středa 3. srpna 2016

Horkokrevná - 7. kapitola 1/2


Ahoj lidičky,
bohužel nesu špatné zprávy a to takové, že zdravíčko naší milé Miruš neslouží moc dobře, takže se překlad bude přidávat pomaleji nebo vůbec, dokud se z toho nevyhrabe. Držte pěsti, ať je jí co nejdříve lépe. :)
A co říkáte zatím na vývoj knihy? Já jsem zvědavá, kdy se nám to zase pořádně rozjede. :)
Mějte se pěkně a užívejte si prázdniny či dovolené
Paty

„Ty jsi s sebou vzala člověka?“ Eamonův hlas prozrazoval arogantní povýšenost stejně jako zvědavost. Vedle těchto rádoby kultivovaných upírů jsme museli vypadat jako hromada neandrtálců.
Stáli jsme před hummerem a já chytila za krk Raye, který byl ještě stále svázaný kuchyňskou utěrkou. Světla auta nám poskytovala dost světla, ale já bych mohla přísahat, že hummer mohl díky své žluté barvě klidně sloužit jako pouliční lampa. Zarmouceně jsem potřásla hlavou.
Danny a Tyler se postavili za nás. V džínách vypadali neohroženě a cool stejně jako upíři. Aspoň že byli o hlavu větší než dvojčata, mnohem svalnatější a dokázali mnohem působivěji cenit zuby.
„Právě jsem to řekla, ano.“ Míra mé trpělivosti s Eamonem klesala každým slovem, které z něho vypadlo. „Chtěla jsem vědět, jestli s ním dokážete přeletět hranice, aniž byste ho použili jako zákusek nebo ho jen tak z legrace nepustili dolů?“ Při mých slovech se Ray napjal, ale zůstal klidný. Rayův šok mi potvrdil, že upíři se, pokud se jim chce, dokážou zahalit do krycího kouzla. Jinak by nikdy neopustili tísnivé zdi svých domovů a nemohli by se ukázat na veřejnosti. A to určitě dělali. Upíři nikdy nezůstali celou noc doma. Ještě chvíli a Ray začne nesouvisle blekotat jako mimino. Podle jeho reakce se dalo soudit, že upíři se momentálně s žádným krycím kouzlem neobtěžují. Všechno na nich přímo křičelo nadpřirozenem. „Bude nás doprovázet a nikdo mu neublíží, dokud neřeknu něco jiného.“
Eamon našpulil horní ret, jako kdyby ohlodávání lidí nepatřilo k jeho dennímu chlebu. „Dnes už jsme svou noční dávku měli. Jen lok, víc není potřeba.“
Noční dávka. Lok? Podle tapisérií a obrazů, které jsem viděla při své poslední návštěvě u jejich královny, bych se domnívala, že jejich stravování probíhá spíše nekultivovaně: Všechno to zakusování, trhání, škubání doprovázené zvuky mlaskání, srkání. Lok, to určitě!
„No, skvěle!“ trhla jsem Rayem, aby mi viděl do tváře. Přesně ve stylu neandrtálců. „Poslouchej, Rayi: To je tvoje poslední šance, abys to celé pochopil. Dnes v noci máš fakt smůlu. Rozuměl jsi? Tito dva milí upíři jsou ochotní s tebou letět přes hranice. Na druhé straně tě zase nabereme. S ohledem na skutečnost, že mým původním plánem, když jsem sjela z dálnice, byla práce s lopatou a kopání hrobu, měl by sis uvědomit, že jsi unikl jen o vlásek. Transport vzduchem díky upírům je mnohem lepší než být někde zakopaný.“ Zíral na mě strnulým pohledem, jako bych mluvila nesrozumitelné žvásty. „A když tě potom na druhé straně zase nabereme, tak budeš hodný a půjdeš s námi bez odporu.“ To bylo důležité. „Jestliže ani potom nám nebudeš chtít věřit, tak skončíš jako snídaně pro ty dva. Sní tě, vypijí, nebo co to dělají. Rozuměls? To je konečná, Rayi. Už toho mám plné zuby!“
Jestli nebude stačit ani letecký výlet s upíry, aby to Raye přesvědčilo o tom, že všechno, co jsme mu říkali, odpovídá pravdě, tak už nepomůže nic. Pak to byl prostě beznadějný případ. Představit mu pár démonů nepřicházelo v úvahu, a všechno ostatní by trvalo příliš dlouho.
Doufala jsem, že má malá šoková terapie bude mít kýžený efekt. Vytáhla jsem Rayovi z úst roubík a hodila nepoužitelný kus utěrky na zem. Poté jsem se k němu otočila, abych mu rozvázala ruce. Jak se ukázalo, jednalo se o asi metr dlouhou prodlužovací šňůru. Proboha!
„Hannon, to nebude fungovat“, vypadlo z Raye, sotva se vzpamatoval. „Už jsem tě dávno prokoukl. Snažíš se mi nahnat strach. Ale to se ti ne…“
Naomi vystřelila směrem k nám, a to tak rychle, že vypadala jen jako rozmazaný flek. Zastavila přesně před Rayem. Jeho rozmrzelá záplava slov okamžitě ustala. Na tak krátkou vzdálenost byla její nápadná pleť a děsivé rysy tváře ještě působivější. Rayův strach a pot, který mu vyrazil po těle, mě okamžitě udeřil do nosu.
„Samozřejmě, že to bude fungovat,“ odpověděla jsem mu klidně, jako by se nic nestalo. Jako například, jako kdyby mu právě málem nestoupl na nohy děsivý upír. „Po leteckém výletu s upíry už určitě nebude potřeba nic vysvětlovat. Konečně přijdeš k rozumu, akceptuješ to, co jsme ti říkali celou dobu, budeš souhlasit s našimi podmínkami a tím si zachráníš život. Všichni z toho budeme profitovat. Já například si budu užívat, že mě všichni ve smečce budou poklepávat po rameni. Všichni uznají můj zářný příklad, co se týče zodpovědného a umírněného postoje k lidskému životu. Kdo mohl čekat, že všechno, co je potřeba ke šťastnému konci, je sólo výlet s upíry?“
„Mě… mě nezajímá, o čem… t… to… tu blekotáš,“ koktal Ray. „Vlkodlaci a upíři nemohou existovat. To by bylo proti přírodě. V žádném případě nebudu poslouchat ty tvoje srač…“
Naomi se bleskově předklonila a vysunula své slonovinově zbarvené špičáky. Maso a kůže jejího obličeje se jakoby roztavily a sklouzly jako teplý vosk. Tuhle absolutně příšernou proměnu jsem už viděla u Valdova a královny. Jak to, k čertu, dělali? Ale v žádném případě jsem neměla v úmyslu, se Naomi nebo jejího bratra ptát a zruinovat tak celou show.
„My existujeme, človíčku,“ zasyčela. „A ty bys udělal líp, kdyby ses nás bál.“
Ray zakopl, jak se snažil odskočit a upadl. Pustila jsem ho a on přistál přímo na zadku.
Nechala jsem ho dřepět na zemi a raději pozorovala Naomi, jak rysy dává zase do pořádku. Sotva se tak stalo, vrhla na mě pohled, který byl jasný: Očividně byla hrdá na předvedení tohoto opravdu děsivého triku, který se skvěle hodil k tomu, jak nahnat člověku strach.
„Právě tě začínám mít ráda,“ řekla jsem jí a myslela jsem to opravdově. To byla nadpřirozená podle mého gusta, s potřebnou kuráží. Nepotřebovala žádný návod, aby pochopila situaci. Její bratr byl něco jiného. Ještě stále stál bokem a dumal si tam sám pro sebe, ruce založené na prsou jako tvrdohlavé dítě. „Je celý tvůj.“ Kývla jsem na Naomi. „Překročíme hranici na státní a o pár kilometrů dál ho zase nabereme, někde, kde sjedeme ze silnice.“
Eamon se pohnul směrem k nám a zašklebil se, jakoby kousl do citronu.
Alors, postaráme se o toho člověka, jak je potřeba,“ ujistila mě Naomi. „A taky ho trochu naučíme se bát.“

Rozkošné. „To zní jako dobrý plán.“

11 komentářů: