neděle 31. července 2016

Magická trojka - 10. kapitola


Madison otevřela oči a zjistila, že se nachází v malém nemocničním pokoji jen s lampou na kraji kvůli troše světla.
Rozhlédla se, spatřila žaluzie pečlivě zatažené a jen obrysy dvou mužů v židlích vedle ní jí říkaly, že nebyla sama.

Pokusila se posadit a zasyčela bolestí, jak se jí břicho natáhlo.
„Zůstaň v klidu,“ přikázal jí vedle ní Dante.
Madison se na něj podívala. Tvář měl ve stínech a ona se pro něj natáhla. Potřebovala se ho dotknout. Cítit, že byl v pořádku.
Dante se naklonil dopředu a popadl ji za ruku. Jak se jeho tvář přesunula na světlo, spatřila rozšklebené rudé spáleniny, které ho pokrývaly.
„Ach, můj Bože!“ vykřikla Madison a pokusila se znovu pohnout.
Ruce ji podržely za ramena dole. „Uklidni se.“ Tomův hlas vstoupil do její paniky. Seděl na straně postele, když Dante držel její ruku mezi svými.
Volnou rukou se ho dotkla tváře. „Je mi to tak líto.“
Dante se k ní naklonil a jemně ji políbil. „To nic není. Vyléčím se, srdíčko. Ty jsi tady ta, kdo byl zraněný.“
Madison nemohla zabránit slzám. Zdálo se, že jen hodně brečela poslední dobou. „Jak? Tohle se nemohlo stát jen kvůli oknu.“
Dante si povzdechl a podíval se na Toma. Tom jí třel ramena a sklonil se, aby ji políbil. Stejně měkce jako Dante.
„Byla to dlouhá cesta k domu tvých prarodičů. A byl na přímém slunečním světle, když vystoupil a vcházel do domu,“ řekl jí Tom.
Madison přikryla Dantovu ruku svou a ohlédla se na druhého muže. „A ty… jsi v pořádku.“
Usmál se a Madison si nemohla pomoct a vrátila mu to.
„Žádné vážné škody.“
„A Angie?“
„Už vyléčená. Měniči se hojí rychle, miláčku.“
Madison se posunula na posteli. Měla poslední otázku.
„Můj bratr?“
Tom se odvrátil, takže se Madison otočila k Dantemu.
Dante zavrtěl hlavou. „Je mi líto.“
Madison se vzlyk zadrhl v hrdle. Tom se začal odtahovat, ale chytila ho za ruku. „Není to tvoje chyba. Chystal se mě zabít.“
Tom se znovu setkal s jejíma očima. „Já…“
Ignorovala bolest a naklonila se k němu. „Nebyla to tvá chyba. Obejmi mě prosím.“ Ohlédla se na Danta. „Prosím, oba mě obejměte.“
Madison byla obklopena pažemi a uvolnila se do nich. Nabírala z nich sílu, kterou nabízely.



26 komentářů:

  1. Díky za překald a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Som rada, že brat jej už neublíži, ale aj tak ma zaujíma čo chcel dosiahnuť 😔 Veľké ďakujem za super preklad a už sa teším na pokračovanie 😊😊

    OdpovědětVymazat
  3. Tuší někdo, o co bratrovi šlo? A popřípadě, zda se v ní něco neprobudilo a zda to je dobré nebo problematické. Že to brácha s ní nemyslel dobře je mi jasné....
    děkuji za překlad a těším se na epilog

    OdpovědětVymazat
  4. ahoj,moc,moc díky za další skvělou kapitolu a už se těším co bude příště Mirka

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další krásnou kapitolu. Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za skvělý překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji mockrát za další kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za pokračování 😃.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat