sobota 2. července 2016

Vládce bouří - 7. kapitola 1/2


Poté, co Tiago opustil pokoj, ležela Niniane v posteli a jen zírala na strop. Bez jeho přítomnosti, která by ji stimulovala a podporovala, opět vklouzla do podivného stavu letargie, kterou v ní vyvolávalo kouzlo rychlého hojení. Nebyla si jistá, jestli by své gumové končetiny přiměla k tomu, aby ji unesly.

Konečně v sobě našla sílu vyškrábat se do vzpřímené polohy. Přemýšlela, jestli se má obléct do něčeho vhodnějšího, ale přišlo jí to jako moc velká námaha – nemluvě o nutnosti postavit se politice Starých Ras čelem. Měla by všem poslat zprávu, že bude potřebovat nejméně jeden den, než se dá zase do pořádku.
Jak říkal Tiago: Nechej svět, aby on čekal na tebe! Tss!  Ptala se sama sebe, jak by se mu líbilo, kdyby ten argument otočila proti němu. Ale ne, věděla, jak by se mu to líbilo – pan Buldozer by srovnal se zemí jakoukoliv námitku, kterou by vyslovila. Takže vycházela z toho, že rozhovoru, který chtěl vést, neunikne. Potom by si možná mohla zase lehnout a podívat se na nějaký starý film. Mezi pár šlofíčky by vyjedla bonboniéru, kterou jí věnoval, a na krátkou dobu by mohla dělat, jako by svět tam venku neexistoval.
Sotva si důvěřovala natolik, že mohla vstát, s bolestivým hekáním se vytáhla na nohy.
V tom okamžiku do pokoje vlétlo tornádo.
Během vteřiny stála uprostřed energického víru. Rukou si chránila oči a snažila se mezi prsty něco zahlédnout. Přímo před ní se začala zhmotňovat mužská postava. Dlouhé černé vlasy bičovaly jeho elegantní, bledý, ale především nelidský obličej. Mezi prameny na ni hleděly oči jako z diamantu. Zbytek těla se zhmotňoval postupně. Byl vysoký jako Tiago, ale měl mnohem štíhlejší postavu. Na sobě měl lněnou tuniku a kalhoty, které byly jednoduše střižené a působily cizokrajně. Když spatřil Niniane, koutky úst se mu zvedly do triumfálního úsměvu.
Úsměvu, který jasně říkal: Mám tě!
Spěšně ustoupila, narazila do nočního stoku a shodila lampičku. Zhluboka se nadechla, aby vykřikla. Muž po ní neuvěřitelně rychlým pohybem hmátl, jednou rukou jí zakryl ústa a druhou ji objal kolem pasu. Jeho sevření bylo pevné. Vykvikla a zaťala do něj prsty.
Znovu se ozvala vyjící bouře a v okamžiku, kdy je spolkl vír, svět kolem ní zmizel.
Zmocnilo se jí zděšení. Jediné, co bylo pevné a stabilní, byla bytost, která jí držela přitisknutou ke svému štíhlému, svalnatému tělu. Poté se svět kolem ní znovu zhmotnil: stěny, strop, nábytek a podlaha pod nohama.
Ani se nerozhlédla, aby se zorientovala, okamžitě se od něj odstrčila, otočila kolem své osy a vší silou praštila únosce do obličeje.
Udeřila ho pravačkou, svou silnější stranou, která byla nezraněná. Měla štěstí – když muž trhl hlavou dozadu, ucítila, jak mu zakřupalo v nose.
Jeho zvláštní diamantové oči žhnuly. Uskočila o pár kroků vzad a rukou si tiskla bolavá žebra.
Z nosních dírek mu tekla tekutina, která měla barvu šampaňského. Přímo před očima se mu zlomený nos sám narovnal.
„Ty jsi z plastelíny,“ vykřikla s úžasem a zároveň naštvaně. Copak se všechny jeho části hojí samy od sebe, když je zraněný? Jak bojovat s někým, u koho zlomeniny nezůstanou zlomené ani minutu?
Vůbec se neobtěžoval s odpovědí, pouze si hřbetem ruky otřel obličej, přičemž si ji zlověstně prohlížel.
„Možná jsem vás měla varovat, abyste byl opatrný,“ řekla žena stojící za ní. „Dědička Temných fae je sice malá a roztomilá, ale když je zahnaná do kouta, umí být nebezpečná jako tasmánský čert.“
Ten hlas znala. Byl to jeden z nejkrásnějších hlasů na světě, ale také jeden z nejsmrtonosnějších. Niniane se obrátila a vyvalila oči na Carling Severanovou, radní Tribunálu Starých Ras, čarodějku a Královnu upírů.
Jmenovaná byla stejně krásná jako její hlas. Carling Severanová, oblečená do klasického černého kostýmku, byla na moderní ženu průměrně vysoká. Patricijským krkem připomínala Nefertiti. Měla protáhlé, mandlovitě tvarované tmavé oči, lesklé černé vlasy, které jí sahaly až po pás, vysoké lícní kosti, hladkou pokožku barvy medu a smyslná ústa. Žila už v době, kdy se stavěl Řím, přesto měla tvář a postavu třicetileté ženy.
Královna upírů byla jednou z nejstarších dosud žijících upírů, o jejichž existenci se vědělo. Možná, že byla nejstarší ze všech. Dokonce i v klidu naplňovala místnost svou magickou energií. Magie ustoupila, jako když přichází odliv a najednou vypadala jako normální, krásná lidská žena.
Byla jako jedovatá královská kobra, která se vydávala za nevinného, zářivě zeleného zahradního hádka.
Nikdo jí to nevěřil.
„Radní,“ zašeptala ztuhle Niniane.
Když se k ní upírka ladným pohybem plným nelidské grácie přesunula, iluze nevinnosti se rozplynula ve vzduchu. Zastavila se přímo před Niniane a položila jí ruku na rameno. Pohlédla stranou na muže v místnosti. „To by bylo prozatím všechno, Khalile.“
Když odpověděl, jeho nosní dírky se rozšířily: „Jedno ze tří přání, která ti dlužím, jsem splnil.“
Niniane ještě stále v jeho hlubokém hlase slyšela divokost tornáda. Zachvěla se a nekompromisní sevření na rameni zesílilo. Radní odpověděla: „Souhlasím. Takže až zase příště, džine!“
Zvedl se vyjící vítr a zase odumřel. Niniane sklopila zrak a zakryla si oči, aby si je ochránila před létajícími vlasy. V tom okamžiku si všimla světle žlutého proužku světla, který procházel nejbližším oknem až k jejich nohám. Zírala na něj jako u vytržení. Takový kontakt s přímým slunečním svitem by slabšího upíra proměnil v hromádku popela. Celá se roztřásla. Carling byla prostě děsivá, dokonce i ve srovnání s ostatními upíry.
„Teď je ta chvíle na otázku, jestli jsem dobrá nebo zlá čarodějnice,“ řekla radní.
Niniane vzhlédla a pohlédla do úchvatných, prastarých, usměvavých očí. „Nejsem si jistá, jestli chci slyšet vaši odpověď,“ odpověděla co nejpevnějším hlasem.
„Malá moudrá dědička. Jak jsem slyšela, jste zraněná. Cítím krev z vaší rány a princ démonů není zrovna nejpohodlnější druh taxíku. Posaďte se!“ řekla Carling.
Carlingina ruka na Ninianině rameni ji postrčila ke křeslu a podepřela, když hrozilo, že se pod ní podlomí kolena. Vděčně klesla do křesla a pohodlně se opřela, i když uvolněná nebyla ani zdaleka.
Carling se ladným pohybem posadila naproti ní. To, jak se posadila, proměnilo křeslo v trůn. Niniane ženě záviděla důstojnost hodnou císařovny, ale smysly měla stále v pohotovosti.
V minulosti si s radní několikrát přátelsky popovídala, ale vždy to bylo při veřejných, formálních příležitostech.  I když nebyla wyr, byla Carling každým coulem dravec, a Niniane si vždycky dávala pozor, aby na to nezapomínala.
Carling už vlastně Královnou nočních bytostí nebyla. Během neuvěřitelně šikovného tahu formálně odstoupila a stala se členem Tribunálu Starých Ras. Využila mezery v zákoně, která vznikla v roce 1790 při založení Tribunálu Starých Ras. Příslušný zákon sice vylučoval, aby se radním mohl stát vládce některé ze Starých Ras, ale opomněl přitom zabránit obsazení této pozice vládcem bývalým. Po Carlingině demisi se Králem nočních bytostí stal její chráněnec Julian Regillus. Hned poté byla mezera v zákoně uzavřena, ale všeobecně se vědělo, že Regillus koná podle pokynů své adoptivní matky a Carling tak de facto zůstávala královnou i nadále.
Že nejsou v pokoji samy, došlo Niniane až ve chvíli, kdy Carling pokynula služebné, blonďaté, bledé ženě, dosud stojící u dveří, aby se stáhla. Niniane se rozhlédla. Všimla si podobnosti v zařízení s pokojem, který obývala spolu s Tiagem. Také si všimla změn v druhu nábytku a vybavení, jako například exklusivní damaškový přehoz, který byl umělecky naaranžován na konferenčním stolku, nebo zdobená mahagonová truhla postavená u stěny. Televize a hotelové obrazy byly odstraněny, takže místnost vypadala větší, prostornější, ale taky dost neosobní.
Snažila se dýchat klidně a ruce měla složené v klíně, zatímco vstřebávala tiché poselství, které bylo do prostoru vepsáno: že se právě teď nachází na území upírů.
Nahlas řekla: „Mít ve službách prince démonů je docela rarita. Přijde mi to jako mrhání prostředků, využívat jeho laskavosti jen pro to, aby mě přemístil o poschodí výše.“
„Váš wyr dělal problémy a byl drzý,“ odpověděla Carling. Výraz upírky se podobal ledové soše. „Musel dostat lekci.“
Ninianiny ruce se sevřely, zatímco bojovala proti vlně vzteku. Její wyr. Přišlo jí, jako by ho Carling označila za jejího mazlíčka. Jedna její část zachytila Carlingin letmý záhadný úsměv. Zvláštní. Zatímco se ptala sama sebe, co měl ten úsměv znamenat, opatrně se zeptala: „Doufám, že nikdo nemá v úmyslu být drzý, radní.“
Odmlčela se, aby nechala vyslovené působit. Upírka seděla naproti a vyzařovala trpělivost, která působila stejně tak nelidsky jako všechno ostatní. Když odpovídala, Carlingin nevysvětlitelný úsměv se ještě víc rozšířil: „Jsem si jistá, že Dragos vás jako diplomatku bude velmi postrádat, i když… ještě Královnou Temných fae nejste.“
Co tím Carling myslela? Očividně to bylo něco jako varování. Ale nedokázala poznat, jestli bylo myšleno v přátelském duchu či nikoliv. Ninianino napětí se stupňovalo. Zatím tomu nerozuměla, a tak se to rozhodla ignorovat. Zdánlivě smířlivě odvětila: „Pár výzev už se objevilo, a jsem si jistá, že mně jich ještě pár čeká. Jsem vděčná, že válečník jako Tiago, mi v pravém okamžiku přispěchal na pomoc. Jistě jste už slyšela, že se objevil právě včas, aby zmařil další útok.“
Carling přimhouřila oči. Na okamžik upírka úplně strnula – nepředstavitelně krásná žena obklopená antickým hedvábím a mahagonem. Scéna vypadala tak živě a anachronicky, že se Niniane cítila lehce dezorientovaně. Bylo to, jako by si prohlížela obraz nějakého starého mistra, nebo jako by se otevřelo časoprostorové okno, kterým nakoukla do dávné minulosti.
Poté naskočila hotelová klimatizace. Chladný vzduch se ovíjel kolem Ninianiných kotníků jako neviditelný had a iluzi zahnal.
„Další útok? Kdy to bylo?“ zajímala se Carling, jejíž tvář nic neprozrazovala.
Niniane vycházela z toho, že Carling už o útoku musela vědět, ale chtěla to slyšet přímo od ní. Snažila se najít pohodlnější pozici. Rána i unavené svaly ji bolely a v hlavě jí tepalo z prožitého stresu. „Stalo se to včera brzy ráno, když jsem byla na cestě zpátky do hotelu. Znovu to byla triáda. Nikdo z nich nepřežil, takže nebylo koho vyslechnout. Nepoznala jsem je, ale to nemusí nic znamenat. Nebyla jsem dost blízko na to, abych něco viděla.“
„Zvláštní, když vás Temní fae tak nutně potřebují,“ řekla Carling.
„Co tím myslíte?“ zeptala se Niniane.
Upírka pokrčila rameny. „Pod Urienovou vládou se Temným fae moc nedařilo. Jsem si jistá, že jeho vlastní majetek díky izolační politice určitě vzrostl.“
„To se můžete vsadit,“ zasyčela Niniane.
Carling pokračovala: „Ale Urien zarazil vývoj země Temných fae v důležitém okamžiku. S obyvatelstvem, které je tak nadané pro metalurgii by měla být Říše mnohem mocnější a rozvinutější, než ve skutečnosti je. Jsem přesvědčená o tom, že pár inteligentních osobnosti mezi Temnými fae si to uvědomuje.“
Carlingina slova Niniane naštvala a tak musela sevřít rty, aby se udržela. Během průmyslové revoluce ji takové věci dokázaly vždycky rozzuřit. „Ať už říkal Urien cokoliv, nikdy nejednal v zájmu Temných fae,“ zavrčela, „nýbrž pouze ve svůj prospěch.“
„To je pravda,“ odvětila Carling. „Urien sám měl pro metalurgii výrazný talent a taky byl mocný čaroděj. Domnívám se, že brzy zjistíte, že zbytek společnosti Temných fae stagnoval jak ekonomicky, tak politicky, zatímco Urienův vlastní majetek neustále rostl. Váš národ je příliš malý, než aby za takové izolace obchodu a bez interakce s jinou společností vzkvétal. Proto vás tak nutně potřebuje. Coby dědička uspokojíte tradicionalisty jakým je Justice Trevenan. Kromě toho máte důležité kontakty k ostatním Starým Rasám, což by mohlo zapůsobit na pokrokově orientované osoby jakou je kancléř Riordan. Když se k tomu připočte vaše oblíbenost u amerického obyvatelstva, tak jste pro Temné fae jedinečný dar.“
Niniane si odfrkla, na což zareagoval její zraněný bok. „Jako teorie to zní dobře, Carling, ale musím vám říct, že žádnou lásku z jejich strany nepociťuji.“
Blonďatá upíří služebná se vrátila do pokoje s tácem a na stolek vedle Niniane postavila spolu s uzavřenou lahví studené vody i sklenici naplněnou temnou tekutinou. A zatímco druhou podávala Carling, pečlivě se vyhýbala proužku slunečního světla na koberci. Poté se své paní uklonila a odešla.
Niniane se zamračila, zvedla sklenici k nosu a opatrně začichala. V syté, temně rudé tekutině ucítila magickou energii smíchanou s bylinkami. Poznala vůni skořice a karafiátů.
„Rotschild z roku 1962,“ vydechla Carling poté, co si z vína usrkla. „vaše má v sobě navíc léčivý nápoj, který po vypití zmírní vaše potíže.“
Niniane sklopila pohled. Snažila se přemýšlet, přestože jí srdce zběsile tlouklo. Pokud by šlo o dosažení svých cílů, pak byla Carling schopna všeho. Ale proč by se Carling namáhala ji otrávit? Carling a Urien se nenáviděli, což posilnilo alianci mezi upíry, Dragosem a wyry. Niniane si nedokázala představit, že by Carling podporovala nějakého jiného potenciálního nástupce na trůn Temných fae, obzvlášť ne někoho, kdo byl za Urienova života jeho následovníkem.
Osobně spolu Niniane a Carling vždy vycházely. A upírka tu byla v oficiální funkci jako reprezentantka Tribunálu Starých Ras. Niniane spojence potřebovala a Carling by nebyla jako přítelkyně a spojenec příští Královny Temných fae špatná.
Kromě toho cítila, jak z nápoje vychází magická energie, která příjemně vrněla do dlaní. Byl to dobrý pocit, podobný voňavé slepičí polévce, jako když je člověk nemocný.  Zvedla sklenici a opatrně si lokla. Obočí jí vyjelo nahoru. „Tak, s tím jsem nepočítala,“ prohlásila. „Je to vynikající.“

Carling upíjela ze svého vína a pozorovala ji zpod přivřených víček. Niniane se rozhodla - zaklonila se a vypila nápoj do poslední kapky. 

21 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za super preklad :) D

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkji za další kousek příděhu. Jsem zvědavá jestli jí najde sám nebo se vrátí ona.

    OdpovědětVymazat