čtvrtek 28. července 2016

Draví ptáci - 5. kapitola 3/3

Milí čtenáři,

doufám, že jste se těšili na další část a pořádně si ji užijete. Příští týden možná ještě bude v překladu pauza, ale pak už bych měla zase pravidelně překládat každý týden. Musím říct, že bych si vážně aspoň jedny prázdniny přála bez shonu a nestíhání, ale asi se mi o tom může jen zdát. Máte to taky tak? Je potřeba stihnout tolik věcí, samé brigády/práce mezi zábavou a povinnostmi, že je volného času ještě méně a odpočinek také někde čeká, až si na něj uděláte čas. :D
Musím říct, že jsem si za to užila spousty skvělých zážitků (to byste nevěřili, jaká to může být sranda, když nerozumíte Polákům ani slovo a máte se domluvit, co si chtějí objednat :D ), dokonce jsem byla poprvé sjíždět Vltavu a byla to paráda. Doufám, že si prázdniny či dovolenou užíváte stejně jako já nebo i lépe. Máte namířeno někam do zahraničí nebo budete cestovat po krásách naší republiky?
Mějte se krásně a bavte se ;)
Paty

„Takže ti Mike dal fotky i poznámky,“ poukázala. „Co chceš ode mě?“
Cody poklepal prstem na stůl. Byl expert, co se týče výslechů, ale jakmile byl v její blízkosti, začalo jej zrazovat srdce. Sakra, potřeboval se sebrat.
Jeho vztah k Aubrey jej každým dnem pokoušel. Jeho tvrdý pták se tlačil proti zipu u kalhot. Toužil se jí dotknout.
Než si založila ruce na prsou, opřela se o opěradlo židle.
Gesto, které poukazovalo na to, že rozhodně nebude spolupracovat lehce. To mu pomohlo zklidnit se.
„Kde jsi ji našla?“
„V Gregoryho pokoji,“ odpověděla a protočila panenky. „Hádám, že jste ji přehlédli.“
Byla to jasná výzva k boji a Cody na něj byl připraven. Už od samého začátku mu bylo jasné, že k nějakému dojde.
Aubrey byla tvrdohlavá, ale on byl trénován těmi nejlepšími. Věděl, že její chování má co dělat s tím, že se znova potkali. Cody se snažil krotit, protože věděl, proč je tak naštvaná.
„Jak jsi věděla, kam se podívat? Našla jsi ji vůbec ty?“ otevřel složku a vytáhl fotky. „Kdo je to?“
Ani se na ně nepodívala. „Kdybych věděla, kdo to je, neseděla bych tady.“
Na její ostrý tón nereagoval a zvedl papíry s poznámkami. „Co má tohle všechno znamenat?“
„Chceš, abych udělala za tebe všechnu tvou práci?“ vyštěkla a naklonila se k němu. „Složku jsem našla pod Gregoryho matrací.“
„Pod matrací? Hmm, jasně, proč jsme se tam asi nepodívali? Pravděpodobně proto, že jsme to udělali a nebyla tam.“ Hodil jí udičku a čekal, jestli se chytí a nějaká informace jí uklouzne. „Zkus to znova a tentokrát chci slyšet pravdu.“
„Podívej…“
Praštil pěstí do stolu. „Ne, ty se podívej,“ rozkázal výhružně, „kdybych měl tuhle informaci dříve, mohlo nám to poskytnout vodítko k Hejnu. Neměl jsem ho, takže jsem je nevaroval. A teď je jeden z mých dobrých přátel mrtvý.“
Zbledla.
„Takže teď mi přestaneš dávat čočku a začneš mluvit.“
Zhluboka se nadechla. Hruď se jí vzedmula tak, že si Cody nemohl pomoct a musel se podívat. Zavrtěla se na židli a poprvé za celou dobu vypadala nejistě.
„Začni od začátku,“ požádal, ale vztek už jej přešel. Jestliže se Aubrey opravdu snažila shromáždit informace, nechtěl o tenhle zdroj přijít.
„Gregoryho pokoj jsem prohledala včera, když jste skončili. Nic jsem nenašla. Ale pořád jsem si kladla otázku, kdyby chtěl něco schovat, kam by to mohl dát?“ začala vysvětlovat.
„Měl přece sejf,“ upozornil ji Cody.
„O něm vědělo hodně lidí. Všichni z bezpečnostního týmu a každý z úzkého kruhu blízkých. Takže musel mít ještě něco,“ pokračovala. „A pak jsem si vzpomněla.“
„Na co?“
„Asi před rokem jsme se s Gregorym bavili o potížích, které přijdou, až vyjdeme na veřejnost s dalšími měniči. I když jsme měli mít podporu vlády, měla jsem obavy, že nás všechny vezmou a budou na nás dělat pokusy.“
Takže Aubrey nebyla zastáncem odhalení se veřejnosti. Nad tím musel popřemýšlet.
On byl na rozdíl od ní od začátku pro odhalení. Věřil, že bylo na čase, aby se všichni měniči přestali skrývat. Zasloužili si stejnou volnost a práva jako každý jiný člověk. Lidé by neměli žít ve strachu jen proto, že jsou měniči.
Museli si dávat větší pozor.
Teď, když veřejnost věděla o měničích a nové zákony je pomáhaly chránit, byl Cody spokojený s hnutím, které podpořil.
„Takže jsme začali vytvářet plány, jak ochránit Letku, kdyby se něco stalo. Jeden z nápadů, které jsme projednávali, se týkal schování složek členů Letky,“ řekla mu Aubrey.
„A dál?“
„Pak už jsme o tom nikdy znova nemluvili, ale vzpomněla jsem si na vtípek, který jsem nadhodila – schovat složky pod matraci. Když mě to trklo, šla jsem se tam podívat.“ Kývla hlavou k poznámkám ve složce. „A tohle jsem našla.“
Cody jí věřil. Když mluvila, dívala se mu do očí.
„Mike si složku vzal a zavolal tobě.“
„Ale až po tom, co jste si ji oba přečetli.“
Pokrčila rameny.
„A co s tím uděláš?“ Codymu bylo jasné, že už dávno pracuje na svém vlastním vyšetřování. Nebylo možné, aby Aubrey nechala něco jen tak být. V tomhle se zase tolik nezměnila, to si byl jistý.
„Nevím, o co jde. Opravdu ne. Jediné jméno, které jsem poznala, bylo vůdce tvého Hejna.“
Codymu bylo jasné, že už začala hledat informace o dalších jménech na seznamu, ale neptal se. Musí ji z toho vynechat. Dostat ji co nejdál od vyšetřování. Chtěl jí to přikázat, ale viděl odhodlání v její tváři, které mu sdělilo, jak by to dopadlo.
Zvedl se ze židle a začal sbírat všechny věci. „Dobrá.“
„Počkej!“ Aubrey vyskočila na nohy. „To je jako všechno?“
„Řekla jsi mi, co jsem potřeboval vědět. Věřím tvému příběhu.“
„A co teď hodláš dělat?“ dotázala se. „Promluvíš si s Antonem?“
Cody zvedl obočí. „Prozkoumám tuhle stopu.“
Rychle se dostala do jeho blízkosti. „To je vše, co mi řekneš?“
Cody neustoupil ani o píď. Místo toho jí šel naproti. Jestliže chtěla boj, pak jí ho poskytne. Alespoň to mohl udělat. Ale taky jí potřeboval připomenout, kde je její místo.
On byl profesionál.
„Nemusím ti nic říkat. V tomhle případu nehraješ vyšetřovatele. Jsi jen svědek.“
Přimhouřila oči a chytila jej za paži.
Cody udělal otočku, aby se jí vymanil, pak položil obě ruce na její ramena a zatlačil ji ke stolu. Natlačil se mezi její stehna a naklonil se nad ni. „Odvádíš opravdu dobrou práci, jak se mě snažíš trestat za to, co se mezi námi stalo před lety. Nechal jsem tě zajít dál než bych dovolil komukoliv jinému. Ale už stačilo. Další slovní potyčky už ti nebudu tolerovat.“
Její ruce se sevřely kolem jeho zápěstí. „A mně se nelíbí, že tohle už je podruhé, cos na mě použil ty své chlapácké svaly.“
Cody trochu uvolnil sevření, ale nepustil ji. „A přesto se stále dostáváme do těchto situací. Vlastně, pokud si dobře vzpomínám, máš ráda – jak tomu říkáš – moje chlapácké svaly.  Musím podotknout, že jsi mě k tomu dotlačila.“
Podívala se na něj a zamrkala. Její vůně se okamžitě změnila z naštvání na chtíč.
Codyho pták zapulzoval.
Aubrey zpevnila sevření na jeho zápěstích. Cody věděl, že pokud on mohl cítit její vzrušení, ona mohla cítit jeho.
„Pro lásku Boží, přestaň na mě tlačit,“ varoval ji.
Usmála se. Víc než úsměv to však připomínalo ušklíbnutí. „Je příliš lehké tě provokovat. To se nezměnilo.“
Byla tak drzá. Sakra, to jej ještě více nakoplo. „Snažíš se ukousnout větší sousto, než dokážeš zvládnout.“
Olízla si spodní ret. Pozorně ten pohyb sledoval.
„Myslíš?“ zeptala se chraplavým hlasem.
Byl v pytli. Už jí nemohl odolat. Rychle zaútočil na její ústa.
Zalapala po dechu a otevřela se mu.
Do pekla, ta její chuť… nesmírně mu chyběla.
Aubrey nikdy nebyla pasivní milenkou. Očividně se to nezměnilo. Zapletla mu ruku do vlasů, pevně si jej přitáhla a začala jej škádlit jazykem.
Cody zasténal. Začal pohybovat boky, aby se o ni mohl třít svou tvrdostí.
Odtrhla se od něj a zaklonila hlavu.
Cody jí přejížděl rty po krku a Aubrey mu začala vycházet boky naproti.
Kdyby byli nazí, byl by zabořený hluboko v ní. Chtěl to. Musel ji mít.
Začal jí vysvlékat tričko, aby si mohl hrát s jejími dokonalými plnými ňadry.
Když se k ní začal znova sklánět, zaslechl v chodbě kroky mířící k nim.
Cody se odtáhl, což byla asi nejtěžší věc, kterou kdy udělal.
Byl tak zatraceně tvrdý, že to bolelo.
Zamračila se na něj, když se zvedla ze stolu a posadila se. Měla rudé tváře a ztěžka oddechovala. Vypadala pomačkaně.
Jedna jeho část byla na sebe pyšná. Ta druhá, která si byla vědoma toho, že nad sebou ztrácel kontrolu, měla obavy.
„Drž se dál od vyšetřování, Aubrey,“ rozkázal. Musel se sebrat.
Zakřenila se. „Samozřejmě, agente.“
Bylo mu jasné, že ho neposlechne. Ale musel mezi nimi udělat prostor, než udělá něco, čeho bude litovat.
Stále byla posazená na kuchyňském stole a Ryderovy kroky se přibližovaly.
Odejdi, říkal si. Prostě se otoč a jdi pryč.


15 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci další kapitoly !!! Přeji hodně volného času !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokraččovanie

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Pati ja si práve užívam dovču v Chorvátsku - Sevid 😁 Tak si ešte poriadne uži dovču 😉 A mimochodom u mňa prázdniny, neprázdniny, zhon mám stále, v robote máme stále terno 😪😪😪 Pati ešte raz dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za další kapitolu a přeji hezkou dovolenou!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Ja dovolenkujem na Malte a to doslovne,ďakujem za skvelú kapitolu

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad :) D

    OdpovědětVymazat