neděle 25. září 2016

Ohnivý král - 14. kapitola 2/3


Když se probudila, byl pryč, ale stále cítila jeho teplo na svých zádech.
Nebude to tak dlouho, co odešel.

Ospale zamžourala na paprsky, které prosvítaly přes závěsy, a snažila se rozpomenout, co za sen ji tak vyděsil. Nemohla si vzpomenout, tak to nechala být, protáhla se a vstala.
Při zaklepání na dveře vyskočila, aby šla otevřít.
Ve dveřích stál majordomus a odkašlal si, aby ji upozornil, že jí vidí v noční košili. Přesněji řečeno v Lianově noční košili.
Zamračila a pak si vzpomněla, že by měla něco říct. „Ano, ehm…?“
„Marchello, má paní. Dnes ráno jste obdržela balíček od pana Gace,“ řekl a podal jí velkou krabici zabalenou v papíru.
„Děkuji,“ řekla a převzala si donášku.
Nejistá, co má očekávat ji položila na postel a rozvázala stužku. Uvnitř krabice byly měkké, bavlněné šaty. Byly z jemné tkaniny a s jednoduchým designem. Byly dekorovány výšivkami lístků a ptáků, které představovaly její vlast. Její domov. Usmála se a rozložila šaty, aby si je mohla lépe prohlédnout. Pod sukní připomínající svou barvou orosený mech, byly všité kalhoty ze světle růžové látky v barvě plátků růže.
Ze záhybů vypadl vzkaz.

Má drahá princezno,
Tyto šaty jsem ušil se záměrem, abyste na svatbě zazářila.
Tato roba byla stvořena proto, aby zanechala dojem.
Popřál bych Vám štěstí, ale Vy ho nepotřebujete.

Tento vzkaz jí potěšil a s dobrou náladou se vypravila do koupelny, aby se připravila. Osvěžila se, rozčesala si vlasy a nechala je spadat ve vlnách na ramena. Chtěla udělat maximum pro to, aby smazala jakékoliv podobnosti se Sulou.
Šaty jí dokonale padly a všimla si, že se v nich ukrývá mnoho kapes, kam mohla skrýt své nože. Málem přehlédla nový pár bot, téměř identických s těmi jejími, akorát tyto byly vyrobeny z měkké a jemnější kůže, skrývající se v rohu krabice.
Byla dojatá ohleduplností návrháře, vklouzla do nich a nedočkavě přešla k zrcadlu, aby zhodnotila svůj celkový vzhled.
Vůbec se nepodobala sobě samé, když přišla do Lianova paláce. Ano, stále byla mrštná a i její vlasy a oči měly stále stejnou barvu. Stále působila trochu divoce (nezkrotně? – co já vím… ona je kde co :D), ale přesto působila jinak… nedokázala to však pojmenovat.
Ještě si vetřela mast do hojících se rukou a vyrazila na snídani.

Všude bylo ticho. Zajímalo by ji, kam všichni zmizeli.

26 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad, akorát škoda, že tahle část byla tak krátká

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Veľké ďakujem za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za skvělý překlad!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  10. Moc diky za uzasny pokracovani :D Katya je skvělá!

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat