pátek 24. června 2016

Magická trojka - 2. kapitola


Madison se vzbudila unavená a rozmrzelá. Celou noc se jí zdálo o Dantovi a Tomovi. Byla s jedním a pak s druhým, nebo byla s Dantem, který se změnil na Toma. Bolest hlavy jí pulzovala ve spáncích, nutila ji stoupnout si, vzít si dva aspiriny a udělat si konvici silné kávy.

Psi škrábali na dveře a ona je otevřela, vpouštěla dovnitř chlad. Rozběhli se, sníh jím létal pod tlapami, když běželi k lesu. Madison se zasmála a sledovala svoje děťátka. Vždycky jí přinesli úsměv na tvář.
Nechala dveře na škvírku otevřené, nepřetržitě přecházela a čekala, až se hrneček naplní.
První doušek jí uvolnil ramena a v době, kdy byl první pohárek pryč, se jí bolest hlavy ztlumila.
Poté, co doplnila hrnek, si stoupla před velké okno a dívala se, jak sníh pokrýval zem.
Belle vyskákala z lesa. Taz na ni rychle skočil a poslal ji kutálející se studeným bílým nepořádkem. Ti dva si hráli – skákali si na záda, naháněli se a bojovali. Konečně unavení se rozešli zpět k domu. Než došli ke schodům, uši se jim vztyčily a vběhli se štěkáním zpět do lesa.
Madison vystrčila hlavu ze dveří a zavolala je zpátky, ale ignorovali ji a šli hlouběji mezi stromy. Povzdechla si, natáhla si boty do sněhu a nadzvedla si pyžamo.
Dál volala na své psy a následovala jejich stopu hlouběji do lesa. Našla je kroužit a čenichat kolem stop ve sněhu. Madison se na ně zamračila, cítila, jak se jí teplota zvyšuje.
Nikdo v těchto lesích nelovil. Bude muset zavolat Tomovi a nechat ho zkontrolovat, jestli tady někdo nekladl pasti. Zešílela by, kdyby se jeden z jejích psů dychtil do ilegálního lovu.
Myšlení na Toma, jí přivedlo zpátky ke včerejší noci. Jeho pusa na její a jeho ruka v jejích kalhotách na kraji cesty. Na co mysleli?
Madison mohla svézt její chování jen na to, že byla bez sexu příliš dlouho. Rozhodla se to považovat za důvod, proč jí hrabalo – ne ty dva muže. Nemohla mít ty stejné city ke dvěma různým mužům. Angie měla pravdu; potřebovala si vrznout.
Pískajíc ji oba psi následovali zpět do domu. Jakmile byla zpět v teple a pohodlí svého domova, usmála se. Milovala dům, který si pro sebe vytvořila. Nábytek byl použitý, ale byl její.
Její velký, otevřený obývací pokoj měl krb, před který ona a její psi milovali sedět. Přeměnila jídelnu v kancelář s poličkami knih a počítačovým stolem. Rozhlédla se, byla šťastná a spokojená. Nebo alespoň s touto částí svého života.
Zvonící telefon ji vytáhl ze zamyšlení.
„Ahoj.“
„Madison!“ Angiin vzrušený hlas se ozval skrz telefon.
Madison se podívala na hodinky. Bylo teprve osm ráno – obchod neotvíral další dvě hodin. „Čau, Angie.“
„Někdo se vloupal do obchodu!“
„Co?“
„Mike odvedle zrovna volal a říkal, že byly přední dveře rozmlácené. Řekla jsem mu, aby zavolal šerifa, a já zavolám tobě. Mířím tam, ale přes noc jsem zůstala u Chada.“ Což znamenalo, že byla dál než Madison.
Vzala si bezdrátový mobil s sebou a pospíchala do ložnice. Strhla si pyžamové kalhoty a soukala se do džínů.
„Potkáme se tam,“ řekla Madison kamarádce, než rychle zavěsila a škubáním tahala za svůj starý svetr Denver Broncos.
S oběma psy naloženými na předním sedadle vedle sebe, řídila Madison opatrně. Kousala si spodní ret, bála se o inventář, který mohl být ztracen. Měla pojištění, které by se postaralo o většinu jejích knih, ale Angiiny ručně dělané svíčky, které tam prodávali, a počítač se všemi obchodními věcmi.
Zabočila na Main Street a viděla Tomovo SUV zaparkované před obchodem.
Dva strážníci byli před obchodem, když parkovala. Nechala truck běžet, když pospíchala k obchodu, aby viděla poškození.
Strážníci Kyle a Greg se na ni podívali, když se blížila. Poslali k ní malé úsměvy, které se pokusila vrátit.
Madison se zhluboka nadechla, než prošla dveřmi, které měly rozbité sklo. Světla uvnitř byla zapnutá, Tom klečel před vitrínou, která byla rozmlácená.
Otočil se, když slyšel, jak vešla dovnitř.
 „Madison.“
Prohlížela si všechen ten binec. Knihy byly smeteny z poliček. Sníh zničil ty u dveří. Sklo bylo všude a vypadalo to, jakoby všechny svíčky byly zničeny. A všechny vitríny byly buď otevřené, nebo vylomené.
Slzy se jí zaleskly v koutcích očí, když měla nepřekonatelný pocit, že byla zneuctěná.
Tom si stoupl a šel k ní dlouhými kroky. Jeho výraz byl ohnivý, když k ní došel a chytil ji za paži. „Je mi to líto.“
Přikývla, pořád si prohlížela škody.
„Možná bys měla počkat ve svém trucku,“ nabídl jí.
„Ne. Ne. Chci to vidět.“ Hlas měla naplněný neprolitými slzami.
Položil jí ruku kolem ramen, Tom ji uklidňoval, jak jen mohl. „Dokážeš říct, co chybí?“
Madison zavrtěla hlavou. „Nevím.“
„Fajn. To je v pořádku. Zjistíme to.“
„A co kancelář?“ zeptala se a otočila k němu tvář.
„O hodně lepší, než tady toto. Je zdemolovaná, ale neviděl jsem nic polámaného.“
„Dobře. Dobře,“ opakovala Madison tichým hlasem, když se pokoušela přesvědčit, že její obchod vypadal hůř, než na tom opravdu byl. Nikdo nebyl uvnitř, když se odehrávalo vloupání. To byla nejdůležitější věc. Nikdo nebyl zraněn.
Ostré nadechnutí upoutalo jejich pozornost, kde ve dveřích stála Angie. Madison sledovala, jak oči kamarádky vstřebávají všechno rozbité sklo a zničenou práci. Věděla, že musí být silná, aby to obě zvládly.
Poté, co bylo všechno sklo uklizeno, vpustila Madison dovnitř psy. Angie seděla na zemi, dělala seznam všeho, co bylo polámané nebo zničené. Po pár slzách a vybraných slovech si Angie vyhrnula rukávy a prohlásila, že obchod ještě vylepší.
Madison ukládala zničené knihy do jedné krabice a knihy, které mohly být zachráněny, do druhé. Konvice na kávu byla zničená, ale Tom přinesl druhou z Fredova obchodu s potravinami, takže si udělaly horkou kávu.
Vlastník místního železářství se přihnal, aby jim taky pomohl. Sam a jeho syn, opravili rozbité sklo na předních dveřích, když Tom zrovna dofotil.
Madison ucítila, jak ji zezadu oplétá paže, a opřela se o pevný hrudník pro podporu. „Kdo by něco takového dělal?“
„Nevím, miláčku, ale zjistím to. Slibuju,“ ujistil ji Tom, jak jí pokládal polibky na spánek.
Madison si povzdechla. „To je ale bordel.“
„Já vím, ale aspoň nebyl nikdo zraněn.“ Políbil ji na tvář a odtáhl se.
Taz a Belle vstali ze svých oblíbených míst a šli k němu, toužili po nějaké pozornosti. Tom se sklonil a oba poškrábal, než je poplácal po hlavách. Zamávali na něj ocasy.
„Jen si tyhle dva drž u sebe, pokud možno. Nenechají, aby se ti cokoli stalo.“
Madison se na své psy usmála a pak si vzpomněla. „Skoro jsem zapomněla. Viděla jsem v lese stopy před mým domem. Myslela jsem si, že bys mohl někoho poslat, aby to zkontroloval. Pokud tu bude další nelegální lovec pokládat pasti, možná ho prostě střelím.“
Tom jí dal divný pohled, než přikývl. „Někoho pošlu. Kdy jsi je viděla?“
„Dneska ráno. Chystala jsem se ti zavolat a pak se stalo tohle.“
Znovu přikývl. „Vypadaly čerstvě?“
„Jo, docela dost, řekla bych.“
„Fajn. Postarám se o to.“ Naklonil se a rychle ji políbil na rty. „Buď opatrná. Budeme v kontaktu.“
Madison ho sledovala odcházet, užívala si pohled na něj v khaki uniformě. Poté, co zmizel dveřmi, se ohlédla na Angie, která seděla na zemi a usmívala se na ni.
„Drž klapačku,“ zamumlala Madison, když šla dozadu.
Angiiny tichý smích ji následoval.
Madison byla unavená a záda ji bolela z toho všeho zvedání krabic. Přijela k domu, byla vděčná, že ve všem tom ranním shonu zapomněla zhasnout světla. Vylezla z trucku, otevřela dveře pro psy.
Seskočili dolů a běželi k domu. Zastavili se u úpatí schodů a zavrčeli. Madison vzhlédla a sledovala, jak Dante vyšel ze stínů.
„Dante.“ Zašeptala, ale byla si jistá, že to slyšel, když se jeho pohled setkal s jejím.
Taz po něm štěkl a Belle, aby se nenechala zahanbit, zběsile zavrčela.
„Tazi. Bele. Sednout. Je to kamarád.“ Automaticky zavelela bez přemýšlení.
Vyšla po schodech a prohlížela si pohled před sebou. Tak vyčerpaná, jak byla, nemohlo nic udržet na uzdě nadšení, když ho viděla ve svém domě.
„Co tu děláš?“
„Přišel jsem tě zkontrolovat. Chad mi volal a řekl mi to o tvém obchodě.“ Vzal do dlaní její tváře v milujícím gestu.
Madison položila ruku na jeho, než ucítila jeho chlad.
„Pojď dovnitř. Jsi studený.“
Dante ji následoval dovnitř, sundal si kabát, když vkročil. Psi, teď si jistí, že to byl přítel, prošli kolem něj ke krbu. Vzala si čas, aby se uklidnila, zapálila v krbu a byla si vědomá toho, že Danteho oči ji nikdy neopustily.
„Nemusíš být z ničeho nervózní,“ řekl za ní Dante.
Madison se k němu otočila čelem. „Myslím, že jo.“
Uzavírajíc mezi nimi vzdálenost se Dante k ní přesunul a vzal do dlaní její tvář. „Nikdy bych ti neublížil.“
Madison si povzdechla a na moment zavřela oči.
„Nehraju hry, Dante. Nikdy jsem nehrála. Reaguju na tebe, sakra, přiznám to, chci tě.“
To poslední prohlášení mu přivedlo úsměv na tvář. Takový, který byl velmi vzácný.
„Ale… je tu někdo jiný.“
Dante přikývl, ale než mohl odpovědět, zvedl hlavu.
Madison se ohlédla, když se zadní dveře s bouchnutím zavřely.
„Madison. Dante.“ Adresoval jim Tom zdvořile, ale Madison viděla, jak z něj vyzařuje vztek.
„Vlku,“ přivítal Dante a použil tak, respektovaný název pro měniče.
„Tome!“ Madison se pohnula od Danteho, ale věděla, že viděl ruce druhého muže na ní.
„Zastavil jsem se, abych zkontroloval ty stopy v lese, jak jsem ti říkal.“ Promluvil Tom bez zvýšení hlasu, ale oči mu plápolaly.
Madison zjistila, že stojí mezi dvěma muži.
„Ehm… viděl jsi něco?“
Tom z ní nesundával oči a Madison si nepohodlně přešlápla.
„Někdo tam byl. Nevím kdo. Vůně byla pryč, ale vypadalo to, jakoby někdo sledoval dům.“
Madisonin dech se překvapením zadrhl. Kdo by ji sledoval?
„Je v nebezpečí?“ zeptal se Dante na otázku, na kterou se Madison ptát nechtěla.
Naposledy po ní přejel pohledem a podíval se na druhého muže. „Mám obavy, když se jí někdo vloupal do obchodu.“
Dante přikývl, jakoby něco mezi oběma muži proběhlo, co chápali oni, ale ona ne.
„Myslíš si, že mě někdo sleduje a že se mi vloupali do obchodu?“ zeptala se Madison, aby si to ujasnila.
Sledovala, jak Tomovi změkly rysy. „Obávám se, to je všechno. Nechci, abys tady zůstávala sama.“
Madison na něj mrkla a pak se kolem sebe rozhlédla. Její domov, kam se přestěhovala po nehodě, kdy shořela půlka domu jejích prarodičů. Tohle místo bylo její nebe.
„Jsem si jistá, že tu budu v bezpečí,“ řekla hlasitě, ale i ona v hlase slyšela pochybnosti.
„Tvoje zadní dveře byly odemčené,“ poukázal Tom.
„Odešla jsem ve spěchu,“ omlouvala sama sebe.
„To není důvod, abys nezamkla svůj dům, Madison.“
Zamračila se na něj a ohlédla se na Danteho, který byl potichu. Zachytil její oči a zavrtěl hlavou.
„Má pravdu. Neměla bys zůstávat sama.“
Madison na něj nakrčila noc, byla nasraná, že nestál po jejím boku. „Jsem velká holka a dokážu se o sebe postarat.“ Dokončila to s překříženýma rukama.
Tom se zasmál. „Normálně bych s tebou souhlasil, ale dokud to nebudu vědět jistě, zůstávám tady… s tebou.“
Madison se podívala na Danteho, který se usmíval.
„Nemyslím si, že je to nutné. Já zůstanu s Madison.“
Oba muži se na ni podívali.



28 komentářů:

  1. Moc díky, pěkně se to rozjíždí ...

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi pekne dakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další kapitolu, Madison se teda má, že se o ní perou takoví dva chlapi ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další kapitolu :D tak kdo pak tam zůstane na noc? :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Super kapitola, děkuji. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělý, moc děkuji za další úžasnou kapitolu. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  9. Dúfam, že sa nám chlapci nepobijú a nejako sa dohodnú:-D
    vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dvaja kohúti na jednom dvore som zvedavá ako to poriesia, ďakujem za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj,super kapitola,díky Mirka

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat