středa 13. července 2016

Východ - Rose

Rose

Otec mi řekl, že můj první dárek byly boty vyrobené z měkké kůže soba. Což se hodilo, protože jsem milovala nosit boty.
Vždycky jsem nosila staré boty po bratrech a sestrách, i když mi to nikdy nevadilo. Ty boty už byly nošeny tolikrát, kdy jsem je dostala, ale já musela přidat ještě pár dalších mílí, než zvládli všichni mí bratři a sestry.

Když mi bylo pět nebo šest, zmizela jsem víckrát, než mohli mí rodiče spočítat. Jednou z mých oblíbených her byla představovat si, že jsem odvážná průzkumnice, jako můj pradědeček a prapradědeček. Dala jsem si za cíl objevit a nárokovat si každý metr krychlový země, který ležel nedaleko naší farmy.
V den, kdy jsem poprvé spatřila bílého medvěda, jsem vyklouzla z domu, když byla sestra rozptýlená žábou, kterou jsem ukryla v pánvi v kuchyňské skříni. Vylezla jsem po skále, která ležela na severovýchodě od naší farmy, a přeběhla přes louku, ale místo toho, aby přelezla přes skalní útes (o kterém mi řekli, že jsem z něj spadla a pak se skoro utopila, když mi byly dva), zamířila jsem na sever. Ušla jsem dlouhou cestu a konečně přišla na malý hájek. Tam, stojící mezi nimi, byl bílý medvěd. Nehýbal se, jak mě sledoval.
 Zastavila jsem se a hleděla s potěšením na sněhově bílou srst. Nebyla jsme dost blízko, abych jasně viděla jeho oči a jaký měly výraz, ale byla jsem až moc mladá na to, abych se bála, takže jsem se na zvíře široce usmála. Chvíli se na mě dívalo, pak se otočilo a těžkopádně šlo pryč. Pokoušela jsem se jít za ním, ale zmizelo. Brzo jsem měla hlad a otočila se k domovu.
Neřekla jsem matce ani otci, že jsem viděla bílého medvěda, hlavně matce, protože jsem věděla, že by trvala na tom, aby mě držela ještě víc u domu. „Uvidíš!“ říkala. „Nebezpečná divoká zvířata jsou tam. Není to bezpečné.“
I když jsme to řekla Neddymu, byla jsem jeho reakcí zklamaná. Zamračil se a řekl tím svým nadřízeným tónem staršího bratra, který jsem nesnášela. „Nesmíš chodit nikdy blízko bílému medvědu, Rose. Vždycky mají hlad a rychle se hýbou.“ Choval se, jako by byl expert na bílé medvědy.
Nevěnovala jsem mu pozornost. Od té doby, byl bílý medvěd mým imaginárním společníkem po všech mých cestách. Předstírala jsem, že jezdiím na jeho bíle chlupatých zádech, my dva, divoké duo, které si dobývá a nárokuje nové země.
Strávila jsem hodně času svého dětství toužením, i když marně, abych znovu spatřila bílého medvěda. Bylo extrémně vzácné vidět bílé medvědy v těchto částech země. Byli tu polární medvědi, isbjorn, kteří si dělali domovy ze severu země.

4 komentáře:

  1. Díky za preklad :D Len by sa to už trošinka mohlo pohnúť dejovo :D

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat