sobota 4. června 2016

Vládce bouří - 5. kapitola 1/2


Niniane strnula a Tiago jí ukazováčkem poklepal na nos. „Špatná odpověď,“ zašeptal. „Nezapomeň, svět čeká na tebe! Jasné?“
Zhluboka se nadechla a trochu se uvolnila. „Jasné.“

Tiago se obrátil k Hughesovi. „Co to je za idiotský nápad, říct něco takového hotelovému řediteli. Fae můžou zuřit, jak chtějí, pokud ovšem neproniknou dveřmi na schodiště. Rozumíme si?“
Ředitel polkl a přikývl.
„Celé poschodí bylo prohledáno a evakuováno. U všech dveří vedoucích na schodiště stojí dva muži a výtahy byly dočasně zablokovány.“
„Oukej. Tak to i zůstane.“ Tiago se znovu obrátil k Niniane. „Jak se cítíš?“
„To cukání přestalo,“ odpověděla.
„Výborně, z rány už nevytéká žádná tekutina,“ vysvětlil Dr. Weylan. „To znamená, že extrakce je dokončena. Ránu stáhnu pár stehy a poté ji obvážu. Jakmile použiji kouzlo na urychlení léčení, můžete se začít hojit.“
Přikývla a za chvíli byl lékař hotový. Když chtěl vyslovit léčivé kouzlo, zvedla ruku, aby ho zadržela. Tiago se zamračil, ale ona ho ignorovala a řekla: „Už teď se cítím slabá. Než kouzlo vyslovíte, chtěla bych se umýt.“
Lékař se usmál. „Dobrý nápad.“
Jakmile se pokusila vstát, přispěchal Tiago a zvedl ji do náruče. Pytlík s infúzí si pověsil na prst a odnesl ji, ještě stále zabalenou v dece, do ložnice, ze které vedly dveře do koupelny.
Opatrně ji postavil na nohy. Otočila se a natáhla ruku k infúzi. Odtáhl ji z jejího dosahu. „Nech to,“ řekl. „Pomůžu ti.“
Lícní kosti se jí zbarvily dorůžova. Zamračila se na něj. „To si nemyslím. Tady je pro tebe konečná, kovboji.“ Když otevřel ústa, aby protestoval, pokračovala: „Jsou věci, které děvče dělá rádo samo.“
V očích se mu objevilo pobavení. „Není nic, co bys mohla udělat, a co bych už neviděl více než tisíckrát u celé armády ošklivých, hustěji ochlupených lidí.“
„To může být pravda,“ řekla důstojně. „Ale mě jsi u ničeho z toho ještě nikdy neviděl. Prosím, Tiago, nehádej se se mnou! Jsem unavená, všechno mě bolí a chci do postele.“
Sevřel rty, ale přikývl. Poté, co zkontroloval vnitřek koupelny, pověsil infúzi na háček na stěně. „Nezamykej dveře,“ řekl. „Jsem hned za nimi.“
Kdo by to byl řekl, že zvířecí podoba jednoho wyr-bojovníka bude kvočna? S povzdechem protočila oči. „No dobře. Ale teď ven!“
Zavřel dveře.
Zatímco použila toaletu, přemýšlela nad všemi možnými přednostmi sprchy. Ale prostě neměla sílu na to, aby ji s jehlou zapíchnutou v ruce zvládla. Takže místo toho použila hygienické potřeby hotelu. Nad umyvadlem si omyla obličej a vyčistila zuby.
Měla toho k vyřízení a naplánování tolik, musela prokličkovat politickým minovým polem a přitom nezvládala ani takové obyčejné věci jako je mytí. Jak dlouho Tiago zůstane, aby jí pomáhal? Slíbil, že zůstane tak dlouho, dokud jí nebude lépe, ale co to znamenalo? Vyrazí, jakmile se vyspí a bude vědět, že je v dobrých rukou? To bylo nejpravděpodobnější.
Znovu se začala třást, a když otevřela dveře od koupelny, cítila se jako nesvéprávná. O stěnu naproti se se založenýma rukama opíral Tiago a čekal na ni. Když se dveře otevřely, narovnal se. „Mohl bys mi pomoct stáhnout to zakrvácené triko?“ zeptala se.
Pohlédl do jejího zoufalého obličeje a jeho výraz zjemněl. „Samozřejmě.“ Sklopil víko od toalety a pomohl jí posadit se. Potom si před ni dřepl a pohladil ji po ruce, zatímco jí s obavou hleděl do očí. „To tričko tě dělá tak nešťastnou?“
Vyhnula se jeho pohledu a zakroutila hlavou. Rty se jí chvěly.
„Tak co?“ Sklonil hlavu a snažil se zachytit její pohled. Nenechala ho. „Mluv se mnou!“
Musela to někomu říct, aspoň jednou jedinkrát. „Přála bych si mít bratrance, který by mě měl rád,“ zašeptala. Tvář se jí stáhla.
Z plic mu unikl vzduch, jako by ho udeřila nečekaně do prsou. Přitáhl si ji k sobě. Položila mu hlavu na rameno a plakala, zatímco ji kolébal sem a tam. Byl tak velký, že vyplňoval celou koupelnu. Přišlo jí správné takto se o něj opírat, vdechovat jeho vůni a připustit, aby ji hladil po vlasech a zádech, a přitom ji utěšoval mumláním do ucha. Málem díky němu věřila v dobro na světě a byla příliš unavená, než aby proti tomu dokázala bojovat. Opřela se o něj a nechala své chladné, unavené tělo nasávat jeho sílu a teplo.
„Už se to nikdy nestane,“ řekl. „Přísahám. Jen si přeji, abych tu byl už při prvním útoku a mohl mu zabránit. Jsem naštvaný, že jsem tu nebyl. Ale teď ti, vílo, povídám: Už se to nikdy nestane.“
Uložila si tvář do prohlubně nad jeho silnou klíční kostí. Měl pevné mohutné prsní svaly, a když ji objal pažemi, ucítila oblinu jeho napjatého bicepsu. Zněl jako by přísahal, a přitom ji hladil po temeni. Přestala myslet na „to se nesmí stát“ a odevzdala se jeho péči.
Tiago cítil, že se někdo blíží. Otočil hlavu a vrhl na lékaře, který je chtěl zkontrolovat, zamračený pohled. Člověk sebou cuknul a zvedl ruku na srozuměnou. Poté zmizel z dohledu. Tiago obrátil svou pozornost zpět k malé hromádce neštěstí, kterou s takovým ochranitelským pocitem svíral v náručí.
Opřel si tvář o její hlavu. Pach cigaret už se rozplynul a její hedvábně měkké, černé vlasy byly cítit bylinkovým šampónem, deštěm a ženskostí. Políbil ji na něžnou konturu spánku.
Co na ní bylo, že ho to tak mátlo? Většinu času si jí vůbec nevšímal, jen okrajově vnímal, když si z někoho vystřelila.
Její zranění, její slabost byly jako bič, který ho zasáhl hluboko uvnitř, v místech, o jejichž existenci dosud neměl ani tušení. Zabořil se bradou do jejích vlasů. Pomstychtivý válečník, ukrývající se hluboko v jeho nitru, toužil po zničení Gerila. Ale Temný fae už byl mrtvý. Chtěl někomu způsobit těžká zranění, ale nebyl tu nikdo, proti komu by mohl bojovat. Šílel z toho.  Měl v sobě tolik zlosti a nic, čím by se odreagoval. Bůh buď milostiv tomu idiotovi, který se pokusí o příští atentát! Tiago se na něj vrhne s veškerým nahromaděným vztekem o velikosti přírodní katastrofy.
Niniane byla příliš unavená, aby dlouho plakala; ještě stále jí otřásala zimnice. Když Tiago ucítil její chvění, vytáhl z boční kapsy kalhot nůž a rozřízl tričko, které měla na sobě. Košilka se špagetovými ramínky, kterou měla pod tím, byla taky dost zničená a pod prsy byla potřísněná krví. Rozřízl ji také, takže už měla na sobě jen svou sportovní podprsenku a ty směšné šortky.
Odnesl ji do zatemněné ložnice, strčil do postele a infúzi zavěsil na stojan noční lampičky. Posadil se vedle ní, díval se, jak se třese pod dekou a odhrnul jí vlasy z čela. Její velké, tmavě šedé oči se leskly jako diamanty.
Zavolal na lékaře a ten okamžitě přiběhl, aby vyslovil léčivé kouzlo. Na pár minut bylo její tělo naplněno zvláštní, lechtivou energií, která však brzy odezněla a nahradila ji tíživá letargie. Tělo bude nějakou dobu potřebovat, než pochopí, že už neexistuje žádná infekce, proti které musí bojovat. Doktor vyskládal na noční stolek několik lahviček s vodou a slíbil, že se na ni podívá, jakmile se probudí.
Když odcházel, dveře od ložnice jen přivřel, takže na postel dopadal proužek světla.
Tiago se natáhl na deku vedle Niniane. Pistoli měl připravenou na dosah. „Zůstanu tu, dokud neusneš,“ řekl poté, co se otočil na bok, aby se na ni mohl podívat.
Na jeden panický moment si její vyčerpaný mozek myslel, že ji chce opustit, jakmile usne, ale tak brzy ještě nemohl odejít. Ještě nebyla připravená, postarat se sama o sebe. Poté propletl své prsty s jejími a rozum jí znovu naskočil. Přikývla a zavřela oči.
Tiago se klidným hlasem zeptal: „Proč to děláš? Proč jsi trvala na tom, že se chceš vrátit sem do hotelu, když jsem tě chtěl vzít zpět do New Yorku? Je obdivuhodné, že chceš zabránit tomu, aby někdo jako Urien usedl na trůn Temných fae, ale dala jsi jasně najevo, že královnou vlastně ani být nechceš.“
Nějakou dobu mlčela, dokonce si myslel, že už usnula. Poté odpověděla: „Nevím, jestli najdu správná slova. Tam venku jsi řekl, že Niniane nezemřela, pouze se na čas ukryla a určitým způsobem jsi měl pravdu. A určitým způsobem mám pravdu i já. Urien tu mladou dívku zabil stejně jako celou její rodinu. Vrátit se zpět a nárokovat si trůn, je jediná možnost, jak dosáhnout spravedlnosti – pro ni, pro její rodiče a bratry.“
Nadechl se a pevně jí stiskl ruku. „Spravedlnost,“ zamumlal. Tomu rozuměl. „Musela jsi na ni čekat pěkně dlouho, viď?“
„Vzpomínám si, co se tenkrát stalo, jako by to bylo včera. Ta noc pro mě nikdy neskončila. Jen jsem se naučila s tím žít,“ zašeptala. Otočila hlavu a pohlédla do jeho tmavých očí.
„Musím se postarat o to, aby všichni došli klidu. Musím pohnat k zodpovědnosti všechny Temné fae, kteří s mým strýcem spolupracovali a pomoci těm, ze kterých stejně jako ze mě udělal oběti.  Nechci to, ale musím se vrátit. Musí dojít klidu, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám.“
Obklopila ji jeho magická energie a zahalila jako bouře stvořená z ochranné mužské wyrské energie. Rychlým, pevným pohybem ji uchopil za bradu a na jeho tváři se objevil odhodlaný výraz. „Takové řeči už nechci nikdy slyšet!“
Měl příliš dominantní osobnost a momentálně neměla sílu se mu postavit. Zamumlala: „Tiago.“ Nic víc, jen jeho jméno. Poté zavřela oči.
Po pár okamžicích zuřivá tíha jeho magické energie odezněla a zněžněla. Silnými prsty ji pohladil po bradě a ústy polaskal po rtech. „Chudinka unavená víla, teď musí spát,“ zašeptal. „Nedělej si s ničím starosti! Prostě spi!“
Nic jiného jí nezbylo. Přepadla přes okraj přímo do temnoty.

Jakmile byla Niniane pohodlně uložená v posteli a byl si jistý, že usnula, vyšel Tiago na chodbu. Vytáhl z kapsy telefon a naťukal pár číslic.
Rune to vzal hned po prvním zazvonění. „Co je nového?“
„Máme tady pěknou hromadu sraček s vaší adresou,“ vysvětlil mu Tiago. „Jestli ještě nesmrdí, tak to bude každým okamžikem.“
„Jste v bezpečí?“
„Zatím ano.“ Prozradil mu číslo jejich pokoje. „Všechno je zajištěné.“
„Jak se daří naší oblíbené princezně?“
„Je jí dobře,“ odpověděl Tiago. „Samozřejmě je vystresovaná a unavená. Rána se zanítila, proto ji musel ošetřit doktor. Právě usnula.“
„Takže zpátky k té hromadě sraček.“
„Došlo k druhému pokusu o atentát.“
„Tuto choulostivou záležitost už jsi zmínil, když jsi před hotelem vyhrožoval střelbou do bandy reportérů. Můžu ti sdělit, synu, že jsi noční můra každého úřadu pro styk s veřejností.“ Rune nezněl znepokojeně, dokonce po chvíli vyprskl smíchy. „Ale v televizi vypadáš rozkošně.“
Tiago přecházel po obývacím pokoji sem a tam. „Svěřil bys někomu v Chicagu svůj život?“
Krátká pauza se protahovala. „Vyplivni to!“ řekl Rune. Dobromyslnost Strážce nahradil plochý, chladný hlas wyr-válečníka, který si svou pozici Cuelebrovy Jedničky musel tvrdě vybojovat.
„Zaútočila na nás triáda,“ řekl Tiago. „Byli oblečeni tak, aby vypadali jako Temní fae, ale nebyli, Rune. Byli to wyrové.“

Niniane spala tvrdě a beze snů, dokud ji nepřinutila otevřít oči tělesná potřeba. Vymotala se z deky a přitom shodila jednu z lahviček s vodou. Během vteřiny stál u ní Tiago. Odnesl ji do koupelny a tentokrát trval na tom, že zůstane. Cítila se slabě a končetiny měla těžké jako olovo, takže jí chyběla síla, aby se s ním mohla hádat nebo být v rozpacích. Prostě se o něj se zavřenýma očima opřela a s jeho pomocí se posadila na toaletu. Když byla hotová a umyl jí ruce, zvedl ji znovu do náruče a položil nazpět do postele.
„Chci se té zatracené věci zbavit,“ zamumlala, když kolem ní zastrkával okraje deky.
„Jaké zatracené věci?“ zeptal se a jemně jí odhrnul vlasy z čela.
Rukou zatahala za hadičku vedoucí k infúzi. „Když se mi chce čůrat, tak nemůžu být dehydrovaná tak, abych to potřebovala.“
Stiskl jí ruku. „Promluvím s doktorem.“
Za pár minut se v ložnici objevil lékař. Vytáhl jí jehlu z ruky a vpich zalepil malou náplastí. Zamumlala poděkování, stočila se na nezraněném boku do klubíčka a znovu usnula.
Zbytek dne Tiagovi uběhl jako voda. Většinu času telefonoval. Čtvrt hodiny poté, co Runemu sdělil podrobnosti útoku, zavolal velitel strážců nazpátek. Bylo příliš pozdě, aby na místo druhého atentátu poslali úklidovou četu. Policie už byla vyrozuměná a obsadila místo činu. Rune a Aryal byli na cestě do Chicaga, aby podíl wyrů na útoku prošetřili.
Mezitím Tiago diskutoval se Strážcem Grymem, který v New Yorku vedl oddělení bezpečnosti, a s chicagským policejním komisařem, dokud se nedohodli na několika důvěryhodných policejních úřednících vhodných pro tým zřízený speciálně na Ninianinu ochranu.
Jakmile byl seznam hotov, začal Tiago spolupracovat s velitelkou policejní jednotky.
Poručice Cameron Rogersová, která pracovala u chicagské policie již dvacet let, dorazila do hotelu během hodiny. Byla to vysoká, nazrzlá čtyřicátnice s pihami, ale silou a kondicí sebevědomé atletky. Snoubila se v ní robustní efektivita se smyslem pro humor. Když už nebylo poschodí stráženo pouhými dvěma vyšetřovateli, mohl Tiago obrátit svou pozornost na jiné věci.
Odmítal nechat dveře do Ninianiny ložnice nechráněné. Poté, co Tucker přinesl jeho námořnický pytel a Cameron ho pustila dál, posunul kuchyňský stůl tak, aby na něj mohl postavit svůj laptop a pracovat.
Nejdřív prošel osobní akta všech členů personálu, které Hughes vybral na vaření a úklid. Některé odmítl, zbytek poslal Grymovi k prověření a odpoledne schválil čtyřčlenný tým, který společně s doktorem Weylanem obsadil sousední apartmán. Weylen se nabídl, že všechny dodané potraviny magicky prozkoumá, jestli nenajde známky jedu. Policejní jednotka se postarala o proškolení zaměstnanců hotelu.
Na problémy narazil, když delegace Temných fae odmítla vydat Ninianiny věci a tak legitimovat jeho vměšování. Byla to Rogersová, kdo zaklepal na dveře apartmánu a informoval ho o tom.
Řekla přesně: „Nepochopitelní mizerové. Proč, proboha, odmítají vydat její noční košili?“
Tiago zíral na vysokou poručici, aniž by ji opravdu vnímal.
„Až dorazí zástupce Tribunálu Starých Ras, chtějí mít všechno připravené,“ pronesl. „Budou tvrdit, že zde Niniane nezákonně zadržuji. Kdyby spolupracovali, tak by to oslabilo jejich argumentaci. Pokusí se mě zbavit.“
Hloupí fae. Než aby něco takového dopustil, vyhodil by hotel do povětří. Nejlépe s celou delegací uvnitř.
„Ať chtějí cokoliv, je to podlost. Takhle nemá nic jiného, než co poskytuje hotelový servis,“ pronesla Rogersová. Policistka přenesla váhu z nohy na nohu a založila si ruce na prsou. „Jdu a pár věcí jí koupím. Řekněte mi její velikost.“
Nechápavě na ni zíral. „Nemám ponětí,“ zamumlal. „Počkejte!“ Proklouzl do tiché ložnice, vylovil z koše zničené tričko a vrátil se zpět. Poručici sdělil: „Má XS.“
„Ježíši, takový drobek,“ zaklela žena. „Kdo dokáže někoho takového probodnout?“
„Je to stejné, jako kopnout do štěněte,“ souhlasil Tiago. Z kapsy od kalhot vytáhl peněženku a podal jí pár bankovek.
Když je letmo spočítala, ve tváři jí zacukalo. „Je vám jasné, že jste mi právě dal pět tisíc dolarů?“
„No a co?“ zeptal se nabručeně. „Není to dost?“
„Ale ano, myslím, že by to mělo stačit,“ ušklíbla se a otočila k odchodu.
„Počkejte!“ řekl. Když se policistka zastavila a pohlédla na něj s otázkou v očích, poškrábal se na temeni a přitom zíral na koberec, jak se soustředil, aby se prokousal cizími pojmy, které měly co do činění s ženskými tretkami. „Má ráda pěkné oblečení. A rtěnky. Má ráda rtěnky a dlouhé náušnice a mělo by to ladit s ostatními věcmi. A čokoládu – mohla byste jí koupit krabičku pralinek? Možná byste mohla něco z toho nechat zabalit jako dárek?“
Pohled Rogersové zněžněl, když mu policistka věnovala přátelský úsměv, při kterém se jí kolem očí objevily vějířky drobných vrásek, Tiago se zachmuřil. „Ještě něco?“ zeptala se.
Zatímco usilovně přemýšlel, na čele mu vyskočily vrásky. Co to bylo za věci, co Dragosova družka dostávala během svého uzdravování? Teda kromě diamantového prstenu. „Ženské časopisy,“ zamumlal. „Však víte, takové ty holčičí věci.“
„Jste si jistý, že pro ni nechcete jít nakupovat sám?“
Jeho pohled se zvedl, střetl se s tím od Rogersové a zavrtěl hlavou.
„Nenechám ji samotnou,“ odpověděl. „Musíte to vyřídit vy. Jsem si jistý, že vyberete dobře. Jen dávejte pozor, aby to bylo pěkné!“
„Dám,“ slíbila. „Hotel je obklopený nejlepšími obchody v Chicagu. Nepůjdu daleko a brzy budu zpátky.“

„Dobře,“ řekl. 

18 komentářů:

  1. Super !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitoly !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Skvelá dalšia kapitola- Thiago je zlatíčko :-);-)
    Vdaka za preklad a korektúru a teším sa na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.3654. června 2016 13:28

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za skvělou kapitolu ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad další části knížky byla to zajímavá kapitola.

    OdpovědětVymazat