pondělí 13. června 2016

Lovec smečky - 3. kapitola


Sára zavřela bokem myčku a pak tak zůstala. Vyhlédla z kuchyňského okna ven a prohlížela si zahradu. Její noc končila jako u ostatních lidí jejího věku.
Musela vstávat ve čtyři každé ráno a v kavárně být kolem páté, sotva zůstávala vzhůru po půl desáté nebo v deset.

Nalila si skleničku bílého vína, než přešla k zadním dveřím. Venku byla tma, ale světlo z verandy osvětlovalo její zahradu a květiny.
Dvorek byl jedním z jejich oblíbených projektů. Všechny její extra peníze šly do oázy klidu dne i noci. Měla několik proutěných židlí a gaučů, které byly prostě perfektní pro stulení se a čtení na velké dřevěné palubě. Dokonce měla pár dřevěných laviček blízko záhonků.
Takto pozdě večer si užívala sezení venku a prostě relaxovala. Nemusela dělat nic a s nikým se nemusela bavit.
Chladný noční vzduch ji pohladil, když vyšla ze zadních dveří. Poslední dny podzimu se blížily a brzo zima pokryje její zahradu.
A protože byla hezká noc, přešla k lavičce na okraji pozemku. Bylo tu malé otevření, které vedlo k pěšině, kterou ráda zdolávala, když měla volno.
Měla krásný výhled na sněhem pokryté hory během dne, ale i když je nemohla jasně vidět, nevadilo jí to. Dívala se na ten obraz tolikrát, že ho mohla namalovat se zavřenýma očima. Pokud by teda uměla malovat.
Zastrčila si nohy pod sebe a zvedla sklenici vína ke rtům. Další měkký vánek přes ni převál a ona se trochu zachvěla v pyžamových kalhotách a tričku s dlouhým rukávem Henley.
Od cestičky slyšela zašustění a naklonila se dopředu. Oči se jí přizpůsobily nízkému světlu, ale nemohla rozeznat tvar. Zamžourala, aby viděla, jestli se tam něco nehýbe.
Ano, něco tam bylo.
Narovnala se, ale držela oči na tom místě, kde viděla obrys stínu. Bylo to nějaké zvíře, pes nebo něco.
Zazubila se. „Vím, že jsi tam, a ty víš, že já vím. Proč prostě nevylezeš z úkrytu?“ zavolala. Necítila se hloupě, když mluvila se zvířetem. Nikdo ji nemohl slyšet.
Skoro upustila sklenici, když se k ní začalo zvíře ploužit. Jakmile měla dobrý výhled, věděla, že to nebyl pes. Byl to vlk!
A ta velikost. Páni!
Položila nohy na zem a vlk se zastavil.
„Ach, ne, zlatíčko, nezastavuj se zrovna teďka,“ zamumlala.
Mohla být šíleně vyděšená ale taky nadšená. Nic tak nádherného v životě neviděla.
Vlk se plížil blíž. Čistě bílý – ne, ještě nějaké další barva. Položila sklenici vína na zem vedle sebe a sevřela si kolena, aby se nenatáhla ke zvířeti.
Zírala na vlka, a když zvedl hlavu, všimla si hluboce čokoládových očí.
Dech se jí zadrhl. Mohl to být Clint?
Letěla na okraj lavičky. Vlk se připlazil o kousek blíž.
Pokusila se vzpomenout na všechno, co četla o měničích. Pokud by na něho mluvila, rozuměl by jí?
„Jsi krásný. Můžeš přijít trochu blíž?“
Vlk se pohnul dopředu a ona překvapeně zalapala po dechu. Rozuměl jí?
„Rozu…?“ zakoktala se na slovech. Jak by se měla zeptat?
Vlk naklonil hlavu na stranu a ten pohyb ji tak překvapil, že se začala smát. Bez pochyb věděla, že přesně chápal, co mu říkala.
Máchla rukou a požádala zvíře, ať jde blíž. Konečně byl na břiše přímo před ní. Sehla se a roztřesenou rukou ho poplácala po zádech.
Vlasy – nebo to byla srst? – byly super jemné, hodně jako psí srst a ona zabořila ruku hlouběji, hladila tvrději. Vlk udělal zvuk, něco mezi zasténáním a zavrčením, ale nevyděsilo ji to.
Velmi opatrně sklouzla z lavičky dolů vedle něj. Držel se dole a nechal ji, ať mu přejde k boku.
Bylo báječné mít vlka, který leží jako domácí mazlíček, zatímco mu prsty přejíždí po svalech a boku.
„Nikdy bych nevěřila, že budu takto hladit vlka,“ řekla.
Zvíře zvedlo hlavu a ohlédlo se na ni.
„Ale ty nejsi jen tak nějaké zvíře, co?“ zeptala se.
Vlk zavrtěl hlavou.
„Clinte?“
Vlk opravdu přikývl.
Zasmála se. „Páni!“ řekla ohromeně.
Seděli tak dlouhou dobu, vlk na boku a ona vedle něj, hladila ho po srsti nahoru dolů. Noc se ochladila a ona se začínala třást.
Byla zklamaná, když se přetočil na všechny čtyři a stoupl si. Šťouchl jí do ramene hlavou.
„Já vím – měla bych jít dovnitř, ale tohle bylo tak super.“ Stoupla si a protáhla se. „Díky, že jsi tohle sdílel se mnou.“
Vlk jí strčil hlavu pod ruku a ona ho poplácala.
„Doufám, že tě zítra uvidím u kafe,“ řekla mu. Doufala, že toto objevení se neznamenalo, že Clint odchází. Možná byl tohle jeho způsob, jak říct nashle nebo tak něco.
Chtěla ho poznat líp. A jeho sdílení tajemství muselo znamenat, že on taky, ne?
Naposledy ho pohladila, než vešla dovnitř. Ve dveřích se zastavila s rukou na klice a ohlédla se. Clint, pořád ještě ve vlčí podobě, zůstával na zahradě. Usmála se a vešla dovnitř. Zamkla za sebou dveře a teprve pak se vlk otočil a odběhl z dohledu.
Sára, která se roztápěla z toho úžasného zážitku, vypla světla a šla do postele. Měla takový pocit, že znovu tuto noc bude snít o Clintovi.
Vysvlékla se a pak vklouzla pod přikrývky. S úsměvem si zhluboka povzdechla a zavřela oči.

Clint stál před kavárnou s Kurtem a dodával si odvahy, až znovu uvidí Sáru.
Neměl v plánu, aby ho viděla v měničské podobě. Jen ji kontroloval, ujišťoval se, že nikdo další nebyl okolo a nesledoval ji.
Ale když ji zahlédl, jak stojí u dřezu, nebyl schopný donutit se odejít, zamrzl, chtěl být tak moc blízko ní.
Věděl, že si zahrává. Byla člověk a nechápala svět, ve kterém žil. Nechtěl, aby byla v nebezpečí, ale volala na něj. Nikdy předtím při setkání se Sárou necítil tak intenzivní přitažlivost, která se přes něj přelévala pokaždé, když byl blízko ní. Chtěl o té ženě vědět víc, i když věděl, že to nebylo bezpečné.
Clint otevřel dveře do kavárny a vstoupil dovnitř s Kurtem v patách. První věc, které si všiml, byli dva muži ze včerejška. Nepodívali se jejich směrem, ale byli si víc než jistě vědomí jeho a Kurta.
Pak si všiml, že další dva stoly byly obsazené lidmi stejně oblečenými jako ti dva. Všichni je otevřeně sledovali.
Žádní další zákazníci tady nebyli.
Sára stála za barem a mluvila se zaměstnancem, a když ho zahlédla, něco podobného úlevě se jí rozšířilo přes obličej. Kývla na ně.
„Dobré ráno, pánové,“ přivítala je.
Bylo to to nejvíc formální přivítání, jaké kdy obdržel. Zamračil se a šel k ní.
„Co pro vás dnes ráno můžu udělat?“ zeptala se, když přistoupil k pultu.
Chtěl se pro ni natáhnout. Ujistit ji, že přijde na to, co se dělo. Ochrání ji.
„Velké míchané, prosím,“ zamumlal a pokoušel se zachytit její oči.
„Hned to bude,“ řekla mu a pokynula svému asistentovi. Položila ubrousek před něj na pult a otočila se ke Kurtovi. „A pro vás?“
„To stejné, prosím,“ odpověděl Kurt a podíval se mezi ni a Clinta.
Neřekl nic Kurtovi o své návštěvě Sáry minulou noc, ale pokud o tom někomu vykládala, možná mu to bude muset říct. Posunul se a nechal pohled potulovat se po místnosti. Zákazníci kavárny možná seděli u stolů, pili kávu, ale pozornost měli plně zaměřenou na dvou měničích.
Otočil se zpátky k pultu a podíval se dolů. Ubrousek, který před něj Sára položila, byl popsaný. Diskrétně přečetl zprávu.
Byli tady celé ráno. Pokaždé, když zákazník vešel, ptali se jich na měniče v okolí. Všichni se cítili nepohodlně a odešli. Buďte opatrní.
Clint posunul zprávu ke Kurtovi a podíval se na Sáru, když jim přinesla dvě kávy. Konečně se mu podívala do očí a on mrkl. V odpověď se na něj trošku usmála.
Kurt stočil do kuličky ubrousek a strčil si ho do kapsy, než vytáhl pár bankovek, aby zaplatil za kafe. „Díky,“ řekl Sáře.
Kývla a couvla.
Clint a Kurt zvedli své pohárky s kávou a otočili se čelem do místnosti.
„Takže jak se ti včera lovilo?“ zeptal se Kurt dost hlasitě na to, aby ho všichni v místnosti slyšeli.
Clint pokrčil rameny. „Jsem zklamaný. Nevypadá, že by tady bylo tolik… kořisti.“
Kurt zavrtěl hlavou. „To je smůla. Možná se to brzo změní.“
Jejich hrozby nebyly pravdivé. Nelovili lidi, ale byli nazváni ďábly, takže chápal, kam Kurt míří.
Clint se díval na šest mužů v obchodě. „Už vidím jeden nebo… šest nápadů.“ Na každého muže se usmál tím největším predátorským úsměvem, jakým mohl.
Několik z nich zbledlo.
Kurt si odfrkl. „To není výzva.“
Clint šťouchl loktem svého kámoše a nemohl si pomoct, ale zazubil se. Čekal, až se jeden z mužů počůrá. „Ach, tím si nejsem jistý. Mohli bychom jim dát náskok. Vypustit je uprostřed lesa a nechat je si myslet, že mají šanci na útěk. Možná bychom mohli mít svou vlastní edici Hladových her.“
Kurt máchl rukou na ty dva muže, se kterými se včera setkali. „Nevypadají, že jsou v dobré formě.“
Muži se dopálili, jak jejich tváře rudly, muž nejdál od něj a Kurta si stoupl. „Dost!“ vyštěkl.
Clint nevinně na toho muže mrkal. „Co?“
Naštvaný chlap si narovnal kravatu. „Moje jméno je Perry Costa a pracuju pro reverenda Cartera. Věřím, že jste dostali mou vizitku a taky že vám bylo řečeno, že se toužím setkat s měniči tady této oblasti, hlavně s Alfou.“
Clint naklonil hlavu. „Perry? Opravdu? Neznám nikoho, kdo by se jmenoval Perry. Tvoji rodiče tě asi neměli moc rádi, co?“
Clint za sebou slyšel tichý chichot a vzpomněl si, že byla Sára pořád blízko. Potřeboval ty cizince odsud dostat.
„Jste všichni tak… tak dětinští?“ zeptal se Perry a přistoupil blíž.
Clint zakroužil rameny, narovnal se do své plné výšky a způsobil, že muž zaváhal.
„Hádám, že máš jen štěstí,“ odpověděl drze Clint.
Perry zúžil oči a zamračil se. „Předali jste mou zprávu vůbec dál?“
„Předali,“ odpověděl Kurt. „Promiň, ale nikdo nemá zájem slyšet, co ty nebo Carter chcete říct. I když jsem slyšel, že autority v Riverwoodu s vámi mají zájem mluvit.“
Clint se zazubil při Kurtově připomínce, že když šla tato skupina naposledy po měničích, nedopadlo to pro ně moc dobře.
„Doporučoval bych vám, abyste mě nechali promluvit si s vedoucím. Přineslo se mi, že vy… vy lidé držíte proti své vůli dva muže,“ prohlásil Perry. „Ve skutečnosti věřím, že vy dva jste ti, kteří ty muže unesli a přivedli sem.“
„Unesli?“ vyplivl Clint. „Obviňuješ nás z únosu?“
Kurt ho sevřel za rameno. Clint si ani neuvědomil, že vykročil dopředu. Jak se ho ten muž odvažuje obvinit z únosu, když oni byli tou skupinou, která unesla jeho kamaráda a držela ho proti jeho vůli?
Jediný důvod, proč nebyl Todd zraněn, byl, že další měnič, Mike Jackson, tomu byl svědkem. Clint byl s měniči, když zachraňovali Todda. Todd nebyl zraněný, díky Bohu, a lidé byli zatčeni. On a Kurt přivedli dva měniče ke Koncilu, aby zodpověděli, proč se podíleli na únosu dalšího svého druhu.
Teď aspoň věděl, proč se o něj ti cizinci zajímají.
„Nerad bych autority kvůli tomuto kontaktoval. Věřím, že je lepší prodiskutovat to v soukromí. Máte mé číslo. Naléhám na vás, abyste dali vědět komukoli, kde tady vede, že nikam nepůjdu. Promluvím si s nimi, ať tak nebo onak.“
„To zní podezřele jako výhružka,“ okomentoval Clint klidně se zvednutým obočím.
Uvnitř zuřil, ale nedá to před těmi muži najevo.
„Pokud bys opravdu věřil, že jsme někoho unesli, už bys volal poldy.“ Kurt položil svůj šálek dolů. „A vyhrožovat Smečce měničů? To není ten nejchytřejší tah.“
„Nemáte ponětí, s kým si zahráváte,“ odpověděl Perry. „Doufám, že vezmete mé varování vážně. I když by mi nevadilo zůstat v městě – skvělé kafe mimochodem -  nesnášel bych, kdyby se tito hodní lidé do tohoto zapletli.“
Clint sotva zadržel zavrčení při zmínce o kávě a městě. To bylo pro něj přímá výzva. Jeho vlk je chtěl roztrhat cár po cáru.
Polkl zavrčení.
Perry se otočil na patě a odcházel ke dveřím. Ostatní muži ho rychle následovali. Jakmile byli ze dveří, Kurt přešel k oknu a sledoval je. Clint se otočil k Sáře.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se tiše.
Hrnula se blíž. Ucítil silnou vůni kávy, která, jak se zdála, byla pořád s ní a chtěl se naklonit a přičichnout ji ke krku. Odolal, ale stěží.
„Ano,“ přikývla. „Bylo to tak divné. Přišli hned po otevření. Pokaždé, když vešel zákazník, začali se ho vyptávat na všechny otázky, jako jestli neviděli další měniče a jestli neví, kdo to tu vede. Nikdo jim nic neřekl, takže ti muži… začali být víc agresivní.“
Clint položil ruku na pult a byl nadšen, když mu do dlaně položila svou. „Bude to v pořádku.“
„Věděla jsem, že čekají na vás, a nevěděla jsem, jestli vás mám varovat nebo ne. Nelíbilo se mi, že jsou tady.“
Clint třel palcem její zápěstí. „Vedla sis dobře.“
Kurt si odkašlal, aby přitáhl jeho pozornost.
Clint nesnášel, že musí opustit Sáru, ale věděl, že měl Kurt pravdu a oni se museli vrátit zpátky na pozemek Koncilu. Ale bez ohledu na to, co se stalo, bude později zpátky, aby ji zkontroloval.


25 komentářů:

  1. Vdaka a teším sa na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za novou kapitolku..

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj,díky za super kapitolu,perfektní čtení už se těším na další Mirka

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem, ďakujem za novú kapitolku a už sa neviem dočkať pokračovania :o))))))

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další kousek knížky.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za pohodový překlad :)

    OdpovědětVymazat