středa 27. července 2016

Vládci noci - 8. kapitola 2/3


Úleva uvolnila uzel v Marcusových ramenech, když Roland sundal svou ruku a odhalil neposkvrněnou kůži.
„Ještě si neoddychuj,“ varoval ho Roland.Ještě jsem neskončil.“

Marcus spojil obočí, podíval se na Ami, která se vyhnula jeho pohledu tím, že se napila více vody, a pak na Rolanda, jehož oči slabě zářily hněvem.
Je tu spousta modřiny, jak vnějších, tak vnitřních,“ oznámil jeho přítel zasmušile.Taky nějaké krvácení.“ Roland vyhrnul Aminu košili na jejích zádech vzhůru téměř až ke krku.
Marcuse zaplavila zuřivost. Stejně jako minule, se jí vytvořily barvité modřiny, které vypadaly jako by byly staré několik dní a pomalovaly její bledou kůži velkými, ošklivými skvrnami.
Roland začal u jejích ramen a táhl své ruce dolů po jejích úzkých zádech. Vymazával hrůzostrašná zranění.Mohla by ses prosím znovu obrátit na záda, Ami?“ zeptal se.
Marcus zvedl svou ruku. Nechal ji vznášet se nad ní, jak se převalila, a pak ji položil na její rameno.Proč jsi mi to neřekla?“
Okusovala si spodní ret.Nechtěla jsem, aby sis dělal starosti.“
Nechtěla jsi, abych si dělal starosti?“ zopakoval zvyšujícím se hlasem.
Ne víc, než už sis dělal,“ potvrdila.
Mohla jsi umřít, Ami!
„Ne. To ... není to tak zlé,“ protestovala a podívala se na Rolanda.
„Ano, je,“ opravil ji.
Naštvaně sevřela rty a zúžila oči.
Roland jí vytáhl košili až těsně pod ňadra.
Její břicho bylo tak černá, modré a – na některých místech – opuchlé jako její záda. Marcus přemýšlel, jestli možná netrpí nějakou nemocí, při které se jí modřiny vytvářejí tak rychle. Seth se tím nezdál být znepokojený, ale ... nezdálo se to v pořádku. Normální.
Roland přitiskl své dlaně na její břicho.
Ami sebou trhla.
Marcusův hněv se vytratil. Posunul se, až seděl na podlaze. Naklonil se, až se uvelebil s bradou na polštáři pár centimetrů od jejího ucha. Stočil jednu svou ruku kolem její hlavy a hrál si s jejími vlasy. Druhou hladil její zakrvavenou paži.
Otočila hlavu a její nos se málem otřel o jeho.
Trochu klidu na lůžku?“ zamumlal a opakoval tak její dřívější tvrzení, že to bylo všechno, co potřebovala.
Zvedla své předloktí a otřela se hřbetem své ruky o jeho rameno.Pokud se mnou bude moc problémů, budeš se mě chtít zbavit.“
„Na to nespoléhej. Obávám se, že se mě už nezbavíš.“ Dva týdny s ní a on si nebyl jistý, co by si bez ní počal. Nechtěl vědět, co by si bez ní počal. Bez její společnosti. Bez jejího smíchu a škádlení. Bez jejích neuvěřitelných bojových dovedností, které byly vždy připravené, když jí potřeboval.
Napadla ho zbloudilá myšlenka.Jak si věděla, že jsem byl v nesnázích?“ Objevila se přesně v pravý okamžik, kdy se na něj upíři sbíhali ze všech stran, a to samé udělala, o týden dříve.
Marcus nevěřil na náhody.
Měla jsem kopii mapy, kterou ti Reordon poslal, a znala jsem garáže, které budeš kontrolovat a cestu, kterou se vydáš.“
„A co, následovala si mě kvůli předtuše?“
„Možná si myslela, že potřebuješ chůvu,“ protáhl Roland, jeho hlas byl napjatý.
Marcus se nezeptal, jestli Roland sám dnes v noci neutrpěl nějaká zranění. Pokud ano a dosud se neuzdravil, rány, které uzdravil na Ami, by se otevřely na jeho vlastním těle, jak jeho energii slábla.
Vina znehybnila Marcusův jazyk a zabránila mu uštědřit Rolandovi kousavé odseknutí.
Neuhoď mě,“ řekl Roland.
Laskaje Amiiny vlasy, zvedl Marcus obočí.Protože si naznačil, že potřebuju chůvu?“
„Ne, za to ne. Dělám to s dobrými úmysly.“ Vzhlédl k Sáře.Ty mě taky neuhoď, manželko.“
Její obočí vystřelilo vzhůru.
Roland vypadajíce skutečně opatrný, vyhrnul Amiinu košili nad její plná ňadra, která byla sotva zakrytá světle hnědou podprsenkou.
Amiina tvář zrudla do sytě červené. Snažila se stáhnout své tričko zpět dolů.
Marcus se natáhl, aby ji zastavil. Vážné podlitiny pokrývaly většinu jejího hrudníku kolem a pod jejím srdcem, naznačujíce rozsáhlé vnitřní krvácení.
Pak tedy byla tak blízko smrti? Bylo její srdce poškozeno? Jak to, že stále zůstala vzpřímená? Bojovala? Co se jí stalo v minulosti, že jí to dovolilo vydržet takové rány tak poklidně?
Nech ho tě vyléčit,“ poprosil tiše.
Ztuhla.
Sára se za pohovkou neklidně pohnula.Rolande, potřebuješ se nejdřív nakrmit?“
„Ne. Jsem v pořádku, lásko.“
I když zjevně pochybovala o jeho slovech, Sára více neprotestovala, když položil svou dlaň na Amiino srdce.
Marcus potlačil nutkání složit svého přítele k zemi. Nechtěl ničí ruce na Amiiných prsou kromě jeho vlastních. A jeho ruce se Amiiných prsou nikdy ani nedotkly. Jenom v jeho fantaziích.
Hrozivé modřiny na jejím hrudníku začaly blednout a zmenšovat se, zanechajíc po sobě zdravou, alabastrovou pleť. Když Roland sundal svou ruku, její tělo bylo znovu perfektní ve všech směrech.
Děkuji ti, Rolande,“ řekl Marcus a nabídl mu svou paži.
Roland ji uchopil s unaveným úsměvem.Kdykoli, můj příteli.“
Sára obešla pohovku a vzala Rolanda za druhou paži.Pojďme do tebe dostat trochu krve.“
Roland přikývl. Jak vstával, malinko se zapotácel. Marcus držel jeho paži, dokud znovu nezískal rovnováhu.
Ami se posadila a stáhla si košili dolů.Děkuju ti, Rolande.“
Vypadaje nadmíru nesvůj, Roland řekl: „Nemáš zač?“ Pohlédl na Sáru, která se usmála a přikývla.Ano,“ řekl pevněji.Nemáš zač.“
Marcus se zasmál a setkal se s Amiiným pohledem.Říkal jsem ti, že je asociální, že jo?“
Roland ho plácl po straně hlavy, a pak zaklel, když se naklonil do strany.
Sára obmotal svoji paži kolem jeho pasu, aby ho ustálila a táhla ho pryč ke kuchyni.Marcusi,“ řekla přes rameno, „chtěl bys, abych ti přinesla nějakou krev?“
„Ano prosím.“ Sáček nebo dva by se mu mohli hodit.
Jakmile Sára a Roland vstoupili do kuchyně a odešli z jeho výhledu, Marcus se předklonil a vtáhl Ami do jeho náručí. Ami obmotala své paže kolem jeho krku a položila si hlavu na jeho rameno.
Máš pravdu,“ řekla a její teplý dech polechtal jeho krk.Není tak špatný.“
To jsem slyšel,“ Roland zavolala z kuchyně.
Oba se zasmáli.
Marcus zavřel oči a povzdechl si. Otíral si tvář o její vlasy.
Jsi v pohodě?“ zeptala se váhavě.
Vyděsila jsi mě,“ připustil.A rozzuřila jsi mě.“ Měla mu říct o rozsahu jejích zranění.
Omlouvám se. To jsem neměla v úmyslu.“
„Tvoje bezpečnost je důležitější než moje, Ami.“
„Ne podle příručky Sítě.“
Seru na příručku sítě. Ty jsi můj Druhý a já ti říkám, že tvoje bezpečnost je na prvním místě.“
Její paže se uvolnily, jak se odtáhla a podívala se mu do očí.Marcusi, nejsem první Druhý, kterého máš. Víš, co moje práce obnáší a–“
Naklonil se a uzavřel její rty svými vlastními. Umlčel tak její protest.
Ty jsi ten, kdo zachraňuje svět, zachraňuje lidstvo. Ty jsi ten, kdo musí být chráněn stůj co stůj. Tohle slyšel příliš mnohokrát od předchozích Druhých. Nebude to poslouchat od Ami. Neztratí ji kvůli násilí, jako ztratil mnoho ostatních.
Neztratí ji. A hotovo.

***

18 komentářů: