středa 22. června 2016

Vládci noci - 6. kapitola 1/2


Bastien prošel tréninkovou místností o velikosti tělocvičny střední školy, která ležela pod rozlehlým Davidovým domovem v Severní Karolíně.

Střílení na terč a sparing s figurínami dostatečně nezmírnil jeho potlačovanou energii. Potřeboval živý cíl. Někoho, koho mohl opravdu silně nakopat. Například jednoho z mnoha Nesmrtelných Strážců, Druhých a zaměstnanců Sítě, kteří se tudy potulovali, jako by to byl jejich vlastní domov.
A vždy zkroutili rty, když zkřížili jeho cestu.
David, neuvěřitelně mocný, byl také nechutně velkorysý, vítal všechny nesmrtelné a ty, kteří jim pomáhali, ve svém domově. Dokonce přivítal i Bastiena, když Seth ignoroval četné výzvy k jeho popravě.
Bastien vzdal pokus zbavit se své frustrace fyzicky, vypnul světlo a kráčel dlouhou podzemní chodbou do ložnice, kterou si vybral jako svou vlastní: tu poslední na pravé straně. Tak daleko od Darnella a příležitostných návštěvníků, jak jen to bylo možné.
Zbavil se svých zbraní, pak šatů a vstoupil do sprchy plné páry.
Něco, co se bude muset brzy změnit. Tahle celá věc Nesmrtelných Strážců pro něj prostě nefungovala.
Jasně. Být upírem (nebo alespoň víra, že byl upír) pro něj taky nefungovalo. Po dvě staletí se považoval za upíra a zasvětil svou existenci dopadení nesmrtelného, který zavraždil jeho sestru. Ale Roland Warbrook nebyl jejím vrahem. Její vlastní manžel, Bastienův nejlepší přítel, Blaise byl tou zrůdou.
Znovu a znovu se Bastien ptal sám sebe, proč to neviděl. I poté, co ho Blaise náhodou přeměnil, ho Bastien nepodezříval. Jako nejvíc naivní hlupák na planetě věřil Blaiseovi a uvěřil každé usvědčující věci, kterou řekl o Rolandovi a nesmrtelných. Nenáviděl je. Plánoval jejich konec.
Jenom abych zjistil, že jsem sám zkurvený nesmrtelný,“ zamumlal posměšně. Jak vtipné.
Byl černou ovcí rodiny nesmrtelných. Tím divným bratrancem, kterého nikdo nechce pozvat na Den díkůvzdání, ale stejně ho pozve z nějakého neochotného smyslu pro povinnost, po celou tu dobu doufaje, že nepřijde, nebo že jeho let bude zrušen.
Seth ho zatraceně stále tahal sebou skoro všude, kam šel, jako kdyby to mohlo přinutit ostatní, aby zapomněli jeho minulé hříchy a ... co ... měli ho rádi? Přivítali ho do stáda?
No to určitě!
Když byl Seth jinak zaneprázdněný, David dělal to samé. Jako by Bastiena skutečně zajímalo, zda ho nesmrtelní přijmou nebo ne.
Vypnul kohoutek, popadl ručník a setřel kapky vody z jeho kůže.
Dům byl tichý. Pro změnu prázdný. S výjimkou Darnella, Davidova nechutně výkonného Druhého, kterého chtěl Bastien při několika příležitostech uškrtit.
Určitý přetrvávající pud sebezáchovy vždycky zadržel jeho ruce. Oba, Seth i David, viděli Darnella jako svého syna. Pokud by se Bastien někdy podal svému nutkání a trvale zavřel ústa toho chytráka, pravděpodobně by poté žil dost dlouho jen na to, aby nehlasně vyslovil: „Jejda.“
Navíc Ami by mu nakopala prdel, kdyby mu Seth a David nesetnuli hlavu jako první.
Ami.
Bastien ji neviděl od chvíle, kdy začala sloužit Marcusovi. Kdyby byla zabita při té velké bitce, do které se ti dva dostali minulý týden, Bastien by toho parchanta zavraždil za to, že ji nechránil. Dopoledne zaslechl rozhovor mezi ní a Darnellem a chtěl jí říct, aby se neobtěžovala ho bránit, když ho ostatní nesmrtelní viní za to, co ti zatracení upíři nyní dělají. Ale ona by ho prostě ignorovala. Stejně jako ignorovala Setha, Davida a Darnella, když ji v prvních, bolestivých dnech jejich známosti nabádali, aby si od Bastiena držela větší vzdálenost.
Jeho mobilní telefon zazvonil, když vymačkával přebytečnou vlhkost ze svých dlouhých, černých vlasů.
Podíval se na displej.
Neznámý volající.
Zvedl to a odpověděl.Co je?“
„Sebastien Newcombe?“ zeptal se šepotavý ženský hlas.
Kdo to sakra je?“ opáčil. Jediná žena, která znala jeho číslo, byla Ami.
Melanie Liptonová.“
Zamračil se. Mluvila potichu, jako by se bála, že jí někdo uslyší. A, ačkoli její jméno znělo povědomě, nedokázal ho zařadit.Proč šeptáte?“
Pokud něco, tak se její hlas ztišil ještě víc.Neměla bych Vám volat. Kdyby mě chytili... Nejsem si jistá, co by udělali. Už týden jsme uzavřeni. Od té noci, co byli Marcus a Ami málem zabiti.“
Pokud věděla o Marcusovi a Ami, pak byla buď nesmrtelná, nebo jeden z lidí, které zaměstnávala Síť. Díky moci, kterou ovládali, bývali nesmrtelní odvážní. Tato žena, na druhé straně, zněla plaše, a jako by plakala.
Vzpomněl si.
„Říkala jste Melanie Liptonová? Jako doktorka Liptonová?“ zeptal se. V jeho žaludku se začala shromažďovat obava. Matně si vzpomínal, že se o doktorce Liptonové zmiňovali Joe, Cliff a Vincent, jediní přeživší členové upíří armády (nebo nepevné rodiny), kterou nashromáždil. Místo toho, aby s nesmrtelnými bojovali v té katastrofální závěrečné bitvě, ti tři se vzdali a dobrovolně se přestěhovali do bytů v hlavním výzkumném zařízení Sítě, až do teď plni marné naděje, že by jim lékaři a vědci mohli pomoct odvrátit šílenství, které napadlo jejich bratry.
„Ano,“ vydechla úlevou.
Co se stalo?“ Musely to být špatné zprávy, jinak by nezavolala.
„Tady v laboratoři se stala … nehoda týkající se Vincenta.“ Z těch tří byl nakažen nejdéle.V poslední době byl stále více nervózní a vyžíval se v náhlých výbuších hněvu a agrese. Měl noční můry, ale nechtěl mi o nich nic říct.“
To nebyli noční můry. Byly to představy. Zvrácené touhy, které začaly zákeřně pronikat do jeho mysli, a zostuzovali ho v jeho racionálnějších chvílích. Často je přiznal Bastienovi během jeho návštěv (které, bohužel, nebyly tak časté, jak by si přál, protože Bastienovi byl povolen vstup do zařízení Sítě a kontakt tváři tvář s upíry pouze v doprovodu dalšího nesmrtelného). Ale tyto představy sužovaly Vincenta už přes rok. Ve skutečnosti, začaly dřív, než nastoupil do vazby u nesmrtelných.
Zhoršily se?
Dnes,“ doktorka Liptonová pokračovala, „on ... on najednou vybuchl vzteky. Několik lidí bylo těžce zraněno a...“ Popotáhla.V areálu nebyli žádní nesmrtelní, aby nám ho pomohli dostat pod kontrolu, takže jediný způsob, jak ho zastavit nebo přemoct, byl pomocí ztráty krve. Byl postřelen ... tolikrát.“ Její hlas se zlomil. Téměř mohl vidět téct slzy po jejích tvářích. Tato žena se starala. Nenahlížela na upíry jako na krvežíznivé laboratorní krysy jako někteří z jejích kolegů. Opravdu jí na jeho mužích a na jejich bolesti záleželo.
Jeho ruka sevřela telefon pevněji.Zabili ho?“ Pokud ano, nepochyboval o tom, že se je snažila zastavit.
Ne. Počkali, dokud skoro nevykrvácel, a pak ho zadrželi.“
„Nechali ho hladovět?“ Tak by šílenství pouze zhoršili.
„Ne. Byla mu dána krev. A jídlo. Ale když je zcela při smyslech...“ Znovu popotáhla.Opravdu chce s vámi mluvit. A Cliff a Joe jsou docela zničení. Nemluvě o tom, že jsou vystrašení.“
„Budu tam během hodiny.“
„Počkejte,“ řekla, než mohl zavěsit. „Nedělala jsem si srandu. Tohle místo je uzamčený. Bezpečnost je striktnější, než jsem ji, kdy viděla a...“ ztišila hlas ještě víc. Jakýkoli člověk, který by prošel kolem, by sotva slyšel nadechnutí, ale její zkušenost s prací s jeho muži ji očividně naučila hodně o jejich citlivých uších.Někteří spekulují, že jste možná dal hlášku upírům o Marcusově a Amiině pozici, takže si nemyslím, že Vás pustí do budovy.“
Ach, ale oni pustí.
„Snažila jsem se je přinutit, aby nechali Vincenta, aby vám zavolal, ale oni odmítli. Myslí si, že je to příliš velké riziko.“ Do jejího hlasu proniklo znechucení. „Neosnuje spiknutí proti nesmrtelným. Bojuje o zdravý rozum. A po tom všem, co mi on, Joe a Cliff o Vás řekli, ani na okamžik nevěřím, že Vy byste proti nim osnoval spiknutí.“
Zvedl obočí. Ona a Ami byly nejspíš jedinými lidmi na světě, kteří tomu věřili.
„Pokud minutu vydržíte, uvidím, jestli můžu propašovat svůj telefon do jeho pokoje a–“
„Neobtěžujte se. Budu tam do hodiny,“ slíbil znovu.
Ale–“
Bastien ukončil hovor, přešel ke skříni a začal vytahovat oblečení.
***
Marcus otevřel oči a pomalu se probouzel ze spánku. Každou noc od jeho a Amiina velkého rozhodujícího souboje s upíry hlídkoval a nenašel vůbec nic. Žádné upíry. Žádné přisluhovače. Žádné důkazy o tom, jak se do toho všeho Marion zapojil.
Reordon začínal být trochu naštvaný. Trval na tom, že Marion je stoprocentně důvěryhodný a málem uškrtil každého, kdo naznačil jinak.
Ale Marcus věděl, že i ti, kterým se důvěřovalo nejvíce, se mohli stát největšími zrádci. Jen se podívejte na Rolanda. Varovný příběh, pokud tu nějaký byl. Byl předán upírovi, který ho mučil a přeměnil, svou vlastní manželkou, která mu nasadila parohy s jeho bratrem. Poté, o několik set let později, byl málem zabit svou snoubenkou. Roland nebyl vůbec překvapený, když ho Marcus informoval, že by Síť mohla být infiltrována.
„Bylo to jen otázkou času,“ byla jeho směšná odpověď.Proč myslíš, že jsem trval na tom, aby Seth odstranil adresu našeho nového domova ze vzpomínek každého, kromě tebe a Davida?“
Poté řekl ještě jiné věci. Vyjádřil svůj názor na Marcusovo postavení se čtyřiatřiceti upírům najednou pouze s pomocí Druhého a použil přitom impozantní množství čtyřpísmenkových slov. Jeden by si skoro mohl myslet, že mu na něm záleží.
Téměř.
Marcus rozvalený ve své manželské posteli se požitkářsky protáhl, a pak roztáhl své smysly na dům, dělaje to, co dělal každý den po probuzení: hledal Amiinu polohu.
Dnes byla v jeho pracovně.
Teď ji nacházel snadno. Přestala se plížit kolem, když se on přestal plížit kolem a už se jí nesnažil vyhnout.
Od toho rána, co se probudili schouleni spolu v posteli (stále ještě ztvrdl, když o tom přemýšlel), si vytvořili příjemnou rutinu. Přátelskou. Účinnou.
Nebezpečnou. Alespoň pro jeho duševní pohodu.
Marcus začal nebezpečně lpět na svém Druhém.
Zvedl se a vykonal svou večerní očistu.
Druhý.
Marcus si pod termín Druhý představoval nelítostné bojovníky, jako ti, kteří mu sloužili v minulosti, kteří měřili stejně jako on 185 centimetrů a blížili se nebo převyšovali jeho váhu. Ami stěží odpovídala této představě.
Byla o stopu menší než on. Vážila polovinu jeho váhy. Měla útlou postavu. Krásná prsa. Plné boky. Dlouhé, krásné nohy.
Marcus zaklel nad dychtivou reakcí svého těla.
Hlasité zadunění nad jeho hlavou přitáhlo jeho pohled ke stropu.
Co to tam nahoře sakra dělala? Kutálela tam po podlaze bowlingovou kouli?
Po jeho dříve nedotčené bambusové podlaze?
Projelo jím očekávání, jak si natahoval boxerky, černé kapsáče a černé tričko s dlouhými rukávy. Sedl si na polstrovanou lavici u nohou jeho postele a přidal ponožky a boty s ocelovou špičkou.
Už se déle neděsil vstávat. Nebyl znuděný z té dřiny a opakování jeho dlouhé existence, kdy neměl nic, na co by se těšil.
Ne. Seth měl pravdu, zpropadeně. Nyní, když se Marcus probudil, jeho první myšlenky patřily Ami. Byla doma? Co dělala? Vyspala se to ráno dobře? Co měla na sobě? Jak snadno se to dalo odstranit?
Sakra.
Pokud mohl soudit, neměla žádné další noční můry nebo záchvaty nespavosti. Zdála se spokojená s jejich situací, jejich partnerstvím, jejich přátelstvím. Stejně jako byl on. Ami byla až téměř dětsky fascinovaná světem a prozkoumávala ho se stejným nadšením. Marcus nikdy nevěděl, co udělá příště. Jakou hudbu štípne z rozsáhlé sbírky ze 70., 30. a 40. let, kazet s osmi nahrávkami, magnetofonových pásek a cédéček, kterou během let nahromadil. Jaké zvláštní otázky nadnese.
Bylo to trochu jako žít padesát let v Londýně, pak znovuobjevovat jeho krásu a zároveň jím provádět turistu a vidět všechno nanovo.
Opustil svou ložnici a vyšel schody vedoucí ke dveřím do sklepa. Vstoupil do hlavní chodby, odvrátil se od obývacího pokoje a kuchyně a zamířil do své pracovny.
Ami ho neslyšela, když dorazil ke dveřím. Žádný člověk by neměl. Naprostý zvyk ho přinutil pohybovat se tiše. Přesto se zdálo, že má téměř mystické schopnosti vycítit jeho přítomnost tam, kde by ostatní smrtelníci nemohli. Normálně, když za ní přišel, uběhla by jen vteřina nebo dvě, než by se otočila a pozdravila ho tak radostně, jako kdyby vešel předními dveřmi, zabouchl je a vykřikl: „Miláčku, jsem doma!
Dnes, nicméně, byla příliš rozptýlena rockovou muzikou pulsující skrz velmi drahá sluchátka, která jí předchozí noc koupil.
Marcus se jedním ramenem opřel o rám dveří, naklonil hlavu a použil svůj nadpřirozený sluch, aby zjistil, co poslouchá. Lehce se pousmál. Bloodrock. "D.O.A". Jak velmi morbidní od ní, zvláště když začala z plných plic zpívat s nahrávkou.
Díky bohu, že měla krásný hlas, překvapivě nízký a občas vyloženě smyslný, který se táhl dolů po jeho zádech jako teplé prsty. A byla fenomenální imitátor. Jednu noc zněla jako Sarah Vaughanová a další jako Lady GaGa. Mohl by ji poslouchat celé hodiny ... bez toho otravného, dunivého zvuku, který pronikl do jeho ložnice.
Teď věděl, že ho vytvořila tím, jak jezdila na kolečkových bruslích z jedné strany prostorné místnosti na druhou, zatímco třídila jeho papíry. Byl tu jeden problém – Ami neuměla bruslit. Tato skutečnost se stala bolestně zřejmou, když se neustále chytala nábytku, aby zabránila tomu, aby jí nepodjely nohy.
Rozvinulo se v něm poněkud děsivé teplo. Sakra, ale byla rozkošná. Těsné džíny vybledlé do bledé modrošedé visely nízko na jejích bocích a objímaly štíhlé nohy. Bílý crop top bez rukávů vyzdvihl plná ňadra a zanechal nahý vzrušující proužek bledého, útlého pasu. Její ohnivé lokny byly staženy do nedbalého ohonu, který byl sražen nakřivo jejími sluchátky. Vzpurné kadeře visely volně kolem jejího okouzlujícího obličeje. Velké smaragdové oči. Baculaté, růžové rty, které přitahovaly jeho pohled až příliš často.
V tu chvíli, kdy hledala kupní smlouvu, sáhla po pohovce a minula a přistála přímo na svém rozkošném pozadí za pohovkou. Místnost naplnil hebký, zastřený smích, který přinutil jeho zrádné srdce bít o něco rychleji.
Líbilo se mu, že se smála sama sobě.
Ve skutečnosti, se mu na ní líbilo všechno.
Ale nikdy by ji nemohl milovat. Milovat ji by byla nejvyšší míra hlouposti. Nepřímo se touto cestou už vydal: miloval lidskou ženu a ztratil ji dvakrát.
Jedna z mnoha věcí, kterou se naučil během svého dlouhého působení jako Nesmrtelný Strážce, byla to, že Druzí mohli žít velmi krátký život. Osud, který byl teď mnohem pravděpodobnější, když se chování upírů změnilo a jejich počet vzrostl.
Když nevyhnutelně přijde Amiina smrt, bude neodvratná. Soudě podle nedávných událostí, by mohla být také náhlá a násilná.
A, pokud by ji Marcus miloval, její ztráta by mu vzala to málo jeho navždy ztmavlé duše, které mu ještě zůstalo.

21 komentářů:

  1. Děkuji moc za další pokračování!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další kapitolku. Ami je dokonalost sama:-), snad se posunou ještě o kousíček dál.

    OdpovědětVymazat
  3. Ale je vôbec Ami smrteľná????
    vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Co má Bastien za lubem? ( ve smyslu, jak se tam chce dostat ... a co ho tam vlastně čeká?)
    děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci další kapitoly !!!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj,díky moc za další kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za další kapitolu ♥

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za další kousek příběhu.

    OdpovědětVymazat