sobota 27. srpna 2016

Vládce bouří - 8. kapitola 2/2


A jak se má člověk z takové speciální demontáže vzpamatovat a seškrábat dostatek duševní rovnováhy, aby se mohl setkat s vysoko postavenými úředníky nejstarší vlády na světě?
A s Carling. Na Carling nesměla zapomínat.

Seděla na posteli a pár úderů srdce zírala na hodiny v ložnici. A to za půl hodiny, ne, míň. Jo, s Tiagem očividně promrhali spoustu času.
No, ať už se stane cokoliv, svému osudu se postaví čistá.
Prohrabala se skrz nákupní tašky, vytáhla spodní prádlo a čisté oblečení. Hlavu si s tím lámat nemusela, protože moc velký výběr neměla. Našla dvoje rifle, tričko, top a kašmírový svetr. Všechno to bylo z kolekce pro volný čas od značky Nordstrom, moc pěkné, ale naprosto nevyhovující. Její vlastní oblečení zadržovali lidé, se kterými se měla za chvíli setkat. Sice to nebyl konec světa, ale v seznamu věcí, které jim měla za zlé, to stálo na prvním místě.
Šla do koupelny, zavřela za sebou dveře a pustila sprchu. Jakmile tekla teplá voda, svlékla se a vlezla do vany. Pod vodopádem kouřící vody se protáhla. To, že se mohla bez bolesti pohybovat, byl úžasný pocit. Málem byla Carling vděčná, ale když se se svými lidmi postavila proti Tiagovi, šíleně ji vyděsila.
Niniane se znala dobře. Četla časopisy jako Elle a People, ne New York Times nebo Wall Street Journal. V kabelce měla půl tuctu rtěnek ve všech odstínech růžové. Milovala pěkné oblečení, čokoládové bonbóny a vynikající víno Pinot Noir. Jediné, co ji kvalifikovalo na hlavu nějakého státu, byla její genetická výbava, ne její značkové hadříky. Kdyby Temní fae vyhlásili na místo svého monarchy konkurs, tak by ani s pomocí všech taháků neprošla. Její myšlenky nepotřebovaly ani dvě minuty a už zase se vrátily k objektu její posedlosti.
Takové to bude, řekl. Těmito jednoduchými slovy a jediným polibkem roztrhal její vědomí a vše, co si o sobě doposud myslela, na cucky.
Nakapala si do dlaně šampón vonící po fialkách.  Zatímco si ho vmasírovávala do svých jemných černých vlasů, představila si, co by se stalo, kdyby na nadcházející schůzce prohlásila, že na trůn Temných fae nenastoupí. To by byla taky možnost. Mohla prostě nechat všechno tak, jak je a zůstat s Tiagem. Tak mocná byla vášeň, kterou v ní vzbuzoval.
Co by se stalo?
Někdo jiný by se stal králem nebo královnou Temných fae. Do pekla, po tom všem, co věděla, by to byl někdo, kdo by byl mnohem kvalifikovanější než ona. Ale nikdo, komu by na něm záleželo. Nebyl nikdo, komu by na něm záleželo. Celý její život na ni vrhal svůj stín. Ať už by se stal vládcem kdokoliv, vždycky by věděl, že někde tam venku žije opravdová dědička s neotřesitelným nárokem. To by podkopávalo vše, co by chtěl podniknout. Jakmile by musel prokázat své kvality, jakmile by došlo k první vládní krizi, tak by to někdo proti němu vytáhl.
Nejchytřejší pro nadcházejícího vládce by bylo upevnit svou moc a zbavit se hrozby, ale to už věděla. I kdyby odešla, útoky na její život by neustaly. Stálo to za to?
Zhroutila se u stěny. Ne.
Takové to bude. Těmito slovy Tiago vyjádřil svůj záměr učinit ji svou družkou. Mohla by se s ním vrátit do New Yorku. Mohla by z jejich společného času, který jim zbýval, vytěžit co nejvíc – ale dříve nebo později by se Tiago vrátil k Dragosovým vojákům a pokračoval ve svém válečnickém nomádském životě.
Mohla by jít s ním, pokud by ji nechal, a při tom pomyšlení se roztřásla. Ona, bláhová žena se svými módními časopisy, make-upem a růžovými rtěnkami, vysokými podpatky a taškami. Dříve nebo později by ho začala dráždit, nebo hůře, cítil by k ní už jen netrpělivost, pohrdání a nudu. I kdyby se vzdala svého dědictví a nechala všechno za sebou, čekal by ji s ním jen krátký čas.
Takže se bude držet svého – ne kvůli svému přesvědčení, to Tiago zničil. Bude se držet svého, protože nebylo nic jiného, co by mohla udělat. Před pár dny se vydala na osamělou cestu bez návratu. Stane se dobrou vládkyní, když už ne obzvlášť kvalifikovanou nebo nadanou. To přece taky za něco stálo, nebo ne?
Bylo na čase udělat další krok. Jak řekla Tiagovi, naivní mladá Niniane zemřela tenkrát spolu se svou rodinou. Touto Niniane už se stát nemohla. Proto musela do budoucnosti vymyslet nějakou jinou Niniane.
Otřela si tváře. Kolik času jí s Tiagem zbývalo? Pár společných nocí, možná týden? Každý okamžik bude opatrovat jako poklad a bude se soustředit na to, aby si zapamatovala i ten nejmenší detail, protože vzpomínky jí budou muset vystačit na velmi dlouhou dobu.
Víly se dožívaly i několika tisíc let. Jestli je před tím někdo nezabil. Takové to bude.


Něco se stalo, a Tiagovi se to nelíbilo. Ani trochu.
Když odešla do koupelny, byla cítit po omamné směsici zmatku a intenzivního vzrušení. Rád v ní ten rozpolcený výraz v jejích fantastických šedých očích vyvolával a pak už bylo jen na něm, aby každý sexy kousek jejího těla zahrnul pozorností. Neměl rád, když odcházela s výrazem zmatku ve tváři a vracela se s novým, neznámým a mnohem chladnějším. Cizí výraz v jejích očích znamenal, že se jí v hlavě honily myšlenky, které ho vylučovaly.
Pomalu mu začalo docházet, proč jí ostatní strážci dali jméno Tricks. Nebylo to jen tím, že ji naučili všechny špinavé triky, co znali. Něco na ní bylo, co se nedalo uchopit. Bylo to víc než jen její temperament, díky kterému se třpytila jako sluneční svit na hladině. Nějaká nepředvídatelná část její ženské osobnosti, která byla vlastní jen jí, ho vábila k sobě jako světlo můru.
To znamenalo, že od té doby, co ji viděl naposledy, nemohl posoudit, na co myslí.
Zamračil se.
Když už byl u toho, shrnul, jaké věci neměl rád:  Nelíbilo se mu, když mu zmizela z dohledu. Naposledy se vypařila s tím zatraceným džinem. Při té vzpomínce mu vyrazil studený pot. Nechala ho za dveřmi a tak napnutě naslouchal jejím pohybům, šustění oblečení a všemu, co mu potvrzovalo, že je pořád v hotelovém pokoji, v bezpečí a zdravá.
Měl pár děsivých momentů, když byla ve sprše. Na krátkou dobu to vypadalo, že se vůbec nepohybuje a Tiago slyšel jen pravidelný proud vody. Málem se mu zastavilo srdce a už chtěl rozrazit dveře, aby ji zkontroloval. Poté uslyšel tlumený zvuk, jakoby jí upadl šampon nebo kousek mýdla. Sevření kolem srdce povolilo a on se mohl znovu nadechnout.
Když pustila fén, už byl oukej. Ten zvuk mohl slyšet až do druhé ložnice, kam pospíchal, aby ze sebe strhal oblečení, osprchoval se, osušil a oblékl si čisté černé kalhoty, všechno během pěti minut. V dalších dvou a půl minutách se oholil. Když fén vypínala, byl už zase zpátky v obývacím pokoji, zavázal si boty a připnul svoje zbraně.
Když vyšla z koupelny, zvedl zrak nahoru. Okamžitě se mu postavil tak, že se málem zhroutil. Na sobě měla džíny, které se lepily na každý centimetr jejího pevného, malého, kulaťoučkého zadečku, pěkné tričko s hlubokým výstřihem a tenký svetr ležérně přehozený přes ramena. Černé vlasy se jí leskly čistotou a na tvář si nanesla make-up. Ještě víc jí to zvýraznilo vysoké lícní kosti a třpytivá růžová barva podtrhla její plné rty. Tmavě šedými očními linkami docílila zničujícího efektu, který způsobil, že její oči vypadaly ještě větší a hypnotičtější. Zdálo se, že reflektují všechno světlo v místnosti.
Kromě toho v nich měla vzdálený vyrovnaný výraz, který ho přiváděl k šílenství. V očích mu vzplál vztek. Byl tvrdý z touhy po ní a všechno, co udělal, aby v ní probudil sexuální vášeň, zmizelo, jako by se to nikdy nestalo.
„Jsi hotový?“ zeptala se. Postavila se vedle něj, a její nádherné, zářivé oči se přimhouřily. „Co se děje?“
Zíral na něco ve svých rukách. Byla to na míru ušitá pochva na nůž, která se přivazovala na nohu.
„Jsi tak zatraceně krásná, že se musím držet, abych tě nepovalil na zem a teď a tady se s tebou nepomiloval, ale dokonce i já vím, že to není vhodné chování,“ procedil skrze zaťaté zuby.
Smrtící ticho. Zpod přivřených očí po ní hodil pohledem. Její jemná, čistá pleť pobledla, v očích se jí usadil zraněný výraz. Poté se jí tváře zbarvily do zrádné, tmavě červené barvy a zraněný pohled vystřídal rozrušený záblesk. Ruku si připlácla na ústa a rozchichotala se.
Ona se chichotala. Byl to tak záhadný, ženský zvuk. A on ho miloval.
Musel se začít smát a jeho vztek se rozplynul, jako by ho odnesla náhlá bouře. Pochvu připevnil na opasek. Když se předklonil, aby si dolní část přivázal ke stehnu, položila mu ruce na ty jeho.
„Nech mě to udělat,“ řekla. Hlas jí zněl zadýchaně.
Strnul, poté se pomalu narovnal a upřel pohled na vílu před sebou.
Oči jí tančily, a když položila své hebké drobné ruce na jeho stehna a klekla si před něj na kolena, tvář jí oživil výraz šibalské smyslnosti. Zaklonila hlavu dozadu a vzhlédla k němu.
Zatraceně! Ucítil, jak se mu stáhly břišní svaly, krev v jeho žilách se proměnila na pomalu tekoucí lávu.
Sáhla mu mezi nohy. Její štíhlé zápěstí se otřelo o tvrdé svaly na vnitřní straně jeho stehna. Po těle mu vyrazil pot, jeho rozumné uvažování se odstěhovalo do pouště a vztyčený penis se nabízel jejím plným, smějícím se ústům.
Stáhla oba konce kožených šňůrek kolem jeho stehna a svázala je dohromady. „Za pět minut musíme být nahoře,“ zašeptala. „Teď nemáme čas. Ale až...“
Předklonila se a položila mu ruce na boky. Když se přiblížila k jeho pulsujícímu rozkroku, musel zatnout ruce v pěst. Tváří se mu otírala o látku, která zakrývala jeho erekci a bylo to tak radostné, smyslné gesto, že málem klesl sám na kolena, aby jí mohl mlčky zbožně uctívat.
Roztřeseně vydechl její jméno.
„Až budeme mít čas,“ zašeptala do rozkroku a její horký, vlhký dech ovanul jeho penis, „chci, aby to bylo přesně takové.“
Penthouse se nacházel jen tři poschodí nad nimi, a aby se tam člověk dostal, musel mít klíče od výtahu. Rogersová hlídala na chodbě. Když vyšli z apartmánu, vysoká policistka jí podávala klíč. Niniane se zastavila, aby s ženou prohodila pár slov, které na její přátelské pihaté tváři vyvolal radostný úsměv.
Nedával pozor na to, co si ženy povídají. Byl příliš zaneprázdněn kontrolou svých zblázněných hormonů, aby Niniane vůbec pustil z apartmánu, místo toho, aby ji zase zatáhl dovnitř, položil na zem a udělal to, čím vyhrožoval. Každý krok, kterým se posunul dál chodbou, byl malým vítězstvím.
Po chvíli mu začal mozek zase fungovat normálně a jeho první myšlenky patřily účastníkům blížícího se setkání.
Nikdo z těch elegantních piraň jeho přítomnost vítat nebude – no nebyla to smůla? Žádná moc na světě mu nemohla zabránit, aby kryl Niniane záda.
Jeden ze dvou strážců u dveří na schodiště jim přidržel dveře od výtahu. Poté, co Niniane odemkla další patra a stiskla tlačítko poschodí penthousu, uchopil ji za ruku a propletl své prsty se jejími. Věnovala mu překvapený úsměv, který zmizel stejně tak rychle, jako se objevil. Její smyslnost zmizela a na jejím místě zůstala pouze bledá, vážná cizinka.
Výtah se zastavil. Tiago natáhl ruku a stiskl tlačítko, který nechal dveře zavřené. Překvapeně na něj pohlédla.
„Tentokrát mě dobře poslouchej, vílo. Všechno bude dobré,“ řekl do jejího malého, napjatého obličejíčku, který k němu důvěřivě vzhlížel. „Nikdo v tom pokoji ti neublíží. Vejdeme jako spojenci a jako spojenci zase odejdeme. Rozumíš?“
Přikývla. „Rozumím. Děkuji, Tiago!“
„Rádo se stalo.“ Usmál se na ni, pustil tlačítko a dveře se otevřely.

Víc už se mýlit nemohl. Vstoupili do penthousu a jejich spojenectví bylo převálcováno.

16 komentářů:

  1. Děkuji moc za další pokračování překladu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Som zvedavá ča sa stane???? vdaka za preklad a korektpru:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.36527. srpna 2016 11:39

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní!! Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad :) D

    OdpovědětVymazat