středa 10. srpna 2016

Východ - Neddy

Neddy



Rose něco zašeptala, ale neslyšel jsem co. Oči měla zaměřené na stromy, které stály, co by kamenem dohodil.
„Bílý medvěd, Neddy,“ řekla hlasitěji.
Ale když jsem se otočil, nic tam nebylo.
Rose mě táhla k jeřábům a oba jsme hledali stopy na zemi po velkém zvířeti. „Věříš mi, že jo?“ zeptala se Rose. Nebylo tu nic, co by ukazovalo, že by tu medvěd byl.
A přesto jsem jí věřil, i když jsem to neřekl.
„Je skoro doba večeře,“ řekl jsem náhle a rozešel se zpátky. Rose si sundala plášť, skládala ho, jak šla, a poklusávala vedle mě.
„Co je, Neddy?“ řekla.
„Nic,“ odpověděl jsem, pokoušel jsem se udržet hlas normální. „Připozdívá se…“
Ale lhal jsem. Bál jsem se. Ne bílého medvěda, nebo aspoň ne o sebe.
„Jsi si jistý?“ trvala na svém.
„Ano.“
Rose se na mě naposledy úkosem podívala.
„Přeju si, abys ho viděl, Neddy. Byl velký a jeho oči…“ řekla. „Mám pocit, že něco chtěl. A že byl smutný.“
„Musela sis to představovat,“ řekl jsem, držel hlas lehký a škádlivý. „Teď je ještě teplo na bílého medvěda. A víš, že nechodí tak daleko na jih, dokonce i přes zimu. Třeba to byla bílá laň. Jejich oči vypadají někdy smutně.“
Ale samozřejmě jsem lhal. Neboť jsem předtím viděl oči bílého medvěda. A jsem si jistý, že to byl ten stejný.

Znal jsem bílé medvědy. Po dni, kdy jsem se podíval do očí bílému medvědu, který zachránil Rose, jsem se na ně stal expert. Mluvil jsem se všemi, se kterými jsem přišel do kontaktu, abych věděl, jestli viděli bílého medvěda, nebo jestli o nich něco nevěděli. Většina nic nevěděla. Mým hlavním zdrojem informací byl prodavač, který cestoval daleko na sever a jednou byl dokonce v Saami na expedici s lovci bílých medvědů.
„Než jsem vyšel na led na lov bílých medvědů,“ řekl mi prodavač, „Saamiové mě učili. Řekli mi, že musím znát ibsjorna srdcem, pokud ho budu lovit. Nazývali ho Velkým Cestovatelem nebo Medvěd Duch. Také mu říkali: Ten, který chodí beze stínu. Lední Velikán. Nanook. Kočovník. Velký Bílý. Medvěd Oceánu.“ Prodavač se odmlčel, nechal přezdívky usadit se.
„Bílý medvěd je osamělý poutník, nikdy se nepohyboval se smečkou nebo dokonce s družkou. Chodí na všech čtyřech, ale když si stoupne, je velký skoro tři metry.“ Prodavač zvedl ruku tak vysoko nad hlavu, jak jen mohl.
„Žije čichem,“ pokračoval prodavač. „Jeden Saami říká o bílých medvědech: ‚V lese spadla borovicová jehla. Jeřáb to viděl. Jelen to slyšel. Bílý medvěd to cítil.‘ Jeho oči jsou černé. Nos černý. Tlapy černé a pět drápů na každé tlapě je černých. Zbytek je sněhově bílý.“
Poslouchal jsem prodavače, oči mi poutala jizva na kůži přesně pod linií vlasů. Možná mu udělal tu jizvu bílý medvěd tahem černého drápu.
Naučil jsem se víc. Zjistil jsem, že stanoviště bílých medvědů leží na severu v oblasti, kde je sníh dvanáct měsíců v roce. Je pravda, že se příležitostně bílý medvěd zatoulá tak daleko na jih, jako je naše farma, ale jen velmi vzácně a jen během hluboce zimních měsíců.
Dozvěděl jsem se, že zrak bílých medvědů není tak dobrý jako čich, ale i tak je velmi silný. Medvěd má extra mžurku, aby si chránil oči před zářícím sněhem, a vidí pod vodou a skrz zuřící vánici.
Zjistil jsem, že ze všech medvědů je bílý medvěd nejchlupatější, každý kousek je pokrytý, kromě nosu a polštářků tlap, a srst je hustá a měkká. Má čtyřicet dva zubů, včetně dlouhých ostrých špičáků na trhání masa. Žere maso, ale dokáže přežívat na bobulkách a trávě, když musí. Síla bílých medvědů je legendární. Říká se, že dokáže zabít pouhým mávnutím tlapy.
Dokonce jsem napsal báseň o bílém medvědovi. Začínala

Medvěd duch putuje, vždycky sám,;
Král severu,
Rozdává smrt ze svého cestovního trůnu.


Krátce po této námaze jsem se rozhodl, že nebudu básníkem vůbec.

5 komentářů: