středa 3. srpna 2016

Vládci noci - 8. kapitola 3/3


Ačkoli Ami ztratila hodně krve, ta která zůstala, spěchala nejvyšší rychlostí skrz její žíly, jak se Marcusova ústa přitiskla na její. Marcus chytil její spodní ret mezi zuby, přejel přes něj jazykem v pomalém, smyslném pohlazení, a pak se dožadoval vstupu. Ami mu s radostí vyhověla.

Jak mohl po dlouhém nočním lovu chutnat a vonět tak dobře? Slyšela, jak zalapal po dechu. Cítila, jak v pěsti sevřel její košili. Jeho boky rozevřely její kolena a téměř hrubě ji vytáhl kupředu, dokud se její zadek nesetkal s okrajem koženého polštáře. Jeho paže ji sevřely pevněji. Přitiskly její ňadra na jeho hruď, její břicho k jeho a její střed na erekci, která se napínala proti předku jeho kapsáčů.
Ami zabroukala svůj souhlas a projížděla svými prsty skrz jeho jemné vlasy. Uvolnila je z culíku, do kterého je zkrotil před lovem. Přepadlo ji tolik nových pocitů. Cizích pocitů, o kterých instinktivně věděla, že se skládají z chtíče, touhy a potřeby.
Marcus odpověděl zasténáním, sklouzl rukama dolů, vzal do dlaní její zadek a držel ji nehybně, jak proti ní narážel boky.
Ami zalapala po dechu, jak v ní proletěl oheň. Pevně ho sevřela, když jeho rty vypalovaly cestičku dolů po jejím krku.
Tak dobré. Znovu pochopila, proč jí byl takový kontakt v minulosti vždy zakázán. Zdálo se, že se nemohla dostat dost blízko. Chtěla cítit jeho teplou, holou kůži na její.
Obtočila své nohy kolem jeho boků. Pobízela ho tak, aby se proti ní dále pohyboval.
Marcus zavrčel na souhlas, sklouzl jednou rukou nahoru a sevřel stranu jejího krku. Jeho dech zahříval kůži těsně pod jeho uchem, jak skousl její lalůček, opatrně, aby neporušil kůži svými ostrými tesáky.
Projel skrze ni mráz. Nemohla myslet, nemohla se soustředit na nic jiného než na to, jak ji přiměl se cítit úžasně.
Jeho ústa se vrátila k jejím. Hladově ji hltala.
Líbilo se jí to. Jeho tvrdé tělo přitisknuté k jejímu. Ostré hroty rozkoše, které skrze ni pronikaly s každým třením jeho boků proti jejím, s každým pohlazením jeho hříšného, hříšného jazyka.
„Ne,“ zamumlal Marcus proti jejím rtům tak tiše, že ho téměř neslyšela.
Její ruce znehybněly. Zatahala ho náhodou za vlasy?
Zmlkni,“ zašeptal.
Zamračeně se odtáhla.
Marcus, vzdálený pár centimetrů, si povzdechl. Když se jeho víčka zvedla, jeho jantarové oči jasně zářily.
Udělala jsem něco špatně?“ zeptala se nejistě.
„Ne.“ Jeho chraplavý hlas byl prosycen podrážděním.Roland se chová jako osina v zadku.“
Ami se podívala ke kuchyni, napůl se obávající, že ten nevrlý nesmrtelný tam bude stát a pozorovat je. Nestál, ale... Setkala se s Marcusovým pohledem.On nás může slyšet, že jo?“
„Ano,“ řekl Roland v kuchyni. Bouchnutí.Au! Za co to bylo?“
„Neuváděj ji do rozpaků,“ zasykla Sára.
Marcus sklopil hlavu.
Ami se dotkla jeho hedvábných vlasů a sčísla je zpět z jeho čela.
Zvedl bradu. Jeho rty se začaly stáčet do unaveného úsměvu, ale ztuhl, když něco za ní přitáhlo jeho pohled. Trhnul sebou, napřímil se a sáhl pro jeden ze svých zbývajících šurikenů.
Se srdcem v krku se Ami otočila, aby se podívala přes rameno.
Místnost za ní byla prázdná.
Když se otočila zpátky k Marcusovi, s tichou kletbou se uvolnil.
Co–“
Zavrtěl hlavou a ústy naznačil: Později.
Ami přikývla, věděla, že jí to nemohl říct teď, pokud nechtěla, aby ho Roland nebo Sára slyšeli.
Marcus se naklonil dopředu, vtiskl jí lehký polibek na rty, pak vstal a posadil se vedle ní na pohovku.Jak se cítíš?“ zeptal se.
Opřela se o něj.Malátně.“ A mravenčivě. A hladově, ale ne po jídle.
Svraštil čelo, jak obmotal svou těžkou paži kolem jejích ramen. Ze ztráty krve?“
Kousla se do spodního rtu, usmála se a zavrtěla hlavou.
S úsměvem zašeptal: „Sám se cítím trochu malátně.“
Roland a Sára vstoupili.
Roland vypadal znovu silný a třel si žebra, o kterých měla Ami podezření, že je Sára tvrdě udeřila loktem.
Sára nesla dva sáčky krve, které nabídla Marcusovi.
Děkuju.“ Vzal si je, zakousl se do jednoho a rychle ho vyprázdnil.
Chtěli byste k nám vy dva připojit na večeři?“ zeptala se Sára.
„Jste vítáni, abyste tu zůstali i přes den.“
Ami se otočila k Marcusovi. Po tom, co se mezi nimi právě stalo, se nějak nemohla dočkat, až s ním bude sama.
Marcus odložil první prázdný sáček na stolek.Ne, děkujeme.“ Podržel Amiin pohled, ve snaze, zjistit její odpověď.
Nenápadně sklopila jedno víčko v mrknutí, a pak se podivovala nad svojí smělostí. Nikdy ve svém životě na muže nemrkla.
Jeho rty sebou škubly, když se otočil zpátky na Rolanda a Sáru. „I když si musíme promluvit, než půjdeme.“
Roland klesl do velkého křesla a přitáhl si Sáru dolů na svůj klín.
Bylo opravdu zvláštní vidět nesmrtelného, které tolik lidí znevažovalo jako chladného, antisociálního, a někdy vyloženě sadistického, chovat se tak láskyplně ke své manželce.
Co se děje?“ zeptal se Roland, vypadaje, jako kdyby byl naprosto spokojený, kdyby strávil zbytek své existence stejně, jako byl teď: rozvalený ve svém oblíbeném křesle se Sárou na klíně a nepřítomně ji pročesávajíc vlasy prsty.
Marcus vyprázdnil druhý sáček, a pak informoval dvojici o nočních událostech.
Roland ztuhl.Nepřekvapuje mě, že znal mé jméno. Bastien se velmi hlasitě projevoval o svém záměru zničit mě. Ale jak k čertu věděl o Sáře? Dokonce ani Bastien nevěděl, kdo je až těsně do naší finální konfrontace.“
Marcus pokrčil rameny.Muselo se to provalit. Jeden z Bastienových upírů očividně trávil svůj volný čas klábosením s lidmi zvenčí, kteří neměli žádný zájem podvolit se vůdci.“
„No, podvolují se teď,“ zabručel.
Sára přikývla.Jak to vypadá, tak všichni. Dnes večer jsme jich museli sejmout deset nebo dvanáct.“
Marcus přikývl.Před poslední zastávkou jsem jich sejmul osm.“ Podíval se na Ami.Nějaká představa o tom, s kolika jsme bojovali spolu?“
Ve své mysli si přehrála rychlý záznam.Asi s dvanácti, nepočítaje Roye.“
Roland se zamračil.Zítra uvidím, jestli je Roy všechno to, co tvrdí, že je.“
„Ne, to neuvidíš,“ protestoval Marcus.Myslí si, že já jsem ty.“
Ami přikývla.A že já jsem Sára. Pokud se objevíte místo nás, vezme do zaječích.“
„Pokud mluví pravdu,“ dodala Sára.
Marcus se obrátil na Ami.Co tím myslíš, místo nás? Ty nejdeš.“
„Ano, jdu.“
„Ne, nejdeš. Ztratila jsi hodně krve a potřebuješ čas se zotavit.“
„Jsem v pořádku. Kromě toho, jak přesně mě hodláš zastavit? Vím, kde a kdy se ta schůzka bude konat.“
Otevřel ústa, aby hádku prodloužil, ale Roland promluvil jako první.
Takže, jaký je plán? Prostě si jen tak sám přitančíš k doupěti?“
My sami,“ opravila ho Ami.
Sára se usmála.
Ne,“ řekl Marcus.Chystám se mu přivést Bastiena, a uvidím, co se stane.“
Tohle prohlášení mu prošlo asi tak, jak by prošel veganský bufet při oficiální večeři restaurace Cattlemen.
Sára sevřela rty a ostražitě pozorovala Rolanda, jako by si myslela, že by mohl explodovat.
Tak za prvé,“ začal.
Rolande...“ varovala ho.
Poslední člověk, kterému bych věřil, aby mi hlídal záda během upírského útoku ze zálohy, by byl Sebastien Newcombe.“
Nyní Ami ztuhla.Nebude muset. Já budu hlídat Marcusovi záda.“ Když Marcus otevřel svá ústa, zabodla se do něj pohledem.Budu ti hlídat záda, takže se s tím smiř.“
„A za druhé,“ pokračoval Roland dál, lhostejný k jejich hašteření, „předpokládám, že jste ještě neslyšeli, co se dnes večer stalo.“
„Byli jsme trochu zaneprázdnění,“ připomněl mu Marcus suše.
Co se stalo?“ zeptal se Ami, obávající se nejistoty, která zahalila Sářin pohled.
Bastien se vloupal do centrály Sítě, napadl několik tuctů stráží a popravil jednoho z upírů v jeho bytě.“
Ami prudce vydechla.Cože?
Ten hajzl!“ vykřikl Marcus.
Tomu nevěřím,“ protestovala Ami. Bastien by tohle neudělal.
Sára smutně přikývla.Je to pravda.“
„Chris Reordon a sakra hodně dalších se znovu dožadují jeho popravy,“ dodal Roland.Nevím, jak se mu to podařilo, ale Chris vzal toho parchanta do vazby a spoutal ho řetězy. Seth je teď s nimi.“
„Není divu, že Seth nezvedl telefon, když jsem mu volal,“ zamumlal Marcus.
Neudělá to, že ne?“ zeptala se Ami.Myslím tím, nepopraví ho.“
„Doufám, že ano,“ řekl Roland s tak zlomyslným úsměvem, až se Ami zachvěla.
Sára se zamračila.Rolande, nebuď takový. Víš, že věci nejsou vždy takové, jaké se jeví.“
„Většinu času jsou,“ opáčil a neústupně lpěl na své zášti.
Ty nejsi takový, jaký se zdáš být,“ upozornila ho Sára.
Marcus si odfrkl a zavtipkoval: „Většinu času takový je.“ Pevněji sevřel ruku kolem Ami a přitáhl si ji k sobě.
Zahřáta tím kontaktem se na něj usmála ... a přistihla ho, jak tajně vrhnul letmý pohled na něco za jejími zády.
Zatímco Roland očerňoval Marcusův charakter, Ami se nenápadně podívala stejným směrem a neviděla nic.
Roland a Marcus se začali dohadovat o strategii, zatímco Sára se do jejich hádky tu a tam vměšovala. Ami toho řekla málo, spokojená nechat ostatní diskutovat nad detaily. Už věděla, co bude jejím úkolem ... ať se jim to líbí, nebo ne.
Bastienovo doupě bylo rozsáhlé, otevřené pole, ve kterém stával statek. Statek byl sám o sobě tuctový. Nicméně pod ním byla řada tunelů, které sloužily jako spací ubikace pro Bastiena a asi tak sto upírů, které naverboval, aby mu pomohli zabít Rolanda a svrhnout Nesmrtelné Strážce jednoho po druhém.
Po Bastienově porážce byl statek spálen na popel a tunely napěchovány sutí, hlínou, štěrkem a pískem.
Bez stromů, které by blokovaly světlo Měsíce nebo bránily rozmáchnutí se jejími katanami, by Ami měla být znovu schopna nakopávat zadky.
Jak kolem ní rozhovor dále proudil, dostavila se únava.
Ami několikrát viděla Marcuse sklouznout pohledem ke straně tak moc nenápadně, jak jen to bylo možné. Nezdálo se, že by si toho Roland a Sára všimli. Ami by si toho pravděpodobně nevšimla taky, kdyby se na něj neustále nedívala a kdyby pokaždé netřel její paži, když se podíval, jako by potřeboval kontakt.
Neklid se vrátil v plné síle, jak ji konečně napadlo vysvětlení.
Vidí ducha?
Při tom pomyšlení jí na pažích vyskočila husí kůže.
Je tu s nimi v pokoji někdo, koho oni ostatní nemohou vidět? Sleduje je? Poslouchá je?
I když byla Ami rozrušená, slyšela, jak ostatní dospěli k dohodě. Marcus a Ami se setkají s Royem dle dohody v Bastienově doupěti (o tom nikdy nepochybovala), a Roland se k nim připojí a bude se vydávat za Bastiena.
Kromě krátkých vlasů byl Roland nápadně podobný své Nemesis. Což bylo něco, o čem si nemyslela, že ocenil, když to jeho manželka zmínila.
Sára, po nějakém tom přemlouvání, souhlasila vykonat své obvyklé noční hlídky spíše než, aby je doprovázela. Konec konců by to mohlo být pouze rozptýlení, aby odvedli pozornost nesmrtelných, kdy jich nalákají co nejvíce na jedno místo, aby se zbytek nové upíří armády mohl prohnat městy a obcemi v Severní Karolíně a naverbovat dostatek obětí, aby znovu doplnili svoje řady, aniž by se museli dívat přes rameno.
Richart a ostatní nesmrtelní v této oblasti budou v pohotovosti. Pokud se Royovo pozvání obrátí v léčku, které se všichni obávali, Richart by tam pak mohl teleportovat každého schopného nesmrtelného ve státě a v případě potřeby, jejich Druhé.
To by mělo stačit.

Nebo v to aspoň doufali.

17 komentářů:

  1. Děkuji moc za další pokračování kapitoly!!

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka a som zvedavá čo alebo koho Marcus vidí?

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.3653. srpna 2016 13:53

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná Vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat