úterý 26. července 2016

Falešná identita - 14. kapitola 2. část


Ryan mě vedl do prázdné nezamčené třídy, zavřel dveře a opřel se o ně. Připravila jsem se na hádku a čekala, až promluví. Odstrčil se od dveří a šel pomalu ke mně, ale pak se zastavil a projel si rukou vlasy. Vypadal nervózně. „Poslouchej, Maddy.“


Díky způsobu, jakým to řekl, hlasu, který byl jemnější, než jsem kdy slyšela, a tváři zahalené v lítosti, jsem pochopila, že se konverzace nebude ubírat směrem, jakým jsem čekala. Nechala jsem ho vzít moji ruku do jeho, která byla velká a tvrdá. Nebylo to tak špatné jako když se mě dotýkal Yates, ale stejně jsem nechtěla, aby byl Ryan tak blízko.
„Je mi tak líto, co se stalo. Bylo to ode mě tak hloupé a už nedovolím, aby se to znovu stalo. Opravdu tě chci zpátky.“
Co se nemá stát znovu?
„Prosím, Maddy.“
Jeho druhá ruka se mi začala přibližovat ke krku a to už bylo moc. Pokusila jsem se odtáhnout, ale jeho ruce se sevřely.
„Nech mě jít,“ zasyčela jsem.
„Nebuď taková, Maddy. Vždyť víš, že tě miluju. Byli jsme hvězdným párem – proč to všechno zničit?“
Ruka na krku mě tlačila k němu. Byl tak blízko, že jsem cítila smrad z cigaret v jeho dechu. „Nech mě jít,“ řekla jsem a rozkročila se, abych získala stabilnější postoj. „Máš novou přítelkyni, běž si za ní.“
„Chloe? Prosím tě. Jen jsem se snažil, abys žárlila. To nic není. Chci jedině tebe.“
Naše rty byly od sebe jen kousíček. Bojovala jsem s jeho stiskem, ale pevně mě sevřel ve svých pažích a přitlačil rty na mé. Jeho prsty se mi zaryly do kůže. Obrázky z tréninků s Alekem se mi objevily v mysli. Zatnula jsem čelist a vedla koleno vzhůru. Přímo do černého.
S divokým výkřikem – napůl skučení, napůl sténání – mě pustil a zavrávoral pár kroků zpátky, než padl na kolena, vypadal, jako by se modlil.
Tělem mi prošel třes. Tohle byl málem můj první polibek.
„Co to do tebe zatraceně vjelo?“ lapal po dechu. „Proč jsi to udělala?“
„Protože nerozumíš významu slova ‚ne‘,“ řekla jsem a opatrně zůstávala mimo dosah jeho rukou. Byl silný a vysoký. Moment překvapení mi dal výhodu, ale ta už byla pryč.
Zavřel oči. Nedokázala jsem z jeho výrazu nic přečíst. Byl naštvaný nebo omluvný?
„Co se stalo, než jsem se s tebou rozešla?“ dožadovala jsem se. Zvonek zazvonil podruhé. Přijdu pozdě na hodinu.
Držel se za rozkrok a vzhlédl ke mně s vlhkýma očima. Stiskl rty. Na moment to vypadalo, jakoby mu oči zakryl mrak. Vážně jsem ho kopla tak tvrdě?
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se hloupě.
„Ne, nebyl jsem v pořádku od chvíle, kdy ses se mnou rozešla.“
Dveře se prudce otevřely.
Alek dovnitř strčil hlavu; oči mu cestovaly mezi mnou a Ryanem, než vstoupil dovnitř a zavřel dveře.
„Vypadni. Tohle je soukromé,“ zavrčel Ryan, ve tváří byl lesklý od potu.
Alek ho ignoroval. „Jsi v pořádku?“
Přikývla jsem. „Jen jsme si povídali.“
„Je to tvůj nový kluk? To ti to trvalo asi tak pět minut.“ Ryan se dostal na nohy, ale ramena měl pořád zkroucená z bolesti. Vypadal, jakoby ho případná odpověď mohla roztrhnout. Ale ve hře bylo ještě něco jiného.
„To není tvoje věc,“ řekl Alek, než jsem mohla říct ne.
Ryan udělal krok ke mně, jeho tvář byla bojovná.
Alek ho zabrzdil. „Vypadni dřív, než ztratíš víc než svou pýchu.“
Byli skoro stejně vysocí, ale Ryan nevěděl, že byl Alek silnější než normální člověk. Narovnal se, jakoby chtěl bojovat, ale zřejmě ho můj kop ještě pořád bolel. Byla jsem zkrátka šikovná. S posledním pohledem na mě odešel.
„Mám takový dojem, že sis právě udělal nového nepřítele,“ řekla jsem Alekovi.
Jeho tvář potemněla. „S ním se dokážu vypořádat.“
Sledovala jsem pohled Alekových očí, všimla jsem si otisků Ryanových prstů na svém zápěstí. Štěstí, že Alek nemohl vidět můj krk z toho úhlu, kde stál. To místo mě také bolelo. Ryan bral znovuzískání Madison příliš vážně.
Promnula jsem si zápěstí a opřela se o stůl.
„Proč jsi ho následovala do prázdné třídy?“
„Protože včera přišel k nám domů, aby si promluvil. Nechtěl se vzdát, dokud s ním nepromluvím.“
„On byl v domě? Proč jsi mi to neřekla? Mohl tě napadnout!“
„Nejsem hloupá, Aleku, a navíc byl doma Devon.“
Alek zavrtěl hlavou. „Skvělé, takže to mě má jako uklidnit? Ten kluk je stejně podezřelý jako Ryan.“
Zasyčela jsem na něj. Nemohli jsme si dovolit, aby nás někdo slyšel.
„Devon je nevinný.“
„Ty tomu vážně věříš?“
„Myslím si, že Yates věděl o Madisonině těhotenství.“
„Jsi si jistá?“
„Ne. Nejsem si jistá. Nic nepřiznal, ale byl nesvůj a snažil se, abych se cítila vinná a neřekla nikomu o té aférce nebo o těhotenství. Nevím, co to z něj dělá.“
Alek zavřel oči a vydechl nosem. „Promluvím si o tom s Majorem.“
„Musíme se vrátit do třídy,“ řekla jsem, znala jsem ten výraz na jeho tváři až příliš dobře. Obrátila jsem se ke dveřím.
„Příliš riskuješ,“ zašeptal Alek.
„Jen se snažím dělat svou práci, Aleku. Vždycky jsme věděli, že to bude riskantní.“

.   .   .   .

7 komentářů:

  1. moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc, moc, moc už se nemůžu dockat na další dil

    OdpovědětVymazat
  3. Katuš moc děkuji za další překlad. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za další překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat