úterý 25. října 2016

Falešná identita - 18. kapitola 2/2


Ahojte,
to je pokrok, co myslíte? Kdo nyní vrahem, hmmm? Už víte? Já joooo!!!!
Vaše stále trochu (dost) rozjařená Katuš :)


Vstoupila jsem do kuchyně, kde dva kluci zrovna míchali vodku s džusem ve velké plastové míse. Jejich slova a smích se mi v hlavě deformovaly a někdy i ztrácely ve zbytku hukotu. Otevřela jsem ledničku. Byla naplněna až po okraj pivem. Vzala jsem láhev, otevřela ji a začala pít. Po prvních pár locích se chuť stala snesitelnou, ale alkohol nespravil tu díru, která se vytvořila v břiše.
Ana se opřela o kuchyňskou linku vedle mě. Už se nezdála být tak opilá. „Chceš si promluvit?“
„Ne. Chci zapomenout.“
„Je hloupý, když tě nechce. Je tu spousta kluků, kteří by skočili po příležitosti být s tebou.“ Objala mě a já se o ni opřela.
Oknem prošel odporný zápach zvratek. Někdo musel hodit šavli hned pod oknem.
Ana mi podala kelímek s vodkou a džusem. „Na, vezmi si tohle. Je to dobré.“
Překvapivě to chutnalo lépe než pivo, trochu jako lék na kašel. Ale po prvním loku jsem přestala. Být naštvaná na Aleka byla jedna věc, ale ztratit kontrolu druhá. Co když moje Variace přestane fungovat, když se opiju?
Ana mi zamávala rukou před nosem. „Haló! Slyšelas mě?“
„Promiň, nedávala jsem pozor.“
„Vypadá to, že má tvůj bratr dneska štěstí.“  Ukázala na schody.
Devon a Francesca stoupali nahoru a byli do sebe zaklesnutí. Jednou rukou držela Devona za zadní kapsu u riflí. Udělalo se mi z toho blbě. Zmizeli mi z dohledu na jejich cestě bůhvíkam. Alespoň že se hostitelka bavila. Můj život se teď neubíral zrovna tím nejšťastnější směrem.
Znovu jsem se napila alkoholu. Zanechal mi krku teplo, které se mi rozšířilo i do žaludku.
Ana se podívala k obýváku, kde ve dveřích stál Jason a čekal na ni.
„To je v pohodě, jestli chceš jít za ním,“ řekla jsem.
Vypadala nerozhodně, ale když jsem se na ni povzbudivě usmála, odkráčela a nechala mě samotnou s mým pitím.
Ryan využil příležitosti, vstoupil do kuchyně a opřel se o linku. Usrknul si piva a nespouštěl ze mě oči. „Takže ty a ten kluk Alek jste teď spolu?“
„Ne. Chci říct, ne úplně.“
Ryan se naklonil blíž, až se mě dotkl ramenem. „Omlouvám se za minule,“ řekl. „Když tě však vidím, neumím myslet jasně.“
„Rozešli jsme se už před několika měsíci.“
Jeho výraz ztuhnul. „Já vím. A nesnáším každou minutu bez tebe. Nedokážu snést pohled na tebe a jiného kluka. Chci tě zpátky, Maddy. Chci nový začátek.“
„Nemyslím si, že to je možné. Oba se potřebujeme posunout dál.“
„Ale já nemůžu!“ Očima mu probleskla frustrace. „Nechápeš to? Nemyslím si, že k někomu jinému můžu cítit to samé.“ Vzal mě za ruku, ale v kuchyni se náhle objevil Alek. Ryan se na něj podíval, než odkráčel z místnosti.
„Co chtěl?“
„Jako obvykle.“
„To, co piješ, je vodka?“ Alek zkřížil ruce na hrudi v nesouhlasu.
Vzal mi pohárek z ruky a přičichl. Jeho rty se zkroutily. „Vodka,“ řekl, jakoby to adresoval malému dítěti.
„Přestaň se chovat jako moje chůva. Nejsem dítě.“
„Neměla bys pít.“
Zírala jsem nesmyslně na kelímek v jeho ruce. On dával lekci mně? „Ani tobě není povoleno pít a stejně to děláš.“
„Ne, nedělám. Vylil jsem pivo a nalil jablkový džus, protože chci mít v hlavě jasno. Předstírám, že piju, protože dělám svou práci a zařazuji se mezi lidi. Pořád si uvědomuješ, že to je práce, viď? Někdy si myslím, že na to zapomínáš.“
I když to neřekl otevřeně, věděla jsem, že naráží na ten incident v obýváku.
„Zníš jako Major,“ protlačila jsem kolem něj. „Už je mi zle z předstírání, že se bavím. Někdy si myslím, že ty jsi zapomněl, co zábava znamená.“
Prošla jsem kolem něj a vklouzla mezi lidi, kteří se šinuli a podpírali v různých stupních opilosti. Zahlédla jsem Anu, která byla propletená s Jasonem, jejich rty se dotýkaly, když se pohupovali do hudby. Ryan v obýváku nebyl. Asi potřeboval čas vychladnout.
Někdo mě chytil za rameno a na tváři se mi okamžitě objevil zasmušilý výraz. Byl to Phil. Pozvala ho vůbec Francesca nebo se sem prostě vetřel? Zastrčil si ruce do kapes a podíval se na nohy. „Hej. Chceš si zatancovat?“
V davu jsem začala hledat Aleka. Co by asi řekl na to, kdybych si zatancovala s někým jiným? Hudba mnou procházela spolu s vodkou. V hlavě jsem měla nějak zamlženo. Phil o krok ustoupil, ve tváři měl vepsané rozpaky. „To je fuk. Zapomeň na to. Neměl jsem se ptát.“ Otočil se, aby odešel, ale chytla jsem ho za ruku, jen abych ji rychle odtáhla, když mě ten dotyk náhle zabrněl. Naše pohledy se zasekly a oči se mu rozšířily. Stáli jsme příliš blízko, ale nemohla jsem se pohnout.
„Nech ji být.“ Přede mnou se objevila vysoká postava a přinutila Phila o pár kroků ustoupit. Alek. Postoupila jsem dopředu, abych ho zastavila. Na Philově tváři se objevil šok, ale na moment vypadal, že to chce Alekovi vrátit. „Běž,“ řekla jsem. Zaváhal, ale když červeň zalila jeho tváře, oddupal pryč.
„O čem tohle do háje bylo? Proč ses na něj takhle dívala?“ zasyčel Alek.
„Chtěl se mnou tancovat.“ Nezmínila jsem ten divný pocit, který mě zaplavil, když jsem se Phila dotkla.
„Tancovat?“ Jeho rty se zkroutily. „Tvářil se, jakoby tě chtěl sežrat.“
Opravdu Alek žárlil na Phila? „No a co, Aleku, hm? Proč se vůbec staráš? Dal jsi mi přece jasně najevo, že jsem ti úplně ukradená.“
Odtlačila jsem ho a probojovávala si cestu skrz masu lidí a vyšla po schodech nahoru. Naštěstí nebyla koupelna zabraná. Zavřela jsem za sebou dveře a zhroutila se na ně. Z myšlení na Aleka mě bolela hlava. Proč se to všechno tak zkomplikovalo?
Pocákala jsem si obličej trochou vody a vzhlédla ke svému odrazu. Špinavě blonďaté řasy, špinavě blonďaté vlasy a modré oči. Uvědomila jsem si, že už ani nejsem překvapená při pohledu na tento obličej. Stal se mou součástí stejně jako Madisonini rodiče, její bizarní strýček a její nejlepší kamarádka. Všichni byli mým světem.
Přes úzké koupelnové okno jsem něco zahlédla a tak jsem se zastavila, abych lépe viděla. Světla z domu osvětlovaly jen polovinu obrovské zahrady. Nějaká osoba šla přes trávník a dříve, než vstoupila do tmy, jsem si uvědomila, koho vidím. Devona.
Co tam venku dělal?
Myslela jsem, že je ve Franciscině pokoji a baví se. Znovu jsem to zkontrolovala. Bylo to asi před hodinou, kdy jsem ho viděla jít nahoru. Pravděpodobně už dávno skončili s tím, co dělali, ať už to bylo cokoliv.
Náhle hudbu a smích opilců přeťal vřískot. Pak se znásobil, smísil a tím zvýšil svou hlasitost. Bylo jasné, že to nebylo od radosti; ječeli hrůzou. Otevřela jsem dveře, rychle seběhla schody a proletěla domem do zahrady, odkud se jekot ozýval. Bylo tam čím dál více lidí.
U mého boku se objevil Alek.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se.
„Nevím,“ řekl pomalu. Zvedl se na špičkách, aby se podíval přes hlavy ostatních hostů, kteří se postrkávali kolem nás. Já se však podívala dolů k zemi, kde se bělavá mlha plazila okolo mých kotníků.
Z nohou mi zmizel cit.
Davem prošel šum.
„Je mrtvá?“
„Co se jí stalo?“
„Nehýbe se.“ Šepotání prošlo kolem nás a pak znovu začal vzlykot.
Na trávě ležela postava. Byla úplně nehybná. A věděla bez nejmenších pochyb, že tato osoba jen tak nepřebrala z alkoholu.

Byl tady zabiják. A našel si svou další oběť.

7 komentářů: