pátek 8. července 2016

Složité souvislosti - 24. kapitola


„Gin, jsi tady? To jsem já, Bria.“ Ozval se hlas mojí mladší sestry. „Chtěla jsem s tebou mluvit o tom vánočním večírku.“
Bria se objevila v uličce rovnou mezi námi a dveře se za ní s bouchnutím zavřely. Já jsem stála před ní, zatímco Elektru La Fleur měla za zády, schovanou ve stínu.

Ještě než jsem se mohla pohnout, vykřiknout, nebo prostě něco udělat, La Fleur udeřila. Rychle jako blesk k Brie přiskočila a přitáhla si za vlasy Briu k sobě. Zahákla jí paži kolem krku a nasadila jí kravatu.
„Detektiv Coolidge,“ zavrněla La Fleur. „Jak milé, že jste se k nám připojila.“
Moje sestra se ale nevzdávala bez boje. Okamžitě zareagovala a zvedla botu, nejspíš aby mohla La Fleur dupnout na nohu a současně ji nabrat loktem pod žebra.
Než ale stihla cokoliv z toho udělat, zvedla Elektra ruku, v které ji pořád svítilo zelené světlo, a mrštila jím Brie do tváře. Ta musela trhnout hlavou dozadu, aby ji blesk nespálil.
„Ou, ou, ou,“ varovala ji La Fleur. „To bych nedělala. Pokud ovšem nechceš mít tu pěknou tvářičku na škvarek.“
Bria přivřela modré oči. Navzdory pozici, ve které se nacházela, se nebála – ani trochu. Místo toho jsem na ní jasně viděla, jak přemýšlí, zvažuje možnosti, úhly a sílu úderu, aby měla naději na úspěch a neschytala při tom nějaký nepříjemný zásah. Její pohled zalétl ke mně a pak ke třem obrům v ústí uličky. Věděla stejně jako já, že se okolnosti spikly proti ní. S La Fleur a jejími elektrickými výboji, která ji držela pod krkem, jí moc možností nezbývalo.
„Kdo k čertu jsi?“ vyprskla Bria. „A co chceš?“
„Sprovodit vás obě ze světa, samozřejmě.“ řekla Elektra. „Sice ani jedna nepatříte mezi priority, ale když jsme se tu dnes tak příhodně sešly, bylo by škoda nevyužít situace. A když vás odpravím obě najednou, možná za vás od svého zaměstnavatele dostanu i vánoční prémii.“
„Mab,“ zavrčela Bria. Moc dobře věděla, že na ni má Mab políčeno, jen nevěděla přesně proč.
„Pracuješ pro Mab.“
„Správně,“ řekla rozradostněně La Fleur. „Pracuju pro Mab Monroe. A hádejte, na co přesně mě najala? Aby měla jistotu, že s okamžitou platností obě dvě zmizíte ze scény.“
Světlo v La Fleuřině dlani zintensivnělo a ozařovalo teď celou uličku. Na okamžik jsem si myslela, že se chystá Briu zabít teď a tady. Podívala jsem se na ni přivřenýma očima a usilovně přemýšlela o tom, jak bych ji mohla rozptýlit, abych Brie poskytla šanci na útěk – nebo aspoň možnost vyhnout se jejímu blesku. Měla jsem jen jeden pokus, druhou šanci, před tím, než La Fleur mrští po Brie svůj blesk, nedostanu. Ale na to, abych se teď dívala, jak Bria umírá, jsem už zašla příliš daleko, zabila příliš mnoho lidí a příliš mnoho vytrpěla. Takže se to nestane, teď a ani jindy.
K mému překvapení ale záře v La Fleuřině dlani pohasla. Měla pořád dost sil na to, aby dala Brie pořádnou ránu, ale magií ji aspoň prozatím nezabije.
Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem přemýšlet nad tím, co má La Fleur v úmyslu. Pokud bych byla na jejím místě já, byly bychom s Briou už obě mrtvé. Nikdy z žádného důvodu zbytečně neotálet. Tak mě to Fletcher Lane naučil.
La Fleur ale se smrtícím úderem nespěchala, i když měla skvělou příležitost. Měla jsem silné podezření, že vím proč – a jaká budou její další slova.
„Víte, za poslední dny jsem si neužila moc zábavy,“ zabručela La Fleur. „Myslím, že je načase s tím něco udělat. A začnu u vás dvou.“
Samozřejmě, La Fleur si s námi chtěla trochu pohrát, než nás zabije. Protože se jí to tak líbilo. Protože si nechala Pavouka proklouznout mezi prsty a teď si potřebovala na někom vylít vztek. A díky tomu se mohlo stát, že ani já, ani moje sestra nevyvázneme živé.
La Fleur zahvízdala a obři se k nám připojili. „Hoši, naložte dámy do auta.“
Podařilo se mi zasunout nože zpátky do rukávů ještě než si jich La Fleur nebo obři všimli. Přerostlé gorily se po mě natáhly. Ucukla jsem a rozhlédla se kolem jako bych se zoufale snažila uniknout, i když to tak ve skutečnosti vůbec nebylo. Briu bych v tom samotnou nikdy nenechala. Moje chaotické pohyby ale měly očekávaný účinek a jeden z obrů mnou mrštil proti popelnicím.
Narazila jsem do nich s hlasitým prásknutím, pro efekt jsem zasténala a svezla se na zem. Na zemi jsem se zkroutila do klubíčka, ještě jednou nechala nože z rukávů vyklouznout ven a schovala jsem je pod popelnici.
Nechtěla jsem, aby si jich obři všimli, když mě chytí za ruce. La Fleur si pořád myslela, že jsem bezbranná kuchařka a já jsem netoužila po tom, aby svůj názor změnila. Každou další vteřinu, co si to bude myslet, jsem považovala za výhodu a zvyšovalo to šanci, že se nám s Briou podaří uprchnout.
Kromě toho dřív nebo později vyjde Sophia ven, aby se po nás podívala, a když nás nenajde, začne se rozhlížet kolem a kromě toho, že najde nože, jí dojde, že je něco špatně. Zavolá Finna a kavalérie po nás začne pátrat.
La Fleur zavrtěla hlavou. „Teď ještě začne brečet. Takové zklamání. Zvedněte ji.“
Dva obři mě vytáhli na nohy a ten třetí šel pomoct Elektře s Briou. Vytáhnul mojí sestře pistoli z pouzdra na opasku a pak jí pomalým smyslným pohybem přejel rukama po těle. Bria sevřela rty, ale jinak na jeho chlípný pohled nereagovala. Obr našel další zbraň v pouzdře na kotníku a vzal ji spolu s jejím telefonem a klíči.
Zadržela jsem dech, ale s mým prohledáváním se neobtěžovali. Zjevně si mysleli, že policistka představuje větší hrozbu než kuchařka. To byla chyba, která je bude stát život. Byla jsem ale ráda, že jsem ty dva nože upustila. Při tom, jak mě oři drželi za paže, by si jich určitě všimli. Svetr byl naštěstí dost objemný, aby se pod ním schovala moje neprůstřelná vesta.
Když obři skončili s prohledáváním Brii, vyvedli nás z uličky a La Fleur to kontrolovala pohledem, s koulí zeleného světla připravenou v ruce. Magii nenechala odplynout, dokud jsme obě nebyly bezpečně usazené v autě, zaparkovaném z dohledu z předního okna Pork Pit, a možná ani pak ne. Nacpali nás dozadu a dva z nich se vmáčkli po stranách k nám. Těch pár lidí, co se ještě pohybovalo po ulici, zabořilo hlavy do límců kabátů a pokračovalo v další chůzi pokud možno ještě rychleji. V Ashlandu nebylo prozřetelné všímat si obrů, co cpou lidi do aut.
„Spoutejte je,“ zavolala La Fleur zvenku.
Obři odněkud vytáhli dvoje pouta a zaklapli nám je kolem zápěstí s rukama vepředu. Chyba číslo jedna. Je mnohem těžší vyprostit ruce, když jsou spoutané za zády.
Než se obrům podařilo nasednout do auta, pozorně jsem si kov prohlédla, jejich lesk mohl znamenat jen jednu věc – byly ze stejného, magii pohlcujícího kovu jako moje vesta. Takže ani já ani Bria nedokážeme nějakým způsobem použít naši živelnou magii na zbavení se pout a uvolnění rukou, které by se daly použít nějakým účelnějším způsobem – třeba na likvidaci La Fleur a jejích obrů. Stejně jsem ale nechtěla, aby La Fleur věděla, že mám nějakou magii – aspoň zatím ne.
„Neboj se, Gin.“ Snažila se mě Bria uklidnit tichým hlasem. „Všechno dobře dopadne.“
Podívala jsem se na svou sestru a odhodlaný výraz v jejích očích. Ani ji nenapadlo, že se tohle všechno děje kvůli mně. Že jsem příliš často křížila McAllisterovy plány. Že jsem Pavouk, vrah, který slídí kolem a likviduje muže Mab Monroe jako na běžícím pásu. Že já jsem ta jediná z naší rodiny, která má jak magii Ledu, tak Kamene, a kterou Mab Monroe touží za každou cenu zničit. Pokud by tohle všechno věděla, nejspíš by nebyla tak odhodlaná mě zachránit.
Měla jsem ale neblahý pocit, že než tahle noc skončí, tak už to bude všechno vědět.
Elektra La Fleur nastoupila do limuzíny jako poslední a usadila se naproti nás. Zabouchala pěstí na strop a vůz se rozjel.
Změřila si nás pohledem a natáhla se k malému vestavěnému baru. Vytáhla křišťálovou skleničku a nalila si na tři prsty světlé tekutiny.
„Gin,“ řekla, aby mě popíchla a dopřála si dlouhý doušek.
Doufala jsem, že se tím zadusí.
„Kam to jedeme?“ dožadovala se odpovědi Bria
Elektra se pohodlně opřela a usmála se. „Na pěkné opuštěné místo, kde nikdo neuslyší křik, detektive.“
Bria na to nic neřekla, jen přivřela oči. Tělo měla napjaté jako by se chystala vrhnout na ženu naproti nám. Sklonila jsem se a varovně jí položila ruku na stehno. Bria se škubnutím otočila hlavu ke mně a já jsem lehce zavrtěla hlavou. Ne, naznačoval jí můj pohyb. Teď by to byla jistá sebevražda. O nic se nepokoušej. Moji sestru to překvapilo, ale zdálo se, že mou zprávu pochopila, protože se trochu uvolnila.
„Ou,“ popichovala ji La Fleur přes okraj skleničky, „opravdu jsem doufala, že budeš tak hloupá a něco zkusíš. Ale neboj, po pár šocích tě chuť bojovat přejde úplně.“
Bria otevřela ústa, aby jí na to něco řekla, ale vtom někomu začal zvonit telefon. La Fleur protočila panenky a vylovila z kapsy malý stříbrný přístroj.
„Co?“ vyštěkla do něj.
Neslyšela jsem, kdo je na druhé straně, ale podle toho, jak se La Fleur prudce narovnala, to musela být Mab Monroe.
„Zrovna jsem chtěla zavolat, co je nového, Mab.“ potvrdila Elektra můj předpoklad.
Sevřela jsem rty. Zatraceně. Pokud Elektra řekne, že má mě a Briu, bude se chtít přijet osobně podívat, jak Bria umírá. Jen aby se ujistila, že se to tentokrát doopravdy stane. A pak bude po všem.
Musela jsem udělat něco, čím bych tomu zabránila. Budu mít dost problémů s Elektrou a jejími obry, kdyby se k nim připojila ještě Mab, podstatně by to zkomplikovalo moje plány na dnešní večer. Nechtěla jsem dnes večer čelit i Mab, když se mnou byla v palebné linii i Bria.
„Poskok,“ řekla jsem posměšně, dost nahlas na to, aby mě Elektra slyšela. „Nic jiného než poskok a Jonahova malá děvka. Před kým dalším se poslušně převalíš a roztáhneš nohy? Před některým z těchhle mládenců?“ kývla jsem hlavou k obrům.
Bria na mě překvapeně hleděla. Usilovně přemýšlela, o co mi jde, když takhle provokuju naši věznitelku. Nic lepšího mě ale nenapadalo. Jinou slabost Elektra aspoň zatím neukázala – a já jsem byla dost zoufalá na to, abych na tuhle strunu zahrála.
Elektra se na mě upřeně dívala zpod přivřených víček. Pak se vzpamatovala. „Víte co, Mab? Už jsem z těch nekonečných hlášení unavená. Všechno, co potřebujete vědět je, že na tom pracuju a dám vám vědět, až bude po všem.“
Pak telefon zaklapla, a hodila ho vedle sebe na sedadlo. O moment později začal znovu zvonit. Elektra se na něj naštvaně podívala.
„Vy to nevezmete?“ ozval se jeden z obrů. „Mab se nebude líbit, že ji ignorujete. Věřte mi, když se mnou naposled nebyla spokojená, musel jsem celý týden docházet k jednomu léčiteli s magií Vzduchu, aby mi dal do pořádku popálený obličej.“
Elektra si odfrkla. „Seru na to, co chce Mab. Pokud si toho tady nikdo nevšiml, mám plné ruce práce s řešením jejích problémů, takže může klidně chvíli počkat. Pokud se ti to nelíbí, klidně to vezmi sám. Ale varuju tě, bude to poslední věc, kterou uděláš. Stejně jako Mab nemám ráda neposlušnost.“
V očích se jí zeleně zablýsklo. Obr hlasitě polknul a zadíval se z okna. Telefon ještě několikrát zazvonil, než hovor spadl do schránky. Elektra se na něj ještě zamračila a nalila si další gin.
Vydechla jsem úlevou. Jeden problém z krku.
Teď už jen stačilo vymyslet jak se zbavit pout, dostat Briu do bezpečí a zabít La Fleur dřív, než se ukáže Mab, aby si to s ní vyřídila.

Pavouk má před sebou pernou noc.

14 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc. Každý pátek vyhlížím a počítám, kdy bude překlad dokončen. To čekání bude moje smrt. Ale aspoň se procvičuji v trpělivosti. Díky, jsem moc ráda za pokračování, stejně tak za každou kapitolu. Hezké léto.Zdena

    OdpovědětVymazat
  3. Holky mě ta autorka snad zabije, jste skvělé a čekám na další díl.... kdy už bude pátek!!!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Já se těšila na boj a autorka nás pořád napíná... :) Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. A je to tu! Těším se na další. Díky moc

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat