pondělí 20. června 2016

Milost ze záhrobí - 14. kapitola


Sestoupila jsem po úzkém schodišti a přešla malou, stísněnou předsíní, než jsem došla k bytelným dveřím. Bez pochyb kuchyňským. Je pozdě a v případě, že je Svatý se mnou, bude většina práce vykonána před úsvitem.

Zatlačila jsem do dveří, abych je otevřela, s výmluvou připravenou na špičce jazyka. Uvnitř však byli pouze dva kluci, které jsem spatřila v černé kuchyni mezi hrnci, skoro stejně vysokými jako byli oni, které umývali.
Mrkla jsem na ně, potom zvedla prst k ústům a nabídla jim dvě měděné mince. Jejich oči se nad tou nečekanou štědrosti rozzářily. Vzali ode mě mince červenými, zhrublými prsty a přikývli v přijetí naší dohody. Jejich loajalita byla koupena a já si mohla prorazit cestu ke dveřím, které mě dovedou k Duvalovým tajemstvím.
Vedly do jiné, krátké chodby mezi kuchyní a jídelnou. Perfektní. Vklouzla jsem do chodby, ukryla se ve stínech a plížila se podél stěny směrem k jídelně.
Duval se právě vracel k jeho místu. Zvíře zvedl hlavu a zašklebil se. „Zachytíš oči té holky a objednáš mi další víno? Je příliš ohromená mou hezkou tváří na to, aby slyšela mé volání, a Lord Dandy tady to neudělá.”
„S největší pravděpodobností proto, že by se ho snažila následovat do jeho komnaty,” zamumlal Duval.
Ignorujíc Duvalovu poznámku se de Lornay naklonil přes stůl. „Opravdu hodláš vytáhnout tu dívku před celý dvůr? Tvoje pokrevní linie jsou až příliš známé, aby takovýto podvod prošel.”
Duval si odfrknul. „Doufám, že uslyší sestřenice a pomyslí si milenka.”
„To by si pomysleli, kdyby to byl kdokoliv jiný kromě tebe,” posmíval se de Lornay. „Můžeš být stejně tak mnich s tolika ženami, kolik si jich bereš do postele.”
Zvíře naklonil hlavu ke straně. „Co se tady skutečně děje? Politika je tvoje milenka, ne nějaká venkovanka, bez ohledu na to, jak okouzlující může být.”
Ukrytá ve stínu jsem zčervenala, doufajíc, že tam není nikdo, kdo by to viděl.
„Ano, je v tom háček,” řekl Duval. „Nikdo nám neuvěří, přesně to jsem se Abatyši Svatého Mortaina snažil vysvětlit.”
Moje končetiny ztuhly šokem, když odhalil mou pravou identitu. Musí jim věřit a svěřovat se jim mnohem víc, než jsem si myslela. Nebo jen tak sází mou bezpečnost.
Zvíře na něj hledělo. „Ta dívka je z klášteru Sv. Mortaina.?”
Duval se zašklebil do poháru. „Je jednou ze služebných Smrti, můj kamaráde.”
Zvíře zapískal. „Byla k tobě už přidělena?”
„Ona říká, že ne, stejně jako její Abatyše. Ale ta dívka je stejně důvěryhodná jako Francouzský posel, takže mám své pochybnosti.”
Možná že nebyl tak hloupý, jak jsem si myslela.
Duval doplnil svůj pohár a začal vyprávět, jak uvízl v pasti Ctihodné Matky. Když skončil, Zvíře hodil svou velkou, ošklivou hlavou dopředu a začal se smát, čímž služebné vyděsil ještě víc.
Duval se zasmušile zahleděl na dno svého poháru. „To není vtipné.”
„Ale je,” řekl de Lornay. „Velitel více pozemků, než má děvka milenců, byl chycen v pasti někoho jiného.”
Duval trpělivě čekal, až veselí jeho kamarádů odezní. Popravdě, on je víc manipulující, než jsem já. Já bych je chytila někdy teď.
„Pokud jste skončili…“ řekl.
„Promiň,” zamumlal Zvíře a otřel si mohutnou pěstí oči. „Co budeš dělat?“
„Lhát tak přesvědčivě, jak jen to půjde a doufat, že nezabije někoho důležitého.“
Tato mrzutá odpověď vyrazila ze Zvířete další smích, až ho Duval musel kopnout pod stolem, aby přestal. „Děsíš ostatní přítomné,” zamumlal. „Teď mi řekni, jaké novinky jsi přivezl z ostrova, když jsem je nebyl schopen slyšet od Runniona.”
„Runnion vážně nebyl k zastižení? Co se mu stalo?” zeptal se de Lornay.
Duval směrem k mému pokoji škubnul hlavou.
Oči Zvířete se rozšířily. „Ona se stala Runnionovi? Ale myslel jsem, že klášter slouží Británii?”
„Taky že ano, nebo tomu věřím. Ale došlo k omylu v naší komunikaci, což je důvod, proč se mnou poslali zelený výrostek jednoho z  noviců.”
De Lornay se předklonil, jeho tvář zrudla zvědavostí. „Už jsi ji usadil?”
Obličej Zvířete na sebe vzal napjatý vzhled. „Říká se, že lhaní služebné Smrti je ten nejsladší konec, jaký si můžeš představit.”
„Vážně?” Duval na moment vypadal překvapeně, což ale nebylo nic proti tomu, co jsem pociťovala já. Nikdo v klášteře neměl potřebu mi to říct.
De Lornay potřásl hlavou. „To je jenom fáma,” řekl s velkou autoritou.
Oba dva se na něj podívali.
On pokrčil rameny. „Neuvědomil jsem si, že byla z kláštera až do příštího rána, kdy byl zkorumpovaný velitel nalezen mrtvý.”
I když je to malý kousek ze mě, nemůžu si pomoct, ale zajímalo by mě, s kým lehával. Se Sybellou? Nebo z jednou ze starších zasvěcených?
„Dost.” Duval zvedl ruku. „Chci zprávy od anglického krále.”
Obličej Zvířete se zasmušil. „On sám s námi nechtěl mluvit,” řekl.
„Nebo alespoň to jeho kancléř prohlašoval,” dodal de Lornay. „Nikdy si nemůžeme být jistí, jak to bylo.”
„Ať tak či onak, oficiální kanály byly pro nás uzavřeny.”
„A co neoficiální kanály?”
„Ah, to je místo, kde jsme se toho dozvěděli mnoho, ale většina z toho je rozporuplná.” Potom nastala dlouhá chvíle ticha, kterou nakonec přerušil Zvíře. „Anglický král zvažuje nabídku od francouzského regenta. Ona mu bude platit roční důchod, když nebude stát v cestě francouzské invazi do Británie.”
Duval udeřil pěstí do stolu, což donutilo nadskočit všechny včetně mě. „I přes veškerou podporu, kterou jsme mu dali v boji za jeho korunu?”
Zvíře přikývl. „Dokonce i přes to.”
„Jsou tu ale i nějaké dobré zprávy,” nabídl de Lornay.
„Musely by být hodně dobré, aby tohle překonaly,” řekl Duval.
„No, pro jednou se Francouzská vládkyně zdráhá zaplatit padesát tisíc korun, které král žádá. Ale mnohem důležitější je, že anglický král dal vědět, že by odložil jednání stranou a upustil naši pomoc, pokud bychom mu dali čtyři Bretonská města, která Francouzi pořád drží.”
Duval zvedl pohár a začal ho studovat. „Každý má svou cenu, jak se zdá.” Na chvíli upadl do ticha a potom potřásl hlavou. „Obávám se, že věk království a knížectví se blíží ke konci. Francie ho požírá skrz Evropu jako žebrák na banketu.” Opřel se a  zafixoval své společníky zkoumavým pohledem. „Francouzská vládkyně dělá to nejlepší, co může, aby překazila naši snahu se spojit  s našimi spojenci. Otázkou je, zda je prostě opatrná a předvídá naše kroky? Nebo má specifické znalosti našich plánů?”
Zvíře a de Lornay si vyměnili pohledy. „Myslel jsem, že jsme jediní, kdo zná naše plány mimo Privy Rady.”
„Přesně tak,” řekl Duval, „Což je to, co z toho dělá tak palčivou otázku. Pokud někdo našimi tajemstvími zásobuje Francouze, je to jeden z nejbližších poradců Anny. A my teď musíme zjistit, jestli je to stejný člověk, který svolal toto setkání, nebo je tu i druhý zrádce, se kterým se musíme vypořádat.“

Všichni trávili tuto otázku v tichosti, potom Duval zvedl svůj pohár a vypil jej, šklebil se nad usedlinou, kterou zapomněl na dně. „Jdeme spát, řekl bych. Musíme vyjet brzy.”
Postavili se a hlučně odešli z místnosti, já jsem se také otočila a rozešla se zpátky do své komory. Doufala jsem, že se dozvím něco, čím bych později mohla obvinit Duvala. Místo toho jsem se dozvěděla pravý opak, i když nejsem přítomná, jeho příběh je stejný.
Proč o tom tedy nechtěl mluvit přede mnou? Ledaže by opravdu nevěřil klášteru? Překousla jsem cestou zpátky zbytek mé frustrace. Věci by byly o mnoho jednodušší, kdybych ho mohla ukázat jako zrádce a hotovo. Ale bez ohledu na to, jak jsem každé slovo a gesto otočila vzhůru nohama, hledajíc skrytý význam, nenašla jsem nic.

Vzbudili jsme se brzy a před svítáním jsme už byli na cestě. Duval poslal Zvíře a de Lornaye napřed. Věděla jsem, že nenáviděl naše pomalé tempo, ale nebylo nic, co bych s tím mohla udělat.  
Nedávné deště udělali krajinu mokrou a blátivou, což narušovalo naši jízdu. Jakmile začal padat soumrak, bylo mi jasné, že do Guérande do soumraku nedojedeme. Rezignovaně se otočil z hlavní cesty a zamířil k La Roche Bernard.
La Roche Bernard sedělo na skalnatém výběžku s výhledem na řeku Vilaine. Jeho největším znakem byl nový zámek Geffoyovy rodiny postaven potom, co jejich poslední hrad byl srovnán se zemí v první válce.
Na zámku nás odvedli do velkého sálu s bohatými barevnými tapiseriemi a prskajícím ohněm. Obtloustlý muž s pískovými vlasy a vousy se nakláněl k elegantní ženě, jako kdyby visel na každém jejím slově. Když nás sluha představil, žena couvla a hodila skromný pohled na krb, zatímco pán - baron, předpokládám - se postavil na nohy a spěchal nás pozdravit.
„Duvale, jaké to milé překvapení,” řekl Baron Geffoys, nicméně jeho výraz ho usvědčoval ze lži. Vlastně jsem si dokonce všimla otráveného pohledu, což u mě vyvolalo touhu vědět, jestli není Duval ten poslední člověk, kterého by v tu chvíli chtěl vidět. „Jsme poctěni všemi druhy návštěvníky od dvora. Madam Hivern tady na pár dní zůstává.”
Duvalova hlava vyskočila nahoru a jeho chladné šedé oči se zaměřily na krásnou ženu u krbu.
Baron ztišil hlas. „Být teď u dvoru je pro ni příliš těžké, jak dobře víte.”
„Takže to pořád tvrdí,” zamumlal Duval. V jeho hlase byl vztek a hořký tón, který jsem tam nikdy dřív neslyšela. Znovu jsem se podívala ke krbu. Madam Hivern seděla se skloněnou hlavou, předvádějíc samotný obraz zbožného rozjímání - ve skutečnosti byla ve stejné póze jako já, když jsem se v klášteře bála, že mne chytili při šeptání si s Annith nebo Sybellou.
„Barone, rád bych vám představil mou sestřenici Demoiselle Rienne.”
Geffoy se vědoucně usmál při slově sestřenice. „Jsem rád, že vás poznávám,” řekl. V pohledu se mu nechutně zablesklo. „Prosím, udělejte si pohodlí v mém domově, drahá,” řekl. „Připojíte se k nám při večeří, Duvale? Nebo jste po cestě až moc vyčerpaní?”
Duvalovy oči byly stále zaměřené na Madam Hiven, když odpověděl. „Rádi bychom se připojili a poslechli si novinky od dvora.” Žena určitě musela cítit jeho pohled spočívající na ní, tak proč se nepodívala zpátky?
Skoro jakoby slyšela mé myšlenky, otočila se. Ačkoliv se její půvabný výraz nezměnil, její nepřátelství k Duvalovi bylo hmatatelné.
„Výborně! Mám někoho, kdo vás odvede do pokojů, abyste se mohli osvěžit.” Baron se naklonil do těsné blízkosti k Duvalovi. „Jsem si jistý, že vy a vaše sestřenice chcete propojené pokoje, mais oui?”
Jeho odporné mrknutí způsobilo, že jsem ruku natáhla po dýce. Duval to zřejmě vycítil, popadl mne za loket a doprovodil mě ke schodům.
Moje komnata byla velká a dobře vybavená. Toužebně jsem se podívala na ohromnou postel s nebesy, zklamaná, že tam nemohu hodiny ležet. Lítostivě jsem si povzdechla, než jsem se otočila, abych se připravila na večer. Když jsem se svlékla, má mysl se vrátila k baronovu neklidu, jakmile uviděl Duvala, Hivernině nepřátelství a Duvalově přísně kontrolované reakci. Možná se dneska večer dozvím něco důležitého.
Alespoň záhada toho co je mezi Duvalem  a Hivernou mi u večeře poskytne trochu zábavy. Nemohla jsem si pomoct, ale zajímalo mě kolik z Duvalových přání o večeři ve velkém pokoji máji něco do činění s ní. Dokonce z dálky jsem mohla říct, že byla velmi krásná; bledá kůže, vlasy odstínu zlata a rafinovaně oblečená. Hivernina elegance mě dělala dokonale si vědomou každé hodiny chování a ženských půvabů, kterou jsem vynechala.
Zachytila jsem svůj odraz v malém oválu z leštěného stříbra visícím na zdi. Nemohly bychom být odlišnější. Ona kolem sebe šířila pocit jemně tepaného pokladu. Já, na druhou stranu, jsem temná a vážná; slabé zamračení spojilo mé obočí v jedno. Téměř jsem mohla slyšet výsměšný smích, kdyby se baron a jeho manželka dozvěděli o mém klamu. Nedovolím, aby se to stalo. Přestala jsem se mračit, což poněkud zlepšilo můj vzhled, ale zdaleka to nestačilo.
Ponořila jsem roucho do teplé vody - slabě vonící okvětními lístky růží, opravdový luxus - a využila příležitost k umytí obličeje a paží a kdekoliv, kam jsem dosáhla.
Cestovala jsem pouze s jedněmi šaty vhodnými pro tento večer, takže jsem si je s nechutí oblékla. Od doby co jsem je měla naposledy, jsem nepovyrostla. A i když nemám čelenku jakou nosí Madam Hivemová, mám síťku na vlasy s perlami. Usmála jsem se vzpomínajíc nad temnými dovednostmi, které Hivern nemá.
Když jsem připevnila poslední tvrdohlavý pramínek vlasů na své místo, někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem a našla tam Duvala připraveného mě doprovodit na večeři. Podíval se na mou změnu podoby, stejně jako já se podívala na jeho. Převlékl se z jezdeckých kůží do elegantního černého kabátu s čistě bílým límcem u krku. Krátce jsem se zamyslela, jestli je černá barva jeho znamení. Sledoval mě pozorně a já v teple jeho pohledu znervózněla. „Nejsem si jistý, jestli bych svou sestřenici nechal na veřejnost jít v takových šatech,” řekl nakonec.
„Tvoje sestřenice nemá žádnou jinou možnost, kterou by si oblékla, milorde.”
Zatvářil se odevzdaně. „Tak to jsme tedy spoutáni.” Pozvedl paži. „Pojď, připojíme se k ostatním.”
Po krátkém zaváhání jsem opatrně položila ruku na jeho rukáv. Otrávená touto pozorností, kterou musím vydržet, jsem hledala způsob jak ho potrápit. „Madam Hiven nevypadala obzvlášť ráda, že tě viděla,” podotkla jsem. „Ani baron, když na to přijde.”
Zafuněl a pozemský zvuk mě zachytil nepřipravenou. „Madam Hivern a já si nerozumíme v mnoha věcech. Baronovo nepohodlí je poněkud novější.” Potom se podíval na mě dolů, slabý nádech pobavení se dotkl jeho očí. „Víš, kdo je ona, ne?”
Proklínala jsem vlastní nevědomost. Je to ještě horší, než být přirazena do Duvalovy péče. „Ne,” řekla jsem úsečně. „Nevím.”
Duval vypustil krátký štěkavý smích. „Ona, milý vrahu, je poslední vévodova milenka.”
Zalapala jsem po dechu v překvapení. „Francouzská děvka?”
Ostře se na mě podíval. „Proč jsi jí tak nazvala?”
Pokrčila jsem rameny a snažila se nahlédnout dopředu do místnosti, plné oplzlé zvědavosti teď, když vím kdo to je. „Tak jí říkají sestry v klášteře,” řekla jsem mu.
Nastalo dlouhé, těžké ticho. Když jsem se na něho podívala zpátky, celé jeho chování se změnilo a zábava byla pryč z jeho tváře. „Ano,” řekl. „Tak si můžeš být jistá, že jsem syn francouzské děvky.”
Měla jsem pocit, jako by se právě u mých nohou otevřela obrovská díra, jak Duvalova slova zvonila v mé hlavě. Byl jedním z bastardů vévody. Nevlastní bratr vévodkyně.

8 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za další skvělou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolu. Lvice

    OdpovědětVymazat
  4. Strašně moc děkuji za skvělý překlad a korekturu. Jsem moc zvědavá jak se to bude vyvíjet dál. Matce představené vůbec nevěřím

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad. :)

    OdpovědětVymazat