středa 20. července 2016

Horkokrevná - 5. kapitola


Spěšně jsem vytáhla ze skříně svou cestovní tašku a hodila ji na postel. Poté jsem z komody vytáhla džíny a trička a všechno nacpala do kabely. Ještě jsem tam přihodila spodní prádlo. Následovalo oblečení, které jsem při nakopávání zadků nosila nejraději: elastické s všitým polstrováním na důležitých místech. Do tašky našla svou cestu i má tajná zásoba zbraní.

Naštěstí jsem měla svoje vrhací nože připravené v kožených pouzdrech. Dýky určené k probodnutí hrdla nebo břicha byly zastrčené ve speciálních pochvách. Hodila jsem je k ostatním věcem a zatáhla zip. Venku si ještě z auta vyzvednu malý ruční devítimilimetrový glock. Nebyl větší než má dlaň a byl nabitý stříbrnými náboji. Tyto náboje, naplněné stříbrnými šponami, byly určené pro obzvlášť otravné bestie, které ne a ne zemřít. Vlkodlaci považovali zbraně za něco, co bylo pro slabochy. Ale já byla připravená vyrazit do boje se vším, co jsem proti Seleně mohla použít.
I kdybych měla být považovaná za slabocha. Venku před dveřmi od koupelny jsem položila kabelu na zem. Na poličce jsem sebrala pár kosmetických nezbytností a nasypala je do bočních kapes tašky. Své dlouhé černé vlasy jsem si stáhla do gumičky. Na cestu to stačilo. Kdyby došlo k boji, tak bych je tak jako vždycky svázala do uzlu a doufala, že to vydrží.
Za míň než sedm minut jsem byla nazpátek v obývacím pokoji.
Tyler stál ve dveřích od bytu a čekal na mě.
„Kde máš věci?“ zeptala jsem se.
„Už v autě.“
„Které auto vezmeme?“
Navlékla jsem si široký řemen od kabely přes rameno.
„Oh, pro případ, že jsem se zapomněla zmínit: Ray nás bude doprovázet.“
„Ray?“
Tylerův výraz se podobal otazníku.
„Snad nemyslíš toho policajta, že ne?“ Podíval se na mě a pochopil.
„To snad ne, Jess! Nemůžeme s sebou vláčet zrovna někoho jako je on! Bude nás neustále zdržovat, překážet a navíc je to děsný hajzl. Proč bys to sobě a nám dělala?“
Měl pravdu! Ale místo, abych mu hned odpověděla, natáhla jsem se za něj a otevřela dveře od auta.
„Myslím, že k tomu mám dobrý důvod: Odmítám ho zabít jen proto, že zjistil, co jsme zač. Přinejmenším by měl dostat šanci seznámit se s realitou. Protože to znamenalo, že buďto bude muset jít s námi nebo ho budeme muset zabít, rozhodla jsem se pro první možnost.“
„Z fleku mě napadá dvacet dobrých důvodů, proč by bylo lepší ho zabít,“ zabručel Tyler za mnou.
„Vsadím se, že během minuty bys přišel na sto důvodů. Ale to je jedno. Rozhodla jsem se a tím to končí.“
Vyšla jsem ven na chodbu. „Mohl bys prosím tě zhasnout světlo?“
„Výši svého účtu za elektřinu můžeš považovat za jednu z tvých nejmenších starostí.“
„Starám se o životní prostředí, jasné?“
„Ty jsi opravdu pronajal hummera?“ Terénní, opancéřované auto, které stálo na konci parkoviště u mého domu, nebylo jen monstrózní a bojovného vzezření, ale taky kanárkově žluté.
„Co se ti zase nelíbí?“ zavrčel Tyler.
„Co by to asi mohlo být? Nech mě přemýšlet… ach ano: například barva, když bychom začali tím nejočividnějším. Nebo co tohle: Ta věc je noční můra mezi auty a je nápadná jako pestrobarevný pes. Proč jsi rovnou nevzal Batmobil? Oblíbené auto Bruce Wayna je určitě jediné auto na světě, které je nápadnější než tamto žluťáskové monstrum.“
Za Tylerem se objevil Danny a plácl ho po rameni. „Vidíš, říkal jsem ti to! Žlutou holky nemají rády, je to příliš okaté. Ženy mají rádi černé a decentní pískové odstíny.“
Nedotknutý jakoukoliv kritikou položil Tyler ruku na kapotu.
„Jen pro tvou informaci: Hummera jsem nepronajal, ale koupil jsem ho. Narazil jsem na chlapíka, který asi dvě hodiny odtud spravuje stará vojenská auta. Tento hummer byl k dispozici a já si nemohl moc vybírat. Je to jízdy schopné vozidlo s ohromujícími schopnostmi pro pohyb v terénu a mohl jsem si ho převzít okamžitě.“
Zatímco mě Tyler fixoval pohledem, zvedl jedno obočí. I přes večerní sporé světlo jsem ten pohled rozeznala.
„Neměl jsem dojem, že bychom se potřebovali pohybovat tajně a potichu. Spíš jsem měl dojem, že prostorné, výkonné vozidlo nás k určenému cíli dopraví mnohem rychleji.“
„Trochu od každého by nebylo špatné,“ odvětila jsem.
„Například nenápadný Jeep Cherokee by úplně stačil. Otáčet se tady s tímto na amerických silnicích? To si můžeme na čelo rovnou nakreslit terč! S ohledem na poslední informace se o naši polohu bude za chvíli zajímat celá nadpřirozená komunita. A my jim poskytneme úplný signální oheň, stačí, když ho budou následovat!“
Nejraději bych to monstrum nakopla do pneumatiky, tak jsem byla frustrovaná. Byla jsem rozrušená a na pažích mi okamžitě narostla jemná srst.
„Jess, nejdřív se uklidni,“ řekl můj bratr klidným hlasem. „Nemohl jsem vědět, že informace o tobě postaví všechno na hlavu. Nebyli jsme doma ani dva dny. V budoucnosti budu myslet na to, že součástí plánu bude i utajení. Ale zatím nevidím nikoho, kdo by náš odjezd sledoval. Tak si s tím nelam hlavu.“
„Chápu, že reaguji trochu přemrštěně.“ Raději jsem od Hummera o krok poodstoupila.
„Ale teď pravdu: Opravdu sis myslel, že to žluté monstrum je správná volba?“
„To žluté monstrum je pancéřované, má dvě nádrže, přídavnou baterii, šnorchl pro jízdu hlubokou vodou, pneumatiky jsou naplněné polyurethanem místo vzduchu, takže nejdou propíchnout a má neprůstřelná skla. Kromě toho má pod kapotou tolik koní, že zvládne 160km v hodině.“
Založila jsem si ruce na prsou a neochotně jsem si přiznala, že vzbuzuje respekt. Můj bratr se postaral o všechny eventuality včetně případně raketového útoku a já jsem chtěla hloupý Jeep Cherokee! Měl pravdu.
„Oukej,“ povzdechla jsem si. „Vyhrál jsi. Našel jsi to správné auto. Ale teď už musíme vyrazit. Bude lepší, když tady s Bibem nebudeme okounět moc dlouho.“
Tyler se zašklebil a uklonil se. Nestávalo se moc často, že bych ustoupila.
„Můžeme kdykoliv vyrazit; to znamená, jakmile upíři dorazí.“
„Mohl bych se, prosím, zeptat, proč by po tobě měl jít celý svět?“ vložil se do toho Danny. „Samozřejmě, kromě té skutečnosti, že jsi jediná žena svého druhu.“
„Vysvětlím ti to později. Během cesty na to bude moře času.“ Momentálně jsem neměla náladu Dannymu všechno do podrobností vysvětlovat. Obešla jsem zadek auta. „Kde je Ray?“
Danny ukázal na sedadlo vzadu. „Připraven k odjezdu; je to takový přerostlý medvídek na mazlení.“
„Ovšem, pokud se neprobudí a neukousne někomu prst.“ Kdyby se Rayovi podařilo utéci, určitě bychom ho zase vystopovali. Ale všechno by se tím zkomplikovalo a u mého otce by body nenasbíral. Naopak.
„A jak to vypadá s domovníkem Jeffem? Prosím, řekni, že zatímco budeme pryč, vyšetřování bude pokračovat.“
Jeff Arnold, domovník v domě, kde jsem bydlela, byl měnič-lasička. Chytili jsme ho, když se vloupal do mého bytu, ale jeho motiv jsme neznali. Potřebovali jsme zjistit, pro koho pracoval a především, co u mě chtěl.
„Jasně, že vyšetřování pokračuje. Dnes ráno jsem informoval tvého otce. Okamžitě na ten případ nasadil pár vlků. Než se vrátíme, už bychom měli mít pár odpovědí.“
„Velmi dobře.“ Najednou se na chodníku na druhém konci parkoviště ozvaly kroky. Právě jsem se chystala hodit svou cestovní tašku do kufru Hummera. Krátký pohled přes rameno mi prozradil, že se blížil Nick s Jamesem. Svou kabelu jsem natlačila na hromadu z chladících tašek, stanů, spacáků a zásob všeho druhu, která sahala skoro až ke stropu. Můj bratr byl opravdu dobrý a připravil se na všechno včetně výjimečného stavu.
Zatímco jsem dávala tašku do kufru, koutkem oka jsem sledovala Rayovu zhroucenou postavu uvnitř auta. Seděl na zadním sedadle a byl trochu nahnutý na stranu. Rozeznala jsem konec roubíku, slyšela jsem ho dýchat, ale očividně byl v bezvědomí. Pravděpodobně Dannymu působil potíže.
Nick ke mně dorazil jako první. „Cítím tu Raye Harta?“ Nakoukl přese mě na zadní sedadlo a začichal směrem k Rayovi, aby se ujistil.
„Ano. Možná, že to není ideální, ale nedokázala jsem ho nechat zabít,“ vysvětlila jsem.
„Možná, že to ze mě mluví má slabá lidská stránka. Ale otec řekl, že když se Ray podřídí, tak může zůstat naživu. Já vím, já vím: Roky po mě šel jako posedlý. Jen mě, kromě toho, že je to tvrdohlavý pes, nenapadl žádný důvod, proč jeho život ukončit.“
„Ty nejsi slabá,“ odvětil jí Nick a zněl přitom velmi přesvědčivě.
„Pro mě je tvoje lidská stránka něco jako dárek nebo dar, jak chceš. V našem světě je jí jako šafránu. Obdivuji tě za to.“
Nick si sundal batoh, který měl na zádech a položil ho na zem.
„Dovolil jsem si sbalit pár věcí, o kterých si myslím, že by se mohly hodit. Na Tylerovu prosbu jsem obstaral tady to.“ Vytáhl tenký černý plastový obal s pevnou rukojetí. Na jedné straně byl vypínač a nad tím kovové zdířky. „V batohu se nacházejí čtyři satelitní telefony, které pasují do základny. Mají čip s GPS, akumulátory jsou nabité a telefony jsou všechny připravené.“
Postavil nabíječku na zem. Poté otevřel zip na přední kapse a vytáhl měkký černý pytlík zatažený sametovou stužkou. „Sehnal jsem pár vrhacích šipek, které jsou očarované. Je tam uspávací kouzlo, chladící kouzlo, ale žádné smrtící; mohlo by se stát, že se trefíte do špatné osoby.“
Rozvázal pytlík a opatrně z pytlíku vysypal obsah, abychom si ho mohli prohlédnout. Kouzla se nacházela v tlustostěnných ampulkách, nasazených na šipkách. Každé kouzlo mělo jinou barvu.
„Marcy si nemyslí, že by její kouzla byla dost silná na to, aby zneškodnila bohyni, a já si to taky nemyslím. Takže jsme zaplatili Tally, aby kouzla vytvořila; přesněji řečeno to byla Marcy. Penězi z firemní pokladny. Řekla si, že když jsou s Tally příbuzné, mohla by požádat o dvouprocentní slevu.“ Zaškytal. Čarodějky nedávaly nic zadarmo, všechno, ale úplně všechno mělo svou cenu. Tímto způsobem prostě jejich systém fungoval.
„Páni!“ Uchopila jsem srolovaný balíček, který mi Nick podával a opatrně jsem ho potěžkala v ruce. Kletby, kouzelné lektvary, kouzla jakéhokoliv druhu, byla neuvěřitelně drahá. Tallyina kouzla byla určitě vhodná, obvykle byla schopná vyhodit do vzduchu i celou banku. Byla neuvěřitelně mocná a působivá.
„Raději nechci vědět, kolik jste za to museli dát peněz, protože jsem vám oběma supervděčná. Tento skvělý pocit štěstí si nechci ruinovat představou prázdnoty, která bude v naší kase do mého návratu panovat.“
Kouzelné šipky jsme používali zcela běžně. Nadpřirození měli takový hnusný zvyk, v případě střetu reagovat úplně nevypočitatelně a na výsost nezdvořile. Možnost uspat je podle potřeby už bylo poloviční vítězství. Normálně to pro nás obstarávala Marcy. Všechny její kouzla fungovala bez problémů. Ale byla jen čarodějkou nižší úrovně. Tallulah Talbot, její teta, hrála v úplně jiné lize. Teta Tally se starala o potřeby místní nadpřirozené komunity, tím jsem měla na mysli: Vládla jí pevnou rukou. Ještě nikdy jsem se k ní nedostala tak blízko, abych ji uviděla, nemluvě o osobním kontaktu. Proto byla firma Hannon & Michaels šťastná, že pro nás Marcy pracovala. Kromě toho neprodávala Tally svoje kouzla komukoliv. Mít tak mocnou čarodějku na své straně bylo podobné, jako mít v záloze Terminátora osobně.
Srolovala jsem balíček a vrátila ho Nickovi, který ho uložil vedle všech těch satelitních telefonů a radiostanice do batohu. Když to všechno zabalil, našel můj partner a přítel pro drahocenný balík dobré místo v kufru Hummera.
Když byl hotov, na rozloučenou jsem ho objala.
Zrak mi najednou zamlžily opovážlivé slzy. To byla nová zkušenost. Za poslední sedm let, od té doby, co jsem opustila sídlo smečky, jsem se účastnila jen pár rozloučení, při kterých bych mohla takový vysoce emocionální okamžik trénovat.
„Ta kouzla jsou pro nás strašně důležitá. Díky,“ řekla jsem, zatímco jsem visela Nickovi na krku.
„Ozvu se hned, jak bude příležitost.“
„V batohu jsou ještě další překvapení, ano?“ vysvětloval Nick a pevně mě k sobě přitiskl.
„Prosím, udělej to pro mě a dávej pozor, aby ses vrátila v jednom kuse, ano? Jsem si zatraceně jistý, že ve světě bez tebe bych to dobře nezvládal.“
„Opravdu se budu snažit, slibuji.“ Uvolnila jsem se z jeho objetí. „Mám tě hrozně ráda.“
Přikývl a poodstoupil, abych se mohla rozloučit s Jamesem. Další loučení. „Já tebe taky, Jess. Měj se dobře a ještě jednou: Dávej na sebe pozor!“
„Haló Jessico.“ James došel až ke mně a dal mi na tvář nevinný přátelský polibek. „Chtěl jsem tě před odjezdem ještě jednou vidět a popřát ti úspěšné hledání.“
Od mého návratu z New Orleansu jsme neměli příležitost se setkat. „Děkuji, Jamesi. Ale my oba víme ten opravdový důvod, proč jsi tady: abys mohl doma poreferovat, jestli jsme se na cestu dobře připravili a jestli jsme v pořádku odjeli.“
S otcem už jsme se v soukromí rozloučili, když jsem opustila naše kanceláře. Nesnesla bych, kdyby se tu objevil a ještě na poslední chvíli změnil své rozhodnutí a nakonec mě odjet nenechal. Oba dva jsme byli toho názoru, že bude lepší, když sem vůbec chodit nebude, aby se s námi rozloučil.
Jak už bylo řečeno, vlci a velké projevy pocitů prostě nejdou dost dobře dohromady.
James se zasmál. Dokonce i přitom byl slyšet jeho irský přízvuk, který prozrazoval jeho původ. „Přistižen, ale přesto ti přeji na cestu hodně štěstí. Doufejme, že o tvou bezpečnost je dostatečně postaráno. Jak vidím, tak Tyler a Danny mysleli na všechno.“
James byl jedním z největších vlků ve smečce, měl husté tmavé vlasy a zelené oči. Byl samý sval a působil neskutečně sexy. Jako obvykle měl na sobě černé tričko a cargo kalhoty. Na chvíli jsem si opřela hlavu o jeho hruď. Naši vlci se setkali jen letmo a má vlčice štěkla na znamení, že Jamese poznává. Kdyby mi osud přidělil jako druha vlka, můj život by byl o mnoho jednodušší. Moje vlčice zavrčela. Já vím. Už jsem to pochopila. Jednoduchá cesta není pro nás.

„Vyřiď mému otci, že jsem v dobrých rukách,“ řekla jsem. „Připravili jsme se na všechno možné.“ Sotva jsem dořekla větu, ozval se za mnou zvuk, jako když se zvíří hromada listí. Hned na to se ten zvuk opakoval. Koukla jsem se přes rameno. Dorazili upíři.

11 komentářů: