úterý 30. srpna 2016

Falešná identita - 17. kapitola 1. část



Ahojte,
moc děkuji za všechny komentíky, které mi sem přidáváte, snažím se seč můžu, aby každý týden byla nová kapitolka, i když to v poslední době nebylo s mým ani Iviným časem nijak valné. Snad si užíváte každou kapitolku a já jsem ráda, že vám mohu přidat další poměrně zajímavou kapitolku. Dostáváme se totiž k dalšímu posunu v příběhu.
Mimochodem... co si myslíte o Alekovi? Taky vám leze na nervy jako mně? Já osobně kdybych měla být Tess, tak se zamiluju raději do Madisonina bratra, přijde mi mnohem milejší. Jak to máte vy?
Vaše po dovolené v Tatrách smutnící, ale přesto dobře naladěná 
Katuš


Tu noc jsem se zaměstnávala online vyhledáváním, ačkoliv jsem nečekala, že něco zajímavého objevím. Ostatní zkušenější agenti byli zvyklí pročítat složky případů a jistě by si všimli něčeho podstatného, ale já se potřebovala soustředit na něco jiného, než na ten pocit prázdna.
FEA databáze obsahovala několik vážně nechutných a strašidelných fotografií z kriminálních scén, záběry tak znepokojující, že mi bylo jasné, proč jsem je nedostala dřív.
Jedním z nich byl obrázek hlavy údržbáře Chena, který byl zabit na zahrádce svého domu. Fotka byla rozmazaná, ale vypadalo to, jakoby mu vytékala krev z uší a nosu a oči byly široké a nateklé. Jeho výraz – bolestivý a unavený – svědčil o tom, že musel dlouho bojovat, než zemřel.  Zabiják nepoužil drát, aby ho uškrtil a agenti FEA nebyli schopni zjistit, jak to teda vlastně udělal.
Cinknutí příchozího e-mailu přerušilo prohledávání. Klikla jsem na malou obálku od Holly, která zřejmě odpovídala na můj nesouvislý e-mail o Alekovi.

Ahoj, zlatíčko,
Je mi to tak, tak moc líto. NEMŮŽU uvěřit, že se to stalo. Strašně moc mu chci zakroutit krkem.
Proč si do háje nemůže Alek vytáhnout hlavu ze své prdele a nakonec si uvědomit, že jste pro sebe jako stvořeni? Ačkoliv si tě po tom všem vůbec nemůže zasloužit. Já to prostě nechápu. Nikdy předtím to nebyl takový necitlivý kretén. Možná mu Kate vymyla mozek, když byli spolu před pár měsíci na misi. Vysvětluje to ale to, že přežívá tu její zatracenou uštěpačnost. Přála bych si, abych tam mohla být s tebou a utěšit tě.
Posílám velké medvědí objetí.
Holly
P.S.: Obarvila jsem si vlasy na tvou počest na zuřivou červenou.
Zavřela jsem e-mail a vysmrkala se, než jsem se vrátila ke kriminální databázi. Dvě z obětí – Madison a Kristen – byly nalezeny poblíž jezera. Byly tam také fotografie Áček, které zabiják vyryl do kůže obětí. Všechny byly stejné jako na hrudníku Madison. Dotkla jsem se místa pod svou podprsenkou.
Muselo tam být něco dalšího, něco co zabiják zapomněl zakrýt. Prohledala jsem Google kvůli nějakým zmínkám o vraždách a našla pár článků na několika webových stránkách místního plátku.
První byl o panu Chenovi.
„Pan Mendoza si byl jako každý večer zaběhat, když ho hustá mlha donutila zkrátit si trasu kolem zahrady oběti…“
Hustá mlha? Mlha tady byla první večer, když jsem viděla toho záhadného člověka, který sledoval mé okno a pak znovu, když jsem ho sledovala do lesa. A mlha zadržela Aleka od chycení toho chlápka. A neříkal snad Yates, že ten den, kdy byla Madison napadena, byla mlha?
Klikla jsem na článek o Kristen Cynch a pohledem ho proletěla až k místu, které jsem hledala.
„Záchrana těla středoškolské studentky Kristen Cynch (17) byla zkomplikována mlhou, která přikryla části severního pobřeží.“
Ruka se mi třásla, když jsem otevřela další zprávu o doktorce Hansen.
„Sousedi našli tělo až ráno poté, co se zvedla mlha.“
Také články o Madison zahrnovaly mlhu. Livingston byl znám svým deštivým počasím, ale nemohla být náhoda, že každá vražda byla doprovázena neprostupnou mlhou.
Mlha. To musela být ta stopa, kterou jsme hledali. Co když byl zabiják Variant, který nějakým způsobem kontroloval počasí? Vyskočila jsem ze židle a zhasla světla, než jsem vyklouzla z okna a téměř si zlomila vaz, když jsem na římse povolila stisk. Už tak jsem ale šla na schůzku pozdě. Summers neomlouvá nedochvilnost – a ani zlomená kost ji neobměkčí.
Tichými baletními kroky jsem přecházela přes mokrý asfalt, když jsem šla skrz Livingston. Zabočila jsem za roh a zastavila se při pohledu na mrtvou hustou mlhu, co se rozprostírala přede mnou. Mlhavé, nedefinovatelné prsty se ke mně natahovaly a nutily mě se třást. Mlha se mi vinula kolem nohou a paží, chytala se mé kůže a vlasů. Bylo to jako nějaká živá a dýchající věc. Jako něco nepřirozeného.
Vyděsila jsem se. Ledové šlahouny se mi omotávaly kolem kotníků jako pouta, chladné a kluzké. Ono to nechtělo, abych odešla. Zaskučela jsem, ale mlha ten zvuk pohltila. Nikdo by mě neuslyšel, kdybych křičela. Sebrala jsem odvahu a kopla jsem. Má noha prošla přímo tím stříbřitým závojem, ale to sevření kolem mých kotníků zmizelo. Vběhla jsem do oparu, nedýchala jsem, nezastavovala, ani jsem se neohlížela přes rameno, jestli mě někdo – nebo něco – následuje. Ledová vlhkost se plazila po každém kousku neodkryté kůže a prosakovala do pórů. Snažilo se mě to chytit tak, že mi bylo zima zvenku i zevnitř.
Třásla jsem se, když jsem nakonec doběhla k Alekovu a Summersinu domu. Ale když jsem se obrátila směrem, kterým jsem přiběhla, ulice byly čisté. To bylo pryč.
Vstupní dveře jsem otevřela chvějícíma se rukama. Přicházela jsem o pár minut později, než jsem měla, ale nějak jsem se nemohla přinutit k tomu, aby mi to vadilo. Ne potom, co se zrovna stalo. Z obývacího pokoje se nesly hlasy. Vyklouzla jsem z bot – v tomto byla Summers vždy neústupná – a šla za zvukem. Major, Summers a Alek seděli okolo jídelního stolu. Takže Major byl zpátky ve městě. Když mě uviděli, přestali mluvit.
Alek vyskočil ze židle a spěchal ke mně, tvář vylekanou. „Co se stalo?“ Položil mi ruce na ramena a já nebyla schopná je sundat. Tělo jsem měla necitlivé. Už jsem ani necítila nohy. Zdi se točily a já jsem náhle ležela v Alekově náruči.
„Jsi ledová,“ řekl. Hlava mi padla dopředu, tvář se dotkla jeho hrudi a oči mi putovaly k jeho. Ačkoliv jsem chtěla promluvit, nebyla jsem schopná vydat žádný zvuk. Vedle Aleka se objevila další hlava. Summers mi položila mozolnatou ruku na čelo a já se do jejího tepla opřela. Všichni byli tak krásně teplí.
„Potřebuje horkou vanu,“ řekla Summers a Major bez váhání poslechl. Alek mě nesl do koupelny. Když mě začal pokládat na okraj vany, sevřela jsem ho a z úst se mi vydral roztřesený protest.
„Neopouštěj mě.“
Střetl se s mým pohledem. Vypadal jako někdo, koho právě probodli. Prsty jsem se chytala jeho límce. „Potřebuju tě,“ zašeptala jsem, ta slova byla stejně jemná jako mlžný závoj.
Mezi nás se dostala Summers. Málem jsem zapomněla, že tam byla taky. Funěla úsilím převzít mé tělo. Alek mě nesl, jako bych nic nevážila.
„Aleku.“ Majorův hlas mi hučel v hlavě. Odvracejíc oči, Alek pomalu opustil místnost a zavřel za sebou dveře.
Summers mě položila na záchodové prkénko. Jako štěně bez pána jsem začala padat. Ale Summers mě chytla a držela mě, když mi svlékala oblečení. Potom mě pomalu přesunula do vany, kde mi voda zmáčela kůži. Posadila se na okraj vany. Ponořila jsem se hlouběji do vody a snažila se zkřížit paže na hrudníku. Musela jsem to zkusit třikrát, než se mi to povedlo.
Summers překřížila nohy, kůže jejích kalhot zaskřípala, když se látka o sebe otřela. Měla napjatý výraz. „Tohle setkání mělo dostat tebe a Aleka zpátky do práce, zastavit vaše osobní problémy, abyste nezničili tuto misi.“ Ignorovala jsem její slova, místo toho jsem sledovala, jak moje kůže červená při kontaktu s horkou vodou. Nemyslela jsem si, že očekává, že něco řeknu a navíc jsem si nebyla jistá, jestli bych to zvládla.
„Věděli jsme, že tahle mise bude pro tebe v různých ohledech velmi těžká. Věděli jsme, že zařadit tě do rodiny bude nepříjemné, ale byl to risk, který jsme museli udělat.“ Nebyla jsem vůbec jistá, kam tohle vede. Moje myšlenky byly pořád zamlžené a já jsem jim musela říct o mém odhalení. „Potřebuji, abys mě poslouchala. Později, až se připojíme k Majorovi a Alekovi, nám můžeš říct, co se stalo. Ale teď chci říct toto. Pravděpodobně už nebudu mít další možnost s tebou mluvit.“
Cítila jsem mravenčení v nohách, takže jsem věděla, že se mi do nich vrací cit.
„Viděla jsem, jakým způsobem se díváš na Aleka.“
Zavřela jsem oči, jako bych ji tím mohla udržet od toho, co se chystala říct.
„Není dobré chtít něco nebo někoho, koho nemůžeš mít. Zničíš se tím a věř mi, že vím, o čem mluvím.“ Viděla jsem, jak kvůli vnitřní bolesti zaťala čelist. Pokud skutečně věděla, jak se cítím, pak také věděla, že nemůžu své emoce a city jen tak vypnout. Summers si povzdechla. „Víš, že jsi pořád v těle Madison, všimla sis toho?“
Nevšimla. Vlnění začalo u mých palců a cestovala nahoru po těle. Trvalo celou minutu, než jsem se vrátila do mého těla. Pořád jsem byla slabá.
Náhle jsem se zhroutila na okraj vany. Znovu mě omylo vlnění – tentokrát bez mé vůle. Kroucení, zlomení, natahování. Voda vystříkla přes okraj a Summers vylekaně zalapala po dechu. Nepotřebovala jsem se podívat do zrcadla, abych věděla, že jsem zpátky v těle Madison.
Co se to do háje děje? Nejdřív jsem se nemohla změnit do Madison a teď se nemůžu vrátit do svého těla. Ale nejhorší věcí na tom bylo, že mi to nevadilo. Madison mi dovolila žít život, o kterém jsem jenom snila: život s rodinou, která by mě milovala.

Summers mi podala ručník s prázdným výrazem. „Ztrácíš kvůli Madison samu sebe. Musíš přijmout, že její život nebude nikdy tvůj. Je důležité, abys na to nezapomněla. Každý chceme být někdy někým jiným, ale podstatné je umět se pohnout dál.“

10 komentářů:

  1. No potěš.. Děkuji moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tohle je něco! Diky

    OdpovědětVymazat
  4. Alek je v něčem divný, že by něco skrýval? Vzhledem k tomu, že je Variant, tak bych se ani nedivila, prostě mi přijde neupřímný ... Jeho vztah k Tesse je rozhodně zvláštní, nechová se jako zamilovaný, ale buď jako bratr, nebo učitel, který na ni jen trpí( má v oblibě), anebo to hraje na obě strany? ( Kate - Tessa )a pak si bude chtít vybrat ...

    Madisonin bratr Devon má o ni evidentně strach a připadá mi, že ji hodně sleduje, buď je to obavou, aby Maddy nebyla opět napadena, anebo má pocit, že to už není jeho sestra "Maddy", kterou znával... a chce zjistit, v čem je problém ...
    ( já osobně bych ho do budoucna klidně viděla jako nápadníka Tessy, ale kdo jím bude ve skutečnosti, tak to se nechám překvapit )

    Mlha - ta se mi zdála od začátku podezřelá, možná proto, že ji autorka občas zmíní. Buď si násilník vybírá speciálně dobu, kdy je vysoká pravděpodobnost mlhy anebo s tím opravdu souvisí nějaký Variant. Vlastně pravděpodobnost je podle mne docela vysoká, že je tam další Variant, který nechce být odhalen...

    Major, je zvláštní, despotický, přijde mi jako manipulátor... Možná něco skrývá ...ale kdo ví...stejně mu nějak nevěřím, uvidíme..

    Takže závěrem doufám, že Aleka pošle ke všem čertům. Že Tessa tomu celému přijde na kloub :) Zatím je ještě mnoho věcí neobjasněných (např. má alibi bývalý přítel Maddy? nebo v tom jede ještě někdo další, skrytý ? ...


    děkuji za překlad a těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc děkuji za komentář, velmi mě potěšil :). Jestli Alek skrývá tajemství, tak se to nedozvíme v prvním díle. U Devona jsi kápla na správnou odpověď... časem zjistíš, která to byla ;). O Majorovi také nemohu mnoho říct, v prvním díle se o něm moc nemluví kromě toho, jak už ho znáš, ale mně osobně by se líbil i s nějakou tou temnou historií :). A na závěr... Tessa případu na kloub nepřijde... ona tak nějak spíš k tomu kloubu tak nějak dorazí po svých a až u něj se dozví, kdo za tím vším byl... snad jsem neprozradila příliš :). Díky za ještě jednou za komentík :)

      Vymazat
  5. Já taky moc děkuju a jo přijde mi divný.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za pokračování. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat