středa 8. června 2016

Vládci noci - 5. kapitola 3/3


Výkřiky bolesti naplnily Aminu hlavu. Zmučené. Plné zoufalství. Bylo jich tolik, že je přestala počítat.
Hodinu za hodinou. Den za dnem. Týden za týdnem. Měsíc za měsícem.

Podivné, jak se pokaždé zastavily, když se roztřeseně nadechla, i když je nevyslovila nahlas. Nikdy nahlas. Nikdy znovu. I kdyby mohla otevřít své pevně zaťaté zuby.
Její holé tělo bylo sužováno třesavkou. Studená ocel proti jejím zádům byla chladná, pouta na jejích zápěstích a kotnících byla jako kostky ledu. Dokonce i kožený pásek pevně natažený na jejím čele byl studený.
Proč sem jen jezdila? Byla varován, že lidé ji přivítají násilím, ale naivně doufala ve vřelost a přátelství. Snad i zvědavost.
No, oni ji opravdu přivítali zvědavostí. Ale byla to odporná, sadistická zvědavost, kterou by si nikdy nemohla představit.
Snažila se dívat kolem sebe, ale nemohla se pohnout, a proto viděla jen velmi málo. Jako obvykle si monstra zakryla vlasy a tvář zelenými maskami a čepicemi. Jejich ruce nosily poloprůhledné ochranné rukavice, když vplouvaly do rozmezí jejího výhledu.
Její mučitelé za těmi maskami promlouvali, ale ona je nemohla slyšet. Neslyšela nic jiného než své vlastní duševní výkřiky, protože ji o hodinu dříve ohlušili.
Jeden z řezníků se nad ní naklonil a pohupoval nástrojem před jejíma očima, který vypadal jako něco, co by se dalo použít pro stříhání květin nebo zastřihnutí malých větví stromů. Jeho oči se na okrajích zkroutily, usmívaly se s takovou záští.
Nenáviděl ji, těšilo ho jí ubližovat. Přála si, aby dokázala pochopit proč.
Ami s hrůzou sledovala jeho postup, když obešel stůl a postavil se po její pravé straně. Jeho hebké prsty – tak teplé v porovnání s jejími vlastními – vklouzly pod její a zvedly je z ocelového povrchu.
Něco, co se zdálo být čepelí nože, se dotklo spodku jejího malíčku. Další se dotkla hořejšku. Rukou a paží jí projela bolest. Další výkřiky vybuchly v její hlavě.
Co to udělal?
Znovu se nad ní naklonil, aby jí něco ukázal, očima se jí posmíval a zblízka ji pozoroval.
Snažila se soustředit na malé, bledé, neostré ovály stlačené mezi jeho palec a ukazováček. Nezřetelné objekty vypadaly, jako by ponořil jeden konec do něčeho červeného.
Nevěděla, co jsou zač, proč chce, aby je viděla, dokud je neobrátil a ona neuviděla nehty.
Její prsty. Ustřihl jí dva nejmenší prsty u prvního kloubu.
Němý nářek utrpení se odrážel v hranicích její lebky. Řev zuřivosti. Modlení za smrt. Přísahy pomsty. Souvislé myšlenky uprchly, byly nahrazeny zvířecím vrčením.
Potom uprostřed šílenství: hlas. Hluboký. Klidný. Uklidňující. Ten, který slyšela už předtím a označila ho jako nesmyslný projev její pomalu se rozpadající mysli.
Jsme tady, řekl ten hlas. On řekl. Hlasitěji. Skoro jako kdyby stál hned zvenku místnosti. Brzy budeme u tebe, maličká, a vezmeme tě daleko odsud.
Její mysl se ztišila.
Ještě o trochu déle, pak budeš volná.
Krutý trik. Nic víc. Přesto prosila hlas, aby si pospíšil. Aby udělal to, co slíbil a osvobodil ji. Nebo ji zabil a ukončil její utrpení.
Skalpel se zabořil do její hrudi, vtlačen hluboko, pak si začal rýt cestu dolů mezi jejími ňadry.
Slzy se vyřinuly. Zářivé, bílé světlo nad ní se zatřepotalo, pak ztuhlo, jak se vlhkost přelila přes její skráně a její zrak se vyjasnil.
Studený kov vklouzl do této nejnovější rány, rozlouskl její hrudník, až byl otevřený, a nechal ho doširoka rozevřený, její srdce vystaveno netvorům vznášejících se kolem ní.
Ano, pouze smrt to mohla ukončit, rozhodla se. Jediné, co si přála, bylo, aby mohla vzít ta monstra sebou.
To byla její poslední souvislá myšlenka před tím, než skrze ní projela vroucí elektřina a všechno zbělalo.
***
Marcus si nemohl vzpomenout, že by někdy předtím viděl někoho, kdo byl chycen uvnitř noční můry.
Nebylo to jako ve filmech. Amina hlava sebou nemlátila tam a zpět po polštáři. Nezmítala se a neotáčela a nezamotala se do pokrývek. Nemluvila nebo nevykřikovala. Netrhla sebou najednou do sedu a neprobudila se se zděšeným výkřikem.
Nějak to, co dělala, vypadalo mnohem hůř než ta zbeletrizovaná verze. Kdyby ji nebyl pozoroval tak důkladně, jako ji pozoroval posledních deset hodin, ani by si nevšiml, že ji polapila noční můra.
Ami ležela na zádech, jako po většinu dne. Dech se jí zadrhl jednou, dvakrát, třikrát, jako kdyby ve svých snech vzlykala tak silně, že si její fyzické tělo nemohlo pomoci, ale muselo dát najevo odpověď. Její oči se neklidně pohybovaly za bledými, zavřenými víčky. Z rohů očí jí vytékaly slzy, pak se přelily přes její řasy a tiše stekly dolů po jejích spáncích. Její tělo sebou škublo. Takový nepatrný pohyb. Sotva viditelný. Její ruce se zaťali do přikrývky, svíraly měkký materiál tak pevně, až jí zbělely klouby.
Neurčitý náznak naříkání zazněl hluboko v jejím hrdle. Měl v sobě stopy bolesti. A strachu.
O čem se jí zdá?
Nejistý, jak jí pomoci, se Marcus natáhl a obtočil svou ruku kolem jejího předloktí a dal mu lehké, uklidňující pohlazení.
Celé její tělo sebou trhlo. Otevřela oči, zamrkala a hledala jeho tvář v potemnělé místnosti.Co?“ zeptala se, jako kdyby vedli konverzaci a ona zcela nezachytila poslední věc, kterou řekl.
Měla jsi noční můru,“ zašeptal.
Ach.“
Posadila se, uvolnila svou ruku z jeho sevření a odstrčila přikrývku dolů. Rychle se přesunula na okraj postele, vstala, šla do koupelny a zavřela za sebou dveře.
Marcus si nemyslel, že si byla vědoma svojí vlastní nahoty a velice si přál, aby si toho sám nevšiml. Poté, co Seth odešel, jí Marcus sundal podprsenku, kalhotky a obvazy a houbou z ní omyl krev.
Ami měla krásné tělo. Štíhlé. Atletické. Svaly měla vypilované svým tréninkem, ale nebyly ani velké, ani mužské. Úzký pas. Ploché břicho. Plné boky. Kulatý, pevný zadek. Prsa dostatečně velká, aby zaplnila jeho ruce.
Ryzí dokonalost.
Bez ohledu na to, jak moc oblečení bude v budoucnu nosit, pokaždé když se na ni podívá, bude bezmocný proti tomu, aby si ji nepředstavoval, jak vypadá teď. Což znamenalo, že stráví všechny její roky jako jeho Druhý s intenzivní erekcí.
Úžasný. Jak to před ní sakra skryje?
Záchod spláchl. Začala téct voda v umyvadle. Koupelnové dveře se otevřely, Ami se přišourala a vlezla zpátky do postele.
Marcus ztěžka polkl, vstal a naklonil se nad ní, aby jí vytáhl přikrývku až k bradě.
Jedna její ruka se natáhla a zachytila jeho. Propletla jejich prsty, vzdychla, odsunula se od něho a vzala jeho ruku s ní.
Marcus chvíli stál, záda ohnutá a ruku teď zasunutou na její hrudi, jak vklouzla do spánku.
Divné.
Kašlu na to,“ zamumlal. Byl vyčerpaný a sám by mohl využít nějaký ten spánek. Spustil se na matraci, vklouzl pod přikrývku, objal ji a přitiskl se k jejím zádům.
Možná, že jeho přítomnost zabrání, aby se její noční můry vrátily.
Ano, samozřejmě, že zabrání.
Alespoň to bylo to, co si říkal, když zabořil svou tvář do jejích vlasů a přitulil se blíž.
***
Ami se probudila, okamžitě ve střehu. Byla odpočinutá. Neměla bolesti. Necítila strach nebo úzkost. Cítila teplo.
Takové teplo.
„Běž zase spát,“ zamumlal jí hluboký hlas do ucha.Byla to jen noční můra.“
Na chvíli zapomněla dýchat.
Marcus byl v její posteli, jeho tvrdé tělo se k ní zezadu tisklo, jednu rukou měl vsunutou kolem ní svírající její na její hrudi, jeho zápěstí se otíralo o její prsa. Jeho dech ji lechtal na zadní straně krku, a když zívl a pevně ji objal, rozvířil její vlasy.
„Marcusi?“
„Hmm?“ Zněl, jako by napůl spal.
Co se to děje?“
Nikdy předtím nebyla k muži tak blízko. Každý kousek Marcusovy přední strany – zakryté nějakou měkkou, tenkou látkou – byl nalepen na každý kousek jejích zad. Jejích holých zad. A bylo to... tak příjemný.
Není divu, že takový blízký kontakt jí byl zakázán.
Marcus se opřel o jeden loket, vytáhl svou z jejího sevření a přinutil ji obrátit se na záda.
Ami na něj zíral, srdce jí bušilo. Jeho víčka byla otevřená jen napůl, jeho čelist nesla strniště. Jeho dlouhé, havraní vlasy byly nádherně rozcuchané, visely přes jeho tvář a dávaly mu pohledný, pirátský vzhled nepodobný Jacku Sparrowovi.
Jsi vzhůru?“ zeptal se a sčísl jí vlasy z čela.
Ano,“ odpověděla.
Našpulil rty a hravě přimhouřil oči.Vypadáš, že jsi vzhůru“
Zvedla jedno obočí.Na rozdíl od toho, když vypadám, že spím?“
Usmál se.Jsi určitě vzhůru. Jak se cítíš?“
Když se posadil, uviděla, že měl na sobě slabé šedé tričko a obnošené černé tepláky. Také uviděla celá svá nahá ňadra a břicho, jak se s ním přikrývka odhrnula.
Zalapal po dechu, popadla deku a trhnutím ji vytáhla až po její bradu.
Ach.“ Posunul se o trochu víc, aby jí poskytl více materiálu, a kterým mohla pracovat a přetáhl si přikrývku přes klín.Za to se omlouvám.“
Teplo vystoupalo po jejích tvářích, přikývla, a pak ztuhla. Její modřiny byly pryč. A taky její řezné rány. A on to viděl. Proč se jí neptá, jak to, že se zahojila tak rychle?
Nezradil jsem tě a nezavolal Rolanda,“ řekl Marcus a pozoroval ji.Seth tě uzdravil.“
Díky bohu.Opravdu? Kdy?“
„Zatímco jsi spala.“
Ach.“
„Já...“ odkašlal si, vypadajíc nesvůj, a pokynul na postel, kterou obývali.Bál jsem se o tebe. Seth mi řekl, že budeš v pořádku, ale... zdráhal jsem se tě opustit, dokud se neprobudíš. A měla jsi noční můry. Myslel jsem... doufal jsem, že tě moje přítomnost upokojí.“
„Upokojila?“ zeptala se zvědavě.
Ano.“
„Děkuju.“ Poprvé, když ji Darnell probudil z noční můry, vytasila se s kýváním. „Nepraštila jsem tě, že ne? Nebo neřekla jsem ti o těch snech?“ Těch vzpomínkách?
„Ne.“
Dobře.
„Děkuji ti, Ami,“ řekl Marcus tiše.Neměl jsem šanci to říct předtím.“
„Proč?“ zeptala se zmateně. Od té doby, co jí Seth k němu přidělil, nebyla nic jiného, než otravná.
Za záchranu mého života. Nikdy bych se nemohl postavit sám proti tolika upírům. Pokud bys odjela, jak jsem tě pobízel, buď by mě zajali, nebo zničili.“
A kdyby odjela, někteří z těch upírů by ji velmi dobře mohli následovat a zabít ji, i když to nebylo to, co ji přinutilo zůstat.Myslím, že jsme se včera v noci zachránili navzájem,“ řekla mu s úsměvem.
Ve skutečnosti to bylo před minulou noc. Spala si celý den. A jsi bezpochyby hladová.“ Poplácal její přikryté koleno, otočil se a postavil se zády k ní.Půjdu nám připravit pozdní snídani.“
Odešel, aniž by se ohlédl.
Divné. Téměř po celou dobu, co s ní mluvit, mohla přísahat, že jeho oči slabě zářily.

Co to znamenalo?

18 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky ža překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělou kapitolu ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. "Divné. Téměř po celou dobu, co s ní mluvit, mohla přísahat, že jeho oči slabě zářily."

    nooo, že by se pořádně zamiloval ? ;-)

    moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  7. ahoj,díky za další super kapitolu už sem se jí nemohla dočkat,tedˇbudu netrpělivě hlídat až bude nová Mirka

    OdpovědětVymazat
  8. Som zvedavá-kto alebo čo vlastne Ami vlastne je???vdaka za preklad a korektúru:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Super překlad. Moc děkuji. Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za ďalšiu kapitolu,Marcus sa nám zamiloval už sa teším na pokracovanie��

    OdpovědětVymazat