z nich, dokud nepřecházel mezi líbáním a kousáním paží a ramen, a kradením dechu a pečováním o její tělo. Chtěl se jí všude v jednu chvíli dotknout, a aby se ona dotýkala jeho.
Potřeboval cítit její ruce na sobě.
Voda se mu dotýkala nohou a pak se mu převalila přes kolena. To rozptýlení bylo dost na to, aby ho Amélie chytila nepřipraveného, když ho popadla za ramena a přetočila ho na záda, čímž mu vzala vítr z plachet. Zíral vzhůru na ni přikovaný tím, jak mu obkročmo seděla na bocích, teplá vnitřní strana stehen se tiskla plně na jeho penis.
Zasténal a zavřel oči, když se naklonila dopředu, lehce mu běžela rukama po břichu a nahoru po hrudi ve vířivých vzorech, které ho tlačily blíž k hraně.
Prsty se mu třásly, když jí položil ruce na stehna a přejížděl jimi vzhůru k jejím bokům. Amélie zasténala a on ji chtěl znovu vidět, vidět to potěšení, které jí přinášel. Usmála se na něj, vlasy měla pocuchané a mokré, písek se jí držel na ramenou a pažích a pak se jí díval na prsa, jeho pohled to tam táhlo.
Marcusovi se rozevřely rty, když ho vzala za ruce a naklonila se k němu. Nechal ji, když mu zatáhla ruce za svá záda k vázání horní části bikin a zatahala za konce černých proužků. Dva černé trojúhelníky zakrývající jí prsa, se naklonily dopředu a on na ně zíral, přál si, aby byly pryč z cesty a nezakrývaly mu výhled. Amélie rozvázala pásek za krkem a jemu se zkrátil dech, když mu mokré bikiny padly na břicho.
Sakra.
Byl si vědom toho, že nevypadal vůbec mužně, když jí zíral na plná prsa a jejich tmavě růžové vrcholky, ale bylo mu to jedno.
Nebylo to poprvé, co viděl ženu nahou, ale byla to Amélie. Ten pohled na ni takto, tak otevřená a zranitelná, nahá pro něj. Penis mu pulzoval a tělo se mu napjalo nutkáním být uvnitř ní.
Vzala ho za ruce a vedla si je k prsům, když se mu znovu posadila na rozkrok, mučila ho svým teplem.
Marcus promnul svraštělé bradavky, škádlil je, aby z nich byly tvrdší vrcholy, a pozoroval nesčetné množství problikávajících pocitů na její tváři, malé zvlnění potěšení, které mu přineslo teplo a zvýšilo hlad. Její potěšení bylo jeho, když si prohlížel její tvář a reakce na všechno, co jí způsobil. Zasténala a zaklonila se, tlačila mu prsa do rukou a on je zmáčkl. Skousla si ret a vyslovila jeho jméno nízkým, sexy hlasem.
Zvedl boky k jejím, třel svou tvrdou délku o její měkký kopeček. Zaklonila hlavu a sténala rozkoší do hvězdného nebe.
Potřeboval víc.
Bez váhání zaměřil své síly, aby se zbavil zbývajících překážek mezi nimi.
Nic se nestalo.
Zapomněl, že to není skutečný svět a že to tu měla Amélie všechno pod kontrolou, ne on.
Byl nadšený a i ze skutečnosti, že byla na něm, ve vedení. Chtěl být ten, kdo tu velí, ale bylo to stejně vzrušující, ne-li víc být otrokem její touhy. Bude mít ještě čas na velení. Budou mít všechen čas světa, jakmile splní svou misi a ona bude znovu v bezpečí.
Marcus jí znovu stiskl prsa a pak jí sklouzl rukou po zádech, nutil ji, aby se k němu přiblížila, takže ji mohl ochutnat.
Naklonila se přes něj, prsa se volně houpala a on natáhl krk, aby sledoval její tvář, když vtáhl levou bradavku do pusy.
Skousla si ret, zvedla hlavu a sténala s takovou žhavou touhou, že mu penis znovu zapulzoval. Pokusil se o ni otřít, aby ulevil trochu touze, být uvnitř ní, ale nedosáhl na ni boky, teď když byla přes něj nakloněná. Vydržel to mučení a zaměřil se na přetáčení sladkého knoflíčku ve své puse, čímž z ní vytáhl další sten.
„Marcusi,“ zašeptala a sundala mu levou ruku z prsu a přivedla si ji k rozkroku.
Tentokrát to byl on, kdo zasténal, když vklouzla oběma jejich rukama dolů do bikin.
Srdce mu bušilo, když ho pustila a on spouštěl ruku přes měkkou kštici chloupků, kde našel její vlhké jádro. Do prdele. Polkl, tvrději vsál její bradavku a ponořil prsty do teplých okvětních lístků, aby našel její vzrušený klitoris.
„Marcusi,“ znovu zasténala, když po něm zakroužil, škádlil ji a využíval bezdeché steny jako vodítka. Prohnula se k němu a zasténala hlasitěji, když pohnul rukou, pouštěl se dál směrem ke kluzkému středu.
Dala ruku dolů, posunula chatrný spodek na stranu a vedla ho. Marcus ztuhnul, jeho úkol při škádlení bradavek byl zapomenut, když si vsunula jeho prostředníček do svého horkého těla.
Potřeboval každou unci síly, aby právě teď nevyvrcholil.
Zvedla se z něj, vystavovala nahá prsa, pastvu pro oči, ale on se nedokázal odtrhnout od jejího rozkroku.
Její ruka držela tu jeho na místě, vsouvala si prst do svého horkého kanálku, přirazila hluboko, než ho vytáhla, a on to nedokázal pobrat, když začala kroužit boky sotva centimetry nad jeho. Chtěla, aby to dělala na něm, aby to byl jeho toužící penis a ne jeho prst. Otevřela oči a zírala na něj, pohled uzamknutý s jeho způsobem, který ho ohromoval, dokud pod ní v klidu neležel.
Nasával její potěšení a začal do ní přirážet prstem. Zamračila se, když vytáhl ruku a pak zalapala po dechu, když do ní vsunul dva prsty a pomalu pumpoval.
Byl nádherná. Způsob, jakým se na něm svíjela, stínala a prohýbala, ty oči přeskakující z jeho a tím, jak je zavírala, když se mračila, mu kradl dech a srdce mu bušilo. Celé jeho tělo se napjalo při pohledu na ni a pomyšlení, že by byl uvnitř ní, kde teď byly jeho prsty. Chtěl to víc než cokoli, ale taky jí chtěl přinést nejdřív rozkoš a dát jí moment blaženosti pod svým vedením.
Améliiny oči se znovu otevřely, zaklonila hlavu a trhla jeho rukou. Jeho jméno jí spadlo ze rtů s každým nádechem. Tělo jí kolem jeho prstů pulzovalo, vysávalo je a rozdmýchávalo jeho touhu do horečnaté nouze.
„Amélie,“ zachraptěl a její oči se pomalu otevřely, uzamkly na něm, hrudník se jí těžce zvedal, když bojovala o dech. Tváře jí potemněly a shlédla dolů, krátce si skousla ret, než pohladila cestičku po jeho břichu dolů směrem k plavkám.
Marcusova víčka klesla na půl žerdě, když se je snažil udržet otevřené, když se odvážila dál a vzala do dlaně jeho tvrdou délku, přejížděla hlavičku skrz vlhký materiál a škádlila ho. Potřeboval být hned uvnitř ní, pokrytý jejím teplem, být jedním s ní.
Zatahala za pás jeho kraťasů a chladný vzduch ho omyl přes rozkrok, lechtal ho na koulích a po celé délce, když mu je stahovala po stehnech.
Shlédl dolů, následoval její prsty, když si rozvazovala pásky na každé straně bikin a pak je hodila na stranu. Srdce mu tlouklo a dech vázl, ale odehnala všechny jeho rozumné myšlenky, když přejela rukou po jeho penisu, odhalila korunku a pak zakroužila prstem po špičce.
To nedokázal zvládnout.
Trhl boky vzhůru, byl zoufalý, že by ji i prosil, aby ho neškádlila, nebyl schopný najít hlas, aby ji varoval, že kdyby to udělala, nevydrží dost dlouho, aby byl uvnitř ní.
Jakoby viděla, jak bojuje, vzala ho na milost a posunula se vzhůru po jeho těla, dokud neměla kolena po jeho bocích a rozkrokem se vznášela nad jeho.
„Marcusi,“ zašeptala a on se na ni podíval, byl zamlžený touhou a hořel potřebou dotýkat se jí, líbat ji. Usmála se a natáhla se, aby ho pohladila po tváři. „Nedrž se zpátky.“
Nevěděla, o co ho žádá. Mohl jí ublížit ve své potřebě po ní. Pokud tu teda nefungovala jeho nadpřirozená síla. Musel s ní být jemný, pokud měl své síly. Nemohl riskovat, že by jí ublížil.
Zlomyslný úsměv říkal, že znala jeho vnitřní obavy. Co dalšího o něm věděla? Mohla jeho křídla přinutit, aby zmizela jen jejím dotekem. Mohla ho zvládnout a udělat z této chvíle všechno o čem snil?
Opřel si hlavu o měkký písek pod ním, když ho vzala za penis a nastavila si ho pod sebe. Teplo u korunky jeho délky, když šťouchal do jejího kluzkého jádra, bylo skoro moc na snesení, sevřel zuby, když se na něj lehce napíchla, pomalu ho vtahovala do svého těla.
Bylo to nádherné a on se musel držet, každý sval v jeho těle se napjal, zastavoval se od vyvrcholení. Zakroutila se na něm, vytáhla z něj sten a pak se mu vtiskla ruce do hrudníku a naklonila se přes něj.
Otevřel oči a zíral do jejích, ztěžka dýchal a hledal kontrolu.
Amélie se měkce usmála a pak se pohnula. Celý svět se mu rozpadl.
Marcus ji popadl za boky, což u ní vyvolalo sten, když jí do nich zabořil prsty, a otevřel pusu v tichém povzdechu, jak na něm jezdila.
Nedokázal se zastavit od přirážení, setkával se s ní v pohybu. Zabořila mu nehty do hrudi tak hluboko, že si byl jistý, že se vzbudí se značkami, aby si pamatoval tento moment. Zhloupla se do něj.
Bylo to šílené. Pokaždé, když se z něj zvedla, přejel přes jeho penis chladný vzduch, jen aby byl vyhnán ohnivým horkem, když ho vzala do své úzké skulinky. Sténal a zíral jí do očí, byl v nich ztracený, potěšení mu přešlo přes tvář.
Přirazil tvrději a hlouběji, hladověl po ní a po tom, aby jí znovu přivedl orgasmus. Každé hluboké přirazení z ní i z něj vytrhlo zasténání, dokud nesténali společně a svět kolem nich zmizel.
„Marcusi,“ pronesla a sevřela ho, tělo se jí kolem jeho napjalo způsobem, který mu vyslal jiskru po kůži, otřásl se na půli cesty dovnitř ní, potřeboval chvilku, aby nasbíral kontrolu.
Nedala mu ji. Dál na něm tvrdě jezdila a zaklonila se. Ruce mu tlačila do břicha, když se prohýbala, zaklonila hlavu a její steny naplnily noc.
A Marcus byl ztracený.
Zasténal, zatnul zuby a pak se vzdal kontroly, jak mu to řekla. Sevřel ji boky a vjel do ní. Hledal uvolnění, vrcholil víc a víc s každým přírazem penisu do jejího těla a s každým stenem, který mu dala. Čím tvrdší na ni byl, tím hlasitěji vzdychala, dokud nedržela jeho ruce na svých bocích, pohupovala se na jeho délce a tlačila ho přes okraj.
Marcus do ní vrazil boky, držel ji pevně na místě a sténal, když se udělal, celé tělo mu pulzovalo uvolněním a roztékalo se po písku.
Amélie ho vzala za ruku, dala ji ke svému vzrušenému knoflíčku a nutila ho ji hladit.
Škádlil ji, dokud nevyvrcholila, ten pocit jejího třesoucího se těla kolem jeho, z něj vytáhl odpověď, kterou nečekal.
Jeho penis sebou zaškubal a hlad v něm projel prudčeji než kdykoli předtím.


14 komentářů: