středa 17. srpna 2016

Vládci noci - 9. kapitola 2/2

On a Ami den před tím přenesli velké množství rostlin v květináčích do garáže, aby je ochránili před teplotami pod bodem mrazu, které zahalí oblast příštích pár nocí. Zanechali tak terasu smutně prázdnou s výjimkou několika zavěšených ptačích krmítek, mísy ptačího zobu na dřevěných prknech a malého, chlupatého tvora, který stál s jednou nohou v míse.

„Vidíš to?“ zeptala se Ami.
Marcus na ni pohlédl. Sledoval její pohled a uvědomil si, že pozorovala toho tvora, jak si cpe svou chlupatou tvář.Ano.“
„Co to je?“ zeptala se.
Vačice (opossum),“ řekl.
Vačice,“ zopakovala, podle všeho fascinována.
Marcus se usmál. Stejně jako on, ukázala se být dobrákem, když přišlo na zvířata.Mnoho lidí je jednoduše nazývá vačice (possum). Od nich pokazí rčení dělat mrtvého brouka (playing possum).“
Vzhlédla k němu.To jsem neslyšela. Co to znamená?“
„Hrát mrtvého. Když je vačice hodně vystrašená, lehne si na bok se svými ústy a očima otevřenýma a vypustí odporný zápach, odradivši predátory, kteří preferují čerstvé maso, tím, že je přesvědčí, že je několik dnů mrtvá.“
Svraštila obočí a znovu se podívala na mladého vačnatce.To je ale divná taktika.“
Vačice, slyšíc jejich hlasy, vzhlédla k oknu s drobky ulpívajícími na bílé srsti kolem jejích úst a špičatém čenichu, a pak se vrátila k jídlu.
„Vypadá trochu děsivě,“ řekla se svraštěným obočím. „Její tlapky vypadají jako ruce. A její ocas vypadá jako krysí.“
Marcus přikývl.Vačice mi tak trochu připomíná ptakopyska. Oba vypadají jako spojení několika jiných druhů.“
„Co je to ptakopysk?“
Marcus se opřel o dřez, drže Amiinu ruka, a zamyšleně si ji prohlížel.Je to savec pocházející z Austrálie, který žije v blízkosti řek a jezer.“
Neměla by to vědět? Ptakopysk společně s klokany, koalami, slony a žirafami patřil ke zvláštním zvířatům, které vyvolávaly dětskou zvědavost. Zdálo se zvláštní, že ho nezná nebo že o něm alespoň neslyšela.
Přidáno k bezpočtu jiných věcí, které pro ni byly nové, přesto samozřejmé pro většinu světa, zanechalo ho to znovu uvažujícího o jejím původu.
Kde ses narodila, Ami?“ zeptal se.
Odvrátila se od okna a vzhlédla k němu.
Tuhle jiskru strachu neviděl v jejích očích od té noci, kdy navrhl, že ji vezme do Sítě kvůli lékařskému vyšetření. Zneklidnilo ho to, že ji vidí teď, a vědomí, že ji vyvolal.
Její pohled sklouzl pryč od jeho, jak si skousla svůj dolní ret.
Proč nikdy nemluvíš o své minulosti?“ otázal se tiše a třel jí palcem hřbet ruky.
Ty nikdy nemluvíš o svojí,“ namítla váhavě.
Unikl mu nepříjemný smích.Ano, no, můj život je celkem otevřená kniha. Ta, kterou skoro každý zatracený nesmrtelný a jeho nebo její Druhý přečetl a rozsáhle zhodnotil. Neříkej mi, že to nevíš. Zmínila ses o tom tu noc, kdy jsme společně bojovali s první vlnou upírů.“
Vrhla na něj soucitný pohled z pod svých řas.Pár věcí jsem slyšela.“
Začal stahovat ruku, ale ona ho držela pevně.Kolik to víš?“
„Jen to, co jsem shromáždila ze Sethových a Davidových rozhovorů s Rolandem.“
Takže Roland o něj měl opravdu strach. Kdo by si to pomyslel?A co to má být?“
„Že jsi před pár lety ztratil ženu, kterou jsi miloval po velmi dlouhou dobu.“
Povzdechl si, nechtěje to všechno rozebírat. Ale nemohl očekávat, že se s ním podělí o svou minulost, když s ní sám nesdílí něco z jeho vlastní.Pokud jsi cokoli slyšela od Setha, Rolanda, nebo Davida, bylo to pravděpodobně daleko laskavější než to, co řekli někteří jiní. Začíná být pozdě. Proč nezačnu připravovat večeři, a pak si můžeme promluvit?“
Přikývla a pustil jeho ruku.Udělám salát.“
„Ne, neuděláš,“ pokáral ji.Roland možná vyléčil tvé rány, ale před tím než tě vyléčil, jsi ztratila hodně krve. Musíš odpočívat, Ami.“
„Jsem v pořádku,“ trvala na svém.
Nebyla, ale nikdy by to nepřiznala, takže zahrál divadlo, o kterém věděl, že získá její spolupráci.Buď si sedneš a budeš odpočívat, zatímco já budu vařit, nejlépe tady, kde mi můžeš dělat společnost, nebo si můžeme udělat rychlý výlet do Sítě, kde dostaneš krevní transfuzi.“
Její hezká tvář zbledla. Sevřela rty, vypochodovala z kuchyně, a pak se vrátila nesoucí jednu z jídelních židlí. Praštila s ní čelem ke dřezu, posadila se a zkřížila ruce na prsou.
Jeho rty sebou zacukaly. Bezpochyby by jí rozzuřilo, kdyby přiznal, že ji považuje za rozkošnou, když byla naštvaná.
Proč Síť tolik nenávidíš?“ zeptal se, jak plnil hrnec přefiltrovanou vodou a dal ho na sporák se vařit.
Ne že bych Síť nenáviděla,“ odpověděla a vybírala svá slova opatrně.Prostě nemám ráda doktory. Nevěřím jim.“
Usmál se.Ani většina starších nesmrtelných.“ Přešel k lednici, vytáhl hrnec domácí těstovinové omáčky, kterou spolu připravili dříve, a dal ho na jiný hořák ohřát.
Začal přenášet bio-zeleninu z nádoby na zeleninu v ledničce na pultu vedle dřezu.
Nesmrtelní byli převážně vegetariáni. Potraviny, které zvyšovaly krevní tlak a cholesterol a riziko srdečních onemocnění, rakoviny, cukrovky, Alzheimerovy choroby, a jiných onemocnění u lidí, způsobovaly stejnou škodu u nesmrtelných. Virus poškození jednoduše opravil. Tyto opravy, nicméně, vyžadovaly větší spotřebu krve v sáčcích, která byla velkoryse darována Druhými, jejich rodinami a zaměstnanci Sítě. A nesmrtelní nechtěli využívat jejich šlechetnosti. Navíc citlivé vnímání chuti nesmrtelným umožňovalo rozeznat chemikálie v nebio potravinách, což lidé nemohli.
Proč nemají rádi doktory?“ zeptala se Ami.
Kdybys věděla, jaká byla ve středověku primitivní medicína, tak by ses na to neptala. Většina onemocnění a poranění se léčila pijavicemi, holením hlavy a řezáním nebo pouštěním žilou, aby se zmírnily nahromaděné špatné tumory.“
Vypadala zděšeně.Sdílíš jejich pocity? Jsi považován za… staršího, ne?“
Znovu se usmál. (To kolem ní dělal často.)To je v pořádku, Ami. Můžeš to říct. Jsem starý.“
Mávla rukou v gestu, které říkalo: No a co?, a s přehnaným nedostatek starosti, řekla: „Co to je 850 let, plus mínus deset let?“
Marcus se zasmál a zvědavě ji přelétl pohledem, jak umýval zeleninu.Nevadí ti to? Že jsem o tolik starší než ty?“ Prozradila toho ta otázka příliš mnoho?
Pokrčila rameny.Ne. Proč by mělo? Jsem starší, než vypadám. Vadí ti to?“
„Není to totéž, doopravdy, ale chápu tě.“ Otřel si ruce do utěrky, a potom vyndal škrabku a svůj oblíbený nůž.A, abych odpověděl na tvou otázku, z lékařů strach nemám a ani mi nevadí, protože můj smrtelný život byl velmi odlišný od života většiny nesmrtelných v mém věku, díky vlivu dvou velmi jedinečných žen.“
„Byla jednou z nich ta žena na všech portrétech?“
„Ano.“ Obývací pokoj, jeho pracovna, jeho hudební místnost a jeho zbrojnice se všechny chlubily portréty, kresbami a fotografiemi Bethany s Robertem a jejich dětmi v minulosti, a s jejím bratrem v nedávné době. Na mnohých z nich byl také Marcus.
Můj otec zemřel, když jsem byl velmi mladý,“ prohlásil stroze, jeho oči na mrkvi, kterou loupal, a na celeru, který krájel.
Je mi to líto,“ řekla Ami tiše.
O méně než rok později, byla moje matka přinucena provdat se s násilnickým bastardem, který ji nakonec zavraždil.“
Zalapala po dechu.
Věděl jsem, že by mě můj otčím zabil taky. Využíval sebemenší výmluvy, aby mě mohl zbít tak, že jsem musel několik dnů zůstat v posteli, a opovrhoval tím, co nazýval mým šílenstvím, které považoval za mou slabost.“
„Myslíš tvůj dar?“
„Ano.“
„Byl jsi… Viděl jsi dnes večer někoho v Rolandově a Sářině domě?“ zeptala se.
Překvapen, že si toho všimla, se na ni podíval přes rameno.Viděl. Bastienovu sestru.“
Zvedla obočí.Sestru Sebastiena Newcomba?
„Ano. No, jejího ducha nebo duši, nebo jakkoli to chceš nazvat. Potlouká se kolem Rolanda a Sáry od té doby, co Bastien málem zabil Sáru a Roland málem zabil Bastiena. V Rolandově domě jsem ji viděl už několikrát, ale nic jsem neřekl, protože vědomí, že někdo, koho nemohou vidět, je pozoruje, má sklon lidi vystrašit.“
Chvíli to zvažovala.Má jim v plánu uškodit?“
„Ne. Myslím, že je na ně jen zvědavá. A, možná, vděčná, že Roland postavil jejího vraha před soud a nezabil jejího bratra.“
Zamračila se.Myslela jsem, že duchové straší místa, ne lidi.“
„V to věří většina lidí. Ale, na základě všeho, co jsem viděl, se duchové mohou přilepit na místa, lidi, nebo majetek. Nábytek. Oblečení. Hračky. Šperky. A neživé objekty nemusejí být starožitnostmi, aby byly doprovázeny duchy.“
Neklidně se rozhlédla kolem sebe.Jsou tady nějací duchové?“
„Ne. Síť si je vědoma unikátního problému, který můj dar představuje, a byla velmi kooperativní. Když jsem se sem přestěhoval, byl mi nabídnut výběr z několika stavebních míst a bylo mi umožněno je pečlivě prozkoumat. Tohle bylo jediné, kde nestrašilo. V Severní Karolíně bylo prolito mnoho krve. Dům byl pak postaven muži, které jsem vybral, abych zajistil, aby žádný duch nejel stopem. A místo toho, abych pozval Rolanda, Sáru nebo jiné nesmrtelné, kteří by mohli mít neviditelné společníky, sem, setkávám se s nimi v Davidově domě. To byla vlastně jedna z věcí, která mi dělala starosti, když tě sem Seth umístil, abys byla můj Druhý. Nevěděl jsem, jestli nepřicházíš s přítěží duchovního typu.“
„Skoro se bojím zeptat,“ řekla.
Usmál se.Ne, nepřicházíš.“ Dal bio těstoviny do vařící se vody, zamíchal omáčku vedle ní a pokračoval v přípravě salátu.Tvůj chlupatý přítel má nyní obě přední tlapky v misce, jak pokračuje se cpaním svého chlupatého obličej.“
Vstala, stoupla si vedle něj před okno a zasmála se.
Marcus vrátil nepoužitou zeleninu do nádoby na zeleninu.Salát je hotový. Proč si nejdeme na chvíli odpočinout do obývacího pokoje, zatímco budeme čekat na těstoviny, až se uvaří?“
„Jasně.“
Marcus položil jejich salát na jídelní stůl, jak ho míjeli, a pak následoval Ami k pohovce a posadil se vedle ní. Otočil se, natáhl ruku přes zadní opěradlo pohovky a vytáhl své koleno nahoru na polštář mezi nimi.
Ami udělala totéž.Copak nikdo nepřivedl tvého nevlastního otce před soud za zabití tvé matky?“
„Byla to nehoda,“ řekl drsnou, chraplavou imitací hlasu svého nevlastní otce.Klopýtla ve tmě na cestě ke svému milenci a spadla ze schodů.“
Ami se přisunula blíž a přikryla jeho ruku, která spočívala na zadním opěradle pohovky, svojí.Pokusil se tě taky zabít?“
„Odešel jsem dřív, než mohl. Věděl jsem, že můj nevlastní otec byl v srdci zbabělec, který bojoval pouze s těmi, které mohl snadno porazit. Tak jsem šel k jednomu z nejdivočejších mužů v Anglii a prohlásil sám sebe za jeho nového panoše.“ Marcus přejel svým palcem přes její kůži. Obdivoval její hebkost.Hrabě z Fosterly byl tenkrát něco jako rarita. Ačkoli byl mocný a mnohými obávaný, Lord Robert byl laskavý muž. Když jsem doklopýtal do jeho pevnosti, napůl vyhladovělý, stačil mu jediný pohled na mou pohmožděnou a oteklou tvář a přijal mě jako svého nového panoše. Choval se ke mně, jako bych byl dávno ztracený příbuzný. Miloval jsem ho jako bratra a obdivoval ho více než kohokoli jiného.“
Usmála se a stiskla mu ruku.
Když mi bylo… ach, šestnáct nebo tak nějak… nastaly nějaké problémy s nepřítelem, a Robert odjel, aby vyjednával se sousedními šlechtici, aby zjistil, jestli mají stejné potíže. Když se vrátil domů, žena – která měla na sobě modré džíny, tílko a jednu z Robertových náhradních tunik – jela před ním na koni.“
Naklonila hlavu na stranu.Ženy nosily před osmi sty lety modré džíny?“
Její dotaz vyvolal další otázky o jejím původu. Dokonce i lidé, kteří nikdy neotevřeli knihu, věděli, že oblečení ve středověku se diametrálně lišilo.
Ne,“ odpověděl.Džíny byly vytvořeny až v devatenáctém století. Bethany cestovala zpět časem z tohoto století.“
Oči se jí rozšířily.Myslela jsem, že se tu ještě cestování časem neuskutečnilo.“
Tady na rozdíl od jakého místa? přemýšlel. „Neuskutečnilo. Nebo spíše uskutečnilo, ale jen Sethem, pokud vím.“
„Seth poslal Bethany zpátky v čase? Jak–“
Zvedl ruku.Další dlouhý příběh a naše večeře je téměř hotová, tak mě nech, ať se dostanu k jádru toho všeho. Až po uši jsem se do Bethany zamiloval. Ale ona mě viděla jako mladšího bratra.“
Ami soucitně zašklebila.
„Beth se zamilovala do Roberta, který ji naprosto zbožňoval. Ti dva se vzali. A, protože jsem je miloval oba a věděl jsem, že patří k sobě, nikdy jsem neřekl ani slovo o svých pocitech ani jednomu z nich.“
Chvíli byla zticha.A Robert je muž na těch mnoha obrazech?“
„Ano.“
Oči se jí najednou rozzářily.Ty jsi ten teenager na těch starších portrétech?“
Rozpačitě přikývl.
Usmála se.I tehdy jsi byl pohledný.“
A ať se propadne, jestli se mu okamžitě nezvedla nálada, jak chlapec, který žil v jeho vzpomínkách, vystrčil hlavu a zakřičel radostí, Myslí si, že jsem pohledný! Myslí si, že jsem pohledný!
Jsem ve vážných potížích.
Těstoviny jsou hotové.“ Marcus se zvedl a zamířil do kuchyně.
Ami ho následovala. Zatímco přecedil těstoviny a vypnul hořák, na kterém se ohřívala omáčka, Ami z horní skřínky vyndala dva talíře. Jak stála vedle něj, držíc pro něj talíře, aby je naplnil špagetami, žaludek jí hlasitě zakručel.
Oba se usmáli.
Voní to dobře,“ řekla.
Pobavený Marcus naplnil její talíř až po okraj, jako svůj vlastní. Bojování s upíry spálilo sakra hodně kalorií a tuku. Na zdravé chuti k jídlu nebylo nic špatného. A  tím Ami konkurovala Sáře, která – dokonce i jako člověk – při každém jídle jedla tolik jako Roland a Marcus.
Nemohl si pomoct, ale přemýšlel, jestli Ami vlastní i jiný hlad, který by mohl soupeřit s válečníkovým. Pak se proklínal za to, že nechal své myšlenky znovu zabloudit tímto směrem.
Poté, co se oba jejich talíře chlubily těstovinami přelitými voňavou omáčkou, ze kterých stoupala pára, odnesla je Ami do jídelny. Marcus ji následoval s příborem, dvěma skleničkami a džbánem zeleného čaje.
Dalších několik minut strávili v družném tichu, jak se pustili do svého jídla.
Dokonce i ticho bylo s Ami příjemné.
Takže jsi nikdy nepotkal někoho jiného? Nikdy jsi necítil to samé k jakékoliv jiné ženě?“ zeptala se, když byl jejich největší hlad konečně utišen.
Ne, až do teď. Děsivá myšlenka, kterou rychle zapudil.
Myslím tím, byl jsi tak mladý,“ dodala.
Povzdechl si.V mém životě byly… ženy.“ Usrkl čaje.Ale žádná z nich nebyla více než známá. Společnice, kterou jsem hledal, když se samota už nedala dále snášet.“
„Nikdy jsi je miloval?“
Zavrtěl hlavou.K některým jsem cítil mírnou náklonnost. Ale, určitým způsobem, být s nimi ve mně zanechalo pocit stejné prázdnoty, jako když jsem byl sám. Bylo to trochu jako někdo, kdo se vyhýbá zdravým potravinám ve snaze uspokojit velkou chuť na zmrzlinu Rocky road (čokoládový zákusek s marshmallow) mrkví.“
Pomalu přikývla s očima na svém talíři.
Miloval jsem Beth, dokud nezemřela jako stará žena. Když ve mě žádná další žena v následujícím desetiletí nevyvolala stejné pocity, předpokládám, že jsem ztratil naději a uspokojil sebe tím, že jsem prostě trpělivě čekal, dokud jsem nemohl Beth vidět znovu, když se o staletí později narodila.“
„A před osmi lety se vrátila do minulosti?“
„Ano.“
„Už se nevrátí?“
„Ne.“
„Stýská se ti po ní?“ zeptala se tichým hlasem.
Stýská se mi po všech,“ řekl a podíval se přes své rameno na portrét, který visel nad krbem v obývacím pokoji. Figuroval na něm Robert, Bethany, jejich čtyři děti a Marcus jako dvacet-něco-letý muž.Beth. Robert. Jejich děti. Jejich vnoučata. Chybí mi všichni. Byli moje rodina.“
„Ale ona ti chybí nejvíc,“ trvala na svém.
Nechal svůj pohled přelétnout po Amiině hezké tvář, jejich schnoucích vlasech, který se zkroutily do obvyklého ohnivého nepořádku. „Chyběla mi.“
Její pohled dlouhou chvíli držel jeho, a pak sklouzl zpět do jejího talíře.
Marcus pokračoval v jídle a přemýšlel, jestli pochopila význam jeho slov. Někdy to u Ami bylo těžké říct. Její nedostatek verbální odezvy mohl odrážet pochopení a zdvořilé odmítnutí sdělení, které se rozhodl ne až tak jemně vyslat, nebo mohl odrážet nepochopení. Její fascinace věcmi, které většina dospělých viděla tak často, že už si jich ani nevšímala, nebyla jediná věc, která jí propůjčovala téměř dětskou naivitu. Někdy také chápala věci doslovně, unikal jí hovorový význam.
Možná, že angličtina nebyla její první jazyk. Ačkoli zněla jako Američanka, narazil na podobná nedorozumění s nesmrtelnými a Druhými z jiných zemí. Sám, vlastně, dělal podobné chyby, když se učil nové jazyky.
Znovu mezi nimi nastalo ticho, které bylo stále příjemné.
Ami pomohla Marcusovi sklidit ze stolu. Po tom, nicméně, trval na tom, že bude odpočívat. Zatím neviděl žádné nepříznivé příznaky, které doprovázejí velkou ztrátu krve. Žádný rychlý puls, kromě toho, když ji políbil. (A, protože jeho vlastní srdce bilo jako zvon, nebral to v úvahu.) Žádná závrať nebo slabost. Její kůže nebyla na dotyk vlhká. Nedávala najevo žádný zmatek. Nanejvýš, vypadala trochu bledá.
Kvůli jejímu tichému sebezkoumání, napůl očekával, že odejde, když si zabral mytí nádobí. Zaplavila ho úleva a radost, když místo toho přinesla svou židli zpátky do kuchyně a posadila se, aby mu dělala společnost.
Vačice je pryč,“ řekl jí.
O vteřinu později se od zadních dveří ozvalo naříkavé mňoukání.
Ami se s úsměvem zvedla.Slim musel čekat, až vačice odejde.“
„Nikdy by to nepřiznal, ale myslím, že ho ta vačice zastrašila.“
Její smích se táhl za ní, vyvolal u něj další úsměv, jak odemkla a otevřela zadní dveře.
Slim vklusal dovnitř a brebentil tím svým legračním kočičím způsobem, který zněl jako ten učitel mluvící v kreslených filmech Charlieho Browna. Škrábance, které ta bláznivá kočička utrpěla krátce před Amiiným příjezdem, se zahojily, zanechaly po sobě růžové skvrny a holé fleky chybějící srsti, které bude trvat déle znovu vyrůst. Jestli vůbec vyroste.
Slim se otřel o Marcusova lýtka, zatímco Ami zamkla dveře a vrátila se ke své židli. Jakmile si sedla, Slim jí vyskočil do klína a opřel se o její prsa.
Šťastný parchant.
Hřmotné předení naplnilo kuchyň, jak Marcus umýval nádobí. On a Ami si povídali, prošli různá témata a rozjímali nad nejnovějšími globálními zprávami.
Celou dobu Ami hladila a laskala Slima a vypadala lehce roztěkaně.
Když bylo nádobí hotové, Marcus otevřel plechovku kočičího krmiva s lososem pro Slima a pohodil mu ji do misky. Jak Slim seskočil dolů a hodoval, Marcus odlepil štítek, vypláchl plechovku, a pak ji hodil do recyklovacího koše pod dřezem.
Byla to dlouhá noc,“ řekl, umyl si ruce a usušil si je ručníkem. Obrátil se čelem k Ami.Myslím, že půjdu zalehnout.“
Ach.“ Vstala.Jasně.
Zaváhal. Ami obvykle skrývala své emoce asi tak úspěšně, jako uměla lhát. A právě teď její rysy odrážely zklamání.
Obrátila se, aby zvedla židli.
Vezmu ji,“ řekl a spěchal dopředu, aby ji od ní vzal.
„Díky.“
Následovala ho do jídelny a pozorovala ho, jak vrátil židli na její místo u stolu. Společně kráčeli do chodby, kde se Marcus zastavil a podíval se na ni.Tak tedy dobrou noc.“
Otevřela ústa, zaváhala, a pak mu nabídla nepatrný úsměv.Dobrou noc.“
Chvíli tam stál, s pocitem trapnosti, jako když šel poprvé s ženou do postele. A to bylo zatraceně trapné.
Frustrovaný sám sebou se otočil a zamířil ke dveřím do svého sklepního bytu. Když sáhl pro kliku, Ami promluvila.
Ráda tě líbám,“ vyhrkla.
Marcus se otočil tak rychle, že se pravděpodobně rozmazal. Jeho puls prudce vzrostl. Jeho tep se zrychlil. A jeho tělo bylo tvrdé jako kámen.Cože?“ zeptal se chraptivě.
Olízla si rty a přesunula svou váhu z jedné nohy na druhou.

Pomalu se loudal zpátky k ní.

20 komentářů:

  1. Zajomalo by me, kdy nu konecne rekne pravdu! A uz aby taky meli sex! To napeti mezi nimi a pak kdyz to ctu.... Uhhhh.... K nevydrzeni :D
    Diky za preklad!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.36517. srpna 2016 11:03

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem. Uz by mu vazne mohla povedat pravdu.... :D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad a korekci další kapitolky.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakuje pekne za super preklad

    OdpovědětVymazat
  7. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Vdaka za super pokračovanie a som zvedavá na jej priznanie:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za pokračování.Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za další kousek kapitoly. jsem zvědavá co je zač.

    OdpovědětVymazat