neděle 24. července 2016

Východ - Needy

Neddy


Když bylo Rose pět, začala tkát. První věc, kterou vyrobila, byl pás s hrubým navržením bílého medvěda. To byly její dvě vášně: tkání (nebo vyšívání) a objevování s jejím imaginárním přítelem medvědem.
V domě jste ji vždycky mohli vidět s tkalcovským pásem na jejím malém, pevném tkalcovským stavu. Když jsme měli víc pásu, než jsme mohli využít (některé zvířata z farmy byly dokonce na Roseiných pásech), naučila matka Rose pracovat na domácím tkalcovském stavu. V osmi letech se Rose rovnala svým starším sestrám, když přišlo na tkaní.
Pak, když jednoho dne vzala Rose košík plný vajec vdově Hautzigově, spočinuly její oči na vdovině stavu. Vdova Hautzigová byla místní řemeslnice, která měla malé živobytí z tkaní kabátů a předložek a různých jiných předmětů, které pak prodávala v nedalekém Andalsnes a potulným obchodníkům, které by je vzaly na trhy a jarmarky do větších dálek. Pro Rose, která znala jen náš domácí stav, byl ten vdovin obrovský a ohromný. Byl dvakrát tak vyšší než Rose a dřevo bylo leštěné a vyřezané jednoduchými vzory.
Bohužel byla vdova Hautzigova mrzutá stará žena bez trpělivosti pro malou, divokou dívku, aby ji naučila všechno o jejím krásném tkalcovském stavu. Víc, než cokoli na světě, toužila Rose po svém vlastním, krásném velkém jako byl ten vdovin. Ale věděla, že je to nemožné, otec by si ho nikdy nemohl dovolit. Přesto byla Rose pořád tvrdohlavá a neodpočinula si, dokud by nenašla způsob, jak by mohla použít stav Hautzigovi vdovy.
Když jí bylo devět, Rose zjistila, že má vdova Hautzigova slabost pro lišky. Takže vytrénovala Rose svého oblíbeného psa, Snurriho, aby vyčmuchal liščí houby v lese. Po hodně tvrdé práci získala dohodu: výměnou za košík liščích hub týdně bude vdova Hautzigova učit Rose, jak pracovat na jejím stavu. I když byly lekce krátké a velmi nepříjemné (často přicházela Rose domů v slzách kvůli nějakému posměšku od vdovy), byla pořád rozhodným žákem a zanedlouho byl košík lišek směněn za šanci sama tkát na tom stavu.
Tohle mohla dělat jen během velmi krátkých přestávek mezi projekty vdovy Hautzigovi, některé jí trvali až moc dlouho, aby je udělala. Když ji zlobilo revma, odpočívala vdova dlouho, někdy až čtrnáct dní, když to bylo opravdu špatné.
„Díky Bohu za revma vdovy Hautzigovi,“ říkala Rose každou noc přes spaním. Matka ji jednou zaslechla a vyhubovala ji, takže Rose opatrně šeptala ta slova pro sebe.
I s revmatem vdovy Hautzigovi nemohla Rose utkat nic, co by překračovalo víc jak pár dnů. Pak, když se jednoho dne Rose pokoušela odradit Snurriho od hrabání něčeho skrz díru ve skladovně, spatřila něco skrz díru v dřevě. Nebyla tam žádná okna, ale taky nebylo zamčeno, a bez požádání o dovolení vstoupila Rose do malé budovy. Vnitřek byl zahalen prachem a pavučinami, ale Rose si toho sotva všímala. Oči měla zabořené do pěkně velkého tkalcovského stavu opřeného o vzdálenou zeď skladu. Rám byl v riskantním úhlu;  osnova paprsků a tyčí byly roztříštěné; zdálo se, že to nemá vůbec příčník; a spleť zkažených a rozpadlých osnovních nití visely z vrchu a ze spodu, ale Rose to neodradilo.
Dlouho trvalo Rose a stálo ji to hodně košíků lišek, aby přesvědčila Hautzigovu vdovu, aby si mohla zkusit opravit rozbitý tkalcovský stroj, který byl odložený starou tetou vdovy. Na oplátku musela Rose uklidit špinavou starou kůlnu, dokud nebyla bez poskvrnky.
Rose pak přemlouvala otce a mě, stejně jako Willema, aby ji pomohli opravit stroj. Vdova Hautzigova žádnou pomoc nenabídla, a dokonce trvala na tom, že nebude přesunut z jejího pozemku. Taky si stěžovala na neustále malé množství šumu, které jsme způsobili tlučení, broušením a tak podobně. Byl jsem zděšen, když vdova Hautzigova nedala Rose tkalcovský stav úplně, když pro něj neměl vůbec využití. Co mě trápilo ještě víc, bylo, že ta umírající ošklivá ženská dokonce dál chtěla po Rose lišky za používání stroje, který jsme opravili, a přinutila Rose pracovat v té bezokenní, nevytápěné boudě.
Nicméně jsem Rose nikdy neviděl šťastnější, když mohla na chvíli vypadnout z domu a pracovat na stavu.
Napsal jsem báseň o vdově Hautzigově. Začínala

Hautzigova tkadlena, královna vymřelá.
Provazy na jejím stavu kapou rudý.
Rty suché na kost, vlasy tvořené hady,
Duše jejích obětí do Pekla zchvátí.


No, možná jsem to přehnal. Ale jen trošku.

5 komentářů: