středa 5. října 2016

Horkokrevná - 10. kapitola


S otevřenými ústy jsme zírali s bratrem dolů na Dannyho.

„Oh, Danny, musel ses probrat zrovna teď!“ vyhrkla jsem zoufale. „Máš velké bolesti?“ Už jsem k němu chtěla natáhnout ruku, abych ho pohladila na uklidnění, nějak ho utěšila. Ale pak jsem se zarazila. V žádném případě jsem mu nechtěla způsobit ještě víc bolesti.
Nic se nehojilo. Rány byly plné hnisu. Tyler se sklonil blíž k Dannymu. Jeho hlas byl odrazem stavu jeho duše: Zněla v něm bolest, smutek, vztek. „Danny, nejsi při sobě. Mluvíš nesmysly, halucinuješ. Zase usni, spi!“ Tyler vyhledal můj pohled. „Musíme se postarat o to, aby znovu upadl do bezvědomí. Nechat ho takto trpět, to nemůžeme dopustit!“
„Ne,“ zašeptal Danny, jeho rty se sotva hýbaly. „Dejte jí… mou krev. Teď hned.“
Otočila jsem se k Eamonovi. Jeho tvář byla zamračená. Očividně tu myšlenku neměl rád stejně jako já. Něžně jsem Dannymu odhrnula vlasy z tváře. „Danny, jsi těžce zraněný. Už i tak jsi ztratil dost krve. Nemůžu tě to nechat udělat.“
„Potřebuje to.“
Pohlédla jsem na Naomi. Měl pravdu. Ani jeden z nich se z toho nemohl dostat vlastní silou. Danny vypadal příšerně, ale Naomi zasáhl útok těch zplozenců pekla ještě hůř. Byla mnohem drobnější než Danny a kousali ji delší dobu. Ty potvory ji zřídily k nepoznání. „Co se toho týče, kamaráde, ti nemohu odporovat, ale přesto tě to nemůžu nechat udělat,“ řekla jsem.
Tyler po mě okamžitě vyjel. „Ani na to nemysli, Jess, zapomeň na to!“
„Pročpak?“ vyštěkla jsem v odpověď. „Vlci mě nebudou akceptovat tak jako tak. Byla jsem vyvržencem ode dne svého narození.“ Byla jsem plná emocí a celé mé tělo se napjalo. „Proč bych se tak neměla rozhodnout, když tím budu moci zachránit jeden život? Především, když je to správná věc.“
„Protože to není správné!“ zařval Tyler a vyskočil na nohy. „My a upíři jsme věční nepřátelé. Pokud by bylo po jejich, tak by náš druh už dávno vyhladili. Vždy chtěli ostatním nadpřirozeným vládnout. Jejich královna nesmí a nemůže od tebe očekávat, že zachráníš tohle její upíří děvče.“ Vztekle gestikuloval směrem k Naomi. „To vlci určitě ani neschválí ani nespolknou.“
„Co říká tvůj bratr, je pravda,“ vmísil se do našeho sporu Eamon.
S přimhouřenýma očima vzteky jsem po nich šlehla pohledem. „Mě je úplně jedno, co královna očekává nebo ne, nebo kdokoliv jiný, když už jsme u toho. Jestli můžu zachránit Naomin život, tak to udělám. Ona si už naši loajalitu během této cesty vysloužila. A Danny byl připravený dát jí svou krev dokonce i ve stavu, v jakém se nachází.“ Ukázala jsem na jeho rozdrásané, krvavé tělo „Já na rozdíl od něj nemám žádný důvod, proč to nezkusit.“
Okamžitě jsem si vyhrnula rukáv svého trička, abych slova podpořila i činy. Upírala jsem pohled na svého bratra. V mých očích se nebezpečně blýskalo; oba dva jsme vrčeli. „Tak odejdi, když to nesneseš. Ale nemám v úmyslu tu postávat a přihlížet, jak umírá, když mám šanci ji zachránit. A potom zachráním i Dannyho, i kdyby to znamenalo, že mu budu muset dát svou krev taky. Rozuměl jsi? Žádný z nich tu nezemře, pokud tomu budu moci zabránit!“ Má slova se nesla na obrovské vlně síly a moci, prostě jen tak. Nechtěla jsem to, nijak zvlášť jsem se nenamáhala, abych mluvila s důrazem a autoritou. Má vlčice se ke mně připojila a podpořila pronesené hlubokým zavrčením.
Tyler nevědomky o krok ustoupil a zamračil se, jak byl frustrovaný a naštvaný. „Jestli si myslíš, že tu zůstanu a budu se dívat, jak se obětuješ pro nějakého upíra, tak to se mýlíš!“ Obrátil se na podpatku a vystřelil do lesa. Ale příliš daleko nepůjde, to jsem věděla. Nikdy by nenechal Dannyho samotného na delší dobu.
Sotva byl pryč, klesla jsem vedle Naomi na kolena. Proboha, opravdu na tom byla špatně. Polkla jsem. „Oukej, co musím udělat?“ obrátila jsem se na Eamona. Upír byl očividně stejně jako Tyler konsternován, že to chci opravdu podstoupit. „Eamone, halóóó!“ Luskla jsem mu prsty před obličejem. „Začneme. Co musím udělat?“
Úplně jsem viděla, jak se Eamon dává dohromady. „Přilož vnitřní stranu svého zápěstí k jejím rtům. Nevím, jestli už jed napadl její smysly nebo ne. Ale jakmile na její rty dopadnou první kapky krve a ona ji ochutná, zakousne se a bude pít sama. Pokud budeš mít pocit, že už se napila dost, musíš své zápěstí odtrhnout. Pokud to neuděláš, vysaje tě úplně dosucha.“
Hmm.
V opasku jsem měla vrhací nože. Jeden jsem vytáhla a jeho ostrou špičku jsem namířila na své zápěstí. Moje vlčice vycenila tesáky a zavrčela, jakoby mě chtěla varovat. Na okamžik jsem zaváhala. Nechceš zachránit jeden život, i když bychom mohly? Vždyť ses před chvílí postavila za mě? Dvakrát zalapala po vzduchu a ukázala mi obrázek vlků, nic než vlků, kteří nás obklopovali. Život je život, i když je to život nemrtvého. Naomi byla svou královnou přinucena, aby nám pomohla. Nezasloužila si, aby zemřela takovým způsobem, a nezajímá mě, že není našeho druhu. Moje vlčice krátce přikývla a poté si sedla. Odevzdaná osudu.
Pomalu jsem vydechla, protože jsem si všimla, že zadržuji dech. Poté jsem si nožem přejela šikmo přes zápěstí. Z povrchového řezu se vylila krev. Dlouho to téct nevydrží. Takže jsem musela být rychlá.
Přidržela jsem krvácející zápěstí u Naominých potrhaných rtech. Kapky krve jí dopadly na spodní ret a jako malé potůčky si našly cestu do jejích úst. Chvíli se nic nedělo, poté se Naomi pohnula a tiše zasténala.
Eamon se nahlas nadechl, zatímco sledoval, jak krev stéká do úst jeho sestry. Upíři dýchat nepotřebují. Potřebují vzduch pouze pro mluvení. „Musím teď pryč.“ Rychle vstal. „Děkuji…za to, že jí pomůžeš. Bude to dluh vůči tobě, který jednoho dne vyrovnáme, tak jak to naše zákony, stanovené královnou, vyžadují.“ Sotva to dořekl, tak jako střela vyrazil vzhůru.
Přesně v tom okamžiku se Naomi zakousla do mého zápěstí. Její zuby bez problému prorazily jemné maso a narazily na kost. „Hej!“, zařvala jsem. Druhou rukou, která svírala nůž, jsem si držela paži dole, protože jsem se obávala, že bych mohla podlehnout nutkání, ruku odtáhnout, když mě bude Naomi i nadále vysávat krev takovýmto způsobem. V hlavě mi vyla vlčice. Všechno je v pořádku. Však ruku hned odtáhneme, ještě chvilku vydrž.
„Jessico,“ řekl Danny a trochu otočil hlavu mým směrem; jeho hlas nebyl víc než chraplavý šepot. „Chtěl bych ti ještě říct, že jsem tě měl vždycky raději než všechny ostatní.“ S bolestí staženou tváří se pokusil o úsměv. „Máš totiž obrovské množství něčeho, co nám vlkům úplně schází. Soucit. Prosím, nikdy na to nezapomeň.“
„Danny,“ odpověděla jsem zoufale, „jedno vím zcela určitě: Víc než cokoliv jiného jsi měl rád sušené maso. Řeknu ti to jen jednou: Zvládnu to. Slib mi, že do té doby vydržíš. Najdeme cestu, jak dát všechno zase do pořádku. Hned, jak tady budu hotová.“
Zatímco Naomi pila mou krev, ptala jsem se sama sebe, kolik jí vlastně bude potřeba. Kriticky jsem pohlédla na její tvář a pohledem jí přejela po těle. Její kůže už vypadala trochu líp, jakoby se rozmýšlela, jestli se má začít léčit a srůstat dohromady.
„Áhh!“ Neočekávaně vytřeštila oči a vytáhla tesáky z mého zápěstí. To mě opravdu překvapilo. Dvakrát zamrkala, a když jsem se nad ni naklonila, upřela na mě svůj pohled. „Co to děláš?“ žádala odpověď obviňujícím hlasem. Má krev jí stékala z koutků; oči měla vyděšené, pohled strnulý a barva jejích očí se neustále měnila od rtuťovité na sametově černou, sem a tam.
„Ehm.“ Klesla jsem na paty a zdravou rukou jsem si pevně svírala tu zraněnou, abych zastavila krvácení. „Byli jsme přesvědčeni, že umíráš. Tak jsem ti dala svou krev. Byla jsem si jistá, že sama od sebe nepřestaneš. To překvapení se ti teda podařilo.“
Naomi se pomalu narovnala. Úplně ve stylu Drákuly se strnulým trupem, jakoby byla zlomená v pase. Děsivé. Ještě stále ji hyzdily hluboké kousance od netopýrů. Ale její tvář už se hojila rekordním tempem. „Co jsi řekla?“ zeptala se. Její pohled byl stále ještě nestálý a strašidelný.
„Řekla jsem, že jsem ti dala svou krev.“
„Ale proč?“
„To už jsem ti taky řekla: Jinak bys zemřela. Ten jed by tě jinak zabil. Nevěděla jsem, co jiného bych mohla udělat. Eamon si myslel, že s mou krví by se nám tě mohlo podařit zachránit. Potřebovala jsi krev jiného nadpřirozeného, jinak bys neměla žádnou šanci.“
Ohromeně pohlédla dolů na sebe; její oči se pomalu vracely ke své normální oříškově hnědé barvě. „Co se mi stalo? Nevzpomínám si.“ Natáhla ruce před sebe a prohlížela si všechna ta zranění. Odporem se zašklebila; výraz, který jsem znala velmi dobře od jejího bratra, ale u ní jsem ho ještě neviděla.
„Napadli tě okřídlení ďábli z podsvětí, Cozmos nebo tak nějak. Jak to vypadá, jsou jejich kousnutí jedovatá a ten jed zabraňuje nadpřirozeným v hojení ran. Nevzpomínáš si na nic, vůbec na nic? Páni, ten jed je fakt silný!“
Naomi se rozhlédla a až teď si všimla Dannyho, který díky bohu zase upadl do bezvědomí. „Honem, musíme ho probudit.“ Rychle se pohnula. Na rukou a kolenou se k němu začala plazit; její hlas se třásl.
„Hej, pomalu! O čem to mluvíš? Sama ses teprve před chvilkou probrala. Musíš si odpočinout a nechat rány zahojit.“ Natáhla jsem se po její paži, abych jí zabránila v dalších akcích, které by ji stály sílu.
Setřásla mě. „Non, non,“ zamumlala francouzsky. „Ty tomu nerozumíš. Pokud z něho ten jed rychle nedostaneme ven, během pár minut zemře.“
„Co?“ vyjekla jsem zděšeně. Okamžitě jsem se připojila k Naomi a doplazila jsem se k Dannymu stejným způsobem jako Naomi, protože to takto bylo nejrychlejší. „Tvůj bratr mi řekl něco jiného. Řekl, že mu rány zhnisají, ale že by byl v bezprostředním nebezpečí života, myšleno, že zemře během pár minut, o tom se nezmínil.“
„Můj bratr je hlupák,“ zamumlala sotva slyšitelně, ale jednoznačně to vyznělo otráveně. „Šlo mu jen o to, aby zachránil mě. Na tvého vlčího přítele ani nepomyslel. Pojď, pomoz mi ho probrat. Dělej prosím přesně to, co ti řeknu. Ukážu ti, co je potřeba udělat.“ Opatrněji než nezraněný člověk, se vytáhla na kolena a strčila ruku do přední kapsy svých džín. Z kalhot toho moc nezůstalo. Očividně neměly svůj den.
„Musíš mu do těla vrazit tady toto.“ Vylovila z kalhot něco, co držela opatrně v sevřené pěsti. Když pěst otevřela, rozeznala jsem na Naomině dlani šarlatově rudou látkovou taštičku. Vpředu měla klopu a byla bohatě vyšívaná zlatými nitěmi. Klopou si chránila prsty, opatrně vytáhla malý křížek a položila ho na taštičku. Byla to nádherná umělecká práce: propletené symboly měly neuvěřitelné detaily. Vyrobit takový kříž muselo zabrat několik let a zvětšovací sklo.
