čtvrtek 9. června 2016

Lovec smečky - 2. kapitola


Clint pokračoval po First Street s otevřenými smysly. Předstíral, že se dívá do výloh, než vytáhl mobil z kapsy a stiskl tlačítko rychlého vytáčení na Kurta.

Po druhém zazvonění to jeho kamarád zvedl. „Neříkej mi, že ses konečně rozhodl zůstat v městě a vzal za slovo tu krásnou majitelku kavárny, abyste šli dozadu do kanceláře,“ řekl Kurt se smíchem.
Clint zavrčel. Kurt si ho neustále dobíral kvůli jeho denním návštěvám kavárny a ptal se ho, proč Clint prostě nepřeskočí kávu a nevezme si tu ženu.
„Sledují mě,“ řekl mu místo toho Clint.
„Co? Kde?“ Kurt okamžitě zvážněl.
„V kavárně byli dva muži. Byznysmeni. Neřekli si ani jedno slovo, co jsem byl uvnitř. Ale sledovali mě, zatímco se snažili být nenápadní,“ vysvětloval Clint.
„Což to udělalo ještě zřejmější?“ hádal Kurt.
„Jo,“ potvrdil Clint. „Jakmile jsem odešel, následovali mě, i když si pořád udržují dobrou vzdálenost.“
„Už jsem na cestě,“ řekl mu Kurt. „Pokus se chovat, že je nevidíš.“
„Bez problému,“ odpověděl Clint. Zastavil se před cukrárnou a naklonil se blíž, jakoby se díval na nabídku.
V odrazu pořád viděl, jak ho ti dva muži sledují přes silnici.
„Kde jsi?“ zeptal se Kurt a Clint slyšel, jak gumy zapištěly.
„Pořád na First Street,“ odpověděl Clint.
„Dobře. Zamiř k parku. Měl by být tak brzo skoro prázdný. Budu tam za chvilku. Nikoho nezabij.“
Clint si odfrkl a dal mobil do kapsy, než šel pomalu k parku na konci bloku.
Nezabíjel jen tak lidi. No, lidi, kteří si to nezaslouží, opravil se. A stejně nemohl způsobit problémy uprostřed města.
Clintovi se vlastně líbilo okolí. Miloval park.
Vždycky se cítil pohodlně, když vešel do města. Jeho táta strávil roky pracováním s Alfa Koncilem, když byl Clint mladý. Jeho máma, brácha a Clint zůstali oficiálně v jejich rodné Smečce, ale často ho navštěvovali. Nechápal, jak se jeho rodičům podařilo mít tak silné manželství, když byl táta tak často pryč, ale máma a táta byli šťastně ženatí a pořád zamilovaní, podle jeho názoru.
Malý park byl otevřený veřejnosti, ale byl hlavně využíván na festivaly. Bylo tu dobře udržované hřiště, několik laviček k sezení a dokonce větší, otevřenější prostor, kde někteří z obyvatel hráli fotbal, frisbee a další hry.
Posadil se na jednu lavičku blízko východu na ulici. Ti dva muži se vzdálili ještě víc, ale pořád byli na dohled.
Clint si natáhl nohy a masíroval si lýtko, choval se, jakože ho bolí.
Muži se začali přibližovat a on se připravil.
Mluvili k sobě potichu a Clint zaklel, protože ta slova nezaslechl. Čekal, dokud od něj nebyli pár metrů, než si stoupl a otočil se k nim čelem.
„Můžu vám nějak pomoct, pánové?“ zeptal se Clint tím nejmíň výhružným tónem.
Trhli sebou, ale nic neřekli.
„Sledovali jste mě nějakou dobu,“ řekl zpříma Clint. „Co pro vás můžu udělat?“
Ten mladší s černými vlasy a úšklebkem na tváři se narovnal. „Máme se tě jako bát, ďábelská kreaturo?“ odpověděl a ohrnul ret.
Clint přeskočil lavičku a okamžitě ho popadl za krk, zvedl ho do vzduchu. Ten muž bojoval proti sevření. Jeho partner udělal krok ke Clintovi, ale Clint jen zavrčel. Zmrzl a Clint uslyšel, jak Kurt smykem zastavil.
Jeho kamarád byl v sekundě po jeho boku. „Co je za problém?“
Clint zatřásl chlapem, kterého ho pořád držel. „Jsme ďábelská stvoření,“ sdílel s Kurtem.
Kurt pokrčil rameny. „A?“
Ten starší začal koktat. „Ty… ty de-dej ho dolů hned.“
Clint se zamračil: „Nemyslím si.“
„Mluv a mluv rychle, než můj kamarád tady ztratí nervy,“ přikázal Kurt.
„Jen jsme se chtěli seznámit!“ vykřikl.
Clint dal dolů toho mladšího, ale nepustil. „Takže jste na mě zaútočili?“
Ten chlap zavrtěl hlavou. „Ne, ne… nemyslel to tak.“
Clint si odfrkl a podíval na Kurta. Kurt si překřížil velké paže přes hruď. „Setkat, s kým?“
„Se tvým šéfem. Máme společnost, která by si chtěla promluvit s tvým Alfou,“ řekl pořád jasně nervózní.
Clint a Kurt si vyměnili pohledy. Tady nebyl žádný Alfa. Tak Koncil nepracoval. Takže aspoň tyto dva nevěděli o Alfa Koncilu. To byla úleva.
„A jak víte, že jeden z nás není Alfa?“ zeptal se Kurt s úšklebkem.
„Alfa nikdy nevychází. Nikdo ho neviděl. Vy dva jste byli ve městě a jen poslední měsíc,“ opověděl arogantně chlap.
Kurt zúžil oči. Bylo zjevné, že byli sledovaní. „Předáme zprávu,“ prohlásil Kurt.
„Ne, to není dost dobré,“ hádal se chlap. „Musíme to říct vašemu Alfovi sami. Požadujeme, abyste náš k němu vzali.“
Clint si odfrkl. „Nemáte ponětí, kdo je Alfa, a vy si myslíte, že vás k němu vezmeme? Buď jste ti největší hlupáci, co jsem kdy viděl, nebo si myslíte, že my jsme.“ Zvedl muže výš, pak ho o několik metrů odhodil a ujistil se, že oba cizinci pochopili, jak silní byli.
Muž letěl přes ulici, kde tvrdě přistál. Zasténal a stočil se do klubíčka.
„Tvoje vizitka?“ požádal Kurt a natáhl ruku.
Starší muž rychle vytahoval peněženku a plácl vizitkou do Kurtovi dlaně, pak pospíchal ke svému parťákovi.
Kurt kývl hlavou k jeho náklaďáku a vlezli dovnitř. Clint sledoval ty dva lidi, dokud nebyli z dohledu.
Jakmile ty cizince už neviděl, posadil se zpátky na sedadlo a zazubil se na Kurta. „Chlape, to byla sranda.“
Kurt se zasmál. „Jsem rád, že sis to užil. Pokud nemáš šanci někoho každých pár týdnů dusit, začínáš šílet.“
Clint praštil kamaráda, ale pořád se usmíval. „Takže o čem to opravdu bylo?“
Kurt zavrtěl hlavou. „Museli vědět, že bychom je nikdy nevzali na pozemek. Možná to byl jen jejich způsob, jak nám dát najevo, že jsme sledováni?“
Clint si žvýkal spodní ret. Sledovali ho z kavárny. To znamená, že znali jeho rozvrh. To se mu nelíbilo. Nechtěl, aby byla Sára v nebezpečí.
To ho vyděsilo nejvíc.
„Takže, jak to šlo s tvou holkou? Mluvil jsi s ní tentokrát, nebo jsi na ni vrčel tak jak normálně?“ zeptal se Kurt a pobaveně ho sledoval.
Clint se na sedadle sesul. „Nevrčím na ni,“ hádal se.
Kurt se zasmál. „Jasně, chlape, nevrčíš.“
Clint svého kamaráda ignoroval. Byl si docela jistý, že si Sára nemyslela, že na ni jen vrčí. Nebyly to jen oči cizinců, které ho sledovaly. Zatímco Sára uklízela, taky si Clinta prohlížela. Samozřejmě mu to nezpůsobilo to stejné nepohodlí a agresivní pocity, které měl vůči těm dvěma mužům. Ne, když si ho Sára prohlížela, bylo to jiné. Penis se mu zvedal a krev mu pumpovala v žilách.
Po deset let plnil každý příkaz a každou vteřinu vynakládal na ochraňování v to, co věřil. Teď, když se pohnul od zodpovědnosti k další fázi svého života, chtěl to s někým sdílet.
Nevěděl, jestli Sára byla ta, se kterou se chtěl usadit, ale určitě ji chtěl. Ale to přesně nemohl říct Kurtovi.
Kurt se své první lásky vzdal, jen nedávno ji viděl znovu a musel ji sledovat, jak je s druhým mužem.
Clint nevěřil, že Kurt pořád Beccu miluje. Myslel si, že to bylo spíš tím, že Kurt dosáhl bodu, kdy se ohlížel zpět na svůj život a viděl chyby.
Dojeli k bráně a ti stejní strážci na ně mávli.
Kurt vedle nich zastavil truck. Narazili jsme v městě na problém. Ujistěte se, že budete dávat pozor. Nikdo se bez svolení Koncilu nedostane dovnitř.“
Oba muži přikývli. „Ano, pane.“
Clint se zazubil při dychtivosti obou strážných. Byli šíleně vyděšení při prvním příjezdu Kurta a Clinta. Teď se to spíš změnilo v obdiv.
„Prosím tě. Jsou to jen děti,“ zabručel Kurt, když jeli k domu.
„Ano, pane,“ řekl Clint tak vážně, jak jen mohl.
Kurt ignoroval jeho popichování. „Předám tu vizitku Koncilu. Chceš jít?“
Clint věřil strážcům, ale chtěl si pozemek zkontrolovat sám. Navíc změnit se mu pomůže se uklidnit po nárůstu adrenalinu ze setkání s těmi dvěma lidmi.
„Myslím, že si zkontroluju usedlost. Ujistím se, že je všechno zabezpečené,“ odpověděl Clint.
Kurt přijel k domu a zastavil. „Fajn. Řeknu jim, že jsi k dispozici, pokud budou mít víc otázek.“
Rozešli se jinými směry. Kurt zamířil dovnitř do domu a Clint šel dál kolem budovy. Přeběhl k řadě stromů, a jakmile byl pod nimi a kryly ho, začal se vysvlékat.
Znal směny strážců a měl čas, kdy by za ním nikdo nešel uprostřed směny.
Zhluboka se nadechl a dvakrát si zkontroloval, že byl opravdu sám. Spokojeně si dřepl a začal se měnit.
Ve vlčí formě byl velký. Jednou ho Kurt vyfotil a Clint byl ohromen svou zvířecí stránkou. Miloval změnit se. Ta svoboda být schopný udělat to, kdykoli byl na pozemku, byla hlavním důvodem, proč přemýšlel, že přijme nabídku na práci od Koncilu.
Jakmile byl na všech čtyřech chlupatých tlapách, vyrazil podél plotu, který obklopoval pozemek. Hlídal pachy kolem sebe, ujišťoval se, že nikdo a nic nepřešlo přes bariéru, a byly tu jen ty, které sem patřily. Taky kontroloval jakoukoli slabinu v plotu.
Byl hrdý na to, že bezpečnost byla pořád silná. Že areál byl bezpečný. Jakmile si byl jistý, že je vše, jak má být, klusal zpět pod stromy. Místo toho, aby se změnil hned zpátky, rozhodl se ležet pod stínem jednoho stromů a odpočinout si.
Události rána nebyly až tak špatné. Zvládl už horší. Ale možnost, že mohl uvést Sáru a kavárnu do nebezpečí, ho opravdu štvala.
Ve skutečnosti ho to sralo.
Později se přemění a proklouzne zpět do města. Věděl, že s ním Kurt půjde, pokud ho o to požádá, ale tohle bylo něco, co chtěl udělat sám.
Kurt to pochopí. Jeho kamarád ho tlačil k tomu, aby udělal pokrok se Sárou. Clint čekal, až se rozhodne, jestli zůstat nebo ne, než se s ní sblíží víc.
Ti cizinci v městě mu zkrátili čas. Ale věděl, že by dokázal Sáru ochránit. Hlídal by celé město, pokud by bylo potřeba. Na to byl trénovaný.
Byl lovcem jednotky. Jeho smysly byly z nich všech nejostřejší a jednotka, do které byl přiřazen, nebyla nikdy po všechna ta léta služby napadena ze zálohy. Naučil se splynout s prostředím a věděl, že se mohl dostat do města a zpátky bez toho, aby ho někdo spatřil.
Položil si hlavu na tlapky, zavřel oči a prostě nechal zvuky nesoucí k němu vánek ukolébat ho do spánku.


20 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za preklad a korektúru, a teším sa na ich stretnutie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moooc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Už se moc těším na další kapitolu. Díky:)

    OdpovědětVymazat
  7. ahoj,opět perfektní kapitola už se nemůžu dočkat nové díky Mirka

    OdpovědětVymazat