pondělí 20. června 2016

Lovec smečky - 5. kapitola


Když procházeli město, nebyla po Perrym Costovi a jeho mužích žádná známka. Šli do železářství, na poštu, do obchodu a nakonec se posadili vzadu do boxu v restauraci.
Kurt ho zasvětil do konverzace s šerifem, takže věděl, že všichni zástupci taky hlídají cizince. Přítomnost zástupců možná způsobila, že jejich pronásledovatelé zmizeli.

„Šerif zjistil, že bydlí v hotelu, odešli kolem půlnoci, ale neodhlásili se. Vrátí se,“ řekl mu Kurt po setkání se šerifem.
Číšnice přišla s úsměvem k jejich boxu. „Už víte, kluci, co chcete?“
„Kávu a tu specialitu, prosím,“ odvětil Clint.
„To stejné,“ dodal Kurt.
Přikývla a s prásknutím žvýkačky zamířila zpět k pultu. „Hned to bude.“
Clint a Kurt sdíleli úsměv. Číšnice byla starší a nebála se jich. Už si na ně zvykali. To snadné přijetí od ostatních lidí byl jeden z důvodů, proč byl Clint tak rozhodnutý všechny ochránit.
Servírka se u nich zastavila s kouřícími šálky kávy a položila je na stůl. Kurt ho zvedl, poděkoval jí a napil se.
„Ne tak dobré jako z obchodu tvé holky, ale aspoň je teplé,“ poznamenal.
Clint protočil oči při Kurtově zjevné zmínce Sáry a tématu, o kterém chtěl mluvit.
„Takže…“ přitlačil Kurt, když Clint neřekl ani slovo.
Clint se naklonil dopředu, položil si ruce na stůl. „Takže?“
Kurt zasténal. „No tak, chlape! Co se děje mezi tebou a Sárou?“
Clint věděl, že se na něj Kurt pokouší tlačit. Byl to Kurtův způsob, jak ukázat podporu Clintově zájmu k Sáře. Ale vzhledem k tomu, že se Clint ještě nerozhodl, co dělat, nevěděl, co Kurtovi říct.
Rychlý pohled na Kurtovu tvář a věděl, že to tentokrát jeho kamarád nenechá zamluvit. Napil se z hrnku, kupoval si nějaký čas.
Konečně se setkal s Kurtovým pohledem a řekl svou nehlubší obavu. „Je člověk.“
Kurt přikývl, zastavil se a pak zúžil oči. „Nikdy jsem si nemyslel, že budeš ten typ, který ignoruje přitažlivost kvůli člověku. Chci říct“ – protřel si rukou tvář – „to není správné, chlape!“
Clint v šoku zíral na kamaráda překvapený tím rozhořčením. Pak ho to praštilo a on se začal smát.
Kurt se zamračil.
Servírka přišla a položila dva talíře plátků masa, šťouchaných brambor, zelených fazolek a rohlíků před ně. Oba muži nadšeně poděkovali při skvělém pohledu na jídlo, když se jim pusy plnily slinami. Clint počkal, dokud znovu neodešla, než si odkašlal.
„Ježíš, Kurte.“ Zavrtěl hlavou. „Tak jsem to nemyslel.“
Jasně, bylo tu pár měničů, kteří odmítali zaplést se s člověkem nebo jiným druhem. Clint s tímto způsobem smýšlení nesouhlasil. Věděl, že Kurt taky ne.
„Pak cos tím myslel?“ zeptal se Kurt mrzutě.
„Jen jsem tím myslel, že je člověk. Sotva zjistila, že měniči existují, a teď může být náhle kvůli mně v nebezpečí. Stačil by jen jeden člověk, aby si všiml, že k ní něco cítím, a bude v nebezpečí. Co když jí někdo ublíží?“
Kurt zvedl vidličku a přitáhl si talíř blíž. „Co když je cíl, protože její otec je šerif? Co když odejdeš zítra a oni po ní půjdou, aby tě přitáhli zpátky? Možná si jen budou myslet, že vypadá dobře a rozhodnou se, že chtějí, aby se přidala do jejich šílené skupiny?“
Clint zavrčel. „Nepomáháš.“
Kurt si kousl, než na Clinta ukázal vidličkou. „Ale tak já myslím. Nevíš, co se stane. Nemůžeš hádat, co se v budoucnosti stane. Pokud ji chceš, musíš udělat krok, než bude příliš pozdě.“
To prohlášení bylo učiněno mužem, který se tvrdým způsobem naučil, že někdy bylo příliš pozdě. Kurt se jednou málem dostal ke spáření. Taky sledoval svou první lásku, jak se setkala a spojila s druhým mužem. Clint věděl, že Kurt jeho sympatie neocení, tak jen přikývl.
„Je to lehčí říct, než udělat,“ nadával.
Kurt se zasmál. „Ach, já vím, chlape. Ale viděl jsem, jak se na ni díváš.“
„A to je jak?“ tlačil Clint.
„Stejně, jak se ona dívá na tebe,“ odpověděl Kurt.
Clint si povzdechl. „Já vím.“
Byli zticha, když si užívali dobré jídlo, oba ztraceni ve svých vlastních myšlenkách.
Clint se už rozhodl, že musí svou situaci prodiskutovat se Sárou. Byla součástí toho, co se dělo v městě. Pokud by chtěla vycouvat, bude jí to muset dovolit. Nelíbilo by se mu to, ale chtěl, aby Sára věděla všechno, než se s ním zaplete.
„Myslím, že jí budeš příjemně potěšený,“ prolomil ticho Kurt o chvíli později.
Clint vzhlédl.
„Její táta o ní hodně mluví a o její schopnosti postarat se o sebe,“ nabídl Kurt.
Clint upustil vidličku a odtlačil talíř, byl narvaný. „A kdy ses mi chystal říct, že její táta je šerif?“ zeptal se Clint kámoše.
„Ach, tys to nevěděl?“ pokoušel se Kurt hrát neviňátko a selhal se širokým úšklebkem.
„Oplatím ti to,“ vyhrožoval.
Nemyslel si, že se ho kamarád příliš bojí, když jen mrkl a zasmál se.

Sára si dělala horkou čokoládu a pozpěvovala si, zatímco upíjela sladký, uklidňující nápoj. Chlad přišel, konečně se měnil podzim v zimu.
S chladným počasím kolem sebe, byla ve svém živlu. Obchod šel dobře a opravdu milovala prázdniny.
Bude toto ten rok, kdy bude mít někoho speciálního, s kým by sdílela období? Opravdu v to doufala. Bez ohledu na to, co se dělo s měniči a s těmi cizinci, kteří se náhle ukázali v městě, byla rozhodnutá, poznat Clinta líp.
Při pomyšlení na Clinta se podívala na zahradu. Doufala, že bude pořád schopný se stavit. Řekl, že chce, a ona ho škádlila s jeho vlčí podobou.
Chtěla, aby věděl, že přijímá oba, jak člověka, tak vlka. Možná předtím měničský svět ignorovala, ale neměla pochyb o tom, že Clint, Kurt a další měniči v oblasti byli dobří, slušní lidé.
Pohyb a záblesk bílé zachytil její oči a ona se do hrnečku usmála.
Velký bílý vlk vešel na zahradu, než se zastavil a pohlédl směrem k ní, srdce jí létalo. Položila hrnek na pult, než běžela odemknout dveře na verandu.
Otevřela dveře a okamžitě jí chlad noci udeřil, když byla oblečená jen džínech a svetru. Zachvěl se, ale pohled do měkkého Clintova pohledu ji rozehřál.
Vystoupila na dřevěnou podlahu, když se k ní vlk plížil. Bože, byl tak majestátní!
Poklekla vedle okraje podlahy, kde se dřevo setkávalo s trávníkem, a čekala, dokud vlk nepřišel blíž. Inteligentní hnědé oči se na ni dívaly zpět a ona natáhla ruku.
Jeho srst byla stejně tak měkká jako předtím, neztrácela čas a zabořila do ní ruce a hladila ho. Udělal zvuk, který zněl jako křížení zaskuhrání a zasténání.
Byl to zvuk, u kterého by jí nevadilo, kdyby ho slyšela znovu a znovu.
Pořád ve vlčí formě si Clint stoupl na všechny čtyři a kývl k domu.
„Chtěl bys to udělat trošku pohodlnější?“ zeptala se.
Sára nečekala odpověď, takže se jen otočila a šla dovnitř. Slyšela za sebou pohyb a podívala se přes rameno, kde byl Clint v lidské podobě. Pohnul se, takže vysoká květina zakrývala polovinu jeho těla. Sakra, propásla to.
Ale svatá krávo! Ten pohled na něj? Mohla vidět jen od pasu nahoru, ale zatraceně! Byl stejně tak svalnatý, jak vypadal v oblečení, ale o tolik víc. Jeho ploché břicho, úzký pas a dokonalá opálená kůže… skoro si spolkla jazyk.
Clint musel v její tváři něco vidět, protože se zasmál. „Nevěděl jsem, jak moc by se i líbilo mít vlka v domě. Hodně jsem se vysvlékl.“
Začala se smát, až si utírala oči. Clint se na ni jen zubil zpátky.
„Ach, můj Bože! Opravdu jsi vlčí měnič,“ podařilo se jí říct, jak se dostala pod kontrolu.
Zamračil se. „Myslel jsem si, žes to věděla.“
Mávla rukou. „No, jo, ale…“ pokrčila rameny. Jak mohla vysvětlit, že vědět a vidět, byly dvě rozdílné věci? „Hádám, že jsem jen nepomyslela na to, že ty…“ mávla na něj rukou.
Clint couvl. „Možná bych měl odejít.“
Všechno její pobavení bylo pryč. Ale ne! Ne, to opravdu nechtěla. „Opravdu chci, abys zůstal,“ prohlásila.
Přikývl. „Dobře,“ řekl tiše. „Vydrž.“
Sledovala jeho pěkný, nahý zadek – Ježíši, on byl nahý! – když proběhl zpátky vstupem. Byl pryč jen několik minut, ale když přišel zpátky, měl na sobě džíny a svetr. I když nohy mu zůstaly nahé. Co nejvíc se snažila skrýt své zklamání, že má oblečení.
Usmál se, když se k ní připojil na verandě. Natáhla ruku a Clint jejich prsty propletl a následoval ji dovnitř.
Zamkla za nimi dveře od kuchyně a vzhlédla Clintovi do očí. Zářily na ni zpátky. A její vzrušení rostlo.
Skoro náhle ji tvrdě udeřila touha po něm.
Chtěla ho, hlavně po tom, co ho viděla nahého, ale teď ji vášeň skoro utopila.
Mít ho uvnitř domu… zoufale ho chtěla. Odkašlala si, jak se pokoušela ovládnout.
Byli od sebe jen pár kroků. Vykročila dopředu. Udělal to stejné.
Zvedla ruku a položila mu ji na hrudník.
Clint položil ruce na její tváře a naklonil se blíž. „Chtěl jsem tohle udělat od prvního dne, co jsem tě viděl,“ prohlásil.
Bez dechu čekala, když sklonil hlavu. První otření jeho rtů o její bylo měkké. Přitiskla se blíž, jak nabízela víc.
Clint přijal její dárek. Uzavřel své rty pevněji na jejích a polibek prohloubil. Okusoval ji spodní ret, dokud se pro něj neotevřela. Začal se milovat s její pusou. To byl jediný způsob, jak popsat líbání s Clintem. Jeho jazyk masíroval její. Jeho rty se měkce pohybovaly. Pokud tohle bylo v nabídce na zbytek noci? Ach, Bože! Možná to nepřežije.
Musela popadnout Clinta za ramena, když ji smetl do své vášně a potřeby. Lnula k němu, když se lehce odtáhl.
„Stejně tak dobrá, jak jsem si představoval,“ řekl jí.
Sára přikývla. „Lepší,“ opravila, než se zvedla a znovu napadla jeho pusu.
Tentokrát vracela, co dával, obtočila bezpečně paže kolem něj a přisunula k sobě jejich těla blíž.
Spolykala jeho sténání, broukala zpět k němu. Perfektní. Absolutně perfektní.
Tentokrát, když polibek skončil, oba lapali po dechu.
Sára se na něj usmála. „To stálo za to čekání.“
Zasmál se a přikývl. „Jo, to stálo.“
„Chceš sedět v obýváku?“ zeptala se a doufala, že se přesunou do víc pohodlnější části. Byla by stejně tak ráda, kdyby se přesunuli do ložnice, ale nechtěla ho tlačit. Pokud mu trvalo takto dlouho ji jen políbit, nechtěla si toho tolik moc brát.
„Ano, rád bych,“ řekl Clint.
„Dáš si něco k pití?“
„Vodu?“ odvětil.
Zvedla svou horkou čokoládu a vzala flašku vody z ledničky, než šla do útulného obývacího pokoje.
Byl to jeden z jejích oblíbených pokojů. Nábytek byl starý ale pohodlný, zahrnoval velký snědý kožený gauč a dvě shodná křesla. Krb naproti gauče v této chvíli nehořel, ale pořád se na něj ráda dívala.
Seděli u sebe blízko a Sára položila svůj hrnek na kraj stolku, než otočila tělo k němu.
„Můžu…?“ odmlčela se, nebyla si jistá, jestli Clint ocení, její otázky.
Clint se zhluboka napil vody, než ji položil vedle Sářina pití. „Co?“
„Můžu se tě ohledně tebe na něco zeptat?“ zeptala se jemně.
Vypadalo to, že nad tím Clint přemýšlí, než přikývl. „Řeknu ti cokoli, co můžu.“
Sára se zhluboka nadechla. No, buď všechno anebo nic. „Žiješ tady teď? Nebo jsi tady jen na návštěvě?“
Clint se opřel o gauč a usmál se. „Nabídli mi tady práci. No, vlastně Kurtovi a mně. Vážně nad tou nabídkou přemýšlím.“
Vzrušení jí přeběhlo po páteři dolů a Sára se naklonila dopředu. „Jo?“
Taky se naklonil blíž. „Ano.“
Líbali se a Sára mu zrovna chtěla vlézt do klína, když se odtáhl.
„Teď já,“ řekl jí.
Sára přikývla. „Fajn, říkej.“
„Žiješ tu celý svůj život?“ zeptal se.
Sára nebyl překvapená jeho otázkou. Hádala, že začnou u těch lehčích a pak se přesunou k těm důležitějším, až jim bude pohodlněji.
„Většinu mého života, jo. Šla jsem na obchodku dolů na jih na několik let, ale jakmile jsem mohla, vrátila jsem se. Miluju to tady.“
„To vidím. A opravdu se nemůžu hádat.“
„Toto město… já nevím. Vždycky jsme tady žili. Táta, jak víš, je šerif, sestřenice vlastní cukrárnu, strýc je starosta, teta řídí komunitní centrum a většina mých přátel je pořád tady. Je to prostě domov. A co ty? Odkud původně jsi?“
„Vlastně nedaleko. Jen tři hodiny na sever odsud. Malé městečko Gonzales. Táta pracoval tady v areále. Často jsem ho navštěvoval. Jen to dávalo smysl, že když mi skončila služba, vrátil se zpět sem,“ vysvětloval.
„Už jsi tady byl?“ ptala se. „Možná jsme se setkali.“
Clint posunul ruku, kterou ml nataženou na gauči k jejímu rameni a posunul si ji blíž. Sára se o něj opřela a přejížděla mu prstem po hrudi.
„Možná. Když jsme se přijížděli, drželi jsme se dál od místních. Pamatuju si park, a jak mě máma brávala do knihovny. Byla kamarádkou s ženou, která ji vedla.“
Sára se usmála. Bez pochyb mluvil Clint o její mámě.
„Služba? V armádě, že?“ zeptala se dál. Klouzala mu rukou po stehně.
Přikývl. „Jo. V mé rodině je to tradice. Táta, strýc a oba dědové byli ve službě.“
Hlas mu o tón klesl, když ho hladila po noze, a ona byla potěšená jeho zdrsnělým hlasem.
„Takže…“ protáhla to slovo. „Chceš vidět zbytek domu?“
Olízl si rty. „To jsou všechny tvoje otázky?“ vypadal překvapeně.
„No, mám dostatek informací, abych věděla, že se chci posunout dál. Neodejdeš v nejbližších pár dnech, takže…“
Clint se zasmál.
Sára se na něj zamračila. Zavrtěl hlavou. „Jen jsem očekával o tolik víc otázek. Vím, že jsou pro tebe měniči noví. Většina lidí se nemůže dočkat, aby se mě zeptala na mou schopnost měnit se ve vlka.“
„Šetřím si to na později, ale vím, co potřebuju zrovna teď,“ ujistila ho.
„Takže“ – přesunul paži z jejích ramen a popadl ji za ruku - „ta věc s měničstvím. „Nevadí ti to?“
Sára zamrkala, byla chycena nepřipravená. Vůbec si kvůli tomu nedělala hlavu.
„Ach!“ řekla. „Nad tím jsem nepřemýšlela… chci říct, může nás něco zastavit…?“ mávla rukou mezi ně dva, „nemůžeš být s někým, kdo není měnič?“
Byla zmatená. Co tady Clint dělal, pokud nemohl být s ní? Odtáhla se.
Šok mu přejel přes rysy, než začal vrtět hlavou. „Ne! Ne, jen nevím… chci říct, byl jsem v minulosti s lidmi, ale nevěděli, co jsem. A pokud vezmu v potaz mého vlka, nevěděl jsem, jestli bys chtěla… no, mě.“
„Fajn,“ prohlásila Sára tiše. Chápala, kam tím míří. „Ale upřímně, nemyslela jsem na tvé, ehm, zvíře, když jsme se líbali. Chci říct, nechápej mě špatně – jsem nadšená z tvého vlka – ale ke strávení noci s tebou… byl jsi to ty, jako muž, koho jsem chtěla.“
Úsměv, který se mu šířil na tváři, byl tak mimořádně hezký, že jí kradl dech. „Nedokážu ti ani říct, jak moc se mi ulevilo!“
Než mohla Sára jenom mrknout, Clintova pusa byla ne její a on zabořil ruce do jejích dlouhých vlasů. Posunul se nad ni, aby si lehla na záda na širokém gauči a usadil se na jejím těle.
Sára byla smetena potřebou jejich těl přitisknutých k sobě.

„Ach, Bože!“ lapala po dechu, když šly Clintovy ruce pod její tričko. To… to bylo úžasné.

25 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Veľká vdaka za super pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad další kapitoly, těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  4. Veľmi pekne ďakujem za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem, ďakujem za kapitolku a už sa neviem dočkať pokračovania :o)))))

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj,super kapitola moc díky už se těším na novou Mirka

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za další kousek příběhu.

    OdpovědětVymazat