pátek 24. června 2016

Složité souvislosti - 22. kapitola


Někdy během noci se Finn vrátil ke starému nádraží a přivezl moje auto, takže jsem mohla jet za Owenem po vlastní ose.

Hodinu po našem rozhovoru v kuchyni jsem byla bezpečně uložená v Owenově bytelné posteli s několika polštáři za zády a dekami navíc, i když už mi zima nebyla. Owen zatopil v krbu a pokoj se koupal ve světle tančících plamenů. Bylo pozdní odpoledne a venku se roztahovaly dlouhé zimní stíny a zatemňovaly všechno, čeho se dotkly. Ale tady vevnitř bylo všechno jasné, hřejivé a útulné.
Potom, co se Eva podívala, jak se mi daří, odešla se svou nejlepší kamarádkou, Violet Fox, na poslední vánoční nákupy, takže jsme s Owenem byli v domě sami. Owen mi řekl, ať zůstanu klidně ležet a zmizel někde v domě s tím, že pro mě má překvapení. Obecně jsem překvapení neměla ráda. V mém oboru to tak prostě bylo, ale pro jednou jsem byla ochotná udělat výjimku.
O pár minut později se objevil Owen v ložnici s krabicí zabalenou do papíru. Očividně to byl vánoční dárek. Papír byl potištěný rozesmátými tlustými modrými sněhuláky a převázaný červeno stužkou.
Owen se posadil na postel a položil mi krabici do klína. „Veselé vánoce, Gin,“
„Och“ zase jednou jsem se projevila jako konverzační génius.
Podívala jsem se na krabici a pak na Owena. „Ale já pro tebe ještě dárek nemám. Aspoň ne u sebe.“
To byla ubohá lež. Pravda byla taková, že jsem se musela poslední dny soustředit na tolik věcí, že jsem na dárek pro Owena nijak zvlášť nemyslela. Byl milionář a vlastnil úspěšnou firmu, takže vlastně nic nepotřeboval. I tak jsem mu ale chtěla něco dát – něco symbolického, speciálního. Co by to ale mělo být? Nějak jsem si nemyslela, že by pestrý svetr nebo zářivá vázanka byly tím pravým.
„To je v pořádku,“ zabručel Owen. „Napadlo mě, že ti to dám o něco dřív, mohlo by se ti to hodit ještě před vánocemi.
Tak teď už jsem byla doopravdy zvědavá. Fletcher Lane nebyl sice můj pokrevní otec, ale i tak jsem po něm zdědila neutuchající zvědavost. Po pravdě to byla vlastnost, která se neustále drala na povrch, přestože jsem se ji snažila potlačit.
Pořád jsem váhala. „Jsi si jistý, že chceš, abych to otevřela teď hned?“
Přikývnul.
„Tak dobře.“
Sundala jsem z krabice velkou mašli a posadila mu ji na hlavu. Hravě na mě zavrčel, ale nechal  ji tam, se stuhou splývající po obou stranách jeho ostře řezané tváře. Pak jsem za pomoci nehtů strhla papír se sněhuláky. Krabice byla mnohem těžší, než jsem čekala a o moment později jsem zjistila proč. Byla to schránka ze stříbrného kovu – přepychová věc, kterou by bankéř jako Finn použil k přenášení velké hotovosti.
„Pokračuj,“ pobízel mě Owen, „podívej se co je uvnitř.“
Zmáčkla jsem panty na bočních stěnách a schránka se otevřela. Vevnitř na vrstvě černé pěny leželo pět nožů ze stejného kovu, jako byla schránka. Kov se ve světle plamenů leskl.
„Jsou krásné.“ Zašeptala jsem.
A byly. Nože byly podobné těm, co jsem obvykle používala, ale už na první pohled jsem viděla, že jsou exkluzivní. Ještě kvalitnější, než ty co už jsem měla. Jeden jsem vytáhla a potěžkala v ruce, abych zjistila, jak je vyvážený.
Lehký ale silný, tenký ale ostrý, krásný ale smrtící. Ten nůž mi padl do ruky ještě líp než moje staré zbraně. Bylo to, jako by měl Owen odlitek mé ruky a vyrobil je pro mě na míru. Kov se znovu zalesknul a všimla jsem si, že je v něm něco vyražené. Podívala jsem se zblízka a hned jsem to poznala.
Malý kroužek s osmi tenkými linkami. Pavoučí runa.
Moje runa. Moje nože.
„Líbí se ti?“ Zeptal se Owen s nadějí v očích.
Na moment jsem nebyla schopná slova. Byla jsem příliš dojatá a omráčená promyšleností dárku a množstvím práce a času, které musel výrobě věnovat. I s jeho talentem pro kov musel každému z nožů věnovat hodiny, ne-li dny práce. Ještě mi nikdy nikdo nedal tak osobní a dokonalý dárek. A skutečnost, že to byl právě Owen, kdo mi ho dal… zase jednou jsem si dovolila doufat, že to mezi námi bude jiné, že tenhle vztah neskončí katastrofou, jako ten poslední.
„Jsou perfektní,“ zašeptala jsem. „Naprosto perfektní. Kde jsi vzal čas na jejich výrobu? Vždyť jsme …spolu jen pár týdnů.“
Owen pokrčil rameny. „Začal jsem nad nimi přemýšlet v momentě, kdy jsem si uvědomil, jak ráda máš nože.“
Hleděla jsem na stříbřité zbraně uložené na černé pěně. „A dáváš mi je teď, předčasně, kvůli La Fleur. Je to tak?“
„Ano, je.“
Znovu jsem se zadívala Owenovi do očí, jestli tam nenajdu nějaký záblesk znechucení nad tím, že se chystám La Fleur zabít. Že si někde hluboko v nitru uvědomuje, kdo jsem, a jakého krvavého násilí bez špetky lítosti a váhání jsem schopná.
V jeho pohledu ale nebylo nic jiného než pochopení. Začínala jsem si myslet, že to je všechno, co tam kdy bude. Že Owen nikdy neprojeví znechucení a rozčarování jako můj předchozí milenec, detektiv Donovan Cane. Že mě Owen nikdy neopustí, protože jsem Pavouk. I když to vypadalo šíleně, Owen mě chápal – a byl srozuměný s tím, že dělám, co musím, abych udržela lidi, na kterých mi záleží v bezpečí.
„Víš, že jsi nemusel včera v noci zůstávat u Jo-Jo. A nemusel jsi poslouchat, jak s Finnem probíráme nejrůznější možnosti, jak se zbavit La Fleur. Kdybys mě tam nechal, pochopila bych to. Pochopila bych, i kdybys nechtěl vědět nic o tom, co jsem včera v noci dělala.“ řekla jsem hlasem zastřeným emocemi, které jsem nedokázala skrýt.
Owen se na mě lehce, posmutněle usmál. „Pořád mě srovnáváš s Donovanem, Gin?“
Pokrčila jsem rameny. „Byla jsem nájemný vrah hodně dlouho, Owene. Sice jsem toho nechala, ale část ze mě je pořád Pavouk. Vždycky připravená, ochotná a schopná udělat to, co je potřeba, bez ohledu na to, kolik krve poteče, nebo komu tím ublížím. Těch posledních pár týdnů s tebou bylo úžasných. Všechno co chci říct je, že bych pochopila, kdyby ses rozhodl teď vycouvat, dřív, než tě to zabije.“
„Musím připustit, že to, že jsi nájemný vrah, dělá věci…zajímavými,“ řekl Owen přímo. „Ale taky si myslím, že jsi nejzajímavější žena, jakou jsem kdy potkal. Silná, starostlivá a neochvějně loajální k lidem, které máš ráda. Nejsem žádný svatoušek, Gin, a neočekávám to ani od tebe. Jsem všechno možné, ale určitě ne pokrytec.“
Odmlčel se, aby nabral dech. „Ty nože jsem vyrobil, protože jsem věděl, že je oceníš. A že je budeš používat. Vyrobil jsem je, protože jsem chtěl, abys měla ty nejlepší zbraně, až budeš čelit Elektře La Fleur, Mab Monroe, nebo komukoliv, kdo bude zrovna na seznamu. Chci, aby ses ke mně vrátila, Gin – v jednom kuse. Vždycky. Proto jsem to dělal. Protože když už s tebou nejsem já, chci, aby byly aspoň ony. A jsou to ty zatraceně nejlepší kusy, které jsem kdy udělal. Protože jsem je dělal pro tebe.“
Sice jsem s Owenem posledních pár týdnů spávala, ale nikdy jsem si ho nepustila až úplně k sobě. Ach ano, řekla jsem mu o své minulosti, o noci, kdy Mab zničila můj starý život, o tom, jak mě Fletcher sebral na ulici a vyučil řemeslu, o Briině návratu a rozporuplných pocitech, které jsem kvůli tomu měla. Nikdy jsem si ho nepustila blíž a nedala jsem mu své srdce.
Možná přišel čas to změnit.
Položila jsem nůž zpátky do schránky, zavřela ji a položila na zem vedle postele. Pak jsem odhrnula přikrývky, přisunula se k Owenovi, ovinula mu ruce kolem krku a přitiskla svoje rty na jeho.
To co jsem cítila, nebylo nic jemného, bezpečného, malého ani opatrného a nebyla taková ani moje reakce. Můj jazyk vniknul do jeho úst horký a žádostivý, tiskla jsem se k němu tělem a otírala se o něj, abych mu ukázala, co přesně chci a potřebuji – jeho. Teď. Napořád
Po vteřině váhání Owen hrdelně zasténal, jeho jazyk zápasil s mým o kontrolu. Po minutě jsme se od sebe zadýchaně odtrhli. Polibek ale nijak neuhasil moji žízeň po něm. Jenom rozdmýchal moji touhu. Cítila jsem se blízko k explozi. Nedokázala jsem najít slova, abych vyjádřila to, co cítím. Ne teď a možná nikdy. Mohla jsem mu to ale ukázat.
Pohnula jsem se, abych ho znovu políbila, ale Owen zvednul prst k mým rtům.
„Počkej, jsi si jistá, že se na to cítíš?“ zamumlal. „Nemusíme…“
Znovu jsem se přiblížila a otřela se o něj. Pak jsem mu rukou sjela přes břicho níž a začala ho přes tenkou látku hladit, aby věděl, na co přesně se cítím.
Owen se ke mně naklonil a naše rty se znovu setkaly. Dlouho jsme se jen líbali, prozkoumávali navzájem svoje ústa a vychutnávali si dotyky. Nakonec si mě k sobě přitáhl, připravený posunout věci na další úroveň, ale já jsem se mu vymanila a vyklouzla z postele. Chtěla jsem z téhle noci udělat něco mimořádného, protože jsem si uvědomovala, že pokud bude přát štěstí Elektře La Fleur, bude naše poslední.
Vpila jsem se pohledem do Owenových očí plných touhy, vášně a potřeby. Zvedla jsem ruce nad hlavu a začala se pohybovat. Pomalu jsem se před ním vlnila a ještě pomaleji odkládala jednotlivé části oblečení a nechávala je volně dopadnout na zem. Owen seděl opřený na posteli, užíval si představení a s každým odhozeným kouskem šatů mu oči plály jasněji.
Když jsem před ním stála nahá, natáhla jsem ruku. Vzal mě za ni a nechal se stáhnout z postele. Chtěl mě obejmout, ale já jsem ustoupila a obešla ho. Položila jsem mu ruce na ramena a začala ho masírovat, jemně i důrazně, dokud nepovolily tuhé uzlíky ve svalech. Zezadu jsem ho objala, rukama mu zajela do hustých černých vlasů a jemně ho políbila na krk.
„Dovol mi, abych tě svlékla,“ zašeptala jsem mu do ucha.
Přikývnul a zvedl ruce nad hlavu. Rychle jsem mu stáhla svetr, ponožky a kalhoty a brzy přede mnou stál jen v černých boxerkách. Visely mu nízko na bocích a pod páskem se ztrácela temná cestička z tmavých chloupků. Owen mě pozorně sledoval přivřenýma očima. Věděl, že ho škádlím a užíval si tu hru stejně jako já.
Zahákla jsem jeden prst za gumu jeho boxerek, zatáhla a nechala ji s plesknutím dopadnout zpátky na kůži.
„Opatrně,“ zabručel, „ať neuděláš škodu někde, kde bys toho mohla za chvíli litovat.“
„Neboj,“ řekla jsem. „dnes večer se o tebe dobře postarám.“
Naklonila jsem se a stáhla mu boxerky z boků. Owen je skopl, ale to už jsem ho vzala do úst a napřed jemně a pak tvrději sála a nehty přejížděla kolem kořene.
„Gin,“ zachraptěl,automaticky zapumpoval boky dopředu a rukou se zapřel o noční stolek.
„Vydrž,“ řekla jsem tiše, „na dobré věci si je potřeba počkat.“
Ještě pár minut jsem ho dráždila, znovu a znovu jsem ho přiváděla až na okraj, ale nenechala ho přehoupnout se. Owen sténal rozkoší, ale nakonec už měl mého škádlení dost. Chytil mě za paže, vytáhnul a zvedl mě. Obtočila jsem mu nohy kolem pasu. Natočil mě zády ke zdi a divoce se na mě usmál. Jeho oči jasně zářily a byly krásnější než kdy dřív.
„Teď je řada na mě,“ zachraptěl.
Rty mi přejížděl po krku, jemně mě oždiboval, zatímco mi rukou sjel mezi nohy. Otevřela jsem se pro něj a jeho prst vklouzl hladivým i dráždivým pohybem dovnitř. Za chvíli přidal další a rychlými pohyby mě dráždil a stupňoval mou touhu až k zešílení.
Zaklonila jsem hlavu a sevřela se kolem jeho prstů ve snaze dosáhnout úlevy, ale Owen uměl tuhle hru hrát stejně dobře jako já a nenechal mě přehoupnout se přes okraj stejně, jako jsem to předtím nedovolila já jemu. Po několika minutách sladkého mučení mě odtáhnul ode zdi a položil do postele.
„Zůstaň, kde jsi,“ zamumlal.
Jako bych měla v úmyslu zrovna teď někam jít.
Přestože jsem pravidelně polykala svoje malé bílé pilulky, Owen vytáhl z nočního stolku kondom a nasadil si ho. Natáhl se po mně, ale chytila jsem ho za ramena a přiměla ho sednout si na postel. Nasedla jsem na něj a začala se v jeho klíně pomalu pohybovat nahoru a dolů. Tentokrát mu nestačilo se jen dívat. Cítila jsem jeho ruce na celém těle, sklonil hlavu a vzal do úst jednu mou bradavku a zuby ji dráždil tak dlouho, dokud jsem nesténala rozkoší. Pohybovali jsme se na posteli sem a tam, napřed nahoře já a pak Owen, s rukama a ústy zaklesnutými do sebe jsme si vychutnávali každý dotek a každý kousek rozkoše, který jsme mohli jeden druhému dát.
Náš rytmus se zrychloval, Owen ve mně klouzal s mýma rukama na jeho zádech, které ho ponoukaly k tvrdším a hlubším výpadům.
„Ano,“ šeptala jsem s ústy přitisknutými k jeho krku. „Ano.“
A pak jsme se konečně přehoupli přes okraj – společně.
Leželi jsme s propletenýma rukama a nohama. Cítila jsem se ukojená a milovaná – a to nejen fyzicky – jako už dlouho ne. Pro jednou mě moje city, které se usadily v mém srdci, neděsily. Ne teď. Ne s Owenem. A měla jsem pocit, že to tak bude už napořád.
A co bylo důležitější, byla jsem si jistá, že on to cítí stejně. Způsob, jakým mě líbal, jak se na mě díval, jak mě držel. I teď když jsme leželi propletení, já s hlavou na jeho hrudi, mi jemně prsty projížděl vlasy, jsme si užívali vzájemného tepla a potěšení z přítomnosti toho druhého.
„Přemýšlela jsem o tvém nápadu na vánoce,“ zamumlala jsem a nehty mu přejížděla přes široký svalnatý hrudník. „o tom, že bys tu uspořádal večírek.“
Owen nadzvedl obočí. „A?“
Zhluboka jsem se nadechla. „Myslím, že je skvělý. Už jsem pozvala Briu.“
Owen se na chvíli odmlčel. „Takže jí to řekneš? Že jsi její sestra?“
Přikývla jsem. „Asi ano. Věci se s Mab a La Fleur zkomplikovaly a když bude znát pravdu, dokážu ji líp ochránit. Jen doufám, že přijme, kdo jsem – a co plánuju udělat s Mab.“
Owen mě k sobě přitiskl ještě pevněji. „Jestli ti je Bria aspoň trochu podobná, pak si myslím, že dokáže pochopit, čím jsi prošla. Sama jsi říkala, že se vrátila do Ashlandu proto, aby tě našla a vyšetřila smrt vaší matky a sestry.“
K stejnému závěru jsem dospěla tu noc, kdy jsem se vloupala do Briina domu, abych zabránila Eliotu Slaterovi a jeho mužům v její vraždě. Finn tehdy trochu čenichal po jejím domě a v kanceláři našel něco zajímavého – tabuli, na které byla každá maličkost, která se o smrti naší matky a sestry dala zjistit. Vyvolávalo to dojem, že Bria chce Mab za to, co naší rodině provedla, dostat před soud.
 Na tabuli ale bylo ještě i něco jiného. Díky Fletcherovi tam měla i fotografii mojí dlaně s jizvou uprostřed. Potom co zemřel, dokázal Fletcher i ze záhrobí ovlivnit naše životy – zanechal mi fotku Brii, abych věděla, že je naživu a ona na oplátku dostala obrázek, na kterém ze mě byla vidět právě jen ruka. Vyvolalo to ve mně dojem, že chce, abychom se našly – buď ona mě, nebo já ji.
Doufala jsem, že má Owen pravdu, a Bria se dokáže smířit s mou temnou minulostí, ale stejně jsem se nemohla zbavit nepříjemného svírání v žaludku. Zjištění, že dlouho ztracená sestra je notoricky známý nájemný vrah, co obchází městem a zabíjí zlé hochy, většinou nespadá do kategorie obecných představ o starších sestrách. Rozhodla jsem se, že se momentálně zaměřím na něco jiného a že začnu s mužem vedle sebe.
Putovala jsem prsty po Owenově hrudi, kreslila na ní ledabylé kroužky, než mi ruka sklouzla níž.
„Druhé kolo?“ navrhla jsem a přejela nehtem po napjaté kůži.
Owen se usmál a přitiskl mě k sobě. „Myslím, že to je skvělý nápad.“

Odpověděla jsem mu polibkem.

13 komentářů: