středa 21. září 2016

Horkokrevná - 9. kapitola


Nepřetržitě jsme stoupali. Hora byla dost příkrá, výstup nás stál hodně sil. Ale upíři, kteří šli jako první, vypadali, jakoby se nad skalami, kořeny a popadanými stromy úplně vznášeli. Během toho, jak jsme stoupali výš a výš, se Danny připojil k Naomi, která to přijala s trpělivou lhostejností a tak náš výstup doprovázely vtipy a veselý pokec. Eamon šel jako první sám; my ostatní jsme ho následovali.

„No a co jíte, když jste na cestách?“ zeptal se právě Danny. „Moc lidí, u kterých byste si mohli cucnout, tu není. Kromě toho, co jsme vzali s sebou, samozřejmě. Mohli bychom vám ho půjčit; za přiměřenou cenu, se rozumí.“ Danny se dobromyslně zachechtal. Šířil kolem sebe svůj šarm, a i když se Naomi tvářila upjatě, poznala jsem, že se i trochu baví.
Dannyho zvědavost každopádně snášela bez jakékoliv stopy nepřátelství. „Alors, potřebujeme se krmit jen velmi zřídka. Naše těla dokáží vydržet dlouho z vlastních zásob. Častěji než jednou za pár týdnů to není potřeba. Pokud bychom se museli obejít bez potravy delší dobu, můžeme se nakrmit i krví zvířat. Ale zvířecí krev není tak výživná a zanechává na jazyku příšernou pachuť, přesto se na ní dá v případě nouze přežít. I bez lidské krve neumřeme hlady.“
„Kde se při příchodu slunce uložíte ke spánku?“ chtěl vědět Danny jako další. „Strašidelné zámky ani hrobky tu nahoře nejsou určitě.“
Jako zosobnění trpělivosti na něj vrhla pohled, který doprovázel náznak úsměvu. „Můj bratr a já jsme okolí důkladně prozkoumali. Je tu dost jeskyní a chladných míst, které nám přes den poskytnou útočiště. To bude stačit.“
Odkašlala jsem si a natáhla krok, abych ty dva dohnala. „Stihneme dojít k dalšímu průsmyku ještě před východem slunce?“ Během našeho výstupu jsem byla stále neklidnější. Mé tělo cítilo blízkost Rourka. To, co dělalo Rourka Rourkem, bylo i ve mně; jeho krev a moje krev zpívaly stejnou píseň.
Vlčice mi přecházela v mysli sem a tam jako zvíře v kleci. Aby nebezpečí rozpoznala včas, neustále zkoumala vzduch. Selenin pach sílil. Měl nezaměnitelnou auru moci a magie, kterou vyzařoval každý nadpřirozený, její byla ale nějak obsáhlejší. Hladila mě po kůži jako chladný větřík.
„Za chvíli dosáhneme vrcholu“, odpověděla Naomi. „Poté začneme se sestupem. Na dno propasti dorazíme zřejmě za rozednění. Pak nás povedeme s bratrem blíž k Selenině sféře vlivu. Začíná hned na druhém břehu řeky, ještě v propasti. Doprovázet vás dál máme zakázáno. Eamon pro vás prozkoumá okolí a bude se snažit připravit vás na všechno, co vás bude čekat. Ale jakmile dojdeme k této hranici, budete stát proti všem dalším překážkám sami.“
„V pořádku,“ řekla jsem. Moje dohoda s královnou byla o tom, že nám pomůže najít Selenin úkryt, víc ne.
Eamon se překvapivě zastavil na kraji lesa. I my jsme naše tempo zpomalili.
„Co se děje?“, zeptal se Tyler a prodral se skrz ostatní k upírovi. Nacházeli jsme se v pořádné výšce a blížili jsme se k hranici lesa: les už delší dobu nebyl tak hustý jako dřív, byl řidší a brzy ustoupí holým kamenům. K hranici lesa to bylo něco přes tři metry. Poté se dostaneme mimo ochranu stromů na terén z říčního štěrku a žuly, na kterém se nebude až na vrchol kde ukrýt. Za horským hřebenem se bude terén svažovat na stranu až k řece, teda aspoň jsem to předpokládala. Zaposlouchala jsem se a opravdu jsem v hloubce slyšela šumět vodu.
„Něco cítím.“ Eamon začal kroužit kolem své polohy. „Ale Selenina sféra vlivu nedosahuje až sem. Takže bych neměl nic cítit. Její pach je tady, ale zvláštně pozměněný. Jiný.“
I Tyler zvedl nos do vzduchu a začichal. „Vnímám štiplavý pach. Trochu je to cítit guánem, ale ne s tak ostrým ocasem.“
„Netopýří trus, to je ono?“, zeptala jsem se. „Možná, že jsme v blízkosti nějaké jeskyně a netopýři z ní právě vyletěli, aby se vydali na lov?“
„Ne“, řekl Eamon. „Ten pach má v sobě aroma nadpřirozenosti. Ale ještě nikdy jsem nepotkal nic podobného. Hořké aroma. Hořké vždycky znamená špatné.“
„Také identifikuji stopu nadpřirozena.“ Tyler otevřel ústa a nechal vzduch rolovat na jazyku. „Skoro to nejde zachytit, trochu, jakoby měl být nezachytitelný a pouze prosákl.“
„Já necítím vůbec nic,“ řekl Danny. „Ale čich nepatří k mým silným stránkám. Podobně jako poslouchání rozkazů. Nemám na to nos. Ale jsem ve svém elementu, pokud jde o to, někomu nakopat prdel.“
I já jsem nasála vzduch. Moje vlčice okamžitě nastražila uši. Něco jsem ucítila. Po pár dalších nádeších jsem pach zachytila jasněji, protože udeřil na mé čichové buňky. Byl to velmi slabý pach; ale ano, zcela určitě s hořkým podtónem. „Ani mě nepřekvapuje, že se setkáváme s nebezpečím ještě předtím, než jsme dosáhli Selenina území“, řekla jsem svůj názor. „Byla by hloupá, kdyby nás pustila do svého teritoria bez boje. Kromě toho miluje hry jakéhokoliv druhu. Položit nám do cesty nějakou mysteriózní překážku je přesně její styl. Od teď musíme pokračovat obzvlášť opatrně.“
„Prozkoumám cestu před námi.“ Naomi se obrátila směrem k širokému lesnímu průseku. Na nočním nebi, které vykukovalo skrz stromy, zářil měsíc a sprška blýskajících se hvězdiček. Se svým vylepšeným zrakem, který jsem získala od své proměny, jsem dokázala rozeznat hvězdy, které bych dřív vůbec neviděla. Ten pohled byl dech beroucí. Jediný z nás, kdo měl problémy se ve tmě pohybovat, byl Ray. Klopýtal za námi tempem, které bylo tak poloviční, než jaké jsme si přáli. Přitom u toho neustále nadával. Ale protože nás následoval dobrovolně, nechtěla jsem si kvůli tomu stěžovat.
„Buďte tam vpředu opatrní!“ zavolala jsem za Naomi. „Mohla by to být past.“
Naomi došla na mýtinu. „Hned, jak vstoupím na mýtinu, tak vzlétnu a kouknu se, co tam seshora objevím…“
Ale v okamžiku, když opustila les, ji zahalil celý mrak malých černých stvoření. Byly to okřídlené kreatury, které kolem Naomi vzrušeně a s rychlým máváním křídel poletovaly. Běžela jsem k Naomi a křičela: „Jsou to netopýři?“
Pokud ano, pak to určitě nebyli normální netopýři.
Než mi došlo, co se děje a mohla jsem rozumně reagovat, spustil Danny svůj batoh na zem a rozběhl se ven na mýtinu.
„Zatracené potvory, nechte ji na pokoji, zmizte!“ Doběhl k Naomi a odtrhl z ní ty útočící bestie, které se do ní zakously.
„Co jsou zač?“ křikla jsem na Eamona. Také už jsem dorazila k okraji lesa a shodila batoh dolů. Museli jsme vědět, o co se tu jednalo. Koneckonců šlo o to, zjistit, jak proti těm agresivním zvířatům bojovat. Na Naomi zaútočili, až když vstoupila na mýtinu. Něco je muselo zadržet. Eamon stál jako zaražený a zíral na svou sestru.
„Eamone!“ zařvala jsem. „Co je to za potvory, zatraceně?“
„Okřídlení ďábli,“ odpověděl tak tiše a klidně, že jsem se musela snažit, abych mu rozuměla.
„Co prosím?“
„Jejich korektní název je Camazotz, což přeloženo znamená: „Mrtví netopýři podsvětí.“
Podsvětí? Ty bestie pochází z podsvětí? „Jak je můžeme zadržet?“ tlačila jsem ho k odpovědi.
Ale on mlčel. Takže jsem křikla přes rameno: „Rayi, běž zpátky do lesa! Najdi si nějaký převrácený strom nebo něco podobného a ukryj se pod ním. Až bude po všem, najdeme tě.“
Obrátila jsem se na bratra, který stejně jako já stál na okraji lesa a čekal na svou šanci. Teď už mrak netopýrů zahalil i Dannyho. Když vyběhneme ven na mýtinu, než řekneme švec, pustí se ty potvory i do nás. „Tylere, jak je můžeme zastavit? Máš nějaký nápad?“
Museli jsme nečinně přihlížet, jak Danny bojuje s obrovským přívalem útočníků a snaží si je strhnout z těla. Naomi se zhroutila, padla na zem a Danny si klekl vedle ní.
Aniž bych si uvědomila, co dělám, udělala jsem krok dopředu. Okamžitě mě zadržela ruka mého bratra. „Nemůžeme tam.“ Chytil mě za paži; z tohoto sevření jsem se nemohla vyvléknout. „Dannyho zahalili skoro okamžitě. Když vyjdeme ven, dopadneme stejně. Tím bychom nic nezískali.“
„O čem to mluvíš. Nemůžeme je přece nechat na té mýtině zemřít!“ zasyčela jsem na něj. „Selene musí ty potvory udržovat nějak v šachu. Tady v lese na nás neútočí; to znamená, že na okraji lesa musí být něco jako hranice, kterou nemohou překročit. Pokud by se nám podařilo přitáhnout Dannyho a Naomi nazpět do lesa, tak by ty bestie třeba zmizely.“
„Jess, je jich příliš mnoho.“ Tyler pustil mou paži a začal neklidně přecházet na kraji lesa sem a tam. „Mohl bych se pokusit běžet, co nejrychleji to půjde. Ale nejsem si jistý, jestli bych se k Naomi a Dannymu dostal, aniž by mě ty pijavice předtím nedostaly. Vypadá to, jakoby se stále množily. Vždy, když Danny některou z těch potvor zabije, objeví se na jeho místě další.“ V obou bodech měl pravdu: Jejich zabíjení je nedecimovalo, právě naopak: Vypadalo to, jakoby jich bylo opravdu dvojnásobně víc než na začátku. Tak to nepůjde.
„Eamone!“ otočila jsem se a rozběhla k němu. Stále stál na stejném místě a ani se nepohnul. „Musíš nám pomoct zachránit tvou sestru. Eamone!“
Lhostejně zíral přímo před sebe. „Není jim pomoci. Camazotzové byli povoláni na Seleninu ochranu z podsvětí. Zato musela zaplatit částí své nesmrtelné duše. Drápy Camazotzů jsou ostré jako břitvy a jejich kousnutí je jedovaté. Těch bestií se bojí dokonce i v podsvětí. Nemůžeme je porazit.“
„Blbost!“ křikla jsem frustrovaně a rozhodila rukama. „Všechno, co existuje, tak se dá porazit. Nějakou slabost mít musí.“ Dokonce i v mých uších to znělo zoufale. „Přemýšlej, Eamone! Tam venku umírá můj přítel, a já mu pomůžu, ať to stojí, co to stojí! Ty Selene znáš a víš, odkud ty potvory pocházejí; přemýšlej, musí mít nějakou slabost!“
„Kouzlo,“ řekl najednou Eamon, i když váhavě. „Kouzlo by na ně mohlo působit, i když jen na nějakou dobu. Ale žádné kouzlo je nedokáže zabít. Camazotzové jsou zplozenci pekla a démonská magie pochází z krve. Čarodějky jsou proti krvavé magii od narození imunní. Jejich kouzelná síla pochází ze země. Ale žádná čarodějka nemá tolik moci, aby stvoření jako jsou Camzotzové opravdu zabila.“
„Kouzlo?“ Tallyiny šípy! Tallulah Tabot byla mocná čarodějka. Pokud nebyla její magie dost silná a mocná, aby ty potvory zadržela, i kdyby jen na pár drahocenných sekund, pak by to nedokázalo žádné jiné kouzlo. „V batohu mám magické šípy.“ Vrhla jsem se ke svému batohu, otevřela ho a vytáhla svazek šípů, který ležel hned nahoře, a rozbalila ho. Přitom jsem se snažila být opatrná. Koneckonců jsem nechtěla rozházet šípy po celé zemi nebo fióly rozbít předčasně. Který šíp vybrat, to jsem nevěděla. Měly barevné značky, jak jsem si vzpomněla. Ale která barva co znamenala, to už jsem si nepamatovala a něco takového jako etikety to nemělo. Dva modré, dva zelené, jeden oranžový a jeden žlutý šíp; všechno barvy, které byly jiné, než na jaké jsem byla u Marcy zvyklá. „Jaký šíp bychom měli použít?“ Zvedla jsem zrak a pohlédla na bratra, který přiběhl a poklekl vedle mě.
„Nemáme dost šípů pro všechny ty ďábelské potvory.“
Danny zavyl a spolu s Tylerem jsme se rychle otočili. Plazil se k Naomi a přitom si trhal ty bestie z masa, do kterého byly zakousnuté. „Jděte od ní, mrchy!“, křičel. „Nedostanete mě. Naomi, zůstaň s námi! Naomi!“ Dostal se až k ní a nyní trhal netopýry z jejího těla; ale za vteřinu byli do něj a do Naomi zakousnutí zpátky.
„Nemáme na výběr.“ Se svazkem v ruce jsem vyskočila. „Musíme ty šípy hodit teď, jinak jsou oba mrtví.“ Zatímco jsem sledovala, jak Danny dál bojuje svůj bezvýchodný boj, vycenila jsem zuby. „Tylere, musíme něco udělat, teď hned!“
„Namiř těmi šípy na Naomi a Dannyho,“ poradil mi Eamon a přešel k nám. „Když to kouzlo pronikne do jejich krve, automaticky to kontaminuje i ty okřídlené ďábly. Protože Camazotz se živí jejich masem i krví. Tímto způsobem do sebe nasají i kouzlo.“
S Tylerem jsme si mezi sebou vyměnili rychlý pohled a poté jsem mu podala pouzdro s šípy. „Jakou barvu vezmeme? Máme na výběr mezi chladícím a uspávacím kouzlem a ještě dalšími dvěma, které také nejsou smrtící. Něco vyber.“
„Modrý,“ řekl. „Vezmi ten modrý.“
Z pouzdra jsem vytáhla oba modře označené šípy, zbytek zabalila a vrátila nazpět do batohu. Poté jsem došla co nejblíž k poslednímu stromu, který označoval hranici lesa. Pevně jsem se zapřela, a chystala jsem se na hod. Přesto jsem váhala. Měli jsme k dispozici jen pár a proto velmi drahocenných kouzel. Za žádnou cenu jsem nesměla minout. Když zamířím na Dannyho a šíp se odrazí od jedné z těch okřídlených krev sajících krys, pak jsme byli ztraceni. Změna plánu.
„Danny, Danny!“ vykřikla jsem. Když uslyšel můj hlas, otočil se. „Mám tady dva kouzelné šípy.“ Vysoko nad hlavou jsem zamávala rukou, ve které jsem držela šípy. „Já ti je teď hodím a ty je zapíchneš Naomi někde do svalu, jo? Je ti to jasné?“
Jeho tvář byla celá krvavá a děsně zřízená. Vypadalo, jako by měl vytržené jedno víčko. Protože všude na něm visely ty prokleté bestie, nemohla jsem vidět Dannyho výraz. Jestli opravdu pochopil, co jsem po něm chtěla, to jsem netušila.
„Danny!“ zařvala jsem ještě jednou, zvedla jsem ruku s šípy a zamávala s nimi. „Vidíš to, jo? Hodím ti teď ty šípy, asi takhle.“ Máchla jsem rukou, jako bych mu je nenápadně házela. „Musíš je chytit a jeden ten šíp zapíchnout do Naomi a ten druhý do sebe!“ Jestli nedodrží tuto posloupnost, pak by ho kouzlo vyřadilo dřív, než by ho mohl použít na Naomi. Chvíli to trvalo, ale pak to vypadalo, že pochopil. Znovu se obrátil k Naomi. Ale potom se zase pustil do nesmyslného odtrhávání těch okřídlených ďáblíků a mě úplně ignoroval.
„Zatraceně! Tylere, on mě neposlouchá!“ křikla jsem na svého bratra. „Nebo toho není schopen. Musím tam jít sama a šípy použít. Utíká nám čas. Naomi se už delší dobu nepohnula. Nemůžu je tam přece nechat skapat! Takže běžím ven! Budu se snažit dotáhnout Dannyho a Naomi co nejblíž k okraji mýtiny. Potom hodíš jeden šíp i po mě a otrávíš ty potvory kouzlem dřív, než mě sežerou zaživa.“
Když jsem chtěla udělat krok dopředu, Tyler, který se najednou objevil vedle mě, mě chytil kolem pasu. „Ty ven nepůjdeš, Jess! Rozuměla jsi? Oni tě sežerou, lykan, nelykan,“ zavrčel. „Jestli tě Danny neposlouchá, přinuť ho! Jestli to nebude fungovat, pak tam půjdu já, ale ne ty.“
„Jak bych ho mohla přinutit? Už jsem na něj řvala dostatečně hlasitě.“
„Tvoje vlčice je v hierarchii nad jeho vlkem. Už se ti i podrobil. Vyzkoušel bych to i já, ale pravděpodobně mě neposlechne. Rozkaž mu to, pak tě bude muset poslechnout!“
Dannyho vlk mě uznal za výše postavenou a podrobil se mi hned, jak mě uviděl v mé lykanské podobě. „Fakt si myslíš, že by to mohlo fungovat?“
„Zatraceně, ne!“ zavrčel Tyler. „Ale co jiného nám zbývá, nebo vidíš nějakou alternativu? A teď to konečně udělej, zatraceně!“
Sebrala jsem všechnu svou sílu a vložila ji do svého hlasu. „Danieli Walkere, poslouchej mě!“ Znělo to fakt úžasně. Slova vyšla s potřebným důrazem a bez jakéhokoliv zaváhání. Jelikož jsem si nebyla jistá, jestli to stačilo, soustředila jsem se ještě jednou a vydala ze sebe všechno. „Přestaň s tím!“
Danny strnul a obrátil se tváří ke mně. Naše pohledy se setkaly. Ten jeho byl trochu zmatený.
Ale fungovalo to.
„Hodím ti dva šípy. Chci, abys je chytil,“ zařvala jsem na něj, každé slovo, každá věta – jasný rozkaz. „Jedním šípem píchni Naomi a sebe tím druhým. Rozuměl jsi mi?“
Danny pomalu přikývl. Zatímco vstával, divokými pohyby odrážel netopýry, kteří se chtěli dostat k jeho obličeji, ale jen proto, aby se mnou zůstal v očním kontaktu.
Stála jsem v bezprostřední blízkosti hranice lesa. Když jsem udělala krok mimo, zasáhlo mě to jako elektrický šok. Varování, které nemohlo být jasnější: Mým chodidlem, nohou a poté celou páteří projela vlna energie. Jak to, že to Naomi necítila? Okamžitě jsem stáhla nohu zpátky. Ještě nikdy jsem nic podobného necítila.
Danny zvedl paže, připravený chytit šípy. Vysokým obloukem jsem hodila ten první. Danny se pohnul dopředu, aby na šíp dosáhl a podařilo se mu to, aniž by rozbil fiolu s kouzlem. Sevřel šíp v pěsti. Hodila jsem mu i ten druhý. Když je oba držel v ruce, zakřičela jsem: „Dělej! Nejdřív musíš použít šíp na Naomi, potom na sebe. Udělej to teď, okamžitě!“
Nešikovně a s viditelným úsilím se otočil k Naomi a klekl si vedle ní. Hejno těch okřídlených ďáblů mu pokrylo trup. Danny je odtrhl z jejího břicha a vrazil šíp Naomi do masa.
Vzepjala se, jen jednou jedinkrát, poté zůstala zase tiše ležet na zádech.
Poté Danny zabořil druhý šíp přímo skrz jedno z těch vřeštících potvor do svého stehna. O sekundu později strnul, padl ztuhlý jako prkno na Naomi a už se nepohnul.
Takže modrá barva patřila kouzlu pro zamrznutí. Ani jsem nestačila mrknout a ty bestie začaly odpadávat. Jednou sebou trhly v křeči a pak zamrzlí spadly na zem.
„Dobré nebe, ono to funguje! Pojď, jdeme pro ně,“ zavolala jsem a táhla Tylera za paži. „Eamon si myslí, že kouzlo dlouho nevydrží.“
Chtěla jsem se rozběhnout, ale byla jsem stržena nazpět podruhé. „Tylere, zatraceně, pusť mě konečně!“ Vztekle jsem se k němu otočila. Z mých očí lítaly blesky. „Už nejsem žádné dítě a ty tu ztrácíš drahocenný čas!“
„K čertu, já tě tam ven jít nenechám,“ zavrčel. „Mojí prací je tě chránit. Na to jsi mě najala a to je to, co budu, zatraceně, dělat! Připrav si jeden šíp s kouzlem pro mě. Dostanu ty dva zpátky do lesa, a kdyby se ty potvory na mě pověsily, vrazíš šíp i do mě.“
Rozběhl se dřív, než jsem měla možnost něco proti tomu jeho plánu namítnout. Přesněji řečeno, jsem ho vůbec na nic nenajala; to udělal můj otec. Přesto měl Tyler pravdu: Šel se mnou, aby mě chránil, protože mě miloval. Sotva udělal jeden krok mimo ochranu lesa, obklopili ho masožraví netopýři, kteří nepodlehli kouzlu zamrznutí.
„Tylere,“ zařvala jsem, „hlavně zůstaň v pohybu!“ Vložila jsem do svého hlasu tolik síly a moci, co jsem dokázala. Neměla jsem ponětí, jestli to bude mít na něho podobný účinek jako na Dannyho. Ale za pokus to stálo.
Tyler doběhl k Naomi a Dannymu, vytáhl upírku zpod svého přítele a hodil si ji přes rameno. Jelikož byla ztuhlá jako prkno, určitě to nebylo i přes jeho tělesnou sílu snadné. Poté se sklonil k Dannymu a chytil ho za paži. Bezohledně táhl svého přítele za sebou. Z pouzdra jsem vytáhla další šíp, tentokrát jediný žlutý. Byla jsem připravená okamžitě zasáhnout. Držela jsem ho v zaťaté pěsti, dokud se Tyler nevrátil pod ochranu stromů.
Naomi nechal sklouznout na zem přímo před Eamona. Bez hlesu ji zachytil. Neměl s tím žádný problém. Tyler ale poté, co předal upírku jejímu bratrovi, padl vedle Dannyho na kolena. Pár pekelných netopýrů, kteří na něm viseli, se ho pustili a začali divně reagovat. Otvírali svoje krví potřísněné tlamičky a lapali po vzduchu. Ale žádný z nich mého bratra nekousal. „Proč se ty potvory na tebe taky nevrhly? Nebo tě kously?“ zeptala jsem se.
„Asi schytaly část toho kouzla, i když jen trochu. To by vysvětlovalo jejich zmatek.“ Zvedl jednu z těch potvor ze země. Chtělo ho to okamžitě kousnout do prstu, což se mu ale nepodařilo. Oči té bestie nebezpečně oranžově žhnuly; jejich kůže byla kožovitá, ale zároveň šupinatá. Tyler sevřel ruku. Hruď netopýra praskla, a stvoření v Tylerově ruce ochablo. Než ho mohl hodit přes hranici lesa směrem k vrcholu, udělalo to tiše Plopp!, a mrtvé zvíře se najednou rozplynulo ve vzduchu.
„Oukej, tak to bylo fakt podivné!“ Udělala jsem krok k Tylerovi a jeden z těch okřídlených ďáblíků se mě zmateně pokusil napadnout. Potvora vrávorala ve vzduchu, jakoby byla opilá. Přesto byly jeho úmysly jasné: Chtěl mé maso a krev. „Ó ne, na to ani nepomysli!“ Zamířila ke mně a já si připravila ruku v pěst, abych mu jednu natáhla. Potvora doplachtila na třicet centimetrů ode mě a má pěst vystřelila a zasáhla netopýra; bestie vyvřískla a rozložila se na atomy.
Tyler sesbíral ze vzduchu a ze země poslední zbloudilé exempláře. „Pomoz mi, vyhodit je ven z lesa.“ Udělal pohyb směrem k volnému prostoru. „Očividně se musí nejdřív zabít, abychom se jich zbavili. Poté je vyhodíme ven na mýtinu a je to.“
„Počkej,“ řekla jsem poté, co už zlikvidoval dva netopýry. „Jednu z těch potvor bychom si měli nechat.“
Vrhl na mě tázavý pohled. „Nechat? Proč?“
„Ti, co nezmrzli, se chovali omámeně až tady v lese. Podívej se na tu potvoru pořádně.“ Ukázala jsem na jedno pekelné stvoření, které se jako bez mozku točilo v kruhu. „Musíme najít způsob, jak je porazit. Jinak se nedostaneme ani o krok dál. Takže si jednoho necháme.“
Tyler pokrčil rameny. „Oukej, jak chceš.“
„Živého.“
Zašklebil se. „Jak té potvoře zabráníme, aby na nás nezaútočila? Co, když se to rozhodne, že se to vzpamatuje?“
„Mohli bychom ho svázat, tak nějak. Co takhle ho připíchnout na strom?“
„To by mohlo klapnout.“
„Máme kladivo?“
Tyler se ušklíbl. „Tss, kladivo nepotřebuji. Zarážet hřebíky můžu i tímhle.“ Zvedl pěst. „Rychle si najdu vhodný kámen.“
Teď, když byla ta věc netopýry za námi, klekla jsem si vedle Dannyho. Ležel na břiše. Opatrně jsem ho obrátila. I to se ukázalo jako těžší, než se zdálo, protože byl pořád ještě úplně ztuhlý. Jeho obličej byl k nepoznání. Z tváří mě vykousnuté kusy kůže a masa. Jeho oblečení bylo úplně roztrhané a krvavé. Jeho celé tělo bylo poseto rozšklebenými ranami, na nohách, na pažích, všude plno hlubokých kousanců. Díky bohu ho kouzlo nejenom zmrazilo, ale i poslalo do bezvědomí. Byl nadpřirozený; jeho rány se zahojí. Vzala jsem ho za ruku.
Eamon uložil Naomi na zem jen o pár kroků dál. Stejně jako Danny měla nespočet ran. Jen ztěžka jsem se s tím pohledem vyrovnávala. Léčivý proces potřeboval čas. Opravdu jsem doufala, že oba dva zůstanou v bezvědomí a nebudou muset trpět bolestí, dokud se všechny jejich rány nezavřou.
V tom okamžiku podotkl Eamon s pohledem upřeným na svou sestru: „Z toho už se nevzpamatují.“ V jeho hlase zazněla lítost. „Jejich zranění jsou příliš těžká.“
Vrhla jsem na něj ostrý pohled. „Co tím myslíš?“
Eamon zakroutil hlavou. „Jejich stav se nejdřív zlepší, ano, ale ty rány se prostě nebudou správně hojit. Začnou hnisat a opakovaně praskat, dokud je jed Camazotz nakonec nezabije.“
„To nemůže být pravda. Jsou přece nadpřirození!“ Očima jsem zkoumala Dannyho tělo. Eamon měl pravdu. Žádná z ran se nezavírala.
„Naomi bude potřebovat krev nadpřirozeného, aby měla aspoň šanci na přežití. Mou bohužel pít nemůže. Jsme spolu spříznění. Má krev nemá vlastnosti, které jsou k její léčbě zapotřebí. Ale krev je jediný způsob, jak ji zachránit. Jed Camazotz je neuvěřitelně silný.“
„Co je s Dannym,“ vykřikla jsem vyděšeně. „Co mu může pomoct? On krev nepije.“
„To nevím.“
Tyler si klekl vedle mě. „Nikdo upíra krmit nebude, Jessico. Takže na to ani nemysli, jasné?“
Tvářit se, jako že nemůže vědět, na co myslím, by byla ztráta času. „Tylere,“ odporovala jsem mu, „musíme se k tomu postavit rozumně. Pokud máme šanci zachránit jeden život, pak bychom se jí měli chopit.“
„Jess,“ vyrazil Tyler ze sebe se zaťatými zuby. „Vlci a upíři si spolu nic nezačínají. To nedělali nikdy. Vždy si zachovávali odstup. Naomi dostala od své královny úkol. Není náš problém, pokud kvůli němu zemře. To bylo riziko, které jejich královna vědomě přijala…“
„Já to udělám.“ Dannyho hlas se zlomil, bolestí lapal po dechu. „Klidně jí dejte mou krev. Už jsem jí i tak ztratil dost. Ale dokud ve mně nějaká zbývá, měla by ji dostat ona.“


12 komentářů:

  1. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. To fakt?? Ja nechcem aby Danny zomrel:-( Určite ho zachránia-teda dúfam:-(
    vdaka za preklad a korektúru a teším sa na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělý překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat