pátek 10. června 2016

Složité souvislosti - 20. kapitola


Vzdychla jsem si a podívala se na Owena. „Někdy příště?“
Naklonil se a vtisknul mi na rty rychlý polibek. „Beru tě za slovo.“

S chutí bych svůj slib splnila okamžitě, kdyby to záleželo jen na mně. Jenomže tu teď byl Finn, určitě proto, aby mě zkontroloval, a bylo mi jasné, že i ostatní jsou zvědaví, jak na tom jsem. Takže romantické shledání s díky-za-záchranu-života sexem muselo počkat. S dalším povzdechem jsem se vymanila z Owenovy náruče.
Bodání jehliček v mých nohou mezitím ustoupilo, ale pořád jsem ještě měla nejistý krok. Cestou dolů jsem se dokonce musela přidržovat zábradlí.
Byla neděle, takže Jo-Join salón krásy byl zavřený, ale i tak jsem ji našla, jak Natashe natírá nehty světle růžovým lakem. Vinnie držel svou dceru na klíně, ruce omotané kolem jejího pasu a hlavu měl opřenou o její rameno, jako by nedokázal uvěřit, že je živá a zdravá, místo pár stop pod zemí. Rosco, Jo-Join baset jako obvykle odfukoval v proutěném košíku v rohu a ze spaní škubal nohama.
Když jsem se objevila ve dveřích, všichni tři ke mně vzhlédli. Vinnie vyskočil na nohy a svou dceru posadil zpátky do červeného křesílka. Natasha se na mě nesměle usmála a pak natáhla k Jo-Jo druhou ruku, aby jí mohla dokončit manikúru. Vzhledem k okolnostem na tom byla celkem dobře. Přinejmenším byla zpátky v bezpečí u svého otce, kam patřila.
Vinnie přešel místnost a zastavil se přede mnou. Vypadal tak unaveně, jak jsem se já cítila, i když v jeho případě šlo víc spíš o štěstí a úlevu. Chvíli váhal a pak ke mně natáhnul ruku. Přijala jsem ji a potřásla mu s ní. Jeho dlaň byla proti mé nezvykle chladná.
„Gin, Pavouku, nebo jakkoliv si říkáš, cokoliv potřebuješ, cokoliv mám, všechno je tvoje,“ řekl tiše. „Řekni si, co chceš.“
Barman mi za život jeho dcery nedlužil vůbec nic. Vysvobodit ji z jejího utrpení pro mě bylo potěšením. A co víc, měla jsem pocit, že můj mentor, Fletcher Lane by na mě byl hrdý. Starý pán měl altruistické sklony a čas od času pomáhal lidem ve složitých situacích. Zadarmo. S touto jeho stránkou jsem se seznámila až po jeho smrti, ale i tak jsem měla dojem, že by moje počínání ze včerejšího večera ocenil.
„Cokoliv si vzpomeneš,“ řekl znovu Vinnie. „Je to tvoje.“
Řekla bych Vinniemu, že jsme vyrovnaní, ale věděla jsem, že kdyby se mi nemohl nějak odvděčit, utrpěla by jeho hrdost. A přestože jsem si zrovna začínala libovat v pokračování ve Fletcherově charitativní činnosti, rozhodla jsem se Vinnieho nabídku přijmout.
„Možná tě vezmu za slovo.“
Vrátil mi můj pohled. „Doufám, že to uděláš. Skutečně doufám.“
„Tati?“ ozvala se Natasha. „Podívej, jak mám hezké nehty.“
Mávala před sebou rukama, abychom si je mohli prohlédnout. Vinnie se na mě usmál, pak se otočil a znovu ji vzal do náruče.
„Jsou nádherné, zlatíčko. Prostě nádherné.“ Šeptal jí do vlasů.
A měl pravdu.
Jo-Jo usadila Natashu do obýváku s čokoládovými sušenkami, které jsem včera upekla v Pork Pit, a sklenicí mléka ke kreslenému seriálu se Scooby Doo.  Vinnie se uvelebil na gauči vedle ní a spolu se smáli komické zápletce.
My ostatní – Jo-Jo, Finn, Owen a já jsme obsadili kuchyni, která byla mou nejoblíbenější místností v domě. Většinu prostoru zabíral obdélníkový dřevěný stůl obklopený židlemi. Na zdech viselo kuchyňské vybavení v pastelových barvách, povětšinou ozdobené obrázky mraků. Mraky byly úplně na všem, ode zdí až po utěrky u dřezu.
Očima jsem zalétla k hodinám ve tvaru mraku na zdi. Jedna hodina odpoledne, víc než dvanáct hodin poté, co jsem skočila do řeky. Myšlenky se mi stočily k času, který jsem ztratila – a k tomu, co se možná stalo, zatímco jsem byla v bezvědomí.
„Co Pork Pit?“ zeptala jsem se Jo-Jo.
„Sophia se o všechno postarala,“ odpověděla trpaslice, zatímco se pohybovala po kuchyni, vytahovala talíře, příbory a další věci ze skříněk a zásuvek.
Přikývla jsem. Sophia toho věděla o vedení restaurace přinejmenším tolik co já. Jen jsem doufala, že v mé nepřítomnosti nezůstala bez pomoci zavalená objednávkami.
Jo-jo se sklonila a otevřela dvířka od trouby. Ovanula mě vůně čerstvých lasagní až se mi začaly sbíhat v ústech sliny. Zvedla jsem se ze židle.
„Počkej, pomůžu ti.“
Jo-Jo se na mě přísně podívala čistýma, téměř bezbarvýma očima. „Jen se zase pěkně posaď, drahoušku. Ještě dokážu uvařit večeři. Dělala jsem to celá léta, než ses objevila.“
Pokorně jsem se vrátila na svou židli.
Jo-Jo mi naservírovala lasagne spolu se salátem a česnekovým chlebem. Ostatní už byli po jídle, což bylo jen dobře, protože jsem si třikrát přidala. Přece jenom už uběhla nějaká doba, co jsem naposledy jedla.
Když jsem skončila, Jo-Jo zase všechno uklidila. Vedle v obýváku už se Natasha dodívala na svou pohádku a usnula. Vinnie ležel vedle ní. Nepřekvapilo mě to. Prošel velkým traumatem, když ji málem ztratil.
„Tak ven s tím,“ řekla jsem. „Co se dělo včera večer? A co se stalo, zatímco jsem byla mimo?“
Finn upil ze svého šálku kávy, který měl na kuchyňské lince. Od té doby, co jsem se vzbudila, už to byl třetí. „Když ses rozběhla zpátky k nádraží, zůstal jsem ještě pár minut na místě, abych ti kryl záda. Potom, cos zapálila ten oheň, to bylo snadné. Sejmul jsem pár obrů, kteří mířili tvým směrem. Rozhlížel jsem se, jestli nedostanu na mušku Mab, nebo La Fleur, ale neměl jsem štěstí. Takže jsem napáchal co nejvíc škody, chytil jsem Natashu a klidil se z cesty.“
Včera v noci jsem si myslela, že po mě střílí Mabiiny gorily, ale ve skutečnosti to byl Finn a čistil mi cestu.
„Odnesl jsem malou do auta,“ pokračoval Finn. „Chvíli jsem jezdil kolem, pro případ, že bych ti mohl nějak pomoct, ale už jsi byla pryč a já netušil kde. Aspoň ne do té doby, dokud mi nezavolal Owen. Řekl jsem mu, kde by tě měl začít hledat a odvezl jsem Natashu sem. Jo-Jo ji dala dohromady a Vinnie ji od té doby nespustil z očí.“
Podívala jsem se na svého nevlastního bratra. „Díky, jsem ti za to vděčná.“
Finn pokrčil rameny. „To nejtěžší bylo na tobě. Já jsem jen párkrát vystřelil a odvezl jsem Natashu.“
Přikývla jsem.
„A pokud jde o následky,“ řekl Finn, „během posledních několika hodin se stalo pár zajímavých věcí.“
„Jako třeba?“ zeptal se Owen.
Finn se na něj podíval. „No pro začátek, ten ohýnek, co Gin zapálila, kompletně pohltil staré depo. Mab tam určitě v nebližší době nový klub nerozjede.“
„Vždyť to byla jen trocha benzínu,“ řekla jsem, „nemohlo to nadělat takovou škodu.“
Finn nadzvedl obočí. „Trocha benzínu smíchaná s laky a barvami a dalšími hořlavými věcmi. Skončilo to požárem čtvrtého stupně. Celé to místo lehlo popelem a Mab šílí, protože s tím nemohla nic udělat. Museli zavolat hasiče, plameny a kouř byly vidět na míle daleko.“
Překvapilo mě to. „Proč s tím Mab nemohla nic udělat? Oheň je přece její živel. Mohla zabránit rozšíření požáru, nebo ho aspoň zmírnit.“
Finn pokrčil rameny. „Možná mohla, ale zjevně byla příliš zaneprázdněná ječením na Elektru La Fleur, kvůli tomu, že tě na místě nezabila a mezitím oheň strávil všechno, co šlo. Šeptá se, že Mab je se svou nejnovější námezdní silou nanejvýš nespokojená.“
Navzdory tomu, že moc nechybělo a Elektra mě včera usmažila elektřinou, a pak jsem ještě navíc málem umrzla, nemohla jsem si pomoct, musela jsem se spokojeně šklebit. Možná to ode mě bylo dětinské, ale nic mě nepotěšilo víc, než když něco zkřížilo Mabiiny plány.
„Podle mých zdrojů, se z tebe stala pro La Fleur priorita,“ řekl Finn a znovu si usrkl kávy.
„Co se týče Mab, měla už jsi být mrtvá, Gin. A pokud Elektra během pár dnů nesplní svůj úkol, pak se do věci vloží Mab, a ukáže jí jak moc nespokojená je.“
Přikývla jsem. Nic jiného jsem po včerejšku neočekávala. Vyfoukla jsem jim Natashu přímo pod nosem, dokázala jsem uniknout, a navíc jsem zařídila, aby jejich nejnovější projekt lehl popelem. Pro Mab to nebyla úspěšná noc.
Finn mě už dřív upozorňoval na to, že od té doby co jsem v Mabiině domě zabila Jakea McAllistera, už není mocenská struktura v Ashlandu tak jednotná a silná. Ostatní místní žraloci zavětřili slabé místo, a teď už jen čekali na svou příležitost.
Ještě pár takových událostí a nebudu si muset s Mab dělat starosti. Některý z jejích konkurentů zaútočí místo mě. Ne, že by měli šanci uspět, ale malá vítězství některého z nich osmělí natolik, že se o něco pokusí.
Znovu jsem si promítla, o čem Mab s La Fleur včera večer mluvily. O tom, jak najít Pavouka. Jak zabít Pavouka. Jak udělat to samé Gin Blanco. A co bylo nejdůležitější, jak plánují zabít mou sestru Briu. Existoval jen jeden způsob, jak tomu zabránit – zabít Elektru La Fleur. Stejně jsem to chtěla udělat, a mohlo se mi to podařit už včera večer, kdybych nemusela brát ohledy na Natashu a Finna.
Jenomže teď se z toho stala nezbytnost. Musela jsem La Fleur zabít a u Mab to byla jen otázka času. La Fleur byla schopná udělat cokoliv, mučit kohokoliv, jen aby mě našla. Což znamenalo, že jsou v nebezpečí další tři lidé. – Roslyn, Xavier a Bria.
Roslyn a Xavier protože je Mab podezřívala, že jsou nějak spojení se smrtí Elliota Slatera a Bria, no, prostě proto, že to byla ona. Žena, o které si Mab myslela, že je předurčená, aby ji zabila. Takže bylo potřeba Roslyn s Xavierem varovat, no a co se týkalo Brii, nebyla jsem si jistá. Věděla jsem, že mi Xavier pomůže hlídat jí záda, už jenom proto, že spolu pracovali v Ashlandském policejním sboru. Jenomže jsme s ní nemohli být pořád, bylo tu příliš mnoho příležitostí, kdy se k ní mohla La Fleur dostat. Byl jen jeden způsob, jak předejít problémům.
„Dobře,“ zamumlala jsem. „Takže to znamená, že musím napřed zabít La Fleur.“
„A jak to chceš udělat?“ zeptala se Jo-Jo.
„Jo,“ přidal se Finn. „Jak to chceš udělat? Protože podle mých zdrojů se Mab opevnila ve svém domě a nevyleze dřív, než ji La Fleur nepřinese tvou hlavu na stříbrném podnosu. Na starém nádraží tě nečekaly, ale Mabiin dům je jako malá pevnost. Neexistuje způsob, jak se dostat dovnitř a vsaď se, že La Fleur je tam většinu času taky.“
V hlavě jsem si promítala všechno, co jsem o Elektře La Fleur věděla. Všechno, co o ní bylo ve Fletcherově složce. Všechno, co jsem o ní za posledních pár dní zjistila. Jak přemýšlí, jak zabíjí, jaké jsou její touhy a priority. Vzpomínala jsem na rozhovor, který vedla s Mab.
„Myslím, že si nebudu muset dělat starosti s tím, jak se dostat do Mabiina domu,“ řekla jsem. „Dřív nebo později ke mně Elektra La Fleur přijde sama.“
Owen se na mě tázavě podíval. „Proč myslíš? Copak ví, kdo doopravdy jsi?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, včera večer si mě prohlédnout nemohla, a i kdyby ano, měla jsem přes obličej masku, strhla mi ji až voda v řece. Ale dřív nebo později se Elektra La Fleur ukáže v Pork Pit.“
„Proč by to dělala?“ zeptal se Finn a svraštil zamyšleně obočí.
Řekla jsem jim o rozhovoru, který spolu Mab a Elektra vedly ve zrenovovaném vagónu – zvlášť o té části, kdy se bavily a zmizení Gin Blanco a Brii Coolidge ze scény.
„Takže ze sebe míníš udělat návnadu.“ Řekl Owen. „Fajn, myslím, že to chápu. Jak ale víš, že se Elektra La Fleur ukáže? V první řadě by se měla věnovat odhalení Pavouka, a ne ztrácet čas tvým zabíjením.“
Pokrčila jsem rameny. „Nemám žádnou záruku, že po mě půjde, ale byla jsem v oboru dost dlouho a sem tam jsem se setkala se svými kolegy. Někteří byli jako já nebo Fletcher. Zabíjeli za peníze a byli v tom dobří.“
Všichni souhlasně přikývli.
„Ale La Fleur je jiná,“ řekla jsem. „Zabíjí kvůli vzrušení. Protože ji to těší. Proto zabila toho trpaslíka v docích. Protože jí to dává aspoň na pár minut pocit moci. Nemyslí si, že by pro ni Gin Blanco, bezvýznamná majitelka malé restaurace, mohla znamenat nějakou hrozbu. Vlastně řekla Mab, že ji to bude stát maximálně půl hodiny času. La Fleur bude chtít, ne bude potřebovat, aspoň malé vítězství potom, co jsem jí včera v noci unikla. Něco, čím by Mab ujistila o svých schopnostech. Chce něco, co by ji aspoň na pár hodin uspokojilo. Něco co by jí vrátilo její sebedůvěru.“
„A ty si myslíš, že to něco bude Gin Blanco,“ řekl Owen s obavami v hlase.
Přikývla jsem. „Přesně tak.  Jonah McAllister se chce pomstít, ale zároveň si při tom nechce ušpinit ruce. La Fleur to pro něho ráda udělá.“
V kuchyni se rozhostilo ticho. Z obýváku k nám doléhaly tlumené zvuky z Natashiných animovaných seriálů, které mi vzhledem ke chmurné realitě zněly poněkud obscénně – zabij nebo budeš zabit. Ale ať už se mi to líbilo nebo ne, takový byl příběh mého života už od mých třinácti let. Zatím jsem vždycky byla na vítězné straně a mínila jsem v té tradici pokračovat.
„Řekněme, že je to pravda, a přijde do Pork Pit zabít Gin Blanco,“ ozval se nakonec Owen. „Co uděláš ty?“

Podívala jsem se na něj pohledem, ve kterém mohl zahlédnout chladné násilí, které číhalo těsně pod povrchem. „Můj plán je jednoduchý. Musím jí zabít dřív, než ona zabije mě.“

12 komentářů:

  1. Zulík - dakujem za peknú kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. ááá pátek nezklamal. děkuji vřele.zdena

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat