sobota 24. září 2016

Vládce bouří - 10. kapitola 2/2


Všechna nejasná úmrtí v oblasti, do které patřilo i město Chicago, byla již od r. 1842 oficiálně vyšetřovaná v Cook-County ústavu patologie v Illinois. Krátce před Velkým požárem v Chicagu v roce 1871 otevřel ústav svůj „Úřad pro vyšetřování kouzelnictví“, aby mohl vyšetřovat nejasná úmrtí, která souvisela s magickou energií a Starými Rasami. Když Cook County v roce 1976 založila Úřad soudní medicíny, byl „Úřad pro vyšetřování kouzelnictví“ dán pod jeho patronát. Zastaralý výraz ‚kouzelnictví‘ byl zavržen a úřad obdržel o mnoho jednodušší název „Paranormální záležitosti“.

Za změnou stál úmysl modernizovat tuto část patologie a přejmenovat ho korektně i politicky, ale tento pokus úředníků zklamal na celé čáře. Mnoho příslušníků Starých Ras stejně jako řada lidí s magickou energií se cítili tímto označením napadeni. Výraz paranormal naznačoval, že se jedná o něco mimo možnosti vědeckého zkoumání. Odpůrci tohoto výrazu argumentovali tím, že se jedná o rasismus a bigoterii nejvyšší míry.
Takto to vysvětlila Dr. Seremela Telemar Tiagovi a Runemu, když je jejich vyšetřování zavedlo na Úřad paranormálních záležitostí. Telemar byla medúza z pozdního středověku, což se dalo poznat podle délky hadů na její hlavě, kteří se jí houpali až k pěkně formovaným bokům. Medúzy své potomky velmi žárlivě střežily a Tiago sám nikdy žádné z těchto dětí nepotkal. Ale věděl, že mladé medúzy měly na hlavě tenká malá háďátka, která vypadala jako afroúčes.
Hadi na hlavě medúzy byli samostatné bytosti, které žily v symbióze se svým hostitelem. K tomu patřila i výměna smyslového vnímání a myšlenek. Medúza se k nikomu opravdu neotočila zády, dokud se jediný had díval směrem k dotyčnému. Hadi byli většinou stejně tak mírumilovní jako medúza, ale pokud měla medúza strach nebo se cítila ohrožená, bylo kousnutí hadů jedovaté a dokázalo většinu bytostí ochromit, dokonce i zabít. Až bude Telemar velmi stará, což u jejího druhu znamenalo čtyři sta padesát let až pět set, budou jí její hadi dosahovat až k nohám. Momentálně je nosila volně svázané pouze šátkem, takže vypadali jako dredy.
Pokožka patoložky měla bledý, krémově zelený odstín, který byl o odstín světlejší než barva jejích hadů a byla pokryta slabým lesklým vzorem, který připomínal kůži hada. Panenky v jejích modrozelených očích měly svislý tvar jako u hadů, a když pohlédla na dva Strážce, kteří jí šli v patách, přes oči jí přeběhla mžurka.
„V mém oddělení není ani vzdáleně tolik práce jako v jiných okresních pitevnách,“ řekla. Několik hadů jí pokukovalo přes rameno na Strážce. „Když dostaneme naráz šest mrtvol, je to pro nás událost. V hlavní pitevně je ročně provedeno pět tisíc dvě stě pitev a normálně trávím polovinu své pracovní doby tam. Tady mluvíme o štěstí, když se dostaneme na číslo dvě stě.“
„Štěstí?“ Rune povytáhl jedno ze svých zlatavě hnědých obočí. Gryf nechal na medúzu působit svůj mužský šarm. Jako každé ženské stvoření, které se dostalo do Runeho blízkosti, mu okamžitě propadla.
„No, možná že „štěstí“ není to úplně správné slovo, ale vy víte, co myslím.“ Usmála se na Runeho svýma velkýma očima a odhrnula pár hadích pramínků přes rameno. Prošla lítačkami a Rune s Tiagem ji následovali. „Jak jistě víte, většina smrtelných případů u Starých Ras se Úřadu soudního lékařství ani nenahlásí. Mnoho z nich se jich stane v Jinozemích, nebo jsou vyšetřovány příslušnou Říší. Případy, které mi přistanou na stole, jsou většinou lidé, kteří přišli o život při nějaké formě výměny nebo uvolnění magické energie. Tady to nás vyburcovalo z mnoha důvodů.“
„To si dokážu představit,“ řekl Rune. „Politicky stejně jako lékařsky.“
„Přesně tak,“ odpověděla medúza.
Když Rune s Tiagem dorazili do pitevny, medúza reagovala na Tiaga se strachem v očích, protože registrovala hrozbu, která mu protékala žilami jako láva, stejně jako tmavé sluneční brýle a holou agresivitu v jeho výrazu. Párkrát zamrkala a poté se snažila mířit pohledem jinam než k němu.
Tiago s tím neměl žádný problém. Rozhovor mezi gryfem a doktorkou byl podle něho jen další blablabla. První Strážce uvolněně plkal s medúzou, palce zaháknuté za kapsy svých džín.
Tiago si nechal Runem krýt záda. Tím pádem mohl přemýšlet nad dostupnými částmi skládačky a bouří, která mu zuřila v nitru. Měl bestii pod kontrolou jen částečně, stačilo málo a pohár by znovu přetekl a bylo mu jasné, že Rune si toho je vědom. Rune vypadal, že stojí naprosto uvolněně, ale nějak se mu dařilo, stát vždy mezi Tiagem a ostatními lidmi.
Aryal konečně poslala Runemu SMS, aby mu sdělila, že je u Niniane, a že víle se daří dobře. Ale Aryal nebyla zrovna známá tím, že by se vyznala v holčičích věcech. Co znamenalo oukej pro harpyji? Že neplive krev z žádné životně důležité žíly? Do pekla, podle tohoto měřítka byla v pořádku i tehdy, když ji Tiago opouštěl. Věděl, že pod Carlinginou ochranou bude fyzicky v pořádku. Ale mentálně a emocionálně – to byla úplně jiná záležitost.
Hlodalo v něm nutkání vrátit se k Niniane. Každá minuta, kterou strávil daleko od ní, byla utrpením. Pokaždé, když si v duchu vzpomněl, jak před ním ucukla a vypadala jako bez života, dostal nějaký druh posttraumatického zasraného syndromu a to se to stalo už před pár hodinami.
Pomáhalo, že měl plán. Existovaly věci, které bylo potřeba vyřídit. Sehnal Cameron Rogersovou a společně vyrazili na nejbližší policejní stanici, aby si prošli zprávy, týkající se posledních dvou útoků. Nezjistil víc, než co už věděl, ale důkladnost se vždycky vyplatila. Poté vrhl pohled do trestního rejstříku Clarence Joba, který byl plný trestných činů od drobných krádeží až po loupežné přepadení a zapamatoval sijeho adresu. Poté, co se s Rogersovou rozloučil, vyrazil prohlédnout si Clarencovu chatu a pak se vydal najít Clarence osobně.
Ověřit zprávy z pitevny byl poslední bod jeho seznamu. Chtěl vidět mrtvá těla na vlastní oči a získat co nejvíc informací. Poté se chtěl Tiago vrátit zpět do hotelu a nic, ani ti odporní upíři nebo otravná delegace Temných fae, dokonce ani sama Niniane, mu nezabrání v tom, aby si s ní promluvil.
Místnost, ve které se právě nacházeli, byla jednoduše zařízená, plná oceli a betonu, který byl natřený průmyslovým lakem. Vysoké skříně v rohu musely obsahovat magické nástroje, protože z nich vyzařovala magická energie. Samozřejmě tam nebyla žádná okna. Tiago už navštívil nespočet piteven – dokonce byl i jednou v původní pitevně Cook-County – a nenáviděl je všechny. Pitvy na mrtvolách tří Temných fae už byly dokončeny. Byly uloženy v šuplících, kde čekaly na uvolnění pro kremaci nebo pohřeb. Těla tří wyrů byla ještě na stole. Z poloviny byla přikrytá plátnem.
Tiago se proplížil kolem stolů a sledoval muže s ohrnutými rty. Jeden, ano na toho si pamatoval. Ten umřel v důsledku násilného tlaku na hlavu. Ten tlak způsobila Tiagova bota, která na něj dopadla. Polovina jeho obličeje byla promáčknutá, ale na druhé straně toho zbylo dost, aby se dala identifikovat jeho podoba.
Rune se ještě stále tvářil, jako by s doktorkou flirtoval, ale telepaticky sdělil Tiagovi: Poznáváš některého z těch pánů, Ptáčku?
Jen z útoku, odpověděl Tiago. A ty?
Ne-e. Vidím je poprvé.
Pitvy prováděné magickými prostředky, měly tu výhodu, že vyšetřovatel použil namísto chemikálií desinfekční kouzlo. Bylo to těžké rozhodnutí a záviselo na silách, které se podílely na úmrtí, protože tato kouzla mohla zničit veškeré zbytky magické energie, která mohla dodat některé důležité stopy. Dokonce mohly mít toxický efekt, pokud se určité druhy různých magických energií pomíchaly.
U těchto vtipálků to komplikované nebylo. V Tiagových očích byla za jejich smrt zodpovědná jejich hloupost. Kdo, do prčic, ještě stále nechápal, že Niniane je pod jeho ochranou a podporuje ji Lord wyrů?
Nejdůležitější bylo, jakým způsobem mohly získané informace přispět k vysvětlení útoku. Doktorka Medúza Nevím-jak-se-jmenuje na to myslela dopředu. Věděla, že wyrové budou mít zájem průběh pitvy sledovat a proto celý proces chránila před znečišťujícími pachy. Tiago v jedné skříňce našel krabici s rukavicemi a jeden pár si natáhl. Koutkem oka zaregistroval pohyb; medúza udělala prudký krok dopředu. Dokonce i hadi na její hlavě vypadali poplašeně. Rune položil vystrašené soudní lékařce na uklidněnou ruku na rameno a usmál se na ni.
„To je v pořádku,“ vysvětlil jí Rune. „Tiago ví, co dělá. Do vašich výsledků vrtat nebude.“
Přikývla, i když se i nadále tvářila nejistě. Oba dva zmlkli a sledovali, jak Tiago prohlíží mrtvá těla. Vizuální kontrola nepřinesla nic, co by už nevěděl. Zkouška čichem byla komplikovanější, protože mrtvoly nasbíraly několik vrstev různých pachů. I když si člověk na místě činu dával jakýkoliv pozor, určité znečištění tu bylo vždycky. Vedle jejich individuálních pachů na tělech ulpěly pachy z místa, kde se nacházely naposledy, včetně místa, kde zemřely, stejně jako zbytky fólie a gumových rukavic, které byly použity při transportu, jejich uložení a následné pitvy.
U všech tří ucítil lehkou vůni cigaret. U všech zkontroloval zuby a dásně. Žádný z nich nekouřil, což ho nepřekvapilo. Jelikož byli wyrové mnohem víc citliví na pachy, neměli ke kouření sklony. Ukazovalo to na místo, kde možná pobývali, nebo to některý z policistů zpackal a na místě útoku si dopřál cigaretovou pauzu? Zamračeně se od wyrů odvrátil a věnoval se jejich oblečení, které leželo na stole v popsaných sáčkách.
Žádný z týpků u sebe neměl průkaz. Všechno, co u sebe měli, byly zbraně a hotovost a poloprázdné balení žvýkaček. Přesto se předměty daly bez problémů izolovat. Když to vyslovil, byl si jistý: „Setkali se v baru. Někde, kde se podává ředěné pivo a tučné jídlo a kde je dovoleno kouřit, protože ani jeden z nich nekouřil.“
„To v každém případě souhlasí s obsahem jejich žaludku,“ řekla medúza a pohlédla na Tiaga s překvapeným uznáním. „Dva z nich měli rybu s hranolky a třetí velkého cheeseburgera s jalapeňos. Všichni tři pili alkohol, možná si dali něco na kuráž, aby se připravili na boj. Ještě nemám k dispozici zprávu z toxikologie, ale myslím, že toho nevypili dost, aby měli problémy s řízením, anebo se svou motorikou. Na to by bylo u wyrů zapotřebí mnohem víc alkoholu.“
Tiago pohlédl na Runeho. „Cítím na jejich oblečení pachy jiných Starých Ras, ale žádný není dost výrazný. Možná je to další stopa. Musíme prohledat okolní bary, které jsou hojně navštěvovány příslušníky Starých Ras.“
Rune přikývl. „Někdo těm hajzlům musel servírovat večeři a pití. Možná, že budeme mít štěstí a někdo by dokázal aspoň jednoho z nich identifikovat. Potom bychom se mohli podívat, kde bydleli a zjistit, jestli se v poslední době nedostal k větším penězům. Měli motiv. Třeba jim někdo zaplatil.“
„Možná, že získáme popis někoho, s kým se sešli,“ řekl Tiago.
Oba dva muži si vyměnili dravčí úsměv. Nemuseli se ptát, na co ten druhý myslel. V tom okamžiku byli oba Strážci shodného názoru. Užívali si pocitu, že vyrazí na lov, místo toho aby zůstali trčet v situaci, kdy mohli pouze reagovat na něco, co bylo mimo jejich kontrolu.
„Vy dva jste fakt děsiví,“ zamumlala Dr. Telemar.
Od vchodu se ozval chladný hlas: „Možná že doufají, že sem propašují důkazy, aby mohli odvést pozornost ostatních vyšetřovatelů od wyrů,“ řekla velitelka fae Arethusa. Vysoká žena vstoupila do místnosti. „Nemělo by mě překvapovat, že jsem vás tu přistihla, jak kontaminujete výsledky pitvy těch tří těl.“
Bestie v Tiagovu nitru sebou trhla na konci řetězu a drápy prohrábla vzduch. Až na zuřivý výraz velitelky všechno kolem něho pobledlo. Tiago se na ni se zavrčením vrhl. Arethusa vytáhla dva krátké meče, které měla připevněné na zádech.
Do Tiaga narazil náklaďák. Dopadl na zeď. Náklaďák se proměnil v Runeho, jehož svalnaté předloktí mu přimáčklo krk ke stěně. Dragosova Jednička se přiblížila k Tiagovu obličeji, jeho zlaté lví oči plály. „Ne, Tiago.“
Tiago zaklel a snažil se Runeho odstrčit. Byl silnější a těžší než druhý Strážce, ale Rune byl děsně rychlý a využíval tíhu svého dlouhého, štíhlého těla efektivně tak, že ho Tiago nemohl setřást. Řekl: „Celou dobu si říká o kopnutí do zadku.“ Jeho hlas se změnil, byl hrubší.
„Na to ti kašlu. Jsi můj nejlepší přítel a já říkám ne.“ Rune ho plochou dlaní udeřil. Shodil Tiagovi sluneční brýle z očí. Spadly na zem. „Seber se!“
Dr. Telemar se schovala do nejzazšího roku místnosti. Arethusa na ně zírala s bílou tváří.
Tiago na Runeho zavrčel a znovu se proti němu vzepřel. S drápy místo prstů zaútočil na Runeho ruku, která ho držela v šachu, a vší silou zabral, ale nenašel žádnou páku, aby sevření druhého Strážce uvolnil.
Rune zíral Tiagovi přímo do tváře, jeho hezká tvář neukazovala ani náznak strachu. Klidným hlasem řekl jako první: „Vím, že tam uvnitř jsi to ty. Slyšíš mě, jinak by už dávno tekla krev. Aspoň chvíli přemýšlej! Kdo nás potřebuje?“
Tiago se zhluboka nadechl a roztřásl se, zatímco se snažil dostat bestii pod kontrolu. Otočil hlavu na stranu a zavrčel: „Niniane.“
„Správně.“ Rune klesl hlasem až k sotva slyšitelnému šepotu. „Teď mě pozorně poslouchej. Právě jsi jen krok od toho, abys to pokašlal takovým způsobem, že už nebude cesty zpět. Už nikdy tě nepustí do její blízkosti. Rozuměl jsi?“
To mu vyčistilo hlavu víc než cokoliv jiného. Přestal se vzpínat proti sevření druhého Strážce a řekl: „Rozuměl.“
Runeho zlatá obočí se pozvedla. Uvolnil stisk, kterým Tiaga znehybňoval. Ten se chvíli nehýbal a držel bestii pod kontrolou. Rune přikývl, pustil ho a poklepal po rameni.
Rune se obrátil na velitelku Temných fae a řekl: „Oukej, tak za prvé, narušila jste Chi mého dobrého přítele. Právě teď vás dost nesnáším.“
„A za druhé chci dodat něco já“, řekla Dr. Telemar, když vystoupila ze svého roku. Všichni její hadi na hlavě upírali svůj pohled na velitelku Temných fae. „Nemám s politickými aférami mezi Starými Rasami nic společného, ale vy jste napadla integritu mého úřadu, a to nebudu trpět. Na mém způsobu provádění pitev není naprosto nic, co by nebylo podle předpisů, zatraceně!“
I když byla právě seřvaná hned ze dvou stran, chladný hněv v hranatém obličeji velitelky nezmizel. Narovnala se z bojového postavení, které zaujala a tvářila se zamyšleně. Během chvilky zastrčila meče do pouzder. Pár hadů na hlavě medúzy se otočilo a zamrkalo na Runeho. Vrhl na ni pohled, jakože nic neví a pokrčil rameny.
Arethusa přejela pohledem od Runeho k Tiagovi. Řekla: „Slyšela jsem, co jste říkali.“
Tiago sice držel bestii na řetězu, ale stále se ještě neodvažoval promluvit. Svaly na jeho čelisti poskakovaly. Sklonil se, aby zvedl svoje Ray-Ban brýle a znovu si je nasadil.
Byl to Rune, který odpověděl: „Kterou část máte na mysli, velitelko?“
Arethusa pohlédla na Tiaga. Všiml si, že si dává pozor, aby byla na druhém konci místnosti, ale pach násilí v jejích feromonech poklesl. Odpověděla: „Ať už v tom byli wyrové zapleteni nebo ne, opravdu vám záleží na tom, že dědička Temných fae by mohla potřebovat vaši pomoc.“
„Myslíte?“ zeptal se Tiago skrz sevřené rty. Aspoň jednou by chtěl dostat příležitost, aby ji mohl praštit. A potom by ji vystřelil na měsíc, pomyslel si, zatímco na ni zíral. Přímo na měsíc.
Rune řekl: „Musím vám položit jednu otázku, velitelko. Co z toho,“ rozmáchlým gestem obsáhl tři mrtvé wyry, Tiaga a sebe, „vám dává nějaký smysl? Proč bychom posílali Tiaga, aby Niniane chránil a pak na ni nasadili tady ty tři hlupáky? Existuje řada jednodušších a přímějších cest, jak sehnat pár týpků.“
Arethusa si odfrkla, zatímco sledovala Strážce. „Když jsem přišla, mluvili jste o tom, že se pokusíte ty tři identifikovat a pak vysledovat cestu peněz. Tak jsme to udělali u Gerila,“ odpověděla. „Hledali jsme, odkud přišly peníze. Víte, co jsme našli? Měl účet u New Yorské americké banky, na kterou někdo poslal tento týden slušnou sumičku, a to z firmy v Illinois, která patří ke Cuelebre Enterprises.“
Tiago přimhouřil oči. „Jaká firma?“ zeptal se.
„Tri-State finanční služby,“ řekla Arethusa.
Tiago pohlédl na Runeho a oba se usmáli.
Dr. Telemar se chopila slova. „Něco mi muselo uniknout. Co je na tom směšného?“
Tiago se opřel o jeden z pitevních stolů, založil si ruce na prsou a obrátil se směrem k Arethuse a medúze. „Někdo udělal chybičku. Cuelebre nevlastní žádnou firmu jménem Tri-State finanční služby.“
Velitelka Temných fae se zamračila a na tváři měla výraz nedůvěry. „A jak to, že to víte s takovou jistotou?“
Tiago odpověděl: „Cuelebre Enterprises vlastní šest firem se sídlem v Illinois. Poté, co Dragos před nedávnem intervenoval proti Urienovu pokusu zajistit si pro sebe zakázku od ministerstva obrany, byly tyto podniky podrobeny obzvlášť důkladné prověrce. Kurzy akcií stále klesaly a Dragos už s nimi odmítl ztrácet čas. Pracoval na tom, aby je stabilizoval a poté je prodal. Kdybyste své informace sledovali dál, zjistili byste, že jste přišli na stopu firmy, která slouží pouze jako zástěrka.“
Arethusa udělala krok dopředu. Uchopila hranu jednoho pitevního stolu a opřela se o něj rukama. Dívala se na jedno z těl, aniž by ho doopravdy viděla. „Oukej,“ ozvala se po pár minutách. „Prověřím to. Takže, co jste mysleli tím, že někdo udělal chybičku?“
„Ti, kteří poslali Gerila a jeho kumpány na Niniane, nevěděli, kolik výcviku v sebeobraně u wyr-strážců absolvovala,“ řekl Tiago.
„A že to byla pořádná dřina,“ dodal Rune. „Nebylo s ní lehké pořízení. Můžete se ji na to zeptat sama. Některé věci jsme museli cvičit pořád dokola. Náš trénink zachránil Niniane život.“
Tiago pokračoval: „Kromě toho nevěděli, jak důkladně byly firmy sídlící v Illinois v poslední době prověřovány, jinak by zvolili jinou, hůře zjistitelnou metodu, aby hodili vinu na wyry. Také nevěděli, že jsem přiletěl do Chicaga, jinak by na ni neposlali tyhle chlápky. A to není všechno. To už jsou dva pokusy o zdiskreditování wyrů. Když se u dvou zločinů použije stejný postup, co nám to říká?“
Nyní se pohnula Dr. Telemar, aby se ke kroužku, který se vytvořil okolo pitevního stolu, připojila. Pohladila jednoho hádka po hlavičce, a přitom je fascinovaně sledovala. „Buďto se jedná o napodobitele, nebo o stejného pachatele.“
Rune se na medúzu usmál. „Že se jedná o napodobitele, je možné, ale nepravděpodobné. Musel by mít k dispozici velice tajné informace. To by znamenalo, že by musel znát organizátora prvního útoku. Kromě toho by musel disponovat prostředky, které by mu umožňovaly jednat při přípravě druhého útoku velmi rychle. Nejpravděpodobnější je, že se u obou atentátů jedná o stejného pachatele.“
Tiago si opřel bradu o ruku. Přitom se zamračil. Arethusa na něj pohlédla s hlavou nakloněnou na stranu a zeptala se: „Co?“
„Napadá mě ještě něco jiného“, řekl. „Je pouhá náhoda, že spolu tady teď mluvíme. Kdybychom si nepromluvili, tak bychom nevěděli to, co teď víme.“
Arethusa odvětila: „Myslíte, že ten někdo se spoléhal na nedostatek komunikace mezi wyry a Temnými fae?“
Tiago přikývl. „Možná, že bychom si měli skutečnost, že jsme si vyměnili výsledky svých vyšetřování, nechat pro sebe. To by mohlo pachateli poskytnout příležitost, aby udělal další chybu.“
Obočí velitelky vyletělo do výše. „No, já se s vámi nikde na veřejnosti vybavovat nebudu,“ odpověděla Arethusa. „Každý ví, že vás považuji za bandu rváčů.“
Dále to pokračovalo dalším blablabla. Někteří tomu říkali zdvořilý rozhovor, Tiago tomu říkal utrpení. Bestie v jeho nitru se stočila do klubíčka a čekala.
Sledoval třepotavý tep na krku velitelky a všiml si narůstající nervozity medúzy. Nedívala se přímo na něj, ale asi půl tuctu jejích hadů nakukovalo medúze přes rameno. Svíjely se a přitom ho pozorovali svýma maličkýma očima, které se třpytily jako drahokamy.
Svým ostrým sluchem Tiago zachytil jakési bzučení a tak soustředil svou pozornost na to, odkud se to ozývá.  Sotva slyšitelný zvuk se ozýval z kapsy Runeho džín. Uviděl, jak Rune vytáhl svůj iPhone z kapsy, podíval se na obrazovku a zamračil se. Rune chtěl mobil zase zastrčit a pokračovat v blablabla.
Tiagův dech se zadrhl a každý sval v jeho těle se napnul. Něco mu říkalo, že zpráva, kterou Rune obdržel, se týkala Niniane. A Rune neměl v úmyslu se o ni podělit.
Ještě než dovedl myšlenku do konce, vrhl se Tiago dopředu a vytrhl Runemu iPhone z ruky. Velitelka Temných fae vytáhla meč, medúza pronikavě zaječela a uskočila dozadu. Všichni její hadi syčeli na Tiaga, zatímco Rune se se zaklením obrátil a chňapl po mobilu, aby ho získal zpátky. Strážce byl známý svou rychlostí, ale Tiago ho překvapil, a proto reagoval pozdě.
„Zatraceně, Tiago!“ zaklel Rune. Jeho lví oči plály. „OKAMŽITĚ MI HO VRAŤ!“
Tiago vrazil Runemu pěstí do hrudníku a odstrčil ho, zatímco držel mobil tak, aby si mohl zprávu přečíst.
Byla to SMS od Aryal: ŠLY JSME S ROGERSOVOU NA JEDNO PIVKO DO BARU NA ROHU. VÍLA POTŘEBUJE TROCHU ROZPTÝLENÍ.  HLEDÁM PRO NI NĚKOHO NA RYCHLOVKU.
Tiagova bestie se utrhla ze řetězu.

21 komentářů:

  1. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  2. Rychlovka Tiaga dostala do kolapsu, takové krásné slovíčko. Děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. No pekne, že rýchlovka😄 Ďakujem

    OdpovědětVymazat
  6. tak to bude rýchlovka- ako sa tam Tiago dostane :-D
    vďaka za preklad a korektúru a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za skvělý překlad!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. hmmm tak som zvedavá ako rýchlo bude Tiago u našej víly :o))) dík za super preklad a už sa neviem dočkať na pokračovanie, hlavne som zvedavá, či za tie útoky nie je zodpovedná naša vedúca upírka :o(

    OdpovědětVymazat
  10. Super !!! Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za další kapitolu. Ta SMS byla fakt vtipná jsem zvědavá co z toho bude :).

    OdpovědětVymazat