středa 31. srpna 2016

Horkokrevná - 8. kapitola 2/2


Na hranici lesa se najednou něco pohnulo. Hlava mi vystřelila směrem k tomu zvuku. Všechny mé smysly byly stále ještě ve stavu nejvyšší pohotovosti. Moje vlčice zavrčela a její vrčení vycházelo z mého hrdla, hlasitě, lehce chraplavě. Ještě stále jsme byly spolu spojeny; patřily jsme k sobě jako dvě oči v jednom obličeji.

Jako první vyšla z lesa Naomi. Stála v pruhu bledého měsíčního světla. Musela jsem být mimo sebe déle, než jsem si myslela. Protože místo stmívání panovala absolutní tma. Naomi udělala směrem ke mně opatrně pár kroků; její krok měl v sobě něco pátravého. Z ochrany stromů vystoupil Eamon a pomalu ji následoval. Podle výrazu jejich tváří museli celý můj boj sledovat. Museli přistát zrovna, když mě přepadla Selenina moc.
„Bojovala jsi proti Seleninu smrtícímu kouzlu. Poznal jsem to podle rudých vláken, které se táhly po tvé kůži. Toto kouzlo je velmi mocné,“ řekl Eamon trochu vyčítavě. „Vlastně bys měla být mrtvá.“
Pohlédla jsem na své ruce, které už nebyly rudé, ale zato byly pokryty kouřově šedou srstí a místo nehtů jsem měla drápy. „Očividně mrtvá nejsem.“ Vstala jsem a ukázala jsem se v celé své výšce, která byla opravdu působivá. To, že jsem porazila Selene, byl skvělý pocit. „A jen, abys věděl: Její smrtící kouzlo je tímto zlomeno.“
„Je nejmocnější svého druhu, možná nejmocnější nadpřirozená na celém světě. Nemělo by být tak lehké, její kouzlo jen tak ukončit.“ Eamonův pohled těkal po okolí, očividně byl znejistělý. „Toto smrtící kouzlo je utkáno z její prapůvodní bytosti, není to žádné namíchané kouzlo, které lze vyvolat magickým zaříkáním. Žádný lék neexistuje.“
„Eamone,“ řekla jsem trpělivě, „očividně toho víš o Selene hodně. Ale právě jsi na vlastní oči viděl, co se stalo. Nehraje roli, z čeho je její kouzlo utkáno. A očividně je možné se z něho vyléčit, protože mně se to právě podařilo.“ Byla jsem si naprosto jistá, že jsem kletbu zlomila jednou provždy. Má krev doslova vibrovala energií a čistotou.
„Eh bien, to co se ti můj bratr snaží říct,“ vmísila se do toho Naomi, „je to, že kdyby ta kletba zasáhla kohokoliv z nás, on nebo ona by určitě zemřeli. Nedává nám smysl, že jsi stále naživu. Nemělo by to být možné.“
Pokrčila jsem rameny. „Nemám ani tušení, proč jsem Seleninu kletbu přežila,“ zavrčela jsem a musela jsem se snažit, aby mi při tom bylo rozumět. „Ale nemám v úmyslu výsledek zpochybňovat nebo ho popírat.“ Bylo načase toto téma odložit ad acta a naplánovat naše další kroky. Obrátila jsem se a několikrát se zhluboka nadechla. Obnovení vnitřního klidu, uklidnění mé vystresované vlčice, by mi mělo umožnit, proměnit se z lykanské podoby zpět do mé lidské. Oukej. Tuto krizi jsme zvládly. Nyní bychom se měly vrátit k normalitě. Moje vlčice zavrčela. Skrz tyto skalní útvary nemůžeme prolézat v lykanské podobě. Kromě toho tu za chvíli budeme stát bez oblečení. Je načase se proměnit, abych se mohla převléci. Úzce střižené, těsné rifle nebyly navrhované pro lykanskou podobu. Ještě stále jsem na sobě měla kalhoty, ale všude byly potrhané. Pohlédla jsem dolů na sebe a zjistila jsem, že vypadám, jako bych přestála hrůzu útoku zombíků; ale jen tak tak. Mému tričku se vedlo o trochu líp než riflím, protože bylo elastické. Při výběru oblečení bych do budoucnosti měla dávat přednost většímu podílu elastanu. Zatímco jsme se spolu s mou vlčicí pomalu uklidňovaly, všimla jsem si, že stále ještě sdílíme společnou část mé mysli. Bariéra mezi námi už neexistovala. Prozkoumala jsem své myšlení a cítění, ale nic jsem mezi námi nenašla, žádnou dělící stěnu jakéhokoliv druhu, která by mohla mou vlčici držet zpátky. Kdyby mě nechtěla poslouchat, došlo by mezi námi k pořádné rvačce, pokud bych chtěla bariéru znovu zvednout. Na to jsem ale byla příliš unavená. Měly bychom spolu zůstat spojené, protože se tak cítíme silnější. Ale ty se musíš držet určitých pravidel, jinak to celé nebude fungovat. Když se budeme pohybovat mezi lidmi, vedu já a ty se ujímáš vedení, jakmile bude potřeba v nebezpečných situacích bojovat. Zvaž to, myslím, že nebude těžké se těchto podmínek držet. Cítila jsem, jak na moment zaváhala. Ale poté se dobrovolně o kousek stáhla. Proměnily jsme se zpět do lidské podoby.
Perfektní.
Jakmile jsem byla opět člověkem, rychle jsem chňapla po svých riflích, aby mi nesklouzly až dolů ke kotníkům. Zvedla jsem pohled a uviděla, jak na mě všichni zírají. „Co je?“ vyštěkla jsem. „Kde je problém?“
Můj bratr se snažil držet zpátky, ale bylo vidět, že si dělá starosti. „Jen, že….je to trochu divné tě při tom sledovat. Ještě nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Být vlkem jen zčásti, je nějak…no, prostě, neuvěřitelné. Bolí to?“
„Ne, vůbec ne. Naopak: je to přímo opojný pocit. Ale není to nic, čemu bych mohla zabránit nebo změnit,“ připomněla jsem mu. „Díky bohu jsem schopná na sebe tuto podobu vzít. Protože jsem si naprosto jistá, že moje schopnost proměny v lykana mi právě zachránila život.“
Danny si hodil plný batoh na záda a vyrazil ke mně. „Aura energie, která tě obklopovala, když jsi bojovala se smrtícím kouzlem, to bylo fakt něco, bomba, to ti říkám. A potom, když jsi začala výt, tak se mi postavily všechny chlupy na těle, fakt. Musel jsem se vzchopit, abych se taky neproměnil. Je jedno, co jsi zač, bohyně bude mít plné ruce práce, aby tě porazila. Poprvé mám pocit, že máme nějakou šanci, celou tuhle záležitost přežít.“ Zašklebil se. „Takže bychom mohli vyrazit, ne?“ Jeho pohled putoval k Naomi, která si mě stále ještě upřeně prohlížela. Jejímu ostrému zraku nic neuniklo. Nepropásla ani jediný detail mé lykanské podoby nebo mého boje proti smrtícímu kouzlu.
Jedno bylo jisté. Upíři očividně nevěděli, že jsem lykan. Nebo že něco takového jako lykan vůbec existuje. Možná, že o tom moc nevěděla ani jejich královna. Ale dvojčata teď byla v obraze. Jak dobře byli upíři informovaní o vlkodlacích, to jsem mohla jen odhadovat. Ale jelikož měla Naomi plno zkušeností a nebyla hloupá, nebylo zapotřebí žádného ostrovtipu, aby mi nedošlo, že toho viděla dost na vlastní oči, aby si dokázala spočítat, co jsem zač. Noc najednou proťal pronikavý zvuk.
Znělo to jako otravný klakson a vycházelo to z batohu, který si Tyler právě připevňoval na záda.
Pohlédl na mě. „Ty víš, kdo nám to volá. Bude vyžadovat detailní zprávu o všem, co se stalo. Takže se připrav na to, že mu tentokrát popíšeš všechno v epických rozměrech.“
Dvěma, třemi kroky jsem byla u něj a sklonila jsem se k mému vlastnímu batohu, který stále ještě ležel na nárazníku hummera. Pověsila jsem si ho přes rameno. Tyler mi přidržel svůj batoh a já ho otevřela. Z hlavní kapsy jsem vytáhla satelitní telefon, který ležel nahoře.
Právě když jsem ho vylovila, tak znovu zazvonil. Dala jsem si pozor, aby anténa mířila mimo mou hlavu, stiskla jsem červený knoflík a zvedla telefon k uchu. Cíleně jsem zamířila k lesu. Na rozhovor jsem potřebovala trochu soukromí a také jsem se chtěla převléci. „Ahoj, tati, to jsem já.“
„Jessico, co se děje?“ Můj otec zněl znepokojeně. „Tvoje vlčice mě krátce kontaktovala a poté se spojení, jako už jednou, najednou přerušilo. Musím být schopný se s tebou dorozumět, když jsi v nebezpečí! Pomalu ztrácím trpělivost,“ zavrčel.
„Rozumím,“ řekla jsem. Mezitím jsem došla ke stromům a šla dál až ke spadlému stromu, který mi padl do oka. Shodila jsem batoh z ramene na zem a posadila jsem se. Až na Raye mohli všichni mou část rozhovoru sledovat. Ale stromy a křoví mi dávaly aspoň nějakou iluzi soukromí. „Neslyším tě, ani tě necítím, když na sebe vezmu lykanskou podobu. Vysvětlení pro to žádné nemám. Ale je mi dobře. Všechno je v pořádku. Musela jsem se bránit…“
Na okamžik jsem zaváhala, protože jsem svému otci doposud o smrtícím kouzlu Seleny nic neřekla. Proto byl Tyler před chvíli tak znepokojený. „Proti kouzlu, které pocházelo z toho setkání se Selenou. Ale podařilo se mi její kletbu zlomit.“ Zadržela jsem dech. O tom smrtícím kouzlu jsem mu neřekla nic schválně, protože jsem se obávala, že kdyby o něm věděl, tak by mě nikdy nenechal odejít. Bylo mi zatěžko mu to přiznat, protože jsem věděla, jak bude reagovat. I přes vzdálenost, která mě dělila od hummera, jsem slyšela, jak Tyler zachrochtal a poté, dle hluku, práskl dveřmi. Musel mi slíbit, že otci o tom, co se stalo předchozí večer, nic neřekne. Stálo mě dost sil a přemlouvání, abych ho přesvědčila o tom, že mám všechno pod kontrolou. Po tom, čeho ho byli mí průvodci svědky, bylo jasné, že jsem si očividně něco nalhávala. Tím jsem dostala Tylera vůči jeho Alfovi do prekérní situace.
„O čem to mluvíš? Jaké smrtící kouzlo?“ Ve sluchátku to zaskřípalo a spojení několikrát vypadlo. Ale jeho vztek byl slyšet velmi jasně, to nebyl problém. „Okamžitě mi odpověz!“
„Selene na mě uvrhla víc než jen jedno kouzlo, když se ke mě na mýtině dostala.“
„A ty jsi o tom věděla předtím, než jsi vyrazila?“
„Ano.“
„A jak sis představovala, že se těch kleteb zbavíš?“
„Doufala jsem, že jak dostanu Selenu do rukou, tak ji zabiju dřív, než se kouzla aktivují.“ Když se čarodějnice zabije, tak se současně zničí i kouzlo, které vyřkla. Taková byla aspoň teorie o kouzlech a magii. Žádný oheň, žádný kouř. Než Selena dosáhla svého statusu bohyně, byla čarodějkou. Většina bohyň startovala z této výchozí pozice.
„Předpokládám, že to tak nebylo. Koneckonců nejsi ani čtyři a dvacet hodin pryč z domu a už ses musela proměnit do své lykanské podoby.“ Zaskřípění bylo tak hlasité, že mě zabolelo ucho. Spojení se zhoršovalo.
Povzdechla jsem si. „Kletba mě zasáhla bez varování, když jsi ucítil mou proměnu. Nacházíme se bezprostředně na hranici Selenina území. Ta blízkost mohla kletbu spustit. Ale co se toho týče, tak tápu ve tmě. Spouštěčem mohla být i doba od posledního útoku. Ale dobrá zpráva je, že se mi podařilo kouzlo zlomit. Selenina moc nade mnou je tak u konce. Vím, že nejsi rád, jak jsem se zachovala. Ale nic by mě nedokázalo donutit, abych zůstala doma, to jsme věděli oba. Před odjezdem jsme měli málo času, abychom si promluvili, a bylo dobře, že jsem mohla vyrazit, aniž bych musela s tebou svádět boj.“
„Jessico, nemůžu tě chránit, když nevím, co se děje,“ odvětil. „Měli jsme tě nechat prohlédnout jinou mocnou čarodějkou. Jen tak vyrazit na vlastní pěst, tak to nefunguje! Tady jde o smečku. To není žádná sólová jízda a ty nemůžeš dělat, co se ti zamane. Přivádí mě k šílenství, že mě dokážeš zablokovat. Zadržování informací nebo čehokoliv jiného nebudu v budoucnosti tolerovat!“
„Rozuměla jsem. Už nikdy to nenechám dojít tak daleko a slibuji, že odteď tě budu o všem informovat. Ale na mou obranu chci ještě uvést, že nemůžu riskovat Rourkův život. Kdybys mi nakázal zůstat doma, dopadlo by to mnohem hůř. Mohlo by to vést k naší roztržce. Tím bys mě mohl přinutit opustit smečku.“
Na pár sekund se odmlčel.
„Jessico, chápu důvody tvého chování velmi dobře. Ale s tím je teď konec. Musím vědět všechno a odteď budeme dělat všechna rozhodnutí společně. Tvůj život se teď mění razantním tempem. Já tomu rozumím. Ale stále jsem tvůj Alfa.“ Ve sluchátku se ozvalo divoké, zlé zavrčení. „Je mi jedno, jestli se ti mé rozkazy líbí nebo ne. Budeš žít podle mých pravidel, nebo jsi ze smečky venku. Rozuměla jsi mi?“ Jeho tón byl tvrdý a lehké vlny, které zčeřily jezero, vyšplouchly jeho emoce i skrz mou mysl. Spojení krve nebylo na tu vzdálenost skoro vůbec cítit. Přesto tam bylo.
„Rozumím.“
„Právě jsem dorazil do Redmanova revíru. Setkáme se s ním hned zítra ráno. Chci, aby ses ozvala, jak jen to půjde. Jestli ještě jednou ucítím, že máš potíže, okamžitě ti zavolám. Jestli tebe ani Tylera nezastihnu, nechám tu všechno stát a vyrazím za tebou.“
„Rozumím.“
„Jessico,“ můj otec ztišil hlas, „prosím, dávej na sebe pozor.“
„Budu se snažit.“
Přerušila jsem spojení. Hned na to jsem vytáhla z batohu nové kalhoty. Jakmile jsem se převlékla a nasadila batoh na záda, vrátila jsem se k ostatním. Naomi stála bez hnutí vedle  hummera. Co jsem přijala hovor od otce, nepohnula se ani o milimetr. Naopak Eamon se mi snažil jít z cesty.
„Jsi silná a mocná,“ řekla Naomi, když jsem se před ní zastavila. „Silnější a mocnější než ostatní tvého druhu.“
Byla jsem silnější nebo jen jiná?
„Opravdu se nechci hádat, Naomi. Ale teď a tady není čas si povídat o mých genetických dispozicích. I tak jsme ztratili plno času. Kterým směrem se musíme vydat? Jdi prosím napřed, půjdeme hned za vámi.“
„Eh bien, musíme projít ještě posledním průsmykem, abychom se dostali k portálu, který chrání vstup do jejího úkrytu,“ vysvětlila Naomi. Její hlas prozrazoval napětí. „Musíme nahoru na vrchol hory a pak dolů do další propasti. Jakmile překročíme řeku v údolí, budeme na Selenině území. Bude to trvat trochu déle, protože jste k portálu nejeli po správné cestě. Ale teď už nemáme na vybranou. Následujte nás.“ Eamont se mezitím vydal směrem k lesu.
„Jak jsme mohli minout správnou cestu?“ chtěla jsem vědět a srovnala s ní krok. „Tohle byla jediná cesta, kterou nám GPS ukázala.“
Danny šel hned za mnou. Tyler, který ještě zamykal hummera, vyrazil hned za ním; Ray tvořil zadní voj. „Může Selena ovlivňovat signál GPS?“ Taková bohyně si zřejmě mohla dělat, co se jí líbilo, když byla dost chytrá.
„Jestli to dokáže nebo ne, není pro nás důležité,“ odvětila Naomi. „My žádnou GPS nepotřebujeme a nepoužíváme. Ústí cesty, kterou jste měli vyhlížet, bylo zřejmě zaplaveno při povodni.“
Se zdviženým obočím po mě vrhla pohled přes rameno. „Jsi nadpřirozená, že ano? V budoucnosti se budu vyjadřovat precizněji. Řekla jsem vám, že cesta, kterou se máte vydat, končí u jezera. Tady ta,“ gestem zahrnula štěrkovou cestu, „zde nekončí.“
Touché. Další trestný bod pro neandrtálce.
Tyler se k nám připojil a zabručel: „Nemůžeme se proměnit. Proto je pro nás trochu těžší najít správné koordináty. Obzvlášť, když nejsou zakresleny na mapě.“
„Správně, ale sledovat udání směru není ani pak zrovna jednou z našich silných stránek,“ namítl Danny. „Jen si vzpomeň na náš lov v Everglades, víš, jak jsme tenkrát chtěli vystopovat krokodýly. Stálo nás to týden, než jsme se z té díry plné bažin vymotali.“ Danny se uchechtl.
„Ty jsi mi pěkná pomoc,“ zavrčel Tyler.


11 komentářů:

  1. Díky moc za perfektní překlad a korekci další kapitoly !!!!

    OdpovědětVymazat
  2. vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Super preklad ďakujem pekne a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat