úterý 5. července 2016

Falešná identita - 13. kapitola 1. část



Když jsem vložila klíč do zámku, očekávala jsem, že najdu Lindu čekat v předsíni, ale nikdo tam nebyl. Projela mnou úleva, i když mě ten pocit nutil cítit vinu. Linda byla milující, starostlivá a všechno, co bych chtěla u své matky, ale momentálně jsem nepotřebovala její pozornost ani otázky. Hlava se mi totiž chystala rozskočit.


Z celé té věci s Yatesem – vidět ty fotky, nechat na sebe sahat v domě, který sdílel se svou manželkou – se mi dělalo špatně. Vlekla jsem se po schodech a v zrcadle na zdi zachytila odraz své tváře. Modré oči, dlouhé blond vlasy a tenká červená linka okolo krku. Kdo byla Madison Chambers? Napadlo mě, jestli to vůbec někdo ví. Major chtěl, abych našla trhlinku v jejím brnění, ale já jsem našla kráter velikosti Grand Canyonu.
Holly mi poslala dva e-maily a já neměla zatím přečtený ani ten první. Byla jsem kamarádka na houby. Navzdory únavě, která mi procházela kostmi, klikla jsem na její nejnovější dopis – nebudu trápit Holly stejně, jako Madison trápila Anu.
Promnula jsem si oči a začala číst.

Ahoj, děvče,
Doufám, že jsi v pořádku? Mám o tebe strach. Major je většinu času pryč, takže jsem se nemohla zeptat, jak to vypadá. Navíc by mi to stejně neřekl, však ho znáš (*protočené oči*). Já jsem momentálně zaneprázdněnější než normálně. Louis se mě snaží dostat do kondice, protože moje Variace je totální chaos. Dokonce mi i téměř chybí Summers. Ale neříkej jí, že jsem to řekla. ;)
Tak dál. To není důvod, proč píšu. Na ústředí je to posledních pár dnů divné (a ne jen proto, že ty a ostatní jste pryč). Starší agenti si pořád něco šeptají, ALE mně se podařilo zachytit pár útržků jejich konverzace. Vypadají opravdu ustaraně. A ne kvůli Livingstonskému zabijákovi. Zmínili skupinu Variantů, kteří dělají problémy. Myslím si, že ti lidé, ať už jsou, kdo jsou, ohrožují FEA. Něco o nějakém starém nepřátelství. Skoro to vypadá, jakoby se nás tihle Varianti snažili zničit. Dva externí agenti FEA beze stopy zmizeli. Dokonce i Major vypadal naposled, co jsem ho viděla, dost rozrušeně. Bylo to docela děsivé.
Nechám své oči a uši otevřené a dám ti vědět, pokud ještě něco zjistím.
Moc mi chybíš. Napiš mi, pokud budeš moci!
Tvá atd.
Holly

Trvalo mi pár minut, než jsem strávila, co napsala. Skupina Variantů dělá FEA problémy? Věděla jsem, že někteří Varianti preferují život v úkrytu, protože nejsou schopni dodržovat pravidla FEA; Major řekl, že to jsou většinou Nestálí – Varianti, kteří nejsou schopni kontrolovat své schopnosti nebo možná ani nechtějí. Ale tito byli nomádi, ne hrozba pro FEA. Organizovaná skupina Variantů byl úplně jiný případ. Proč se o nich Major nikdy nezmínil? To mě nutilo přemýšlet, co dalšího tají.
Napsala jsem Holly rychlou odpověď, že jsem v pořádku – jen unavená a totálně zaneprázdněná – než jsem si dovolila padnout na postel, ale v hlavě jsem měla plno myšlenek. Pokud skupina Variantů začala unášet agenty, neměl nás Major informovat? Zvláště mě. Já jsem teď byla externí agent.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se uvolnila. Nemohla jsem si dovolit rozptýlit se od toho, co bylo opravdu důležité. Zkontrolovala jsem zprávy na Madisonině telefonu; přišla mi zpráva od Any, ptala se mě na moje rande, a dvě od Ryana, kde psal, že se mnou vážně potřebuje mluvit. Nemohla jsem se mu už moc dlouho vyhýbat, i když Alek ani Devon nechtěli, abych s ním byla o samotě.
Vzala jsem Madisonin IPod, strčila si sluchátka do uší a pustila muziku na nejvyšší stupeň. Písničku jsem neznala, ale bicí mi vyhnaly z hlavy starosti, a to bylo přesně to, co jsem potřebovala.
Měkkost matrace mě objala, zavřela jsem oči a dovolila si nic necítit a na nic nemyslet a s každým úderem rytmu jsem cítila, jak mě to unáší do spánku.
Zrovna jsem usnula, když mi něco dopadlo na nohy a zatlačilo je do matrace. Cukla jsem sebou, vytrhla sluchátka z uší a zařvala. Výkřik náhle odumřel, když jsem uviděla svého útočníka. Na nohách mi seděl Fluffy a mrkal na mě tak, jak to umí jenom kočky. Nepohnul se, když jsem posunula do pohodlnější pozice. Pokud ho můj výkřik nevyděsil natolik, aby utekl, nic už ho k tomu nepřinutí. Zapomněl už, že nejsem ten, koho předstírám? Natáhla jsem se, aby ho pohladila a vysloužila si zasyčení.
Na schodech se ozvaly rychlé kroky a během vteřiny stál v mých dveřích Devon. Divoce se kolem sebe rozhlédl, jakoby očekával útočníka. Měl na sobě tréninkové oblečení – úzké tričko a šedé kraťasy – obojí se přicuclo k jeho zpocenému tělu.
„Slyšel jsem tě křičet,“ řekl a uvolnil se, když mě viděl sedět na posteli.
„Fluffy mě vyděsil.“
Přikývnul, ale oči mu zůstaly napjaté, když pozorovaly můj obličej. „Těžký den?“
Kdybys jen věděl…
„Pohádala ses s Anou?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Jsi brzo doma. Volala ti mamka?“
„Ano, bála se o tebe.“ Zněl, jakoby s ní souhlasil.
„To je důvod, proč ses po tréninku neosprchoval? Protože chtěla, abys tady byl, až se vrátím?“
Podíval se na své promočené triko, které tak zdůrazňovalo jeho vypracovaný hrudník. Přinutila jsem oči, aby mu zůstaly na obličeji. „Ne, mamka s taťkou neměli rande už týdny. Řekl jsem jim, že by měli vyrazit brzo, že zůstanu doma a dohlédnu na tebe.“
„To je dobře. Ale nesnáším, jak moc se o mě bojíte.“
Jeho oči zněžněly. „Maddy, málem jsi umřela. Nikdy jsem neviděl mamku a taťku tak zničené.“ Na moment zmlkl a hledal nějaký způsob, jak osvětlit svoji náladu. „Vypadáš, že potřebuješ zvednout náladu. Objednáme si pizzu a zkoukneme nějaký film.“ Ucítila jsem záblesk nostalgie. Filmový večer s Alekem nebo Holly byl neodmyslitelnou součástí mého života od doby, kdy jsem se připojila k FEA.
Podařilo se mi opatrně se vykroutit zpod Fluffyho a následovala jsem Devona dolů.
„Kdy jsi přišel domů? Neslyšela jsem tě,“ zeptala jsem se poté, co objednal pizzu nazvanou jako „Horký chaos“. Raději jsem nechtěla vědět, kde ten název vzal.
„Jsem tu už dvacet minut, ale ty jsi tvrdě spala. Půjdu si dát sprchu. Mamka nechala v kuchyni nějaké peníze; můžeš ji dát za tu pizzu, pokud přijede dřív,“ řekl a odspěchal nahoru.
O deset minut později zazvonil zvonek, ale Devon se ještě myl. Vzala jsem proto peníze a otevřela přední dveře, za kterými stál Ryan. V rukou nedržel krabici s pizzou.
„Co chceš?“
Jeho postava zabrala celý prostor dveří, byl rozkročený. „Chci si promluvit.“ Podíval se za mě do místnosti. „Jsi sama?“
„Ne, Devon je doma.“
Opřel se o rám dveří a blokoval světlo zvenku svým tělem. „Poslyš, vím, že se mi vyhýbáš, ale opravdu si potřebujeme promluvit.“ Ten komandující tón ani jeho pohled se nelíbily. Jestli se k Madison choval tak vždycky, bylo logické, že ho nechala. Snažil se mě zastrašit.
„Opravdu teď nemám čas. Co kdybychom si promluvili zítra během oběda?“
Slyšela jsem, že voda nahoře přestala téct. Devon a Ryan by se mohli poprat, pokud by se setkali. Viděla jsem ty jejich výrazy ve škole. Začala jsem zavírat dveře, ale Ryan strčil nohu dovnitř a blokoval je. Možná ho Madison nechala se tak chovat, ale její nová verze to tak nenechá. „Jestli tu nohu nedáš pryč, zlomím ti ji.“
V překvapení udělal krok dozadu a něco se v jeho olivových očích změnilo. Nikomu jsem ještě nevyhrožovala, ani mě nenapadlo, že bych mohla, ale z tohohle jsem měla dobrý pocit. „Proč se tak chováš? Ty víš, že tě miluji,“ řekl. Chlápek s pizzou si vybral zrovna tuto chvíli, aby přijel k domu na svém mopedu. Uvolnila jsem se. Krabice s pizzou byla širší než jeho ramena. Dobrý bože, jaké monstrum to Devon vybral?
„Prosím odejdi,“ řekla jsem Ryanovi znovu a tentokrát mě poslechl. Šel ke svému autu a byl tak mimo, že vrazil do chlápka s pizzou. Vyděšeně vzhlédl a odjel bez omluvy.
Zaplatila jsem a zanesla horký karton do obýváku, myšlenkami stále u prožité situace. Opravdu Ryan miloval Madison? A o čem chtěl mluvit? Položila jsem krabici na stůl a otevřela víko. „Horký chaos“ byl rozhodně správný název. Povrch pizzy obsahoval jalapenos, slaninu, papriku, čabajku, párky a hodně sýra. Nejprve mi to pěkně popálilo vnitřnosti, ale po druhém kousku jsem si zvykla a navíc jsem měla velký hlad.
„Nech mi něco,“ žertoval Devon, když vešel do místnosti. Vlasy měl mokré a rozcuchané a tričko mu těsně přiléhalo k hrudi. Zápasení ho opravdu pěkně vytvarovalo. Odtrhla jsem od něj oči a znovu si kousla. Skutečná Madison by své vlastní dvojče nikdy neokukovala.
Devon přešel ke skříni s DVD a jedno z nich vložil do přehrávače, než sebou hodil ke mně na gauč a popadl kousek pizzy. Položil si nohy na stůl a pustil film. „Terminátor. Promiň, Maddy, ale nemám náladu na cukrování.“
„Miluju Terminátora,“ řekla jsem, než jsem se stihla zastavit. Tessa promluvila, ne Madison.
Podíval se na mě se zdviženým obočím. Pořád ještě nekousl do pizzy. „Ach, a odkdy?“
Pokrčila jsem rameny a nacpala si velký kus pizzy do pusy. „Výborné,“ řekla jsem s plnými ústy. „Měl by sis taky dát, než ti to všechno sním.“

Opřel se, strčil si půlku kousku pizzy od pusy a zíral na obrazovku. Potom, co polkl, řekl: „Jsi teď jiná, víš to?“

6 komentářů:

  1. Katuš, moc děkuji za překlad. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuju,dekuju, dekuju :D

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat