pondělí 1. srpna 2016

Nedocenitelná - 13. kapitola


Zdravím Vás přátelé a omlouvám se za svoji opravdu dlouhatánskou neaktivitu, ale konečně mám za sebou státnice a mám opět chvíli čas věnovat se bez obav překladu (aspoň než budou výsledky přijímaček na navazující studium), ale doufám, že stihnu dodělat alespoň první díl. Věřím, že budete tolerantní, protože jsem za tu dobu úplně vyšla ze cviku, takže asi zpočátku nebude překlad úplně plynulý a budu ráda za jakékoliv připomínky.
Arya


Než jsem se dostala do džípu, už jsem se třásla a věděla jsem, že jsem ztratila víc než jen pintu krve, které jsem se musela vzdát. „Ah, sakra!“ Nedokázala jsem dostatečně utáhnout obvaz kolem svého předloktí. Vzdala jsem to, pustila obvaz a nastartovala džíp. Motor naskočil lehce a vyjela jsem od obrubníku.
Kdybych byla doma, zajela bych do nemocnice zkontrolovat Giselle a zrovna si to tam nechat sešít. S tím jak jsem na tom byla teď, mě mohl sešít Dox.
Jen tak tak jsem to zvládla zpět do Landing Pad, než se přese mě převalila vlna slabosti. Neodtáhla jsem se od klaksonu, dokud nevyběhl Dox s Alexem za patami s tváří roztaženou v úsměvu.
„Co se sakra stalo?“ zaduněl Doxův hlas, jako by použil megafon. Jen další libůstka, když jste ork. Výhoda když chcete překřičet dav, hrozná bolest, když to je přímo u vašeho ucha.
„Smlouvání. Dostala jsem, co jsem potřebovala, ale teď by se mi hodilo pár stehů.“
Dox mi pomohl ven, a když se pode mnou podlomily nohy, vzal mě do náruče a odnesl do baru. „Vážně jsem si nemyslel, že by zašel tak daleko. Zabiju ho.“
„Nemůžeš. Je Denní tvor.“
Zastavil se v půli kroku a shlédl na mě. „Kousl tě?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ale musela jsem mu dát nějakou krev.“ Zhluboka jsem se nadechla. „Jenom trochu.“ Zkusila jsem naznačit palcem a ukazováčkem zraněné ruky špetku. Ani se nepohnuly. „Ups.“
„Ups, do prdele, Rylee. Řízla ses příliš hluboko!“ Položil mě na bar. Nalakované dřevo bylo příjemně studené proti holé kůži. Holé kůži?
Nadzvedla jsem hlavu a mrkla dolů na své tělo. Pravděpodobně jsem omdlela někdy v průběhu, protože ze mě byla odříznuta košile. Sakra, tu jsem měla ráda.
Dox stál na vnitřní straně baru, moji paži ve svých rukou, čistil a zkoumal ránu. „Proč jsi použila své nože? Víš, že jsou zakleté, aby řezaly hluboko.“
Pokrčení rameny, když jsem ležela, opravdu nemělo takový účinek, jaký jsem chtěla. „Nechtěla jsem použít břitvu, kterou mi dal. Bála jsem se, že na ni něco použil.“
Zabručel, ale přestal mě kritizovat. Oba jsme znali Denní druh, stejně jako jejich protějšek, byli více než schopní, pokud šlo o vyřazení obětí a jejich vysávání do sucha po dlouhou dobu.
V první chvíli škubání a tahání za kůži, jak mě Dox sešíval, nebolelo. Jen to byl divný pocit. A potom začal opadat všechen adrenalin.
„Ou, sakra.“ Snažila jsem se udržet, abych se mu nevyškubla. Alex ke mně přiskočil a šťouchl hlavou do mé nezraněné ruky, která visela dolů z baru. „Ahoj, kámo.“ Vyplázl jazyk a jeho oči byly rozšířené obavami. „Rylee bolí.“
„Jen na minutku. Byly ty sušenky dobré?“ Opravdu jsem se snažila nepodvolit bolesti stoupající mi po ruce.
Alex přikývl. „Víc sušenek?“
„Možná později.“
Dox znovu zapíchl jehlu, až jsem zprudka zasyčela skrz zaťaté zuby. „Zbytečná hrubost.“
„Kde je Milly?“ zeptal se ork.
„Koven ji konečně přijal. Znamená to, že musela se mnou a Giselle přerušit všechny vazby.“ Nová bolest zahořela tentokrát kolem mého srdce.
Na chvíli přestal s mým týráním. „A ona to udělala? Děláš si srandu?“
Znovu jsem zkusila pokrčit rameny. „Usilovala o to od té doby, co ji znám. Nehodlám ji o to připravit. I když jí pořád chci nakopat zadek.“
Šití pokračovalo a já zaměstnávala druhou ruku hlazením Alexovy hlavy, škrábala jsem ho na uších a připomínala si, že to je cena za nalezení Indie. To pomohlo.
„Musím jet domů co nejdřív,“ řekla jsem, když Dox dokončil poslední steh. Zkontrolovala jsem jeho práci s jehlou. „Je to dobré, lepší než každý doktor, kterého jsem viděla dělat stehy.“
Odfrkl si smíchy. „Nedostaneš se na vrchol potravního řetězce, bez schopnosti se čas od času sešít.“
Trvalo mi minutu, než mi došlo, jak to myslel. „Ty ses musel zašít?“
„Víc než jednou.“ Nastavil mi ruku a pomohl mi posadit se na baru, přesně ve chvíli kdy práskly dveře a první host toho dne se objevil.
Nebylo by to ani mé štěstí, kdyby to nebyl někdo, koho jsem znala velmi dobře.
O’Shea.
„Adamsonová, co to ksakru… ty krvácíš?“ Jeho hlas se zlomil, jak pokryl vzdálenost mezi námi. Jsem to ale svině; on se o mě bál.
„Ano, děkuji velmi pěkně. Teď, kdyby ti to nevadilo, jsem napůl nahá, takže bych se ráda oblékla, aniž bys zíral na to, jakou mě pánbůh stvořil.“ Podívala jsem se na něj úkosem a ještě zamrkala.
I ve slabém světle jsem fascinovaně sledovala, jak se mu po krku plazí červeň do tváří. „Ty se červenáš, O’Sheo?“ Milly, Milly, proč jen jsem ti nevěřila ohledně této síly, kterou ženy mají nad muži, již dávno?
„Neškádli ho, Rylee. Každý muž by zíral na tvé přednosti.“ Dox mi věnoval dlouhé mrknutí; věděla jsem, že tím nic nemyslel. Protáhla jsem si paže nad hlavou, cítila jsem O’Sheův pohled na kůži, jako by se mě dotýkal. Pokud tohle bylo všechno, co jsem potřebovala, abych ho umlčela, tak jsem potřebovala změnit šatník, aby byl podobnější tomu Millyinu, s přiléhavými odhalujícími modely. Cokoliv, abych O’Sheu vyvedla z míry.
„Nezírám na tebe, jen hledám, odkud je všechna ta krev. Nebo není tvoje?“ Jeho hlas se zostřil zlobou.
Ztuhla jsem s pažemi nad hlavou. „Chceš, abych je nechala nahoře, zatímco mi budeš číst moje práva?“ Posunula jsem se k okraji baru a seskočila, aniž bych dala ruce dolů. Svět se se mnou zakymácel a všechny myšlenky na chvástání mě opustily, jak jsem se snažila nepřistát přímo na tváři.
Něčí ruce mě podepřely. „Hádám, že to odpovídá na moji otázku,“ zamručel O’Sheův hlas blíže než mi bylo milé. Se škubnutím jsem se vyprostila z jeho rukou a zacouvala k nejbližší barové stoličce.
„Co chceš?“ vyštěkla jsem, už mě nebavilo si hrát.
„Chceš mi tvrdit, že to nevíš? Po těch letech bych řekl, že víš, Adamsonová, že často o svém volnu navštěvuji putyky v Novém Mexiku.“ Odtáhl barovou stoličku vedle mě a posadil se na ni.
„Pivo,“ bylo vše, co řekl, když Dox povytáhl obočí. Samozřejmě, že O‘Shea nemohl vidět, čím Dox skutečně byl, o nic víc, než vlkodlaka a ne velkého psa plížícího se k němu s vyceněnými zuby.
„Alexi, ke mně,“ řekla jsem tónem, který nepřipouštěl námitky. Alex si něco zamumlal pod vousy, což mohlo být lidmi klidně přeloženo jako zavrčení.
Tisknouc se k mé noze, zíral na O’Sheu, který stočil pohled na „psa“ vedle mě. „Co je zač?“
„Vořech,“ byla má jediná odpověď. Dox položil před O’Sheu tácek následovaný ledově vychlazeným pivem, které během chviličky prosáklo skrz papírovou podložku.
O’Shea přikývl na znamení díků a zhluboka si přihnul z lahve. „Nejlepší pivo co jsem měl v poslední době, téměř jako by tam byl náznak něčeho. Prst bych za to ale nedal.“
Co to sakra bylo s tímhle drobným hovorem? Na co si to hrál? Jak s Doxem probírali jednotlivé místní značky, sklouzla jsem ze stoličky a zamířila do zadní místnosti kde, jak jsem věděla, Dox skladoval nějaké náhradní oblečení.
Černé, trochu těsné triko, které mělo vpředu nápis „Saj ho!“ nebylo mojí první volbou, ale druhá možnost bylo extra velké, které hlásalo, že bylo v kůlně. Ne, „Saj ho!“ nevypadalo tak špatně, rozhodně ne s O’Sheou čekajícím venku.
Alex zůstal po mém boku, jeho přítomnost byla uklidňující. Pokud si nedám pozor, mohla bych si na to zvyknout, jako velký plyšový medvídek. Smyla jsem krev ze svých paží a těla a přetáhla si přes hlavu příliš těsné triko.
Když jsem vkročila do baru, uviděla jsem O’Sheu ležícího úplně mimo, na baru.
„Co se stalo? Byla jsem pryč jen nějakých pět minut.“ Nadzdvihla jsem jedno z O’Sheových očních víček.
Dox se zašklebil. „No, potom, co urazil tohle místo – znovu – nabídl jsem mu nějaké místní pití.“
Zasténala jsem. „Orkské pivo?“
Jen se usmál, ani se nenamáhal přikývnout. „No dobře, jak dlouho bude mimo?“ To pití bylo silné. Co na černo pálená lihovina byla k vodě, to bylo orkské pivo k lidskému alkoholu. Nikdy jsem ho nezkusila, ačkoliv zřejmě bylo sladké a řízné. Byla to právě kocovina, co mě odrazovalo.
„Hm, bude mimo tak hodinu a pak bude mít kocovinu minimálně tak čtyři další,“ řekl Dox, zatímco otíral bar kolem agenta FBI. A kde přesně byl jeho partner? Ne, na tom nezáleželo, to nebyl můj problém.
„Tak já teda půjdu. Pokud se mi podaří získat náskok, možná se mi tentokrát nebude plést do cesty.“
Dox mě vyprovodil ke dveřím. „On byl ten, kdo po tobě šel, že?“
Zamrkala jsem náhlé slzy, pročistila si hrdlo a skryla vlhkost ve svých očích a rukou si prohrábla vlasy. „Jo, ale nikdy mi nemohl nic nedokázat; motiv, nic. Jen hrozně chtěl mít pravdu, vyřešit velký případ.“
„Dobře, zdržím ho, co to půjde,“ sevřel mě v medvědím objetí, ale byl opatrný, aby nestiskl moji zraněnou paži, stejně opatrně mě i pustil.
Studený nos narazil do mé dlaně. „Alex taky.“
Smějíc se, Dox přitáhl Alexe do svého objetí, které se vlkodlak snažil oplatit – což není právě jednoduché, když jsou vaše paže uvězněné mezi lidskými a vlčími.
„Nemůžu říct, že bych už někdy objímal vlkodlaka,“ pravil Dox, zatímco poplácával Alexe po hlavě. Vlkodlakův jazyk visel ven, zatímco zíral nahoru na Doxe. Náhlá myšlenka mě tvrdě zasáhla.
„Pokud se mi něco stane, Doxi, vzal by sis Alexe? Jeho smečka by ho zabila.“
Ork se zamračil, až jeho piercingy o sebe zacinkaly. „Já nevím, Rylee. Jen se nezapleť do problémů, co ty na to?“
Přikývla jsem a protlačila se dveřmi do jasně bílého světla Nového Mexika. Kéž by to jen bylo tak jednoduché, jak se to v Doxově podání tvářilo. Problém byl, že když přišlo na mě a problémy, šli jsme k sobě jako zmrzlina a koláč.


14 komentářů:

  1. Perfektní !!! Děkuji mnohokrát za skvělý překlad !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad a už se moc těším na pokračování

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za preklad a teším sa na dalšie kapitoly:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Tento preklad je jedným z mojich obľúbených, preto ma veľmi potešila nová kapitolka. Vďaka. :)

    OdpovědětVymazat
  7. MOc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...

    OdpovědětVymazat
  9. Gratulujem k ukončenej škole a som len rada, že si nás neopustila... Držím palce pri budúcom štúdiu...

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za další kousek příběhu.

    OdpovědětVymazat