středa 20. července 2016

Vládci noci - 8. kapitola 1/3


Ami zaskřípala zuby. Každý hrbol, na který Tesla najela, podnítil novou vlnu bolesti.To byl David?“ zeptala se, když Marcus ukončil hovor.
Ano.“

Musel slyšet její výkřik. Pokud se s ní David snažil mluvit telepaticky, neslyšela ho. Její myšlenkové receptory měly tendenci být trochu nespolehlivé, když byla v nesnesitelné bolesti.
Marcus sevřel volant tak pevně, že očekávala, že ho zničí. Auto a čtyři SUV před nimi jeli s prakticky dotýkajícími se nárazníky za pomalu jedoucím náklaďákem. Jeli po dvouproudové dálnici s dvojitou žlutou čárou označující zákaz předjíždění. Marcus uhnul do opačného jízdního pruhu, prosvištěl kolem ostatních vozidel a zařadil se před pomalého řidiče právě v čas, aby se vyhnul čelní srážce s protijedoucím, troubícím kamionem plným dřeva.
Je mi líto, že jsem ti ublížil, Ami,“ řekl a přerušil tak ticho.
Překvapeně se na něj podívala.Cože? Kdy?
„Když jsem vytrhl ten nůž ven. Mohl jsem ho odstranit pomaleji a–“
„Kdybys jej odstranil pomaleji, způsobilo by to větší bolest.“
Zavrtěl hlavou.Já ti prostě nerad ubližuji.“
„Já vím,“ ujistila ho. Natáhla by se a vzala ho za ruku, ale věděla, že by ten pohyb moc bolel.
Jako by jí četl myšlenky, Marcus stáhl jednu svou napjatou ruku z volantu a přikryl její ležící na jejím stehně.
Vyměnili si pohled. Poskytli si útěchu navzájem.
Pak Marcus znovu zaměřil svou pozornost na silnici.
Ami se podíval skrz čelní sklo.Tohle není cesta domů,“ podotkla.Kam jedeme?“
Napjal ramena.
Ne do Sítě, pomyslela si s hrůzou a s dotekem toho nenáviděného strachu. Raději by otevřela dveře auta a vrhla se z jedoucího vozidla, než aby čelila lékařům v Síti. Bez ohledu na Sethovo ujištění, nikdy jim nebude věřit.
Marcusi? Kam jedeme?“ zopakovala, když mlčel.
Marcus se na ni nejistě podíval koutkem oka a něco zamumlal.
Cože?
Povzdechl si.Do Rolandova domu.“
„Rolanda Warbrooka?“ zeptala se a proklínala skutečnost, že v jejím hlase zazněl strach.
Ano.“
Oh, ne, nejeli. Ne, pokud tomu mohla zabránit.Jsem v pohodě, Marcusi. Opravdu. Trochu klidu na lůžku a–“
Kecy! Ten nůž pravděpodobně probodl tvoji ledvinu.“
Probodl, ale zranění se už začalo hojit. To mu, ale nemohla říct, protože nechtěla, aby si uvědomil, že je jiná, a začal se ptát, co je. Ne proto, že by mu nevěřila. Ale protože nechtěla, aby ji vnímal jako nějakou zrůdu.
Ano, on sám byl jiný v důsledku jeho rozvinuté DNA a viru, který ho nakazil. Ale bylo mnoho další jemu podobných.
Ami byla sama.
Kromě toho zraněná ledvina nebylo její nejhorší poranění. Předtím zvedla svou košili těsně nad ránu od nože, aby zabránila Marcusi vytáhnout ji výš a vidět podobnou bodnou ránu těsně pod její paží. Upír, který ji zasadil, škrábl její aortu a o pouhých pár centimetrů minul její srdce. Kdyby se její tělo neléčilo a neregenerovalo tak rychle, touto dobou by byla mrtvá.
A byla tu další zranění, které nemohl vidět. Orgány těžce pohmožděné údery a kopy podpořené nadpřirozenou silou. Možný otřes mozku.
I když jí to nezabije, všechno to pekelně bolelo.Seth nebo David by mohli…“
„Seth je nedostupný. David je příliš daleko.“
Pak ho přiměj, aby se s námi setkal na půli cesty!“ Raději by počkala a snesla bolest, než aby čelila Rolandu Warbrookovi.
Marcus se na ni zamračil.Roland bydlí jen o pár minut dál. Proč ho nechceš vidět?“
Věnovala mu pohled, který říkal: Opravdu?.Protože je to Roland.“
Marcus obrátil oči v sloup. „Není tak špatný, jak všichni říkají.“
„Ehm… ano, je. Byla jsem párkrát v Sethově zámku v Anglii, když ho Seth přivedl, aby si promluvil s Bastienem?Bylo prolito velké množství krve. Nábytek byl rozbit. Kamenné zdi byly popraskané. Roland pokaždé zaútočil na Bastiena jako vzteklý pes. Dělal, co mohl, aby ho roztrhal holýma rukama.
Ach, nesuď ho podle toho,“ řekl Marcus lhostejně.Roland cítí k Bastienovi oprávněnou nevraživost. Bastien přivodil Sáře frakturu lebky a málem ji zabil.“
Sára byla v té době člověkem. Nyní je nesmrtelná a podle toho, co Ami slyšela, už před dlouhou dobou odpustila Bastienovi, že ji zranil. I když vůči němu cítila trochu nevraživosti za to, že se několikrát snažil zabít Rolanda.
Zatímco Ami mohla pochopit jejich přetrvávající hněv, ještě to neznamenalo, že chtěla být někde poblíž Rolanda.
Nemohli bychom–“
„Příliš pozdě. Jsme zde.“
Nadávka opustila její rty, než se mohla zastavit.
Marcus se zasmál a odbočil na štěrkovou příjezdovou cestou, která si opravdu nezasluhovala takovéto označení. Tolik plevele a odrostků dusilo vjezd, že si jí ani nevšimla, což byl pravděpodobně důvod, proč se Rolandovi líbila. Když si jí nikdo nevšimne, nikdo se jí netroufne vydat.
Roland nikdy nebude popsán jako společenský člověk.
Díky špatnému stavu silnice si u ní nesmrtelný zrovna oblibu nezískal. Marcus se nemohl vyhnout hrbolům a prohlubním a výmolům, když byly po celé cestě. Z jeho úst se valil neustálý proud omluv, doprovázený šklebením a grimasami a barvitými kletbami. Bylo jich tolik, že pobavení oslabilo Amiinu úzkost.
V polovině nekonečné příjezdové cesty narazili na tři metry vysokou bezpečnostní bránu s malým interkomem umístěným na krátké tyči před ní.
Marcus zajel až k reproduktoru a stáhl své okýnko.
Odejdi nebo zemři,“ pronesl hluboký hlas s britským přízvukem zlověstně.
Marcus Ami poslal omluvný úsměv a odpověděl: „Rolande, to jsem … Marcus.“
Následovala pauza, a pak...
Odejdi nebo zemři,“ opakoval hlas.
Podráždění zostřilo jeho rysy a Marcus otevřel svá ústa, aby odsekl.
Ženský hlas, měkčí, jako by byl vzdálen od druhého konce interkomu, mu to překazil.Rolande,“ pokárala ho se smíchem v hlase.Pusť ho dovnitř.“
Ami předpokládá se, že to byla Sára, jeho manželka. Sára Rolanda nikdy nedoprovázela při jeho návštěvách u Bastiena, takže se s ní Ami nikdy nesetkala.
Ne,“ odpověděl Roland bez jakéhokoli vzrušení.Jsme zaneprázdněni.“
„Nejsme.“
Ano, jsme. Byli jsme na lovu celou noc. Tohle je náš čas pro nás.“
Roland chtěl čas pro nás?
Budu tam muset přijít?“ zeptala se Sára s hravým varováním v hlase.
Přeješ si sem přijít?“
Ami se začervenala nad vášnivým Rolandovým tónem.
Marcus ztratil trpělivost.Oh, do prdele! Můj Druhý vykrvácí k smrti a ty mluvíš o sexu? Otevři bránu!
Tvůj druhý! Přivedl jsi smrtelníka do mého domu? Poté, co se stalo minule?“ Roland zněl zuřivě.
„Dobře, za prvé,“ pronesl Marcus skrz zatnuté zuby, „to byla Sára, a ty jsi ten, kdo ji přivedl s sebou domů.“
„To sem nepatří. Já–“
„Rolande, miláčku,“ přerušila ho Sára sladce, „otevři bránu. Pokud tak neučiníš, Marcus ji prostě přeskočí s Ami v náručí. A ona nepotřebuje zvýšenou bolest, kterou ji to způsobí.“
„Kdo sakra je Ami?“ dožadoval se Roland.Počkej.“ Pauza.Sethova Ami?“
„Ano.“
Vedle ní se Marcus naježil.
Ami je Marcusův nový Druhý?“ zeptal se Roland pochybovačně.
Ano.“
Marcus se vyklonil z okna a zařval: „Ano! Můj! Což znamená, že není Sethova! Teď otevři tu zatracenou bránu!
Další pauza.
Hmmmm.“
Ozvalo se zabzučení a brána se otevřela.
Ami byla tak překvapena Marcusovým majetnickým prohlášením, že všechny hrboly a otřesy, které následovaly při jejich cestě až k domu, skoro nevnímala.
Z jejich domu toho moc neviděla. Na domě nebylo žádné vnější osvětlení. Nesmrtelní ho ani nepotřebovali. Ale světlomety Tesly krátce osvětlily malebný přízemní dům se solárními panely na střeše a s půl tuctem závěsných košů na verandě, které přetékaly barevnými maceškami kymácejícími se ve větru.
Poté, co vypnul motor, se Marcus prohnal kolem auta, aby otevřel dveře spolujezdce.Podívej,“ řekl tiše, jak se naklonil dovnitř a rozepnul jí bezpečnostní pás.Možná, že na povrchu je to nabručený starý prďola, ale v hloubi duše je to skutečný dobrák.“
Vklouzl jednou rukou pod její kolena a druhou, s velkou opatrnosti, za její záda.
Ami ho objala kolem krku.Co z toho rozhovoru by mě mělo přesvědčit, že je to dobrák?“
„Zbožňuje Sáru a udělá cokoliv, o co ho požádá.“
Zlaté světlo se vyvalilo na verandu, jak se přední dveře otevřely.Díky tobě zním jako bych byl pod pantoflem,“ řekl Roland. Jeho mohutná postava vyplnila dveře a uvrhla verandu do přítmí.
Ty jsi,“ informoval ho Marcus.A nemohl bys být šťastnější.“
Ami se prudce nadechla, když ji Marcus zvedl.
Omlouvám se,“ zamumlal a otřel svou tvář o vrcholek jejích vlasů, když zabořila svou tvář do jeho hrudi.Brzy to všechno skončí.“ Otočil se, vyšplhal po schodech a přešel verandu.
Roland – neuděl to, co by se dalo očekávat od nabručeného starého prďoli – ustoupil stranou a pokynul jim, aby vstoupili.
Byl asi tak o tři centimetry vyšší než Marcus. Měl stejné hluboké hnědé oči a havraní vlasy, kterými se chlubili všichni obdaření a nesmrtelní. Jeho ramena, oděná v jednobarevném, šedém tričku, byla široká a svalnatá jako Marcusova, ale jeho vlasy byly mnohem kratší. Jeho tvář, nelze popřít, že pohledná, zůstala netečná, jak je pozoroval vstupovat.
Interiér domu byl světlý a veselý, sporadicky zařízen a vyzdoben moderními obrazy a velkými, vzkvétajícími rostlinami.
Ami nevěděla proč, ale většina nesmrtelných měla tendenci být minimalisty. Jejich domovy postrádaly všechen ten přebytečný nábytek a zbytečné ozdůbky, které drazí návrháři měli tendenci cpát do svých mistrovských pokojů na show o zdobení pokojů.
Ahoj, Marcusi,“ zavolala žena v obývacím pokoji. Byla tak malá jako Ami. Měla dlouhé, hnědé vlasy a zářivé oříškově hnědé oči. Velmi neobvyklé pro obdařeného nebo nesmrtelného.
Přiblížila se s úsměvem. Její malé nohy byly bosé. Měla na sobě bílo modro černé pruhované pyžamové kalhoty a bílé tílko. Její vlnité vlasy měly suché konečky a blíže u hlavy byly vlhké.
Ahoj, Ami. Jsem Sára. Ráda tě poznávám.“
„Taky mě těší,“ odpověděla Ami. Sára se zdála být velmi laskavá a přátelská – byla opakem svého manžela.
„Marcusi, položil ji sem na pohovku, kde bude mít pohodlí.
Marcus spustil Ami na pohodlnou, tmavou koženou pohovku. Nové slzy jí vstoupily do očí, když se bodná rána pod její paží otřela o pohovku. Spěšně je zamrkala zpět a doufala, že si jich nevšiml.
Výčitky svědomí se přehnaly přes jeho hezký, i když krví otečkovaný, obličej.Rolande?“
Marcusův přítel a rádce se přiblížil.Co se stalo?“ zeptal se.Byl můj trénink tak laxní, že si nebyl schopný se připlížit k obyčejnému upírovi, aniž by tě neslyšel a nezavolal posily?“
Tvůj trénink,“ protáhl Marcus, „nepočítal s možností, že ti nový Druhý zatelefonuje, když se přibližuješ k upírům, aby tě informoval, že upíři zavolají pro posily, když tě uslyší přicházet.“
Roland obrátil svůj nesouhlasný pohled na Ami.
Ami se zamračila.To jsem nebyla.“
Marcus se zamračil na Rolanda.Ne Ami. Ta je dokonalá. Nejlepší Druhý jakého jsem kdy měl. Myslel jsem Sheldona, Richartova nového Druhého.“
Sára zasténala a obrátila oči v sloup.
Roland se ušklíbl.Sheldon je docela zelenáč.“
Amiin puls se nervózně zrychlil, když Roland poklekl vedle pohovky. Příliš blízko pro její klid. Proklínala strach, který do ní ty příšery vštípily, když starší nesmrtelný zaváhal a Marcus přistoupil blíž a vzal ji za ruku.
Museli slyšet její zrychlující se tep.
Rolandova tvář a hlas změkl.Já ti neublížím, Ami. Jen tě vyléčím rukama. Ucítíš mravenčivé teplo, a pak bolest zmizí.“
Překvapena jeho něžným chováním, přikývla.
Sára se postavila za pohovku a usmál se na ni.Poprvé, když mě léčil, jsem si myslela, že u mé hlavy drží elektronickou vyhřívací dečku.“
Marcus uhladil Ami vlasy z obličeje.Otoč se na bok, aby se jako první mohl věnovat té bodné ráně.“
Roland si uvědomí, že je tam víc než jedna bodná rána, jakmile se jí dotkne. Pak bude Marcus chtít vědět, proč se nezmínila o těch ostatních a co hůř, zjistí, o kolik se ty dvě rány, kterým se věnoval, už zmenšily. Musela ho dostat z místnosti.
Marcusi, mohl bys mi prosím přinést vodu?“
Když Sára otevřela ústa, aby se nabídla, že ji přinese, Ami se na ní rychle podívala
Nezdálo se, že by si toho Marcus všiml. Jen jí stiskl ruku a řekl: „Jistě. Budu hned zpátky.“
„Nespěchej,“ napomenula ho.Potřebuješ svou sílu, aby ses zotavil ze svých vlastních zranění.“
Přikývl a vyšel z místnosti smrtelnou rychlostí.
Jakmile byl pryč, otočila se na bok, vytáhla košili nahoru a strhla dolů obvaz, odhalujíc obě rány.
Sára zalapala po dechu.
Roland zabručel a zakryl rány jemnýma ruka. Jak Sára prohlásila, teplo se rozvinulo, jako by u ní místo svých rukou držel elektronickou vyhřívací dečku. Bolest se rychle zmírnila, pak zmizela úplně, jak se obě rány znovu spojily, nezanechajíc po sobě žádnou známku, že by někdy existovaly, kromě zaschlé krve.
Marcus se vrátil se sklenicí vody, když Roland obrátil svou pozornost na rány na spodní straně jejího stehna.
Cítíš se lépe?“ zeptal se. Klekl si vedle Rolanda a podal jí sklenici vody.
Ami se převalila na břicho, což umožnilo Rolandovi lepší přístup k zadní straně jejího stehna a naklonila se dost na to, aby se napila trochu vody.Ano.“

Marcus položil lehkou ruku na její záda. Oči měl upřené na ránu, kterou Roland uzdravoval.

22 komentářů:

  1. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za skvelé pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem, ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania, veľmi by ma zaujímalo, čo alebo kto vlastne Ami je :o)))

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  8. DĚKUJI ZA PŘEKLAD.Jana

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat