čtvrtek 30. června 2016

Lovec smečky - 7. kapitola


Sára, nemohla uvěřit tomu, co viděla. Normálně malé, tiché městečko, které nazývala domovem, bylo přeplněno lidmi, které nikdy neviděla a kteří drželi cedule a skandovali. Protestanti byli před jejím a ostatními obchody po celém bloku.
Podívala se na Cecila, když se dívali skrz výlohu.

Cecil zavrtěl hlavou. „Nemůžu tomu uvěřit,“ zašeptal.
Sára si nebyla jistá, proč šeptal, ale přikývla. Byl to neuvěřitelný pohled.
Muži, ženy a děti pochodovali ulicí a po chodníku, cedule proti měničům se zvedaly a klesaly a pokaždé, když někdo prošel nebo projel, volali na něj, ať se k nim připojí.
Kavárna byla prázdná. Ve skutečnosti kromě několika aut a některých odvážných duší byly ulice skoro vylidněné od místních.
Otočila se zády k oknu a přešla k pultu, její výbušnost se zvyšovala. Praštila rukou. Tohle bylo šílené.
Překvapená, když se přední dveře otevřely, se prudce otočila. Neměla v úmyslu něco servírovat protestantům a připravovala se na to, že tu osobu vykopne.
„Tati!“ mávala na něj. „Co se to děje?“
Zavrtěl hlavou a potahoval si za límeček košile uniformy. „Naprostá kravina. A jeden z mých chlapů zrovna volal přes vysílačku a říkal, že sem míří reportérské dodávky.“
„Noviny?“ zalapala po dechu. „Sakra, vždyť tam nejsou ani místní!“ vztekem svírala pěsti.
„Nepleť se do toho,“ přikázal jí táta a ukázal jejím směrem prst.
Nevěděla, co viděl v její tváři, ale věděla, že mu nic nemohla slíbit. Přála si, aby měla Clintovo číslo. To bylo číslo jedna na jejím seznamu, až ho příště uvidí. Fajn, možná byl první polibek, ale hned potom jeho číslo. Nesnášela pomyšlení na to, že by mohl věřit tomu, že jsou do tohoto cirkusu místní obyvatelé
zapleteni.
„Už jsem mluvil s Kurtem. Vědí, co se děje, a chtějí, abychom je co nejlíp ignorovali,“ řekl.
Tohle se nedalo jen tak ignorovat. Ale taky nebylo na místě, aby ona tlačila. „Kávu?“ zeptala se.
Přikývl a ona mu začala dělat klasické cappuccino s dvěma kostkami cukru. Táta se široce zubil, když mu ho podávala.
„Musím se vrátit,“ řekl. „Jen doufám, že někdo z nich udělá něco ilegálního, takže je můžu zatknout.“
S tím táta mávl a odešel. Cecil se zasmál a šel zametat. Sára poumývala kávovar. Byli by přímo uprostřed ranního shonu, kdyby venku nebyli protestanti. Všichni jen v šoku stáli a zírali.
Sára vyšla ven s několika zákazníky, zatímco se první protestanti vrhnuli do svého pokřiku. Co ji udivilo, bylo, že většina byly mladé děti, které držely cedule a opakovaly slova nenávisti, které jejich rodiče křičeli.
To… to bylo špatné.
Drhla nerezovou ocel, když se dveře znovu otevřely.
Šest mladých mužů vešlo a rozhlíželo se. Znepokojení jí projelo vzhůru po páteři a ona vrhla pohledem po Cecilovi. Její zaměstnanec se na ni podíval zpátky se široce rozevřenýma očima a pospíchal jí po boku.
Cecil byl možná mladý, ale nebyl hloupý. Už měl za sebou tvrdý život a Sára k němu bylo velmi ochranářská. Posunula se dopředu dost na to, aby bylo ona terčem cizinců.
Jeden z chlapů se hrnul k pultu a zíral na Cecila.
„Ahoj, krasavče,“ řekl. „Co prodáváš?“
Cecil zavrtěl hlavou a couvl.
„Můžu vám nějak pomoct?“ zeptala se Sára úsečně.
Pohled muže přešel k ní. Prohlédl si ji odshora dolů, než se mu znechuceně ohrnuly rty. „Ty jsi ta děvka měniče?“
„Prosím?“
Zasmál se, ten hnusný zvuk, který jí zjitřil nervy, seděl tomu hroznému muži.
„Musíte odejít,“ prohlásila a překřížila si ruce před hrudí.
Odfrkl si. „Přinutíš mě? Nebo možná ten krasavec za tebou?“
Skoro se třásla, jak byla nasraná. „Jo, jo přinutím.“ Rozešla se kolem pultu, když druhý muž vykročil.
„Pojď, Rudy,“ řekl tiše. „Vypadněme odsud. Šerif se možná vrátí.“
Rudy, ten arogantní kokot před ní, se zamračil, než se ohlédl přes rameno na svého kamaráda. „Bojíš se Colte?“
„Ten druhý muž, Colt, sklonil hlavu a jen pokrčil rameny.
„Zbabělče,“ vyštěkl Rudy a pak se otočil zády k Sáře. „Jsem tady, abych předal tvému příteli zprávu.“
Sára se nepohnula. Clint říkal, že ho sledují, takže by ji nemělo šokovat, že tito muži o jejím vztahu věděli. Ale pokud si mysleli, že ji můžou použít, aby se dostali ke Clintovi, měli by nad tím popřemýšlet dvakrát.
„Řekni mu, že si pro něj jdu. Sejmu ho jako zvíře, které je.“
Sára zírala na jeho záda, když odcházeli z jejího obchodu.

Clint prohledával mobil kvůli číslu do kavárny, zrovna když šli s Kurtem ulicí. Odešli z pozemku skrytým východem a opatrně procházeli městem.
Zdálo se, že je nikdo nespatřil a s protestanty přitahujícími k sobě pozornost, se Clint a Kurt snažili zůstat nespatřeni.
Zmáčkl vytáčet a čekal, až někdo zvedne telefon.
Sára odpověděla a kamarádským „ahoj“ a on se okamžitě uklidnil. Bál se, jak se jí daří. To perfektní ráno bylo ušpiněno příjezdem lidí Dana Cartera.
„Ahoj, krásko,“ pozdravil ji.
Kurt se vedle něj ušklíbl a Clint se otočil.
„Clinte!“ úleva v jejím hlase byla evidentní.
„Pojď nám otevřít zadní dveře,“ žádal.
„Jsi tady?“ ptala se. „Je to bezpečné?“
Zasmál se. „No, bylo by to lepší, kdybys nám přišla otevřít.“
„Ach!“
Sdíleli s Kurtem pohled, když slyšeli, jak se zámek odemkl, a dveře se otevřely. Sára vystrčila hlavu s telefonem pořád u ucha ven.
„Pospěšte.“ Pokynula jim dovnitř.
Jakmile byli uvnitř, zabouchla dveře a zamkla. Vrhla se mu kolem krku. „Tak moc jsem se o tebe bála! Ten chlap! Říkal, že tě dostane a já-“
„Hej! Hej! Je to v pořádku.“ Obtočil jí kolem pasu paže a pevně ji držel. „Jaký chlap? O čem to mluvíš?“
Zachvěla se a on se odtáhl dostatečně na to, aby jí viděl do tváře.
„Ti chlapi přišli do kavárny. Byli… hrozní – no, alespoň jeden chlap – a on řekl, že má pro mého přítele zprávu,“ vysvětlovala.
Kurt vedle něj ztuhl.
„Řekl, abych ti řekla, že si jde pro tebe. Sejme tě jako zvíře, kterým jsi. To byla přesně jeho slova,“ dokončila.
„Hej.“ Hladil ji po tvářích. „Jsem v pořádku.“
Přikývla a zavřela oči, zatímco se k němu přitulila.
„Co dalšího říkali?“ zeptal se Kurt. „Co dělali?“
Pořád stáli v tmavé chodbě. Sára se podívala dopředu.
„Já… já nechci, aby tam byl Cecil sám. Ten muž pořád říkal Cecilovi ‚krasavče‘, a mně se nelíbilo, jak se na něj díval.“
Clint stiskl rty. Když přicházel Clint do obchodu, ukázalo se, že byl Cecil skvělým dítětem. Bylo zřejmé, že k němu byla Sára ochranitelská. „Pojďme se posadit dopředu, dejme si kávu a promluvíme si,“ navrhl.
„Dopředu? Jsi si jistý? Co když se ti muži vrátí?“ zatahala Sára rukama za košili, kde ho držela.
Políbil ji na čelo. „Věř mi, zlato. Pojďme.“ Šel vpředu po chodbě, a když zatlačil, dveře se otevřeli v přední části kavárny, Cecil vzhlédl.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jemně.
Cecilova hlava poskakovala nahoru dolů.
„Dobře, dejme si tu kávu a sedněme si.“
Cecil spěchal k pultu a začal dělat kávu.
Kurt se přesunul ke stolu nejblíže pultu a seděl na židli, která byla čelem k předním dveřím. Clint se posadil vedle něj a natočil si židli tak, aby mohl krýt zadek. Sára si sedla vedle něj a on si nemohl pomoct a přejel přes ni pohledem.
„Ahoj,“ řekl.
Usmála se. „Ahoj.“
Cecil si odkašlal a položil kávu. „Tady to máte.“
Clint zvedl hrnek a napil se. „Ach, chlape, potřebuju pohár tady tohoto.“
Kurt souhlasně zabručel a pak se otočil k Sáře. „Řekni nám všechno.“
Poslouchal, když jim Sára říkala, co se stalo od chvíle, kdy šest mužů vešlo do kavárny, až po to, co odešli.
Pozastavil se nad dvěma jmény, které poskytla. Rudy a Colt. Vzhledem k tomu, že jim Colt poskytl jméno muže, se kterým byl, shodovalo se to se vším, co věděli. Takže Colt a jeho skupina přijeli do města.
„Hloupé varovat nás,“ sdílel Clint s Kurtem.
„Jo,“ potvrdil Kurt.
„Hloupé! Ohrožují vás!“ vykřikla Sára.
„Hej!“ Clint ji popadl za ruku a přitáhl si ji blíž. Vklouzla mu do klína. „Víme, co děláme,“ ujistil ji.
„Ale-“ začala se hádat.
„Sáro…“ vzal do dlaní její tváře. Nesnášel, že vidí na její tváři strach. „Tohle děláme. Ochraňujeme lidi. Pokud po nás půjdou, pak budeme vědět, že jsou ostatní v bezpečí.“
Opřela si čelo o jeho. „Jen nechci, aby se ti cokoli stalo.“
„Nestane,“ slíbil.
Povzdechla si, ale přikývla. „Věřím ti.“
„Nezdáte se překvapení, že vás ti muži hledají,“ obvinil ho Cecil.
„To ne,“ odpověděl Kurt. „Už jsme slyšeli, že ti muži jedou tímto směrem. Dostali jsme to na starost.“
Cecil zavrtěl hlavou. „To doufám, chlape. Ten Rudy…“ Cecil se otřásl. „Vyděsil mě.“
„Hej, chlapče,“ řekl Kurt. „Jen buď opatrný. Hlídej si záda a nechoď v noci sám. Nejdou po tobě, ale nedej jim k tomu žádnou šanci. Nezabývej se jimi z žádného důvodu.“
Cecil se usmál. „Nejsme hrdina. Nebudu k sobě přitahovat pozornost, věř mi.“
„Dobře.“ Kurt se natáhl pro peněženku a vytáhl vizitku. „To je moje číslo. Uvidíš něco, co se ti nezdá, zavolej mně nebo Clintovi. Jeden z nás hned přijede.“
Cecil vypadal klidněji a zastrčil si vizitku do zadní kapsy. „Díky.“
„To stejné ty.“ Clint políbil Sáru na špičku nosu. „Zřejmě o nás ví. Nechci, aby se ti něco stalo.“
Pokrčila rameny. „Pochybuju, že něco zkusí proti šerifově dceři.“
Popadl ji za bradu a přinutil ji setkat se s ním očima. „Myslím to vážně, Sáro.“
„Slibuju, že budu opatrná,“ nabídla.
Nebylo to to ujištění, které chtěl, ale pro teď se rozhodl netlačit. „Fajn.“
Kurt si stoupl a pokynul Cecilovi dál od stolu.
Jakmile byli sami, Clint sklonil hlavu a políbil ji na rty. „Minulá noc a dnešní ráno?“ začal. „Byly to jedny z nejlepších chvil, které jsem kdy s někým sdílel. Chci jich víc. Což znamená, že mě musíš nechat toto zvládnout a nezranit se.“
„Chápu,“ odpověděla měkce. „Taky chci víc.“
„Dám ti vědět, co se děje. Pokusím se dnes večer stavit.“
„Jo?“ zavrtěla se mu na klíně.
Penis mu ztvrdl. „Ach, ano,“ odpověděl, než ji hluboce políbil.
Zabroukala a otevřela se mu. Přejel jí rukama dolů po tváři, po krku, než jí zabořil prsty do ramen.
Zasténala mu do pusy.
„Sakra, miláčku,“ řekl, když se oddělili. „Budeme to muset odložit na později.“
Vzhlédla k němu s rudými tvářemi. „Později.“
Stoupl si, ale nedokázal odolat dalšímu polibku. „Zavolej, pokud budeš cokoli potřebovat,“ přikázal, pak jí stiskl ruku a následoval Kurta dozadu skrz létací dveře.
Kurt zůstal zticha, když odcházeli uličkou. Jakmile byli venku v jasném chladném dni, vytáhl si Clint sluneční brýle.
„Připraven k lovu?“ dotázal se Kurt.
„Jo,“ zasmál se Clint. „Začněme.“

Sára vyšla z předních dveří s Cecilem a zamkla.
Protestanti byli pořád venku na ulici. Několik z nich dávali interview reportérům, kteří stáli s kamerami a mikrofony.
„Rozhlédni se,“ řekla tiše Cecilovi. „Vidíš naše kamarády?“
Cecil byl minutku tichý, než uslyšela, jak se mu zadrhl dech.
„Jo,“ zamumlal. „Jsou před Walker´s Second Han Clothing.“
Walker´s byl obchod s oblečením, ve kterém nakupovala většina postarších obyvatel. Bylo to naproti přes ulici a o dvoje dveře dolů. Dala ruku kolem Cecila a táhla ho s sebou.  Museli si prorazit cestu skrz protestanty, kteří se tu pořád shromažďovali.
„Nedívej se na ně. Neodpovídej,“ řekla Cecilovi, když někteří z davu začali křičet.
Dostali se k obchodu její sestřenice a zatlačila Cecila ke dveřím. Podívala se přes rameno a viděla, že je následují.
Muži se neschovávali, takže hádala, že je nezajímá, jestli je spatří.
Obchod se svíčkami, který vlastnila její sestřenka Linda, byl jedním ze Sářiných oblíbených míst. Milovala tu vůni, ale bylo to tím útulným místem, které dělalo obchod jedním z nejpopulárnějších ve městě.
Nejenže Linda prodávala domácí svíčky, taky prodávala místí umění. Umění bylo kombinací jakýmkoli představitelným způsobem, kterým se lidi interpretovali. Sára měla několik kousků doma.
„Čau, sestřenko. Ahoj, Cecile,“ přivítala je Linda, když vkročili dovnitř.
Sára zamávala a vytáhla mobil. Cecil zamířil k pokladně a začal mluvit s Lindou. Sára vytočila Clintovo číslo.
Zvedl to po druhém zazvonění.
„Pronásledují nás,“ řekla mu poté, co odpověděl.
„Já vím. Sleduju vás,“ odvětil.
Samozřejmě, že ano – mělo ji to napadnout. Ale cítila se líp, když tady byl.
„Dobrá práce schovat se v tom obchodě. Jsi uvnitř v bezpečí?“
„Jo, je to obchod mé sestřenky,“ vysvětlila.
„Dobře, fajn. S Kurtem hlídáme naše návštěvníky. Jakmile odejdeš, chci, abyste šli do šerifovi kanceláře. Budeme se držet hned za vámi. Chovej se, jako bys o ničem nevěděla.“
Povzdechla si a protřela si čelo, kde ji začala bolet hlava. „Dobře.“
„Kurt volá tvému tátovi,“ pokračoval. „Vezme tě s Cecilem domů. Jakmile se tam dostaneš, zamkni dveře a měj u sebe mobil. Zavolám na pozemek a ujistím se, že jeden z našich chlapů hlídá tvůj dům. Nemyslím si, že by tě sledovali domů, ale buď opatrná.“
„Tak jo.“ Pokusila se zhluboka nadechnout a uklidnit bušící srdce.
„Nic se ti nestane. Slibuju.“
„Beru sebou domů Cecila. Žije v bytě hned nad Main Street, ale nechci, aby byl sám,“ řekla.
„Dobrý nápad,“ řekl jí Clint. „Zůstaňte spolu. Běžte do šerifovi kanceláře a setkej se s tátou. Budu hlídat, miláčku.“
„Děkuju,“ řekla. „Děkuju, Clinte.“
„Žádný problém. Brzo si promluvíme.“  Když zavěsil, cítila se desetkrát líp.
Přidala se k sestřence a Cecilovi a několik minut si vykládali. Koupila několik svíček, aby to vypadalo, že sem vstoupili s důvodem, než s Cecilem zamířili ke dveřím.
Vysvětlila Cecilovi, jaký byl plán, a on se zazubil.
„Jsi si jistá, že to, že tam budu, nezničí“ – odkašlal si – „tvé plány na večer?“
Drcla do něj bokem, když vycházeli ven. Kvůli Cecilovu smíchu se cítila lehčeji.
Byli hlavami blízko u sebe a tiše mluvili, když mířili k tátově kanceláři.
„Bože, chci se tak moc podívat,“ prohlásil Cecil.
Sára se zachichotala. „Já taky.“
Bylo těžké odolat. Byla zatraceně zvědavá vidět, jestli tam ti muži pořád byli, jestli by Clinta v davu někde poznala.
Došli k šerifově kanceláři a když vkročili dovnitř, viděla, že byla nacpaná.
Zástupci vypadali vyčerpaně, měli plné ruce a několik lidí, kteří křičeli o svoje práva. Táta prošel davem a pokynul jim.
Protlačila se mezi lidmi a pospíchali do jeho kanceláře.
„Ti sráči,“ zamumlal a s prásknutím zavřel dveře.
Sára polkla smích. Zabralo to hodně úsilí, když jste chtěli tátu naštvat, ale když už, takto bylo vždycky ohromné.
„Strávili jsme celý den tím, že jsme ty idioty zatýkali kvůli drobným nebo jiným přestupkům. Víš, že poslali k zemi starou paní Carmenovou, když se je pokoušela vyhnat z jejího pozemku smetákem?“
„Zatraceně,“ zaklela Sára. Anna Carmenová byla nejstarší obyvatelkou města s devadesáti třemi lety. Byla to duchovně založená žena a Sára ji milovala. „Je v pořádku?“
Zazubil se. „Je potřeba víc, aby ji dostali. I když byla naštvaná.“
Sára si to dokázala představit. „Zavolám a zkontroluju ji.“
Přikývl. „Kurt volal a informoval mě. Myslíš, že budeš doma v pořádku?“
„Jo, Clint nám někoho sežene na hlídání domu.“
Vypadal překvapeně, pak přikývl. „Je to dobrý chlap. Opravdu dobrý chlap,“ řekl.
Sára se usmála. „Jo,“ souhlasila.
„No…“ Odkašlal si. „Pojďme vás hodit domů.“
Následovali ho ven z kanceláře skrz postranní dveře do trucku. Byli zticha po celou cestu. Táta vrhal pohledy do zpětného zrcátka každých pár vteřin.
Zastavil před domem. „Zůstaňte tady, zatímco všechno zkontroluju,“ přikázal.
Vylezl z trucku, zabouchl dveře, přešel k verandě u předních dveří a pak použil náhradní klíč, který nosil.
Byl pryč jen nějakých pět minut nebo tak, ale vypadalo to dýl. Ruku měla na klice, jen pro případ.
Uvolnila se, když přišel zpět na verandu a mávl na ně.
Jak Sára, tak Cecil vylezli z trucku, takže mohli spěchat dovnitř.
„Zamkni dveře,“ přikázal jí táta.
„Ano, tati.“
Naklonil se a políbil ji na tvář. „Miluju tě. Po celou dobu měj u sebe mobil.“
„Taky tě miluju,“ řekla mu.
Jakmile scházel dolů po schodech, zavřela dveře na západku.
Otočila se k Cecilovi, který stál v hale. „Filmy a popcorn?“
Cecil se zazubil. „Vybírám ten první!“

21 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad.petra

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad a korekciu :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem veľmi pekne za super preklad kapitoly a čakám na pokračovanie... som zvedavá ako to dopadne...fanatici sú vždy nebezpeční..

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vdaka za skvelé pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další úžasnou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  8. ahoj,moc díky za další bezva kapitolu,už se těším na novou Mirka

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za další napínavý kousek počtení.

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat