sobota 9. července 2016

Vládce bouří - 7. kapitola 2/2


Tělo jí naplnil magický žár. Cítila se jako prázdná nádoba naplněná až po okraj úžasným zlatým světlem.

„No páni!“ zamumlala. Hlava jí klesla na opěradlo křesla. S vypětím sil si vzpomněla na to, aby prsty sevřela stonek sklenice, jinak by spadla na koberec. O okamžik později ucítila, jak se jí prsty rozevírají, a sklenice jí vyklouzává z ruky. Pokoušela se skrz zlatavé světlo, kterého měla plnou hlavu, pohlédnout za zem.
Poté se magická energie začala soustřeďovat do rány v jejím boku, zatímco ve zbytku těla ustupovala. Niniane cítila, jak je oblast kolem jejího zranění teplejší a teplejší, až měla pocit, že hoří. Začínalo to děsně bolet. Au, au, au! Lapala po dechu, ovinula kolem sebe ruce a cítila, jak se porušená tkáň začíná sama od sebe zacelovat. Něco takového by člověk cítit neměl. Bylo to tisíckrát horší než to vnitřní cukání, které způsobilo lékařovo hojivé kouzlo.
„Neškodilo by, kdybyste mě varovala,“ zasyčela.
„Překvapila jste mě. Nečekala jsem, že to do sebe tak hodíte.“ Carlingin překrásný hlas pronikal do jejího utrpení. „Bylo mi řečeno, že pomáhají hluboké nádechy.“
Niniane měla pocit, že se Carling na její účet baví. Zatracení upíři! Vrhla jejím směrem naštvaný pohled a přitom se snažila bolest rozdýchávat. Nemohla přesně říct, jak moc to na bolest pomáhalo, ale vyžadovalo to její plnou pozornost.
Po nějaké době začal žhavý pocit ustupovat, až bolest jako mávnutím kouzelného proutku zmizela.
Opatrně se protáhla a prsty stiskla ránu na boku. Žádná bolest. Zhluboka se nadechla. Nic, ani štípnutí. Přemohla ji zvědavost a tak nadzvedla lem trička a trochu odchlípla obvaz, aby pod něj mohla nakouknout. Neviděla žádnou krev, až na tu, co prosákla do obvazu nad ránou – nebo lépe řečeno v místě, kde rána byla. Teď tam až na malou stříbrnou jizvičku a dva stehy nebylo nic.
„To snad není možné,“ řekla. Píchla do rány. „Je úplně zahojená. O tak silném léčivém lektvaru jsem nikdy neslyšela.“
„To mě nepřekvapuje,“ pronesla suše Carling, „protože ho příliš často nevařím.“
Niniane na ni pohlédla. „Oukej, to vám věřím. Mnohokrát děkuji, a myslím to vážně, ale taky jsem na vás vážně naštvaná, protože to strašně bolelo.“
Upírka zvedla obočí. Když promluvila, už pobaveně nezněla: „Jsem si jistá, že se přes to nějak přenesete.“
Niniane se ušklíbla. „No, to taky doufám.“
Ještě jednou se zhluboka, bezbolestně nadechla. Lektvar nejen, že jí zašil bodnou ránu, ale vyléčil i její pohmožděniny a modřiny. Cítila se stejně jako před atentátem, plná živé energie a spokojenosti. Carlinginin nápoj měl s léčivým kouzlem doktora Weylena společného asi tolik jako vesmírný člun s Toyotou Celica z r. 1972. Sice se dobře udržované Toyotě Celica nedalo nic vytknout, ale těžko by dokázala přemoci zemskou přitažlivost a létat.
Pohlédla na svůj obvaz, který už se napůl odlepil, a i když její kůže protestovala, odtrhla i zbytek.
Carlinginina služebná se objevila vedle jejího křesla. Ninina potlačila reflex utéct, co nejdál, a sledovala, jak pěkná, mladě vypadající upírka zvedá spadlou skleničku a staví ji na tác. Poté tiše řekla: „Jestli si to přejete, Výsosti, tak obvaz vyhodím.“
Niniane pohlédla na kompresi, kterou držela v ruce. Byla nasáklá krví. I když to vypadalo, že s Carling vychází dobře, nemyslela si, že je to dobrý nápad, aby upíří služebné jedné z nejmocnějších čarodějek světa poskytla vzorek své krve. Odkašlala si a odpověděla: „Eh!“
„Samozřejmě, že Rhoswen obvaz spálí v krbu. Tak, jak se patří!“ pronesla Carling poté, co vypila sklenici do dna.
Niniane se ani nesnažila svou opatrnost skrýt nebo omluvit. „Děkuji!“ Obvaz položila na tácek.
Rhoswen se otočila, aby sebrala i Carlinginu skleničku – na tváři výraz perfektní služebné. Niniane s Carling sledovaly, jak Rhoswen hodila obvaz do krbu a pomocí svíčky ho zapálila. Mlčky pozorovaly, jak se malý plamínek nejprve rozhořel a poté odumřel.
Osvobozená od bolesti a letargie, se jí myšlenky znovu vrátily k Tiagovi. Pokud nemohl sledovat džinovy stopy, a nevěděl, kterým směrem Niniane odnesl, tak si o ni musel dělat starosti. Nedokázala Tiagovy schopnosti coby stopaře odhadnout, pouze věděla, že Dragos vždycky přísahal, že je nejlepší. Možná, že už věděl, že je v bezpečí u Carling (a to přece byla, nebo ne?).
Možná, že se Tiagovi ulevilo, že se jí zbavil. Taky proč ne? Od prvního okamžiku se netajil tím, že celý tenhle výlet považuje za otravnou záležitost. Kousla se do rtu.
Ať už se mu ulevilo nebo ne, znala nutkavé chování wyr-strážců moc dobře. Unesli ji, když byla pod jeho dohledem, takže Tiago nedá pokoj, dokud ji nedostane nazpátek, což znamenalo…
Když jí došly všechny možné důsledky, ostře se nadechla. Nevěděl, kde byla.
„Jsem si jistá, že se Tiago už poučil,“ řekla Niniane Carling. Silou vůle udržela svůj hlas klidný, aby nezněl naléhavě. „Teď bych ho ráda informovala o tom, že jsem u vás, a že se mi daří dobře.“
Přes Carlinginy krásné rysy přeběhl nepěkný stín. „Proč prostě nepošleme jednoho z mých sluhů se zprávou?“ odpověděla milým hlasem upírka.
Niniana na ni pohlédla. „Protože obě víme, že nemusí poslouchat to, co mu bude sluha říkat. A potom můžete ve své pomstě pokračovat, protože bude vaši zprávu ignorovat.“
V Carlinginých tmavých očích se zablýsklo. „To se mi líbí.“
Poselství bylo jasné: Kdo ignoroval Královnu upírů, jednal na vlastní nebezpečí. V tomto bodě byla Carling neústupná.
Niniana si povzdechla a vyhrkla: „Vzdejte to, Carling! Vy a já teď máme momentálně fantastickou příležitost uzavřít dobré spojenectví. Už je to dlouho, co jste měli spojení s Temnými fae. Ale to se nestane, pokud budete trvat na šikanování Tiaga.“
„Jak zajímavé! Ohrozila byste potenciální alianci mezi Nočními bytostmi a Temnými fae jen kvůli jednomu náladovému wyrovi se špatným vychováním.“
Niniane prstem zaťukala na opěradlo svého křesla. Ztratit tváří v tvář Královně upírů sebeovládání by moc chytré nebylo. Po chvíle odpověděla vyrovnaným hlasem. „Ráda bych vám připomněla, že Tiago přijel z Chicaga, když jsem byla nezvěstná, a že mi zachránil život. A to poté, co mi wyrové skoro dvě stě let poskytovali střechu nad hlavou a ochranu před mým strýcem. Nenuťte mě, abych si musela mezi vámi vybírat. Nemůžete vyhrát.“
Carling jí věnovala slabý úsměv a ustoupila. „No dobře!“
Poblíž něco prasklo. Tentokrát Niniane svému cuknutí zabránit nedokázala. Znělo to, jako by někdo vyrazil dveře. Upírka otočila hlavu směrem k chodbě.
„Rozhodování o způsobu komunikace s vaším wyrem se očividně právě vyřešilo,“ podotkla Carling.
TIAGO! U všech bohů, ne! Nesměl na upíry zaútočit, protože s ohledem na Carlinginu momentální náladu bylo možné, že ho zabije.
Niniane vyskočila z křesla a rozběhla se ke dveřím apartmánu. Carling byla u dveří první a její půvabné prsty uchopily kliku. Vypadalo to, jako by k otevření dveří potřebovala celou věčnost. Niniane co nejrychleji vyklouzla ven na chodbu.
Před očima se jí objevila děsivá scéna.
Těžké žáruvzdorné dveře ležely odhozené asi deset metrů daleko u stěny. Tiagova obrovská postava vyplňovala prázdný rám dveří vedoucí na schodiště. V půlkruhu kolem něj stáli tři, každý z nich byl zosobněním překrásné, smrtonosné zbraně.  Blonďatá upírka Rhoswen se postavila mezi Tiaga a svou paní. V otevřených dveřích na chodbě stálo několik lidí, pár jich mělo střelné zbraně. A všechny byly namířeny na Tiaga.
A Tiago – ten vypadal, jako by vyskočil z noční můry. Byl ozbrojený, na zádech měl meč a v podpažních pouzdrech pistole. Jeho postava byla částečně proměněná, což bylo u wyrů známkou extrémního rozrušení, například ze strachu nebo ze vzteku. Kosti v jeho tváři vypadaly divně pokřiveně. Hruď, paže a nohy byly širší, se silnějšími svaly. Ruce měl zakončené drápy.
Když se Niniane objevila na chodbě, obrátil Tiago svůj divoký obličej jejím směrem.
Jeho oči.
Obvyklá obsidiánová barva zmizela. Místo ní v nich planul bílý oheň.
„Odvolejte své lidi, pokud o ně nechcete přijít,“ zašeptala Niniane.
„Mí lidé dělají jen svou práci,“ odpověděla Carling.
Upíří čarodějka ztratila svou obvyklou nonšalanci a zírala na Tiaga se zuřivostí, ale i fascinací v očích. Kromě toho vyzařovala vitalitu; její pleť, oči i vlasy působily zářivěji než normálně.
Po pár vteřinách Niniane odtrhla pohled od hádanky jménem Carling a znovu se otočila k napjaté situaci na chodbě. Vzduch se chvěl napětím. Natáhla ruku a pokusila se na netvora na konci chodby usmívat, zatímco se k němu pomalu vydala.
„Už je to dobré, Tiago,“ řekla. Slova měla znít jemně a uklidňujícím dojmem, místo toho se chvěla strachem. Niniana přidala na důrazu. „Poslouchej mě! Všechno je v pořádku.“
Netvor ji fixoval planoucím pohledem. Tiago se pohnul směrem k ní a situace vybuchla.
Tmavovlasý upír, který byl Tiagovi nejblíže zaútočil tak rychle, že se Niniane všechno před očima rozmazalo. Kdyby byla člověkem, neviděla by vůbec nic.
Tiagova robustní pěst vystřelila dopředu. Zasáhla upíra, jeho tělo bylo vymrštěno do vzduchu a dopadlo na stěnu. Tiago se pohyboval dál kupředu.
Zbylí dva upíři zaútočili. Tiago jednoho z nich chytil, otočil se kolem své osy a mrštil s ním dolů po schodišti. Třetí upír se na něj vrhl svými drápy a tesáky a z Tiagova obličeje a krku vytryskla tmavočervená krev.
Z Tiagových očí vystřelil oslepující, žhavý plamen. Když paprsek zasáhl upíra do hrudi, všechna světla na chodbě explodovala. Upír odlétl a než zůstal v bezvědomí ležet, svištěl po podlaze dobrých pět metrů. Vzduchem se nesl zvuk hromobití. Znělo to, jako by někdo na poschodí odpálil pancéřovou pěst.
Tiago nezadržitelně pokračoval směrem k Niniane.
Bylo slyšet odjišťování zbraní. Na takový boj byli lidé příliš pomalí. Kdyby tam navíc nebyli i upíři, kteří na sebe upoutávali Tiagovu pozornost, Niniane by je označila za pěšáky na odpis. A pak tam byl nehybný objekt, Carling, která jako kobra královská sledovala střet a v ústraní vyčkávala, zatímco se jí shromažďoval jed v zubech.
Tiago proti Carling. Jestli se ti dva utkají, jestli spolu budou opravdu bojovat, tak ani jeden z nich nepřestane, dokud ten druhý nebude mrtvý. Boj mezi nimi by mohl srovnat Chicago se zemí.
Ne.
Podruhé toho dne její zděšení způsobilo, že Niniane vysadil rozum.
Nepřemýšlela. Nevyhodnotila ani své šance ani rizika. Prostě jednala.
Vyrazila vpřed a vykřikla: „STOP!“
Niniane se sice nemohla chlubit silou nebo velikostí, ale jako Temná fae byla mrštná a rychlá. Byla mnohem rychlejší než lidé a také rychlejší než Rhoswen, která natáhla ruku, aby ji zadržela. Reagovala příliš pozdě.
Když Niniane vykřikla, Tiago se odvrátil od padlého upíra a otočil se k ní. S rozpřáhnutýma rukama na něj skočila, přičemž počítala s tím, že ji chytí. Zachytila rozmazaný pohled na jeho nestvůrnou, divokou tvář a bílé plameny v očích, ve kterých se zračilo překvapení. Lapil ji ve vzduchu a obrátil se, aby tak dostal své tělo mezi ni a ostatní. Jednou svou obrovskou ruku jí položil na temeno a její obličej si přitiskl na hruď.
Zaťala mu prsty do trička, které bylo ještě vlhké od jejího předchozího výbuchu vzteku. Motor v jeho hrudníku jí tepal divoce do tváře a jeho těžké, svalnaté paže se jí ovinuly pevně kolem těla. Přitiskl ji ke zdi a ochranitelsky se nad ní tyčil.
Obětoval svou bojeschopnost, jen aby ji ochránil.
Měla čas přemýšlet – ne, to nebyl její plán. To bylo jednostranné odzbrojení.
Zabijí ho.
Otevřela ústa k výkřiku.
Poté jako kobra královská, nejsmrtonosnější ze všech hadů, vyřkla nejkrásnějším hlasem na světě klidné, cize znějící slovo plné magické energie.
A všechno se zastavilo.


20 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad :) D

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za ďalšiu kapitolu,som zvedavá čoa povedala a čo to spravilo :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak som sa tešila na pokračovanie:-D veľká vdaka ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad úžasné kapitoly.-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad krásně se do knihy dostává a čte se jedním dechem.

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. wau tak teraz som veľmi zvedavá čo to urobila, čo sa to v nej prebudilo :o))) Baby dík za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o))))

    OdpovědětVymazat