středa 13. července 2016

Vládci noci - 7. kapitola 2/2


Marcus zavezl svou novou Hayabusu mezi stromy a vypnul motor. Usoudil, že by si mohl dát pauzu, a z přihrádky pod sedadlem vyndal jídlo, které pro něj Ami připravila.
Krev byla teplá i přes to, že k ní dala chladící sáček. I tak do ní zanořil své zuby a nechal své tesáky nasát jí do jeho žil. Doplnil, co ztratil.

Byla to dlouhá noc.
Ušklíbl se nad zápachem, který se vanul z jeho trička. Pokrývala ho krev alespoň šesti jedinců, která přinutila tričko nalepit se na jeho kůži. Každá ze čtyř garáží, které navštívil, byla hlídaná jediným upírem. Další dvě byly sledovány dvěma upíry.
Všichni upíři bojovali zuřivě, takže mu nezbývalo nic jiného než je zabít, aniž by získal jakékoliv cenné informace.
Něco ho napadlo.
Držíc pytlík s brunchem v jedné ruce sáhl Marcus znovu do přihrádky a posunul malou příruční lékárničku stranou. (Příruční lékárnička toho obsahovala málo – motýlkové náplasti a tlakové obvazy –, protože rychlé hojení nesmrtelných se postaralo o většinu ran.)
Když uviděl, co leželo na dně přihrádky, usmál se.
Ami je úžasná! Jako obvykle předvídala každou jeho potřebu a poskytla mu čisté triko a nějaké ubrousky bez zápachu, šetrné k životnímu prostředí.
Marcus si s velkou úlevou sundal kabát a přetáhl si triko přes hlavu. Ubrousky fungovaly báječně. Odstranily lepkavou krev, která zanechala pruhy na jeho hrudi, pažích, krku a obličeji, a smetly pach smrti. O minutu později byly ty zašpiněné hadry uloženy a, oděný v čistém tričku, pustil se do chutného sendviče.
Jako obvykle se jeho myšlenky vrátily k Ami, pak zabloudily k pocitu, jaké to bylo mít ty dokonalé křivky přitisknuté proti sobě. Její tělo pod ním. Její prsa proti jeho hrudi. Boky proti bokům.
Jak ji toužil políbit. Otřít se o její rty. Jen na zkoušku. Potom položit své rty na její. Jemně přemluvit její plné rty, aby se oddělily, a vklouznout svým jazykem dovnitř. Ochutnat ji a svádět. Jeden po druhém svléknout ty těsné džíny a ten crop top. Odhalit – kousek po kousku – více bledé, dokonalé pleti, která žádala, aby byla prozkoumána. Nebo ještě lépe, strhnout to oblečení zuby a pak ji odnést do jeho obrovské postele.
Marcus ztracený v představách ztvrdl a uviděl v odrazu Busy, že mu začaly zářit oči.
To nebylo dobrý. S očima ohlašujícíma jeho přiblížení jako baterky nebude schopný se na deset metrů připlížit k upírovi číhajícímu před garáží. A opravdu by raději nebojoval s upírem, zatímco vystavuje na odiv erekci.
Marcus schoval tašku se svačinou a zavřel oči.
Nesmrtelní byli, v mnoha ohledech, úplným opakem upírů. Zatímco upíři měli málo nebo žádnou kontrolu nad jejich emocemi a těly, nesmrtelní jako byl Marcus, uměli zázraky. Obvykle. Když ho nedráždily obrazy určité kurážné rusovlásky.
Zavrtěl hlavou.Žiju více jak osm století a nenaučil jsem se jedinou zatracenou věc,“ zamumlal.Pořád chci, co nemůžu mít.“
Když konečně dostal své tělo pod kontrolu, zkontroloval směr chladného větříku a vyrazil k další garáži na svém seznamu.
Stejně jako ty ostatní, to byl malý podnik na venkově. Dům majitele byl jen o pár metrů dál. S nenápadností kočky, postupoval Marcus po větru. Jeho nos a uši ho upozornily na přítomnost dvou upírů, z nichž ani jeden neukázal jakékoli uvědomění o jeho příchodu.
Marcus mlčky vytáhl své krátké meče z jejich pochev.
Mobilní telefon v jeho kapse zavibroval.
Konverzace upírů ustala.
Marcus se s povzdechem narovnal, jeden meč vrátil zpátky a zvedl telefon.Ano?“
„Marcusi, tady je Sheldon, Druhý Richarta d'Alencona.“
Velmi mladý a velmi nový v této práci, podle šeptandy nesmrtelných.
Co pro tebe mohu udělat?“
Upíři za stromy začali energicky šeptat.
„Myslel jsem, že bych měl zavolat a informovat tě, že všichni upíři u garáží u sebe nosí mobilní telefony s koordinátorem na předvolbě, který, pokud někdo zavolá, pošle posily.“
Neříkej.“
„Jo. Ten poslední, kterého Richart konfrontoval, ho slyšel přicházet a poslal zprávu před tím, než ho mohl Richart zastavit. Další věc, kterou věděl, bylo to, jak se na něj sbíhá více než půl tuctu upírů.“
„Jinými slovy, nenápadnost je nezbytně nutná.“
„Absolutně.“
Marcus slyšel slabé zvuky vytáčení předvolby na mobilním telefonu v blízkosti garáže.Takže, jakmile je člověk na doslech upírů, bavit se přes mobilní telefon by pravděpodobně nebyl dobrý nápad,“ nadnesl klidně.
„Přesně. Já–“ Přes linku se neslo slyšitelné polknutí.Ach. Do prdele! Posral jsem to, že jo?“
„Ano, posral. Vyrovnej se se svojí chybou a pouč se z ní.“
„Omlouvám se. Jen jsem myslel…“
Vůbec nemyslel. To byl ten problém. Ale to se na základě zkušeností naučí rychle. Všichni se to naučili.
Kromě Ami. Ami nakopávala zadky od samého začátku.
Od této chvíle,“ poradil Marcus mladému muži, který koktal omluvu, „pokud to není naléhavé a nemůžeš se se mnou spojit, kontaktuj mě přes mého Druhého.“
„Ano, pane. Myslíš... Mám zavolat Richartovi a říct mu, že budeš potřebovat zálohu?“
„Sakra, ne,“ řekl Marcus a přemýšlel, jestli tomuhle bude o něco déle než obvykle trvat než se naučí, jak v tom chodit.Pokud mu zavoláš, budeš odpovědný za to, že ho dostaneš do stejného bahna, jako si dostal mě. Dobrou noc.“
Sheldon koktal ještě něco jiného, jak Marcus skončil hovor, ale pochyboval, že to bylo důležité.
Ostrý šepot před ním skončil ve chvíli, kdy Marcus odložil mobilní telefon.
Zavrtěl hlavou, znovu připravil své zbraně, a pak prudce vyletěl skrz les směrem ke své kořisti.
***
Ami sledovala zabezpečené webové stránky Nesmrtelných Strážců kvůli aktualizacím a informacím, když ji znovu zaplavil ten pocit hrůzy. Napadl její břicho jako okamžitý případ otravy jídlem.
Marcus byl v průšvihu. Stejný pocit jí hnal k němu tu noc, kdy naboural svojí Busu.
Už byla vystrojená v loveckých hadrech s 9mm pistolemi v pouzdrech na jejích stehnech (Marcus to nevěděl, ale ona se takhle převlékala každou noc, když odešel z domu, aby byla připravená, pokud by ji potřeboval). Popadla své katany v pochvách a řítila se do garáže.
Ona a její Tesla Roadster proletěly nocí. Zatáčela v jakémkoliv směru, kterým jí pocit vedl. Nebyla si jistá, proč ho cítila s Marcusem. V minulosti ho cítila pouze se svojí rodinou. Dokonce ani Seth, David a Darnellvšichni, které teď považovala za rodinu – neaktivovali její vnitřní alarm, když byli v ohrožení.
Pouze Marcus.
Hnala se klikatícími silnicemi a předjela několik dalších vozů, jako kdyby stáli. Pomohlo, že si vytiskla mapu garáží a čerpacích stanic, které bude Marcus dnes večer kontrolovat. Všechny byly šikovně soustředěné ve stejné oblasti.
Kola odmrštila štěrk, jak zabrzdila asi sto metrů od garáže, kde se zrodil útok. Tlumené zvuky bitvy dolehly k jejím uším, jak rozrazila dveře, vyskočila ven z auta a vrhla se ke stromům.
Ami zastrčila ruce skrz smyčky pouzdra od katan a nechala si je usazené ve středu jejích zad, jak utíkala. Větve skryté tmou ji pleskaly po tvářích a těle. Jak vytáhla svou 9mm pistoli s tlumičem již připevněným, uslyšela Marcuse sprostě nadávat. Hádala, že zachytil její vůni.
Dostaňte toho člověka!“ přikázal mužský hlas. Jeho majitel o vteřinu později vykřikl bolestí.
Velká rozostřená postava vyrazila k směrem ní. Vyřítila se ze stromů přímo před ní.
Ami prudce zastavila a vypálila oběma zbraněmi.
Postava zpomalila a ztuhla do dvou upírů. Oba klopýtli, jak je zasáhlo více kulek.
Teď, když je nejasně viděla, zasáhla jejich hlavní tepny, a pak kolem nich proběhla v širokém oblouku.
Tady nebyla žádná vhodná paseka. Jen stromy, stromy a další stromy. Marcus, jak se zdálo, stál proti tuctu upírů. Jejich počet se teď snížil na deset, když sama sejmula dva. Upíři, kteří po ní šli jako další, používali stromy jako štíty, kdykoli to jen šlo. Kusy kůry létaly každým směrem, jak pokračovala v palbě. Sundala třetinu upírů.
Ami neměla čas vyndat Darnellovu užitečnou dobíjecí pomůcku z kufru. Takže, když vyprázdnila zásobníky, upustila zbraně na zem a vytáhla katany. Vybrala si tyto meče kvůli jejich délce, která jí značně pomohla v poslední potyčce s upíry. Nyní však s takovýmto velkým počtem stromů omezujících její rozmáchnutí, se jí tak dobře nevedlo.
To musel být ten důvod, proč Marcus a Roland upřednostňují krátké meče a saisy. Ponaučení pro příště.
Krev potřísnila její obličej a hrudník, jak se její čepele zanořily do měkkého upířího masa. Bez reflektorů od auta, které osvětlovaly poslední bojiště, nemohla přesně říci, kolika upírům čelí. Listí nad její hlavou zablokovalo většinu měsíčního světla. Nebýt jejich žhnoucích očí, nemusela by své soupeře vůbec vidět.
Spalující bolest projela její pravou podkolenní šlachou. Podlomila se jí noha. Ami klopýtla a ohnala se svým mečem. Zavytí vzteku proťalo noc, jak se před ní objevil upír. Ten ustoupil s rukama přitisknutýma ke své stehenní tepně.
Šťastný zásah.
Bolest vybuchla v jejích zádech, na levé straně těsně nad jejím pasem, jak se čepel zanořila hluboko a zůstala trčet v jejím těle. Ami byla bolestí dohnána klesnout na kolena. Upustila katanu, kterou svírala v levé ruce, ale stále se oháněla pravou. Vzhlédla a před ní se objevili dva upíři s tesáky vyceněnými v triumfálním úsměvu.
***
Jakmile se Ami vtrhla do jeho zorného pole s plápolajícími zbraněmi, – Viděl někdy něco svůdnější? – Marcus se snažil obkroužit bitevní pole, aby mohl bojovat u jejích zad. Ale upíři se ukázali být nesnesitelně vychytralí. Vždy zůstávali mezi nimi, jako kdyby si tu poslední bitvu nahráli a studovali ji, jako by americký fotbalový tým studoval záznam Super Bowlu z předchozího roku, a vytvořili si nový plán.
Marcus by upíry neoznačil zrovna za myslitele. Takže, kdo je vedl?
Potřeboval vzít upíra do vazby, aby ho mohli vyslechnout a přivést tohle povstání ke konci, ale ... když uslyšel Amiin výkřik bolesti, stal se z něj tak trochu Středověký Nepříčetný Nesmrtelný.
Hvězdy a šurikeny[1] letěly a zanořily se hluboko do svých cílů. Jeho krátké meče nabodly torza a přerušily tepny a končetiny. Jakékoliv zranění, které si přivodil, ignoroval. Pohyboval se s takovou rychlou zuřivostí, že většina upírů musela zaměřit svou pozornost spíše na to, aby se bránili, než útočili.
Jak dva, tři, a pak čtyři upíři padli, Marcus si poprvé všiml osamělého upíra, který stál mimo rvačku blízko u Ami a těch, se kterými bojovala. Upír se bitvy neúčastnil, ani nezavolal posily. Prostě jen pozoroval.
Jak se poslední upír před ním zhroutil, Marcus se otočil směrem k Ami.
Srdce mu uvízlo v hrdle.
Všechna její váha byla podpírána její levou nohou. Ty hladké pohyby, které na něj tak zapůsobily minulý týden, byly nahrazeny neohrabaným poskakováním vyvolaným ranou na zadní straně jejího stehna, která již promočila její nohavici krví. Jedna z jejích katan ležela na zemi pár centimetrů od ní. Když máchla tou druhou na dva upíry, kteří ji obkroužili, spatřil rukojeť nože vyčnívající z jejích zad.
Marcus zařval vzteky. V mžiku přešel vzdálenost, která je oddělovala, máchl svým mečem a jednomu upírovi sťal hlavu. Druhý ucouvl směrem k tomu divnému upírovi, který všechno sledovala s neproniknutelným výrazem.
Marcus vyrazil směrem k páru. O zlomek vteřiny později, upír voyeur popadl druhého upíra zezadu, rozřízl mu krk, a pak ponořil svůj meč do břicha své oběti, přerušiv břišní aortu.
Šok zastavil Marcusovy kroky.
Ten zraněný upír se zlomil v pase, snaže se stisknout jak svůj krk, tak svůj žaludek ve stejnou dobu, a pak spadl na zem. Jeho popravčí se ohnul, očistil svou čepel o zadní část košile umírajícího upíra a zastrčil ji do pochvy u pasu.
Noc ztichla. Ticho bylo narušeno jen Amiiným nepravidelným dechem.
Marcus vrátil jeden ze svých mečů do pochvy a zacouval směrem k ní, dokud neucítil slábnoucí teplo jejího těla těsně za ním. Natáhl se, vzal ji za volnou rukupromočenou krví – a stiskl.
Stiskla mu ruku nazpátek.
„Kdo jsi?“ zeptal se Marcus upíra.
Stejně jako mnoho jiných upírů, vypadal jako vysokoškolský student: byl průměrné výšky s hubenou, vytáhlou postavou. Měl krátké, ale rozcuchané vlasy barvy něco mezi blond a hnědou. Ty se otíraly o jeho husté, hnědé obočí, které se vznášelo nad světle modrýma očima. Jeho úzkou čelist zdobilo několik dní staré strniště.
„Roy.“
Marcus pokynul k upírovi, který právě vydechl svůj poslední dech.Nepohodl ses tady se svým přítelem, Royi?“
„Nahlásil by mě, že jsem nebojoval.“
„Nahlásil tě komu?“
„Našemu králi.“
Jejich králi? Někdo má mylné představy majestátnosti.Proč si s námi nebojoval?“
„Ty jsi Roland?“
Amiiny prsty se pevněji sevřely kolem Marcusových.
Jak znáš tohle jméno?“ otázal se.
Ty jsi on, že jo? Bojoval si po boku lidské ženy. Ona je Sára?“
Jak o nich sakra věděl? Bastienovo jméno bylo mezi upíry známé po celém světě. Ale Rolandovo? A Sářino?
Ano,“ zalhal, přemýšleje, kam to povede.
Chlapec rozhodně přikývl.Hledám Bastiena. Můžeš mi pomoci ho najít? Domluvit si schůzku?“
„Proč?
Slyšel jsem, že pomáhá upírům. Já... Doufal jsem, že by mi mohl pomoci.“
Marcus udělal krok kupředu.Já ti můžu pomoci.“
Chlapec zavrávoral dozadu. „Ne! Ne. Ty jsi nesmrtelný. Já bych raději jednal s Bastienem.“
„Bastien je taky nesmrtelný,“ informoval ho Marcus. Možná, že to všichni upíři dosud neslyšeli.
Já vím, ale žil s upíry dvě stě let. Byl jedním z nás.“ Roy se ohlédl přes rameno.Podívej, přichází mnoho dalších.“
Marcus nic neslyšel, což znamenalo, že Roy taky nic neslyšel.
Věř mi, přicházejí,“ trval na svém Roy, čta Marcusovy pochyby.Viděl jsem Dickieho zavolat pro posily. Nevím kolik jich přijde, ale mohlo bych jich být tucet nebo víc.“
Marcus tiše zaklel. Ami by další kolo nepřežila. A on nechtěl riskovat její život kvůli možnosti dostat málo informací.Pojď s námi,“ navrhl.Vezmu tě k Bastienovi sám.“ Jakmile dostane Ami do bezpečí.
Roy zavrtěl hlavou a začal couvat.Budou nás sledovat. A když uvidí, jak je Sára slabá, napadnou ji jako první a použijí ji, aby tě sejmuli. Odejděte ihned. Odříznu jim cestu a přesvědčím je, že jste buď uprchli z boje, nebo že jste odešli, protože jste si mysleli, že jsme mrtví, a jste dávno pryč.“
„Nevypadáš moc mrtvě,“ zdůraznil Marcus. Ani nevypadal, jako by bojoval o svůj život a snažil se ze všech svých sil zabít nesmrtelného.
Roy vytáhl velký lovecký nůž.
Marcus pustil Amiinu ruku a připravil se hodit dýku nebo šuriken.
Ale Roy nezaútočil. Přejel si čepelí po tváři, rozřízl si hruď, a pak zanořil nůž hluboko do svého stehna.
Za Marcusem Ami zalapala po dechu. Vyjádřila stejný údiv, jaký cítil.
Nebudou se mě ptát,“ řekl Roy skrz zaťaté zuby.Řekni Bastien, že zítra o půlnoci budu u trosek, které zbyly z jeho doupěte.“
Jakmile ta slova opustila jeho rty, otočil se a odspěchal pryč v mrknutí oka.
Nepůjdeš po něm?“ zeptala se Ami za ním, její hlas ochraptělý bolestí.
Marcus se otočil k ní.Ne.“
Byla bledá jako mléko. Její jemná kůže byla postříkaná krví. Odpírajíc svou váhu z pravé nohy, stála mírně shrbená. Rukojeť nože obscénně trčela z jejích zad. Její košile a kalhoty byly promočené kolem a pod čepelí.Ale–“
„Vím, kde bude zítra večer.“ Znovu vyndal svůj telefon a vytočil Sethovo číslo.
Ale nevíš, kolik upírů přivede sebou,“ řekla skrz zaťaté zuby.Mohla by to být léčka. Další útok ze zálohy.“ Vzala ho za ruku, přiskákala blíž, opřela se o něj a přitiskla svou tvář k jeho hrudi.
S bolavým srdcem kolem ní Marcus obtočil svou paži a zaklel, když hovor spadl rovnou do hlasové schránky.
Byl Seth vždycky tak obtížně dostupný? Marcus mu volal zřídka.
Dal svůj telefon do kapsy.Je mi líto, miláčku, ale budu muset ten nůž vyndat ven.“
Přikývla.Tak napočítej do tří.“
Byla tak malá. Snadno se kolem ní natáhl a sevřel jílec, aniž by ji musel otočit zády k němu. Stočil prsty kolem rukojeti.
Napjala se, upustila katanu a sevřela jeho košili oběma rukama.
Připravena?“
„Ano.“
„Raz. Dva. Tři.“ Vytrhl čepel ven.
Ami sebou trhla, ale nevydala ani hlásku. To znepokojilo Marcuse mnohem více, než kdyby vykřikla. Obvykle to trvalo staletí, kdy byl člověk vystavený takovýmto ranám, aby si vypěstoval takový druh stoicismu.
Omlouvám se,“ zašeptal.
Zavrtěla hlavou a popotáhla.
Ohnul se, vklouzl svou paži pod její kolena a zvedl ji do náruče. O pár vteřin později stál vedle její lesklé Tesly Roadster.
Zasáhlo ho déjà vu, jak ji spustil na kapotu.Kde máš lékárničku?“
„Zadní sedlo,“ zašeptala. Sevřela ruce v pěst, opřela se jimi o chladný kov a svěsila hlavu. Tiché slzy spadly ze zelených očí, které byly zastřené bolestí.
Marcus ve spěchu, aby přinesl lékárničku, málem vytrhl dveře na straně spolujezdce. Ta se ukázala být dosti velká. Většina Druhých u sebe nosila totéž, protože postrádali neuvěřitelnou schopnost vyléčit se, kterou měli Nesmrtelní, vedle kterých bojovali.
Vytáhl jí košili na jejím levém boku a požádal ji, aby se nahnula doprava.
Ami uchopila košili levou rukou a držela ji těsně nad zraněním.
Rána byla velká a hrbolatá díky vroubkované hraně čepele. Marcus na ni umístil několik gázových polštářků, pak těsně kolem jejího těla omotal obvaz, aby je udržel na místě a vytvářel tak na ránu tlak.
Dále se zabýval ranou na noze. I když cokoli, co řízlo do jejího těla, minulo stehenní tepnu, rána dál silně krvácela. Hluboká a ošklivá rána se táhla přes zadní stranu jejího stehna. Zatracení upíři a jejich láska k paralyzování soupeře. Sejmi je jako gazelu, a pak se na ně vrhni jako lev. Zdálo se, že to byl jejich oblíbený způsob útoku.
Marcus udělal díru v zadní části jejích kalhot, aby si udělal místo na práci. Ami se chvěla pod jeho rukama, jak aplikoval motýlkovou náplast, přidal další silný polštářek a pevně obmotal její nohu, aby zastavil krvácení.
Poté, co to dodělal, zvedl ji znovu do náruče.Jen o něco déle.“
Kývla proti jeho krku.
Marcus ji spustil na sedadlo spolujezdce. Snažil se, aby se cítili tak pohodlně, jak jen to bylo možné, a zapnul jí bezpečnostní pás. Vzpomněl si na Rolanda, jak dělal totéž pro Sáru, když byla zraněna během Bastienova prvního útoku většího rozsahu. Teď pochopil tu přehnanou péči, kterou Roland vyžadoval.
Cítil Roland už v té době k Sáře to, co Marcus, přes všechny jeho pokusy udržet si citový odstup, začínal cítit k Ami?
Ne, co cítil k Ami. Nemá smysl to zapírat. Každý den k ní byl přitahován víc, chtěl s ní trávit více času, chtěl více úsměvů, více smíchu, více škádlení. Více všeho.
Obešel auto, vtěsnal do něj svoji velkou postavu, vklouzl za volant, a pak šoupl sedadlo dozadu. Když nastartoval a odlepil se od chodníku, ve vzduchu zazněla hudba.
To bude Seth nebo David,“ procedil Ami skrz zuby. Začala se točit na jednu stranu a vyndávat svůj telefon, ale se zavrčením a zašklebením se zarazila.
Vezmu si to,“ řekl.Kde ho máš?“
„Pravá zadní kapsa.“
Nevěděl, jestli bude schopný vsunout svou ruku za ni a dosáhnout na něj, aniž by se dotkl nebo narazil do bodné rány.
Hudba skončila právě, když se jeho prsty dotkly jejího boku.
Sakra,“ řekl ve snaze ji rozptýlit od bolesti.Doufal jsem, že si ukradnu nějaký ten dotek.“
Slabý úsměv rozjasnil její pobledlé rysy.A jsem se těšila, až si nějaký ukradneš.“
S úsměvem přejel svou rukou po jejích vlasech a vzal její obličej do dlaní.
V tu chvíli k ní cítil tak moc, až ho to děsilo.
Zazvonil mu telefon. Předjel pomalu jedoucí SUV, vytáhl svůj telefon z kapsy a odpověděl.Sethe?“
„Ne. David,“ odpověděl hluboký hlas s melodickým severoafrickým přízvukem. „Co se stalo?“
„Jak–“
„Slyšel jsem její výkřik.“
Marcus se s úkosem podíval na Ami.Ona ne–“
„Jsem telepat, Marcusi. Nemusí křičet nahlas, abych ji slyšel.“
Ami křičela v hlavě. Pravděpodobně, když vytrhl nůž z jejího těla. Zabíjelo ho vědění, že jí tolik ublížil.
Jak moc je zraněná?“ zeptal se David.Potřebuje léčení?“
„Ano.“
„Kde jsi?“
Marcus mu to řekl.
Jsem moc daleko. Jsem v Asheville. Budeš ji muset vzít k Rolandovi. On a Sára skončili dnes svůj lov brzy.“
„Už jsem na cestě.“
„Dobře. Prosím, informuj mě



[1]
                    [1] tradiční japonská zbraň, která sloužila k vrhání

21 komentářů:

  1. Och ďakujem, ďakujem za ďalšiu super kapitolku a už sa teším na pokračovanie, som veľmi zvedavá čo sa dozvedia od toho upíra Roya :o)))
    ZITA

    OdpovědětVymazat
  2. vdaka za preklad a teším sa na ich stretnutie so Sárou a Rolandom :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další napínavou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, děkuji moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad, ale není to už začátek 8 kapitoly? Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za další napínavý kousek příběhu.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat