neděle 18. září 2016

Ohnivý král - 14. kapitola 1/3


Zavřela dveře své ložnice, když si uvědomila zásadní nedostatek tohoto plánu. Bude trvat ještě několik hodin, než slunce zapadne za obzor a ona bude schopna usnout. Mimo jiné z ní musí vyprchat ta zlost.

Vydala se po schodišti nahoru, kde objevila malou knihovnu, která se s tou v přízemí nedala srovnat. Zvědavě si prohlížela názvy knih a zjistila, že se zrovna dívá na knihy obsahující dějiny všech království, o kterých kdy slyšela. Na zdech byly pečlivě propracované mapy těchto království, z nichž se jí tajil dech. Zajímalo ji, jestli všechna na mapě označená, budou zastoupena na svatbě. Usoudila, že pravděpodobně přijedou jenom zástupci sousedních zemí. Vybrala knihy týkající se aristokratů, co sousedí s králem Valankou, a odnesla si je do pokoje.
Byl to neuvěřitelně nezáživný výklad, ale vytrvala ve čtení z toho důvodu, aby nebyla úplně neznalá, až potká velvyslance, a nevypadala před nimi hloupě.
Večer ubíhal a ze samostudia ji vyrušil pouze Almin příchod. Když přiložila do ohně, Katiyana se na ni vděčně usmála, protáhla se a sledovala, jak služebná opouští pokoj. V tom si uvědomila, že má na sobě stále oblečení k večeři. Noční košile visela na dveřích skříně. Povzdechla si. Nikdo se nedozví, když jednou usne v neadekvátním nočním oděvu.
Vklouzla do Lianovy košile, přičemž ji obklopila jeho vůně. Se smutkem v srdci si uvědomila, že jejich přátelství bylo v troskách a nevěděla, zda se věci vrátí do starých kolejí. Navzdory teplu přicházejícího z krbu, se zachumlala do šálu, který vytáhla ze zavazadel.
Posadila se na postel a vzala si další knihu ke studování.
Bdění se pomalu přelilo ve spánek, nezáživné fakty se přerodily v notoricky známé výjevy. Stěny jí před očima bledly, najednou byla v místnostech, které znala od narození. Slyšela, jak její otec s někým mluví, klidně o něčem diskutují.
Následovala hlas, který se ozýval z temné chodby. Čím dál šla, tím z větší dálky se rozhovor ozýval.
Zděšeně poslouchala, jak se jeho klidný hlas v mžiku transformoval do chraptivých výkřiků.
„Otče?“ zavolala a vnímala, jak její hlas pohltila temnota chodby. Neviděla žádné dveře, okna, dokonce ani malby, pod nohama nenašla žádný koberec. Jen tma a otcův hlas plný bolesti.
Volala na něj, křičela. Už ho skoro viděla! Rozběhla se o to usilovněji a natahovala se po něm.
„Stůj,“ vykřikl, když ji uviděl. Krev mu vytékala z úst. Najednou se zhroutil na zem.
„Otče!“ zařvala a zrychlila. Ale i když běžela, stále se jí vzdaloval, kaluž krve pod ním se zvětšovala.
Myšlenka na toho hrubého hlupáka, ji vytrhla ze snu, stejně jako jeho ruce, které ji popadly za ramena.
„Katiyano, probuď se,“ prosil ji tichým hlasem.
Dusila se vzlyky. Teplé ruce ji vtáhly do náruče. Poznala podle vůně, o koho se jedná, a s vědomím, že je v bezpečí, se rozvzlykala.
„Pšt,“ utěšoval ji a hladil ji po vlasech. „Byl to jen sen.“
„Nebyl,“ vykřikla. „To byl můj otec a krvácel.“
Jeho paže byly chvíli napjaté, pak ji ale sevřely ještě pevněji a nechal ji plakat.
Když už měla pocit, že se vyplakala, odtáhla se, aby si otřela tvář, ale sykla, když se jí slaná voda dostala do ran.
„Co se děje?“ zeptal se Lian.
Beze slov mu ukázala ruce. „Jak se to stalo?“ zeptal se, zkoumajíc její pošramocené dlaně.
Katiyana popotáhla. „Šplhala jsem, aby se dostala co nedál od tebe po tom, co… Neuvědomila jsem si, že místní kámen je tak hrubý.“
Zavřel oči a cítila, jak z něj sršela vina. „Nemůžu ani slovy vyjádřit, jak je mi to líto. Nikdy jsem neměl v úmyslu tě zranit nebo tě vyděsit.“
Neřekla nic. Nechtěla, aby slova vrazila mezi ně další kůl a oni by se ještě více vzdálili.
Znovu si ji přitáhl k sobě. Zcela se uvolnila, i když v hlavě stále bojovala proti děsivému obrazu umírajícího otce.
„Myslíš, že dokážeš usnout?“ zeptal se. Jeho šepot ji vytrhl ze spánku, do kterého postupně upadala.
Přikývla a on ji pustil. Pohlédl na noční košili, kterou měla na sobě, a usmál se. „Mám několik dalších, které odmítám nosit, pokud by ti jedna nestačila.“
V rozpacích zavrtěla hlavou, převalila se a schovala tvář do polštáře. „Zůstaneš?“ zeptala se tak potichu, že ji sotva mohl slyšet. „Jen dokud neusnu.“
Když byla v chaloupce, Adora za ní obvykle vlezla za žíněnku a obalila kolem ní ruce. Ale ona se na tohle Liana určitě ptát nebude.
K jejímu překvapení, ji řádně přikryl, natáhl se a obalil jí jednu ze svých silných paží kolem pasu. Pocítila velkou úlevu, ale samozřejmě také rozpaky, které jí opět zbarvily tváře.

„Sladké sny,“ zašeptal a jeho dech ji polechtal na spánku.

25 komentářů:

  1. Supr, supr! Moc dekuji!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Super,moc dekuji za pokracovani��

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za pokračování v překladu. Těším se na další kapitolu. Renča

    OdpovědětVymazat
  7. Moc a moc děkuji za pokračování v překladu!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Už jsem se nemohla dočkat! Děkuji za překlad a doufám v brzké pokračování kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  10. Diky moc, je to super.. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za skvelé pokračovanie a teším sa na dalšie:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za další kousek kapitoly. Těším se na další kousek

    OdpovědětVymazat