úterý 6. září 2016

Když Alfa přede - 1. kapitola 1/2

Milí čtenáři,
trochu se nám ten překlad oddálil, ale doufám, že si jej užijete i tak.
Přeji příjemné čtení
Paty

„Co tím myslíš, že tady Dominik není?“ Arik sice nezvýšil hlas, ale přesto ho všichni slyšeli a zaznamenali jeho nelibost. Celé kadeřnictví raději sklonilo hlavy a všichni měli najednou ruce plné práce stříháním a upravováním, a nikdo se neodvážil setkat s jeho pohledem.
Kdyby byli lví měniči, přikládal by to tomu, že poznali jeho status alfy – pozdravili by krále této betonové džungle. Ale jednalo se o obyčejné lidi, snadno zastrašitelné mužem v drahém obleku s velitelským postojem.
Až na jednu výjimku.
„Děda se vydal na západ.“
Otočil se k ženě, která mu odpověděla, ostře se nadechl. Do nosu ho udeřil pach kadeřnictví, ale také ještě něčeho. Donesla se k němu lákavá vůně – a probudila hlad, který neměl nic společného s jídlem.
Skvělá vůně. Na člověka.
S výškou necelých sto sedmdesát centimetrů mu žena nedosahovala ani po bradu. Přesto ji její výška neodradila. Hlavu měla nakloněnou na stranu. Bradu téměř vzdorně pozdviženou, když čelila jeho pohledu. Hnědé oči orámované tmavými řasami se neodvrátily od těch jeho zbarvených do zlata.
Tady má někdo kuráž. Bohužel neměl čas prozkoumávat, jak daleko její postoj a statečnost sahá. Věci mnohem důležitější se dožadovaly jeho pozornosti. Jako jeho nešťastná přerostlá hříva.
„Co tím myslíš, že je na západě? Mám s ním schůzku.“ Lidé jeho schůzky nerušili. Ani jej nenechávali čekat. Takové to výhody měl hlavně díky svému postavení.
 „Moje teta Cecílie porodila předčasně. Vzal si volno, aby se zajel podívat na svého vnuka.“
Pěkná výmluva, ale stejně… „Ale co moje vlasy?“ Vyznělo to žalostněji, než zamýšlel. Ovšem, kdo jej mohl vinit? Mluvili tady o jeho drahocenné nádherné hřívě, která potřebovala pravidelnou úpravu, aby nevypadala rozcuchaně, nebo hůř, aby se mu neroztřepily konečky.
Marnivost byla jednou z jeho chyb, stejně jako arogance a neochota ustoupit.
„Nemusíš se bát, chlapáku. Když je děda pryč, starám se o jeho zákazníky.“
„Ty?“ Holka a stříhat mu vlasy? Nemohl si pomoci a začal se smát, protože tahle myšlenka byla příliš absurdní, než aby nad tím víc uvažoval.
„Omlouvám se, ale nevím, co je tady k smíchu.“
„Snad nemyslíš vážně, že bych svou hřívu svěřil do rukou ženě?“ Sexismus byl v Arikově světě plný života a dařilo se mu opravdu dobře vinou žen v jeho smečce, které jej vychovaly. Rozhodně Arika nerozmazlovaly. Nenechaly jej hrát si s panenkami nebo ustupovat ostatním. Jeho matka a tety, nemluvě o bezpočtu jeho sestřenic, jej naučily nepoddajnosti. Ve svém světě nestrpěly jemnost, hlavně když se z něj měl stát další vůdce smečky.
Byl mužný, bez výjimek, a kruci, chlap chodí k holiči a ne ke kadeřnici. I když byla roztomilá.
„Jak je libo. Mám na seznamu více než dost mužů, o které se musím postarat…“
Opravdu jeho kočka právě zavrčela?
„…i bez jednoho nafoukance.“
„Nafoukance?“ Přestože jej odhadla správně, nezastavilo to jeho rozhořčený pohled.
Pohled, který se rozhodla ignorovat. Založila si ruce na hrudi, což jí vytvořilo ještě plnější výstřih – ou, krásná, tajemná cestička mezi ňadry. Jeho zvědavá povaha přitáhla jeho pohled k záhadnému a lákavému výstřihu až do doby, než si odkašlala.
„Oči mám tady, chlapáku.“
Přistižen. Ještě, že byl kočkou. Jeho druh neměl v povaze stud ani potřebu se omlouvat. Střelil po ní svým nejúžasnějším úsměvem. „Jmenuji se Arik. Arik Castiglione.“
Nezareagovala ani na úsměv ani jméno, proto dodal: „Generální ředitel Castiglione Enterprices.“ Ještě víc roztáhl rty, aby se dostaly do hry jeho smrtící dolíčky.
A přesto ji neohromil.
Zvedla obočí. „No a?“
Určitě si dělala legraci. V jeho mysli se jeho ubohý traumatizovaný lev svalil na stranu a tlapami si zakryl oči.
„Jsme největším dovozcem masa na světě.“
Pokrčila rameny. „Nekoukám se do jídelního lístku, abych zjistila, kdo mi dováží steak. Prostě jej sním.“
„A co náš řetězec restaurací? Lion’s Pride Steakhouses.“
„O těch jsem slyšela. Slušné, ale prý předražené. V LongHornu toho za stejnou cenu dostanu víc. A podle mých kamarádek tam mají taky hezčí číšníky.“
Pro jednou Arik ztratil řeč. Ale jeho lev? Jeho hříva byla stále neupravená a škrábala.
Arik odkládal stříhání již dva týdny díky obchodní cestě do zámoří. Je na čase vrátit se k tomu nejdůležitějšímu. „Za jak dlouho se Dominik vrátí?“
„Za týden možná dva. Řekla jsem mu, aby si dal na čas. Děda si moc dovolené nebere a teď už je to dokonce pár let, co si ji vzal naposledy.“
Několik týdnů? Vypadal by jako divoké zvíře, kdyby čekal tak dlouho. „To není dobré. Potřebuji ostříhat. Jsou tady k dispozici jiní holiči?“
„Bojíš se nechat dívku šáhnout na tvé vzácné vlasy?“ ušklíbla se. „Můžu se podívat do harmonogramu a uvidíme, jestli tě vmáčkneme na odpoledne.“
„Nemám čas se sem vracet. Musí to být hned.“
Obvykle, když použije slovo hned, lidé okamžitě vyskočí a běží splnit rozkaz. Jenže tahle jen zavrtěla hlavou.
„Ani omylem, leda bys změnil názor a nechal mě, abych tě ostříhala.“
„Jsi kadeřnice.“
„Přesně tak.“
„Chci holiče.“
„To je to samé.“
Řekla holka bez chromozomu Y. „Myslím, že počkám.“
Arik se otočil a vzápětí ztuhnul, když zamumlala: „Kočička[1].“
Kdyby jen věděla, jak blízko byla pravdě. Ale, samozřejmě, nemyslela tím jeho kočičí stránku.
Hrdost jej donutila otočit se zpátky. „Víš co? Rozmyslel jsem si to, můžeš mě ostříhat.“
„To je od vás velice laskavé, vaše veličenstvo.“ Vysekla mu pohrdavou poklonu.
I když se trefila, nepobavilo ho to. Jen se na ni zamračil.
„Vidím, že je tady někdo příliš napjatý, aby ocenil smysl pro humor.“
„Rád si užívám humor, pokud jej slyším.“
„Omlouvám se, pokud je můj sarkasmus příliš jednoduchý, než abys jej pochopil, chlapáku. Teď, pokud jsi skončil, sedni si, ať se přes tohle můžeme přenést a dostat tvé drahocenné vlasy zpátky do kanceláře.“
Žena, která mu dává rozkazy? Nebylo to neobvyklé vzhledem k tomu, že jimi byl stále obklopený. Ale ve skutečnosti je neposlouchal, tohle bylo nové – v tomto případě bohužel nevyhnutelné.
Hlavu držel pěkně vzpřímenou, když si sedal zády k ženě, ale stále ji mohl pozorovat v zrcadle a zaměřit podle čichu. Kokosový krém, aviváž a pižmo ženy. Vypadala jako dokonalá žena.
Moje žena. Chci ji ochutnat.
Jeho lev hladově zavrčel. Zvláštní, protože si Arik dal vydatnou snídani a dokonce se popral se svým betou, Hayderem, o poslední dva kousky slaniny.
Kadeřnice mu přehodila přes horní polovinu těla pláštěnku, aby jej ochránila před padajícími odstřižky vlasů. Všechno se zdálo stejné jako obvykle, až na to, že Dominikovu přítomnost jeho tělo nikdy tolik nezaznamenávalo. Jemně se dotkla prsty jeho šíje, když zalepovala suchý zip, což způsobilo, že se mu na těle postavily všechny chloupky. A nejen ony stály v pozoru.
Než se mohl více zamyslet nad svou reakcí, odstoupila a začala se zabývat nástroji přichystanými vedle na tácku. Byl tam holicí strojek, nůžky, kartáč, hřeben. Černé nástroje, které používal holič, však nahradily její černo růžové se zebrovaným vzorem.
Bylo to pokořující. Málem jí něco řekl, ale zůstal zticha jen díky jejímu výrazu v zrcadle, který napovídal, že přesně na to čeká. Jako by jí snad dal to zadostiučinění. Tahle kočka pro tuhle chvíli bude držet jazyk za zuby, ale ne na dlouho.
Kadeřnice mu prsty projela dlouhými prameny, zvedala je a studovala různé délky, které obvykle stříhal Dominik. Na rozdíl od jiných podnikatelů, udržoval Arik svou zlatou hřívu spíše delší. Bylo vtipné, kolik z jeho milenek se zmínilo, že mu to dodává vzhled připomínající lva. Kdyby tak znaly pravdu.
„Kolik budeme stříhat?“
Co nejméně to bude možné, vzhledem k tomu, že jí stále nevěřil. „Tak centimetr. Jen konečky.“ To by zatím mělo stačit, než se Dominik vrátí.
„Jsi si jistý?“ zamračila se a zvedla prameny vzhůru. „Přijde mi, že by byly lepší dva, ne-li víc.“
Jak to mohla vědět? Arik obvykle udržoval svou hřívu v civilizované délce, která se sotva dotýkala jeho límečku.
„Jsem si jistý.“
„Víš, muž ve tvém věku by měl mít mnohem vyspělejší sestřih. Střapatý surfařský styl více sluší mladším klukům.“
Zaryl prsty do područek, aby nezavrčel. „Mám rád své vlasy takhle.“
„Jak je libo. Jen říkám, že kratší sestřih by ti seděl víc.“
Shodit svou drahocennou hřívu? Nikdy! „Vždycky se hádáš se svými klienty?“
Její oči se v zrcadle setkaly s jeho a nepřekvapilo jej, když zaznamenal skrytý úsměv. „Jen když se mýlí.“
Jeho štěkavý smích jej překvapil. I přes jeho podráždění díky téhle situaci, a její otevřené přirozenosti, musel zdráhavě připustit, že se mu Dominikova vnučka líbí. „Dobře. Můžeš je zkrátit o víc, než centimetr. Ale ne o moc. Nechci skončit skalpovaný.“
„Na muže tvého věku a postavení, jsi nějak moc posedlý svými vlasy,“ zamumlala, když část jeho hřívy sepnula sponkou. Nevypadalo to zrovna mužně.
Arik bedlivě pozoroval každého s foťákem nebo mobilem. Zkuste si někdo pořídit snímek a pravděpodobně obroste srstí.
Dobře, na veřejnosti asi ne, ale byl si jistý jako samo peklo, že si dobude odškodnění. Generální ředitel miliardové společnosti si musel zachovat tvář a růžové sponky ve vlasech, držící jeho vlasy v šílených úhlech, k tomu rozhodně nepatřilo.



[1] Jedná se o dvojsmysl. Lze také přeložit jako zženštilost, ale z důvodu původu Arika, jsem nechala označení pro kočku.

46 komentářů:

  1. Skvelá a vtipná kapitola:-D vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  2. úvod super, uvidíme čo z toho bude

    OdpovědětVymazat
  3. Super, děkuji moc za první vlaštovku!!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za první skvělou kapitolu. Už se nemůžu dočkat na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ach už som sa nevedela dočkať 😉😉 ďakujem za super preklad a už sa teším na pokračovanie 😉😉

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za skvělý překlad a korekturu :) Jste užasné :D

    OdpovědětVymazat
  9. Super :) Ďakujem za prvú kapitolu a veeeľmi sa teším na ďalšie :D

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad první kapitoly, už se nemůžu dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  11. Vypadá hrozně vtipně. Moc se těším na pokračování. Jsem ráda, že došlo i na tuto knihu. Moc jsem se těšila. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc! na tohle čekám dlouho :)

    OdpovědětVymazat
  13. Jak jááá sa na túto knihu teším😄 vtipné a vŕŕŕkavé milujem to,ďakujem skvelé

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem pekne za super preklad a teším sa veľmi na pokračovanie, vyzerá že bude zábava...

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem za preklad , mám rada knihy od tejto spisovateľky, teším sa na ďalšie kapitoly

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad, těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  18. Zajímavé, uvidíme ja se to bude vyvíjet dál, děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  19. Ooo,to bude super 😆. Slečna kadeřnice se mi už teď moc líbí a Arik bude asi pěkné kvítko 😉. Děkuju

    OdpovědětVymazat
  20. Úžasné! :) Mod děkuju za Váš čas, nemůžu se dočkat další kapitoly :D

    OdpovědětVymazat
  21. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  22. Ďakujem za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji. Už se těším na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  24. Mám hrozně ráda tenhle styl psaní, vtipné a neotřepané, už se nemůžu dočkat dalších kapitol :) mockrát děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  25. Perfektné.Vidím, že sa zase pobavíme !!!

    OdpovědětVymazat
  26. Vtipné už od začátku :-), těším se na pokračování. Díky

    OdpovědětVymazat
  27. Tak začíná to opravdu pěkně. Moc jsem se na tento příběh těšila. Děkuji za překlad a korekci. HankaP

    OdpovědětVymazat