sobota 17. září 2016

Vládce bouří - 10. kapitola 1/2


„Líbilo se mi, jak ses batolil přes parkoviště,“ vysvětlil Tiago Clarencovi „JoBe“ Watsonovi. „Mělo to svou vypovídající hodnotu. Možná, že ne takovou, jakou jsi chtěl, ale byla to výpověď.

Tiago uviděl Clarence s jeho třemi kumpány poflakovat se po South Damon Avenue. Na sobě měli gangsterské hadry a tvářili se drsně. Mladíci vrhli pohledy na Tiaga, který se k nim blížil ve svých černých maskáčích, tetováním a viditelnými zbraněmi.
Jen bohové věděli, co v jeho tváři viděli. V očích, které skrýval za brýlemi, se mu blýskalo. Mladíci se rozprchli jako králíci, které vyplašil vlk.
Tiago zvýšil své tempo na rychlou chůzi. O blok dál Clarence dohnal, chytil ho za krk a praštil s ním o stěnu domu.
„Možná, že se ptáš, jestli bys unikl, kdyby sis gatě natáhl místo toho, abys je nechal spuštěné u kotníků,“ řekl Tiago.
„Zatraceně, starouši! Co to má znamenat?“ křičel Clarence.
Clarencovi bylo dvaadvacet, byl sto osmdesát pět centimetrů vysoký a vážil sto patnáct kilo. Tiago ho chytil za pásek jeho džínů a zvedl ho půl metru nad zem. Rychlým pohybem mu povytáhl džíny nahoru.
„Nemyslím si,“ řekl Tiago. „Ale mohli bychom to zkusit ještě jednou.“ Ustoupil. „Tak honem! Utíkej!“
„Zabiju tě.“ Švihnutím zápěstí se v Clarencově ruce objevil nůž. „Čůráku!“
Tiago mladíkovi sebral nůž, opřel ho čepelí o zeď a zlomil vejpůl. „To bylo jen další z dlouhé řady hloupých rozhodnutí, můj synu,“ řekl.
„Ty bláznivý hajzle!“ Bělmo Clarencových očí zasvítilo v noci.
Tiago s chlapíkem zatřepal.
„Dobré zprávy, Clarence,“ odpověděl. „Je mi líto, že to musím říct, fakt líto, ale přežiješ to.“
„Ať to bylo cokoliv, neudělal jsem to!“
„Ale ano, udělal. Kdybys to svoje malé, improvizované video nezveřejnil na internet, pak bychom se o tom hovně, co se tu Chi-Townu dělo, nedozvěděli včas, abychom zabránili ještě většímu. Teď přijdou na řadu ty špatné zprávy.“
Tiago ho chytil za zátylek a kalhoty a hodil s ním proti zdi. Clarencův baryton se změnil na soprán a svůj let zakončil zapískáními podobnému konvici.
„Tvůj život bude na krátkou dobu opravdu velmi bolestivý,“ vysvětlil mu Tiago. „Možná že se z toho dostaneš s pár zlomenými kostmi. A přijdeš o všechny ty svoje hračky.“ Znovu vytáhl Clarence na nohy a přitiskl ho za krk ke stěně, zatímco prohledával mladíkovy kapsy. Zkonfiskoval mu jednu devítimilimetrovku a pokračoval. Někde to musel mít. „Byl jsem v tvém doupěti. Sebral jsem ti tvůj PlayStation, tvůj XBox, tvou wifinu, laptop a dva počítače, rekordér, pionýra a domácí kino. Oh, a samozřejmě tvoji kameru. Když o tom tak mluvíme, to je docela dost hraček na někoho, kdo podle svých papírů nemá žádnou práci. Děláš dealera, nebo jsi ty věcičky jen ukradl?“
Aha, tady to bylo! Vytáhl iPhone, upustil ho na chodník a podpatkem ho rozdrtil, což mělo za následek další vypísknutí. Poté zvedl Clarence ještě výš a znovu ho seznámil se zdí.
„No, musím s tím pomalu přestat, kdyby se náhodou nějaký svědek rozhodl zavolat pomoc,“ řekl Tiago. „Co myslíš, Clarence? Vidíš nějakou souvislost mezi, no řekněme, útokem, který jsi nedávnou noc nafilmoval a tvou momentální nepříjemnou situací?“
Pískání konvice se změnilo ve fňukání. Tiago Clarence chytil, aby ho znovu zvedl.
Silná, šlachovitá, opálená ruka se snesla na Tiagovu paži a sevřela ji.
Těsně u ucha se mu ozval Runův hlas: „Měl jsi příležitost udělit mu lekci, Ptáčku. To stačí.“
Tiago se otočil ke gryfovi. Rune měl oči lva – jejich barva se podobala slunečním paprskům pronikajícím skrz jantar. Ať už Rune ve tváři druhého muže viděl cokoliv, v jeho zlatých očích se objevila opatrnost. „Hej, kamaráde, je čas na krátkou noční poradu,“ řekl. „Musíš mi podat zprávu o aktuální situaci. Co se od našeho posledního rozhovoru stalo?“
„Pokazil jsem to,“ řekl Tiago. „Byla to hloupá, zasraná chyba a ublížilo jí to. Ale já nevím, jak moc.“
Rune ho tvrdě chytil za rameno a pohlédl mu do očí. „Oukej, ať je to cokoliv, zvládneme to.“
„Musím pryč“, řekl Tiago hrdelním, hrubým hlasem. „Nechat jí trochu prostoru. Nevím, kolik prostoru jí mám dát. Pár hodin? Zbytek noci? Prostě musím-“ pohlédl dolů na Clarence, který se mu choulil u nohou jako hromádka neštěstí, „něco zabít. Zabít čas, myslím.“
I Rune pohlédl dolů. Clarencovi krvácel nos. „Víš, kolik jsi měl, ty zatracený malý hajzlíku, štěstí, že jsem šel právě kolem?“
„Eee, myslím, že ano,“ odpověděl mladík a otřel si rukávem mokré oči.
„Wyrové neodpouští lehce,“ řekl Rune. „A nikdy nezapomínáme. Od teď musíš být příkladný občan.“
„Budu se snažit,“ zamumlal Clarence do rukávu. „Opravdu. Myslím, že jsem právě na stěně viděl Ježíše. Půjdu do kostela. Fakt. Možná se dám k armádě.“

Ať už byla její ložnice v penthousu jakkoliv luxusní a lákavá – po svém rozhovoru s Carling Niniane necítila potřebu se tam vrátit. Bezcílně se potulovala po společných místnostech penthousu.
U křídla zůstala stát a odklopila víko, aby prsty přejela po chladných, hladkých klávesách. Byl to Steinway, jehož černý povrch byl dokonale vyleštěný a pravděpodobně byl i skvěle vyladěn. Milovala hudbu, milovala zpívat a tančit, ale její hra na klavír byla spíš průměrná. Kromě toho už muselo být po desáté. To nebylo moc pozdě a upíři byli určitě všichni vzhůru, ale někteří z jejich lidských služebníků a Temní fae se už určitě uložili do postele. S povzdechem víko zavřela.
Vzhlédla k upírovi, který se před ní objevil jako tichý stín. Byl to ten ze schodiště. Byl krásný, jako ostatně všichni upíři, se svou chladnou, temnou pokožkou a štíhlou postavou, ve které se skrývala nelidská síla. Rhoswen zmizela, možná aby posloužila své paní.

Nemohla mu, dokonce ani jen ve svých myšlenkách, pořád říkat schodišťový upír. „Jak se jmenujete?“ zeptala se tedy.
„Duncan,“ odpověděl.
„Těší mě, že vás poznávám, Duncane.“
„Děkuji, Výsosti!“ Pohlédl na ni pozorným, temným pohledem a s klidným, neutrálním výrazem ve tváři. „Také mě těší.“
„Když jste se dne odpoledne vrátil ze schodiště, byla jsem ráda, že jste se nejdřív podíval směrem ke Carling a nevrhl se hned na Tiaga,“ řekla. „Ale jsem zvědavá. Co vás k tomu vedlo?“
Duncan odpověděl: „My všichni jsme cítili, že nás zmrazila. Přinejmenším upíry. U lidí jsem si nebyl jistý. Jejich smysly jsou mnohem slabší než ty naše. Když nás osvobodila a já se vrátil na chodbu, musel jsem zjistit, co se změnilo, nejlépe co nejrychleji.“
Ninianino obočí se vytáhlo nahoru. Už se nedivila, že Rhoswen neměla s Cowanem žádný soucit. Než ztratil hlavu, byl dvakrát varován.
Duncan hovořil s lehkým, příjemným přízvukem. Normálně milovala si s někým povídat a dozvědět se něco o jejich životě – nebo v tomto případě o jejich děsivé, nemrtvé existenci.  Ale impuls klást další otázky rychle odumřel. Nebyla v tom správním rozpoložení.
„Takže, co musí děvče udělat, aby tu dostalo něco k pití?“, zeptala se.
„Stačí jen vyslovit své přání,“ odpověděl Duncan a usmál se na ni. „Bude mi potěšením, přinést jí cokoliv, co si bude přát.“
Měl atraktivní úsměv a příjemné vystupování. Niniane ale nebyla tak hloupá, aby si myslela, že to byly jediné kvality, které mu vynesly místo v Carlingině doprovodu. „Ráda bych láhev červeného vína, prosím,“ řekla.
„Něco zvláštního? Merlot? Beaujolais, Syrah?“
„Něco s alkoholem bude úplně stačit,“ odpověděla.
Vyšla na terasu, kde byly okolo kovových stolků a židliček naaranžovány květiny. Posadila se a sledovala světla města. Teplý vítr si pohrával s jejími vlasy. O pár minut později přišel Duncan s tácem. Postavil před ni sklenici vína a polohlasem se zeptal: „Tak možná Malbec?“
„Děkuji,“ odpověděla.
Postavil na stůl láhev vína spolu s výběrem sýrů, sušenek a ovoce. Znovu mu poděkovala a přála si, aby odešel. Předtím, než se vzdálil a postavil vedle dveří, usmál se na ni.
V tu chvíli pocítila tíhu svého života tak silně, že se nemohla ani nadechnout. Usrkávala víno a snažila se analyzovat poslední události.
-Měla byste si pořádně rozmyslet svůj další krok, Niniane. Právě se nacházíte na křehkém místě.-
No skvělé, děkuji za připomenutí, Carling! Jako bych to sama nevěděla.
Kopla do sebe obsah sklenice a poškrábala se na čele. Pozitivní bylo, že její identita byla bez problémů potvrzena a ověřena, takže o tom nebylo pochyb. Nikdo jí trůn upírat nebude.
Wow, to bylo pozitivní? To bylo všechno, co stálo na straně kladů?
Na straně záporů: Kromě jejího vztahu k wyrům (který nebyl v ohrožení) neměla žádné silné spojence, na které by se mohla v případě potřeby spolehnout. Neměla žádnou pořádnou magickou energii a za ta léta se politice a společnosti Temných fae odcizila. Neměla ponětí, komu z delegace může věřit a komu ne.
A její vztah k wyrům byl vztah na dálku. I její otec měl s wyry dobré vztahy, ale to jeho rodinu ani jeho nezachránilo.
Byla až po krk ve sračkách. Kdyby si měla na sebe vsadit, dala by si míň než rok.
Poté ji něco napadlo. Možná by se ji její milý bratranec Geril nesnažil zabít, kdyby na jeho pokusy o sblížení nereagovala tak vehementně. Možná, že ji pozval na večeři předtím, než se ji pokusil zabít, z toho důvodu. Proč by se jinak obtěžoval ji někam zvát? Opravdu si myslel, že by mu jeho vzdálené příbuzenství k trůnu stačilo, aby na něj mohl sám vznést nárok? Nebo pracoval s někým jiným a rozhodl se pro sólovou hru? Kdyby na jeho flirtování reagovala kladně, možná že by doufal, že by se mohli o trůn podělit.
Pocit úzkosti ji deptal. Přála by si krabičku cigaret. Sáhla po láhvi, nalila si pořádnou dávku do sklenice a naráz ji vypila.
Pokud chce tu sázku prohrát a přežít déle než jeden rok, musí se spojit s někým, kdo má moc. Nebo magickou energii. Pracovat na dobrých vztazích s Carling bylo dobré, to ano, ale to by byl taky vztah na dálku a ona musela udělat víc, než uzavřít spojenectví s jinými Říšemi. Musela uzavřít spojenectví s někým ze své blízkosti. Co mohla nabídnout, aby jí to přineslo loajalitu ostatních?
Vrhla pohled na stranu kladů. Zatraceně!
„Budu se muset provdat,“ řekla nahlas.
Teplý vítr zachytil její slova a odnesl je pryč. Ne, že by to něco změnilo. Bude se muset provdat, aby posílila své postavení a přežila. Bude muset najít někoho, kdo chce trůn, ale sám by na něj nikdy nedosáhl a kdo měl dostatek politické moci nebo magické energie – nebo obojího - aby jí pomohl si ho udržet. Potřebovala někoho, kdo měl stejný zájem na tom, aby zůstala naživu, jako ona sama.
Když znovu sáhla po láhvi s vínem, ušetřila si cestu ke sklenici.
Nad hlavou jí zašustila obrovská křídla a na okamžik jí srdce nadějí přestalo bít. Vyskočila na nohy a prohledala nebe. Na pozadí mraků se objevil stín a na terasu se snesla nádherná noční můra.
Bytost měla postavu vysoké ženy s křídly dost velké a silné na to, aby její dlouhé, svalnaté tělo uneslo. Jejími barvami byly všechny odstíny šedé a černá. Spodní část jejího těla a její silné nohy byly pokryty krátkými, jemnými pírky. Měla široký hrudník s malými pevnými ňadry. Na konci dlouhých rukou a nohou měla ocelově ostré smrtící drápy, které dokázaly jednou ranou rozpoltit lebku. Rysy jejího hranatého obličeje působily vážně a rozrušeně. Ve své lidské podobě byla wyr- strážkyně Aryal svým zvláštním způsobem krásná. Ve své podobě harpyje její krása vynikla ještě víc. Bouřkové oči byly větší a dlouhé, černé vlasy povlávaly ve větru, jakoby žily svým vlastním životem.
Se smrtící silou a rychlostí proběhl kolem Niniane Duncan. Harpyje ho chytila za krk a zarazila do podlahy terasy tak silně, že pod ním popraskaly dlaždice. Tiskla upíra k zemi, zatímco si ho svým pronikavým dravčím pohledem prohlížela.
„Hmmmm, pěkné“, řekla harpyje a vzhlédla k Niniane. „Jestli ho nechceš, můžu si ho nechat?“
Radost s hořkým zklamáním se jí v nitru smíchala jako cizokrajný koktejl. „Aryal, neubližuj mu!“
„Neměla jsem v úmyslu mu ublížit,“ odpověděla Aryal. „Ne, dokud o to nebude prosit.“ V očích upíra zaplál rudý oheň a jeho tesáky se prodlužovaly, zatímco se snažil bránit Aryalinu silnému sevření. Harpyje mu jedním drápem zaťukala na spánek. „Takhle jsi ještě hezčí, chlapečku. Už jsi někdy vyzkoušel krev harpyje? Když mě poprosíš, možná že ti dám loknout.“
„Aryal!“ zvolala Niniane.
„Co?“ Nádherná okřídlená noční můra na ni zamrkala. „Víš, jak je v New Yorku těžké sehnat rande?“
Upír vypadal zmateně a agresivně a při narážce na harpyjí krev se mu v krvavém pohledu překvapivě objevil hlad.
Niniane se začala smát. Nemohla jinak. „Duncan je velmi milý muž. Mohla bys ho, prosím, pustit?“
„Ale ještě jsem s tím sexuálním obtěžováním neskončila.“ Niniane se na harpyji zamračila. Ta pohled opětovala a poté zamručela: „No, dobře!“
Jakmile se sevření kolem jeho hrdla uvolnilo, vyskočil Duncan na nohy a postavil se mezi Niniane a harpyji. Bylo to odvážné, hloupé a zcela zbytečné ochranitelské gesto.
Když se taky postavila, Aryaliny obrysy se v důsledku proměny rozplynuly. Ve své lidské podobě to byla metr osmdesát vysoká svalnatá žena, ozbrojená a oblečená do kůže, s hranatou tváří, štíhlými svaly, rozcuchanými černými vlasy a šedýma očima. Obrácená k upírovi řekla: „Mám tě obejmout?“ Naznačila pohyb kupředu a Duncan o krok ustoupil. „No, ani jsem to neočekávala.“ Zhoupla se na chodidlech a divoce se na Niniane zašklebila. „Hej, drobku!“
Aryal působila tak vesele, že ji vidí a radost na její zvláštní, temné tváři byla tak opravdová a nekomplikovaná, že Ninianino zklamání z toho, že Aryal není Tiago, na okamžik ustoupilo do pozadí, a prostě se jen radovala z toho, že vidí svou přítelkyni.
Niniane upíra mlčky vyzvala, aby se ani nehnul, když mu položila ruku na rameno a trochu ho stiskla. Poté mu vysvětlila: „Víte, Duncane, už jsem tuhle harpyji viděla několikrát úplně sťatou. Jednou dokonce…“
„Neříkej to,“ vyhrožovala Aryal.
Niniane se ušklíbla. „Dokonce dopustila, abych ji namalovala růžovou rtěnkou a vlasy zapletla do copánků.“
„Zrádná mrcho!“ řekla Aryal. „Pořád jsi otravovala. ‚Jen chci vidět, jak to na tobě bude vypadat, Aryal. No tak, Aryal, nikomu to neřeknu. Jen pět minut a pak to zase můžeš umýt.‘ A co děláš teď? Při každé příležitosti mě prozradíš kdejakému hlupákovi.“
Upír se při jejich dohadování viditelně uvolnil. „Jak vypadala?“ zeptal se.
„Víte, jak vypadala ve chvíli, kdy vás srazila na zem?“ zeptala se Niniane.
Duncan přimhouřil oči. „Ano.“
Niniane se začala chichotat. „Vypadala ještě děsivěji.“
Harpyje protočila oči. Niniane k ní se smíchem přistoupila. Aryal po ní chňapla a vtáhla ji do svého silného objetí. „Jak ti je, drobku? Když jsi těm třem Temným hajzlíkům vytloukla duši z těla, byla jsem na tebe tak hrdá. Ale pak jsi nás dost vyděsila, když jsi zmizela.“
Tváří se přitiskla k Aryalině kožené vestě a její smích přešel v drsné vzlykání. „Měla jsem příšerný den.“
„Hej,“ řekla Aryal. V hlase jí zněla starost, zatímco rukou poplácávala Niniane po zádech. „Víš, jak mě slzy ničí. Koho musím zabít, aby to bylo lepší?“
„Já NEVIÍÍÍM.“
Přes Ninianinu hlavu řekla Aryal směrem k upírovi: „Jděte a hlídejte dveře na terasu zvenku! Dělejte, jako že nás nemůžete slyšet!“
„Považujte mě za hluchého a fuč,“ odpověděl Duncan.
Aryalino objetí dokázalo zlámat všechny kosti. Niniane zaklonila hlavu. „Pusť mě, už nebudu brečet,“ sykla.
Velké, starostlivé, šedé oči na ni shlížely. „Jsi si jistá?“
Přikývla. Aryal ji pustila a Niniane se zhluboka nadechla. Otočila se, vrátila se ke stolku a posadila. Harpyje se zhroutila na nejbližší židli a udělala si pohodlí. Její pronikavý pohled byl pevný a upřený na Ninianinu tvář.
Niniane řekla: „Co děláš v Chicagu?“
„Jsem tu s Runem, abychom vyšetřili ty hajzly, kteří tebe a Tiaga napadli,“ vysvětlila jí Aryal. „Tiago nás zavolal, když jsi byla zpátky v hotelu a byl u tebe doktor. Právě jsme dorazili. Poté jsme uslyšeli od jedné pipiny z Chicagské policie, že jste se s Tiagem rozešli. Rune se vydal Tiaga hledat a já jsem to vzala oklikou za tebou.“ Harpyje naklonila hlavu na stranu. „Teď jsi na řadě ty. Proč už u tebe Tiago není a proč jsi měla příšerný den?“
„U všech bohů, kde jen mám začít?“ Niniane se opřela lokty o stůl a skryla obličej do dlaní.
„Počkej, byla jsi docela akční, když ses na mě vrhla,“ konstatovala najednou Aryal. „Co se stalo s tvou bodnou ránou?“
„Carling,“ odpověděla Niniane. Skrz ruce vyprávěla harpyji všechno, co se stalo poté, co se s Tiagem vrátili do hotelu. No jo, bez té žhavé, soukromé části. Tu držela pevně v sobě, aby se tím zabývala později.
„Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla, že ten útok neprovedli Temní fae, ale wyrové. Navíc jsem bojovala se starými, špatnými vzpomínkami a dozvědět se to při té poradě – no, nebyl to zrovna dobrý způsob, jak se to dozvědět.“
„To bych se vsadila,“ řekla Aryal. Harpyje se předklonila a taky se opřela lokty o stůl. „Tiago ti to měl říct.“
Povzdechla si. „Chtěl mi to říct, ale pak na to zapomněl. V tom okamžiku jsem ho nechtěla poslouchat, proto jsem ho poslala pryč. A teď ho nemůžu sehnat ani, abych se mu omluvila.“
„Je zvyklý dostávat rozkazy. Podílet se, je pro něj novinka.“ Aryal vrhla pohled na tác se sýrem, sušenkami a ovocem. Tázavě pohlédla na Niniane, která ji gestem vyzvala, aby se obsloužila. Aryal si do úst strčila kus sýra.
„To nedává žádný smysl,“ řekla Niniane. „Proč byste na mě měli útočit?“
„To bychom neudělali,“ řekla Aryal. „To je směšné. Máme tě rádi.“
No prosím! To byla realita, kterou znala. Niniane zašeptala: „Ano. Správně.“
Harpyje ji poplácala po zádech.
„A promiň mi můj brutální pragmatismus, když ti to říkám, ale bez ohledu na osobní pocity, je to pro nás výhoda, když na trůnu budeš ty. Tím bychom měli poprvé od doby tvého otce v Temných fae spojence.“
Niniane přikývla. „Samozřejmě. Kromě jiného i proto byl útok wyrů pro mě takový šok.“
„Prozradím ti, co je ještě směšnější,“ pokračovala Aryal. „Ti wyrové zaútočili, když byl s tebou Tiago.“
Ninianin pohled vystřelil vzhůru. „Tak daleko jsem ani nepomyslela,“ řekla. „Kdyby věděli, kdo je, nikdy by to neudělali. To by byl totiž jejich rozsudek smrti.“
„Přesně tak. Znáš nějakého wyra, který by to měl v hlavě v pořádku, a který by se postavil Smrtce do cesty?“ zeptala se Aryal. „A kromě Dragose a Strážců – oukej, a Pii – nevěděl nikdo, že tě Tiago přiletěl do Chicaga hledat.“
„Takže buďto ti wyrové jednali na vlastní pěst nebo pro někoho jiného. Carling nadhodila možnost, že mezi wyry existuje nějaká odtržená frakce, o které ještě nic nevíme.“
„Oukej“, řekla Aryal. Harpyje zapíchla svoje podpatky do opěradla židle. „Je možné, že tam venku existuje nějaká mega tajná protifaeská frakce wyrů, o které jsme ještě nikdy nic neslyšeli. Možná, že chtějí zabránit alianci s Temnými fae.“
Niniane sledovala obličej harpyje. Aryal byla u wyrů zodpovědná za vyšetřování. „Není možné, abys o nějaké takové frakci nevěděla,“ řekla. „Frakce mají tendence sepisovat všelijaké petice a manifesty, protestují, někdy vyhazují něco do vzduchu. Kromě toho často přebírají zodpovědnost za různé věci.“
Aryal kousla do hroznu.
„Takže co je nejpravděpodobnější?,“ zeptala se Niniane. „Někdo chce mou smrt. A pokud se jim podaří mě zabít, super. Ale jestli se jim to nepodaří, tak dalším krokem je vrazit kůl mezi mě a mého nejsilnějšího spojence, protože to mě učiní zranitelnější vůči dalšímu útoku. A oni chtějí mou smrt, protože kdyby nás chtěli jen rozhádat, mohli toho dosáhnout i jinými způsoby, které by nebyly tak nebezpečné jako atentát.“
„Cink, cink, cink! Kandidátka dosáhla sto bodů.“ Aryal se ušklíbla a nechala v ústech zmizet další kousek sýra.
Niniane vyprávěla harpyji o Gerilovu pokusu o flirtování během letu do Chicaga a při večeři v řecké restauraci.
„Jsem si říkala, co se tam před tím útokem v uličce stalo,“ řekla Aryal.
„A znovu si nedovedu představit, proč by se Geril snažil mě zabít, pokud by jednal na vlastní pěst,“ řekla Niniane. „Neznali jsme se. Mezi námi neexistuje žádná přímá dědičná linie a on sám stál v nástupnictví moc daleko na to, aby mohl vznést nárok na korunu. Nejsem o politických detailech Temných fae moc informovaná, ale tohle vím.“

„Momentálně mám jen jednu otázku,“ řekla Aryal. „Hledáme – jednu osobu, spiknutí nebo frakci, která se tě snaží zabít – nebo dvě?“

22 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za preklad kapitoly začína sa to komplikovať...

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní !!! Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad další poutavé kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. baby dík za preklad a už sa teším na pokračovanie :o))))

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  10. Vdaka za preklad a korektúru, a som zvedavá na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad. Jsem zvědavá kolik těch vrahů nakonec bude.

    OdpovědětVymazat