„To je stříbro?“ zeptala jsem se.
„Oui, c´est cela. Přesně tak. Je začarovaný. Zneutralizuje jed v jeho krvi a také všechno ostatní, co mu brání v hojení.“
„Ale stříbro dokáže vlky zabít,“ řekla jsem a snažila se o neutrální, ale rozhodný tón. „To poslední, co udělám, je zarazit Dannymu do těla něco stříbrného. Kdyby se to dostalo do jeho srdce, mohlo by přestat tlouct. To nemůžeme riskovat. Na to je příliš slabý.“ Tylerova nedůvěra vůči upírům se teď ozvala i ve mně. Chystala jsem se vyrazit Naomi křížek z ruky. Co, když měli upíři už od začátku v úmyslu nás zabít, a já jsem se, co se jich týkalo, mýlila. Co, když to všechno byl jen trik, jak se dostat k mé krvi?
„Non,“ zasyčela Naomi. „Ten křížek má zvláštní vlastnosti; byl vyrobený jen pro tento účel. Stříbro bude s krví reagovat jen tak, aby zabránilo nebezpečí. Tělo mu nenapadne. Prosím, udělej, co říkám. Utíká nám čas! Jsi teď silnější, než já. Musíš mu ten křížek zarazit hluboko do masa. No tak dělej, vite, vite!“ Podávala mi křížek.
Něco v jejím zoufalém pohledu mě přinutilo poslechnout. Právě jsem jí zachránila život. Přece se mi neodvděčí tím, že zabije mého přítele? Neochotně jsem křížek převzala a přitom jsem si dávala pozor, aby zůstal zabalený v taštičce a nedotkla jsem se ho. Stříbro byl kov, který dobře reagoval na magii. Magie ale byla něco, co nás, naši podstatu, tvořilo. Sklonila jsem se nad Dannyho a zatřásla mu ramenem. Možná, že to nebyla pravda, a on neumíral. Pak bych ten zatracený křížek nemusela vůbec použít. „Danny, Danny, no tak, prober se!“
Zasténal a zamumlal něco, co nedávalo smysl. Popraskané, krvavé rty se mu zkroutily bolestí.
„Zapíchni mu ho do hrudi blízko jeho srdce. Najdi si nějakou hlubší ránu,“ pobízela mě Naomi. „Musíš jednat rychle.“
„V blízkosti srdce? Děláš si legraci?“ Všechno ve mně se bránilo to udělat. Pomalu se mě zmocňovala panika. „Vždyť se podívej, probírá se. Možná, že to s ním není tak špatné, jak si myslíš. Možná, že bude jeho schopnost hojení stačit. Eamon se mohl mýlit.“
„Chceš, aby tvůj přítel zůstal naživu, nebo ne?“ zasyčela na mě Naomi. „Mrháš tu drahocenným časem, přestaň s tím!“
Zvedla jsem pohled, abych se s ní mohla hádat, a údivem jsem otevřela ústa. Byla skoro zahojená.
„Proboha, ty už jsi skoro úplně vyléčená…“
Vytrhla mi křížek z ruky, loktem mě odstrčila a sama ho vrazila Dannymu hluboko do hrudi. Teď trčel šikmo v blízkosti jeho srdce, byla vidět jen jeho horší část. Když Naomi svou ruku odtáhla, uviděla jsem otisk, který jí křížek vypálil do dlaně. Čas na reakci jsem neměla. Danny se vzepjal a vyrazil ze sebe přidušené zavytí. Postavily se mi všechny chlupy na těle.
„Rychle, drž mu ruce a nohy,“ přikázala Naomi.
Ale šlo tu o vlkodlaka, ne o malé dítě. „Tylere,“ zařvala jsem, „potřebujeme tvou pomoc, okamžitě!“ Nic jiného, než věřit Naomi, mi teď nezbývalo, protože Danny se pod námi divoce vzpínal. Křížek očividně nějak v jeho těle působil. Jen jsem se mohla modlit, že léčba nebude horší než nemoc a Danny kvůli tomu stříbru nezemře. Rozhodla jsem se, že budu Naomi důvěřovat.
Tyler vyrazil mezi stromy směrem k nám. „Co to s ním děláte?“ hulákal už z dálky.
„Naomi mu vrazila do hrudi očarovaný stříbrný křížek. Říká, že ho to vyléčí. Bez toho křížku zemře na jed v ranách.“
Tyler zařval a sápal se po křížku. Ale než ho jeho prsty mohly sevřít, vyskočila jsem na nohy a praštila ho tak, že odletěl o pár kroků dozadu. „Tylere, nech toho!“
Rychle to ustál a výhružně se přede mnou vztyčil. „Hej, co to mělo být, Jess?“ vyštěkl. „To je bláznovství, to, co tu děláš. Já rozhodně nebudu nečinně přihlížet, jak upír zabíjí mého nejlepšího přítele. Laskavě zapni svůj mozek! Jsou vůči nám ve výhodě, a použít na vlkodlaka, který je takto oslabený, stříbro, znamená, že ho to zabije. Danny už je i tak na tom špatně, a možná že to byl od začátku jejich plán. Copak to nechápeš? A ty jim ještě takhle nahráváš do karet!“
„Tylere,“ odporovala jsem mu, „teď nemám čas se s tebou hádat. Rozhodla jsem se, že budu Naomi důvěřovat. Je málo času a my potřebujeme tvou pomoc. Už jsem ti to řekla jednou: Ne každý stojí o to, zabít všechno a každého ve svém okolí. Chci, aby Danny zůstal naživu. A jestli to chceš taky, tak mu zatraceně drž jeho nohy, aby ten kříž zůstal v jeho těle a mohl působit!“
„A když přitom zemře?“ chtěl Tyler vědět. V jeho očích se jantarově blýskalo. „Co pak?“
„Pak Naomi zabiju. VLASTNORUČNĚ,“ štěkla jsem po něm a vložila do hlasu všechnu svou vnitřní sílu.
Tyler poklekl vedle Dannyho, který kopal kolem sebe a chytil ho za nohy. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem ho svou zvláštní mocí přiměla k tomu, aby mě poslechl, nebo jestli změnil názor sám od sebe. Vlastně jsem si nebyla jistá, jestli to vůbec chci vědět. Tyler držel hlavu skloněnou. Také jsem si klekla vedle Dannyho a tiskla ho – jednou rukou na jeho rameni, druhou na břiše – k zemi. Naomi ho přidržovala z druhé strany.
„Nezabiju vašeho přítele,“ řekla Naomi tiše, zatímco jsme se ho snažili udržet v klidu. Danny se nám pod rukami snažil vytrhnout. Sténal a divoce vrčel. „Pomalu se mi vrací vzpomínky. Váš přítel mi nezištně přiběhl na pomoc. Nemusel to dělat. Ráda bych mu tu laskavost oplatila, tak jak je to u našeho druhu zvykem. Ten stříbrný křížek je jeho jediná šance na přežití. Buď to, nebo jistá smrt. Není žádná jiná možnost, jak dostat jed z jeho těla.“
Tyler neodpověděl. Danny sebou stále prudce házel a křičel. Rychle jsem po něm přejela pohledem a zhrozila se. Jeho rány teď vylučovaly žluto zelený hnis, jak jsem ještě nikdy rány hnisat neviděla.
„Co je to za fujtajbl?“ zavrčel Tyler.
„To je ten jed,“ vysvětlila Naomi. „Hlavně se ho nedotýkejte! Ten jed je dílo podsvětí a stále ještě dost nebezpečný. Stříbro s ním reaguje a nutí ho, aby opustilo tělo postiženého.“
„A proč jsme teda neviděli, jak se vylučuje z tvého těla?“ chtěla jsem se dozvědět při pohledu na Naominy téměř vyléčené rány. Vypadala skoro jako nová. Nikde žádný žlutý hnis, teď ne a předtím taky ne.
Naomi se chvíli neodvažovala na mě pohlédnout. Když to nakonec udělala, vypadala rozpačitě. „Alors, myslím, že tvá krev dokázala jed bez další magické pomoci zneutralizovat.“
„Co? Jak jsi na to přišla? Jak si můžeš být tak jistá?“ zeptala jsem se. „Má to snad znamenat, že má krev je proti těm potvorám a jejich jedu imunní?“
„Je ne sais pas. Na to nedokážu s jistotou odpovědět.“ Zakroutila hlavou. „Ale upíři mají pro krev zvláštní cit. Dokážeme vnímat i ty nejmenší rozdíly ve složení a chuti. Bez pochybností mohu prohlásit, že tvá krev tu mou vyčistila. I když jsem byla omámená, věděla jsem to hned po prvním loku: Takovou krev jsem ještě nikdy neochutnala. Má v sobě něco nebezpečného, něco prapůvodního, divokého. A zároveň chutnala božsky a obsahovala obrovskou moc. Myslím, že tvá krev vypálila jed z mého těla jako ohnivá bouře. Zničila jed okamžitě, jak s ním přišla do styku.“
Zašklebila jsem se. Už jen pouhé mluvení o pití krve stačilo, že se mi navalovalo. Kromě toho mi Naomi připomněla, že jsem porušila železné pravidlo, které mezi vlkodlaky platilo, a které znělo: S ostatními druhy se nikdy o nic nedělíme a už vůbec ne o naši krev. V podstatě jsem pošlapala celý vlčí kodex. Jakmile se o tom můj otec dozví, bude pěnit vzteky. Mé chování bude mít důsledky, bezpochyby.
„Jestli tomu tak je a já jsem imunní proti jedu těch pekelných netopýrů, nemohla bych svou krví vyléčit i Dannyho?“
„To už nebude zapotřebí,“ pronesla Naomi. „Jeho krev už je kompletně vyčištěná. Podívej se sama.“
Z jeho ran už žádný hnis nevytékal. Teď už tekla jen čistě červená krev a díky bohu, rány už se zacelovaly. Sotva jed z jeho těla zmizel, přestal se Danny pod našima rukama vzpínat. Ale ještě stále byl v bezvědomí. Nalevo od nás jsem uslyšela prodírat se někoho skrz lesní porost. Ray očividně opustil úkryt, který si našel při útoku těch okřídlených potvor a vyrazil k nám. Kolik z útoku v té temnotě viděl, jsem nedokázala odhadnout. Ale něco musel vzhledem k odstupu, který si od nás držel.
„Rayi, možná, že ještě není po všem,“ zavolala jsem. „Ale pravděpodobně je to teď bezpečné natolik, že můžeš zůstat s námi. Ale v žádném případě ať tě nenapadne opustit les. Jedině, že bys chtěl být sežrán zaživa bestiemi z podsvětí.“
„Tam ven nejdu zcela určitě,“ zavrčel Ray. „Viděl jsem ty potvory. Poslední hodinu jsem dřepěl pod převráceným stromem a snažil se přesvědčit sám sebe, že se mi to celé jenom zdá. Pokaždé, když se obrátím, tak na mě vyskočí nějaká další strašidelná kreatura. Kdy to, k čertu, skončí?“
„No po pravdě musím přiznat, že jsem v životě takové bestie nepotkala. Zřejmě je na tomto světě hodně nadpřirozeného, o čem jsem ještě ani neslyšela.“ Čarodějnice mají o démonech a jejich mazlíčcích asi větší povědomost. Protože čarodějnice a démoni byli od přírody nepřátelé. Ale vlkodlaci se podle mě o podsvětí nikdy nestarali. Drželi jsme se motta: Budeme se vyhýbat všemu, co pochází z podsvětí a na oplátku nám šli démoni a jejich zplozenci z cesty. Démoni by mohli chovat sedmdesát pět různých druhů ďábelských netopýrů a my bychom o tom neměli ani tušení.
„Rayi, když už tu jsi, mohl bys být užitečný. Takže, udělej mi laskavost a přines, prosím tě, vodu, ano?“
Doufala jsem, že se nakonec objeví Eamon, ale teď to muselo jít i takto.
„Jak mám, do prčic, v takové tmě najít vodu, Hannon?“ stěžoval si Ray okamžitě. „Byl jsem rád, když jsem našel cestu sem. Moje oči se hned netřpytí, když potřebuji vidět ve tmě.“
Zašklebila jsem se. „Naše oči se netřpytí, abychom lépe viděli. Mění svou barvu díky magii, která je v nás. Oči jsou opravdu okna do duše, Rayi. A co se týče vody: je v každém batohu. Stačí, když jeden najdeš.“
„No skvělé,“ bručel Ray, zatímco se vydal hledat nějaký batoh.
„Voda jedobrý nápad,“ řekla Naomi.
„Mohli bychom takto smýt jed z Dannyho kůže?“
Přikývla. „Myslím si, že ano.“
Tyler ještě stále držel Dannymu nohy, ale urputně mlčel. My všichni jsme byli připraveni reagovat, pokud by sebou Danny začal znovu házet. Ray očividně jeden batoh našel a nyní ho s klením táhl za sebou.
„Zatraceně, co v tom je? Kameny?“
„Dones ten batoh sem ke mně,“ popohnala jsem ho netrpělivě. „A pospěš si trochu. Musíme Dannymu smýt jed z těla.“ Žlutozelený hnis na jeho kůži zasychal. Nazvat to celé odporným, bylo nedostatečné.
Ray s funěním dotáhl batoh až k nám. „Tady prosím.“ Postavil se hned vedle mé nohy, předklonil se a přes moje rameno nakoukl na Dannyho. „Svatej kanóne!“
Křížek ještě stále trčel z Dannyho hrudi. Neměla jsem ponětí, kdy ho budeme moci vytáhnout, tak jsem se zeptala: „Co s tím křížkem. Může jít ven?“
„Non. Ještě chvíli to potrvá. Držím ho pro případ, kdyby ještě došlo k nějaké reakci. A vy na něj nalejte vodu a umyjte ten jed,“ instruovala nás Naomi. „Až bude všechen jed pryč, měl by se probrat sám. A poté, až budou jeho rány zahojené, vytáhneme křížek.“
Pustila jsem Dannyho a otevřela batoh. Hned nahoře ležela velká polní láhev. Otevřela jsem ji a pomalu nalila její obsah na Dannyho. Z jeho oblečení na něm visely už jen cáry, takže jsem mohla dobře vidět, kde na jeho kůži ještě ulpíval hnis a kde se už odplavil. Když jsem tímto způsobem očistila hlavu, paže a trup, předala jsem láhev Tylerovi. Ten polil zbytkem vody Dannyho nohy. Oba jsme si dávali pozor, abychom se hnisu nedotkli.
Jakmile jsme smyli poslední zbytky jedu, začal Danny hlasitě sténat.
Všichni jsme vydechli úlevou, když konečně otevřel oči. „Co...? Pozvedl k čelu ještě stále zakrvavenou ruku. „…se stalo? Cítím se, jakoby mi kamion přejel nejdřív přes obličej a pak po nohách.“ Chtěl se posadit, ale Naomi ho rukou opřenou o jeho hruď, zastavila.
„Hej, chlape, jdi na to pomalu, jo?“ zašeptal Tyler. „Pěkně jedno po druhém, pane Nezničitelný.“
„Měl by ses pokusit usnout,“ řekla Naomi. „Chvíli to bude trvat, než se všechny rány zahojí.“
„Spát? Blbost,“ zavrčel Danny a pohlédl na mě, abych mu to vysvětlila. „Co se vlastně stalo? Pustil jsem se do souboje se sekačkou, nebo co? Spánek je to poslední, co se mi teď chce. A mohl by mi někdo z vás vysvětlit, proč ze mně trčí tady ten zatracený stříbrný střep?“
Než mu mohl jeden z nás odpovědět, vytrhl si kříž z prsou a trucovitým pohybem zápěstí ho hodil do lesa.
„Non!“ vykřikla Naomi a vrhla se za ním.
„Právě jsi vysokým obloukem vyhodil to, co ti zachránilo život, kamaráde,“ řekla jsem. „To bylo trochu nevděčné, nemyslíš? Ale myslím, že vzhledem k okolnostem jsme všichni připraveni ti odpustit.“
„Zachránilo život?“ zeptal se udiveně. „Ta věc mi způsobovala příšerné bolesti.“
„Ta věc patří Naomi a je to začarovaný křížek. Zbavuje svého nositele před kdejakým svinstvem, aniž by ho to přitom zabilo. Ten křížek musel stát Naomi celý majetek.“
„No, tak jsem nejen trochu, ale zatraceně hodně nevděčný. Děkuji ti z celého srdce, Naomi,“ zakřičel Danny do lesa. Teď, když byl ten hnusný jed pryč, tak se jeho tělo rychle regenerovalo.
Když se Naomi vrátila, Tyler vstal. Úmyslně nasadil umírněný tón. „Odkud jsi věděla, že tu věc budeme potřebovat?“ Ukázal na kříž, který Naomi zabalila do jednoho cáru z jejího trička. Nebylo potřeba, aby si prsty znovu spálila. „Věděla vaše královna, že se dříve či později budeme muset postavit bytostem z podsvětí?“ Ať už byl jeho hlas umírněný jakkoliv: V hlase bylo znát jeho napětí. „Nebo nosíš léčivé kouzlo v každé kapse jen pro jistotu, co kdyby ses dostala do takové nouzové situace, jako byla tato?“
Naomi vzdorovitě opětovala Tylerův pohled. Ale vedle vzdoru tam byla i pořádná porce výzvy. „Ten křížek u sebe nosím pořád. Nikdy ho nespustím z očí. Nikdy.“ Naomi se sklonila a zvedla ze země taštičku, do které křížek patřil. Opatrně do ní magický šperk spustila a znovu si ho zastrčila do kapsy od kalhot.
„Jak neuvěřitelně praktické, že to jediné na světě, co mohlo Dannymu pomoci, je u tebe,“ začal Tyler rýpat. Chtěl se hádat, to bylo jasné. „Bez toho by Danny zemřel.“
„Léčivý křížek jsem si zasloužila v otroctví a krvácela jsem pro něj,“ odpověděla. „Selene by mi ho okamžitě zase sebrala, kdyby k tomu měla příležitost. Ale teď patří mně. Získala jsem ho poctivě. Takže nehraje žádnou roli, že dřív patřil jí. Fin.“
„Ten šperk patřil dřív Měsíční bohyni?“ zeptala jsem se. Nebylo divu, že to pomohlo proti jedu démonů. Bylo to vyrobeno pro bohyni.
Naomi opatrně přikývla. „Ano… patřilo.“
„No prosím!“ vyrazil ze sebe Tyler a ukázal na Naomi. „To přece dokazuje všechno! Naomi a Selene se znají. Věděla jsi to?“ S planoucíma očima se obrátil ke mně. „Nemůžeme jim slepě důvěřovat, teď už ne, Jess! Jestli to uděláme, tak to bude naše smrt, to ti říkám! Královna nám sebou dala dva upíry, kteří mají spojitost zrovna s tou bohyní, kterou chceme zabít. Tady někdo nehraje fér. To celé je nějaká hra.“
Nejdřív jsem na jeho obviňující tirádu nereagovala. Místo toho jsem přimhouřila oči a Naomi pozorně sledovala. Než se odvrátila, zahlédla jsem v její tváři bolest a pocit viny. Pokusila jsem se o odhad.
„Řekla jsi, že sis křížek vysloužila v otroctví a že si pro něj krvácela.“ Ukázala jsem na kapsu, ve které byl schovaný. „Ty jsi sloužila Seleně?“
„Oui,“ přiznala se Naomi dutým hlasem a znovu se ke mně otočila.
„Dobrovolně?“
Zaváhala, sekundy ubíhaly.
„Oui.“
„Vaše královna je opravdu mazaná, to jí musím přiznat!“ Vyslat své nejlepší stopaře s vědomím, že znají nepřítele lépe než my, mělo v sobě pěknou míru provokace. „Přikázala vám vaše královna, abyste toto spojení zamlčeli?“ zeptala jsem se.
„Měli jsme vám pomáhat, co nejmíň to půjde. Tak zní všeobecné pravidlo, pokud jsme vázáni slibem vůči nadpřirozeným jiného druhu. Královna nás k mlčení nemusela vyzývat; očekává se to od nás.“
„Co se stane teď, když víme, že tvůj bratr a ty jste ve spojení se Selene, nebo jste byli? Jak to bude pokračovat?“ chtěla jsem vědět. „Pokud jste bohyni sloužili, pak máte hodně informací, které by se nám hodily. S vašimi znalostmi bychom měli větší šanci ji porazit. Co teda teď ty a tvůj bratr uděláte?“
Tyler stál vedle mě. Mlčel. Ale jeho vztek rozpaloval i mou krev. Na Naomině tváři se pomalu rozléval úsměv. Spolu s tímto úsměvem vypadala měkčí, lidštější a současně, což bylo zvláštní, krutější než předtím. Ještě stále byla pokrytá krví, která dávno zaschla a zčernala. Vedle toho působila porcelánová kůže nad jejími lícními kostmi o to bělejší, nadpřirozeně bledá, nelidská.
Alors, teď když víte všechno, tak si myslím, že se pravidla změnila.“
V tom momentě se vedle své sestry jako poryv větru objevil Eamon. „Naomi, buď konečně zticha, už nic neříkej! Naše královna nebude další porušení mlčenlivosti tolerovat! Jsme blízko Selenina území. Dovést tam vlkodlaky byl náš úkol a povinnost, víc ne. Teď je tam dovedeme a poté je opustíme. A tím to skončí.“
Naomina odpověď sestávala pouze z jednoho slova. „Non.“


14 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  3. Super !!! Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitoly !!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc.. na jednu stranu tylera chápu, ale chtěla jsem ho teď proplesknout

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za další kapču. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za ďalšiu kapitolu:!

    OdpovědětVymazat