úterý 28. června 2016

Falešná identita - 12. kapitola 3/3



Manželka? Opřela jsem se rukou o opěradlo, abych vytvořila větší prostor mezi námi. „Viděl jsi tam někoho?“
„Byl to zamlžený den. Okolo nebylo moc lidí.“


„Měli jsme nějaký důvod k tomu setkání? Myslím tím, že ten den bylo u jezera pěkně chladno.“
Náhle mu červeň obarvila krk. „Proč se mě ptáš na všechny ty otázky? Mám pocit, jako bys mě vyslýchala. Myslíš si snad, že to já jsem tě napadl?“ Nuceně se zasmál.
Pokrčila jsem rameny. „Bylo by špatné, kdyby na nás lidi přišli.“
Nějaká emoce mu přeběhla přes oči – vztek nebo strach. Položil mi ruku na koleno. „Maddy, možná bychom prostě měli zapomenout na to, co se stalo.“
Vedle pohovky byl konferenční stolek s mnoha fotografiemi. Na jedné se stříbrným rámečkem pózoval Yates s vysokou kudrnatou ženou. Vypadali šťastně.
Vstala jsem a nechala jeho ruku sklouznout z mé nohy. „To je vaše žena?“
Zabořil obličej do dlaní a dlouze vydechl, než řekl: „Ano.“
„Věděla jsem o ní?“
„Ano.“
Nechápala jsem to. Jak s ním mohla mít Madison vztah? Jedna věc byla randit s vlastním učitelem, ale jiná věc byla randit s učitelem, který byl ženatý.
„Brali jsme se velmi mladí. Záleželo nám na sobě, ale nikdy jsme se k sobě nehodili. Už spolu nežijeme. Sotva spolu mluvíme.“
Už jsem si znovu nesedla a Yates mě nenutil. Koutkem oka jsem sledovala jeho pohyby, když jsem venku zahlédla Aleka. „Co se mezi námi stalo?“
Yates si opřel hlavu o zadní opěradlo, jeho oči těkaly po místnosti. „Nemyslím si – “
„Prostě mi to řekněte.“
„Začalo… začalo před čtyřmi měsíci.“ Čtyřmi měsíci? Madison se rozešla s Ryanem jen před dvěma. Šest týdnů před tím útokem.
„Byla jsi jednou z mála studentů, kteří se nefalšovaně zajímali o mé hodiny, a často jsme se po nich bavili o knihách, které jsme přečetli.“
Nemohla jsem se odtrhnout od té fotky s jeho ženou. Kdy byla focena? Byl jeho úsměv lží?
V krku se mi hromadila otázka, ale neprošla přes rty. Jakoby mi přirostla k jazyku. Věděla jsem, že se musím zeptat. Spolkla jsem tu neochotu. „My… spali jsme spolu?“
Zaváhal. Přemýšlel snad o lži? Už na to bylo pozdě. Jeho zaváhání bylo stejné, jakoby odpověď řekl nahlas.
„Ano, spali,“ řekla jsem, nenechávajíc žádný prostor na protesty. Madison bylo osmnáct – jen o dva roky starší než já – a stejně byla o tolik zkušenější. Já jsem ještě ani nikoho nepolíbila a ona už spala s tímto mužem a také možná s Ryanem.
Vyskočil, znepokojený ve tváři. „Ne – teda, ano, spali, ale není to tak, jak si myslíš. Byla jsi ohledně toho v pohodě. Chtěla jsi to, netlačil jsem na tebe.“
To bylo tak ubohé. V hlavě mi vířilo mnoho otázek a snažily se mi rozervat lebku. „A to byl důvod, proč jsme se ten den u jezera měli sejít?“
Přitiskl si dlaně k tělu, ale pořád se mu chvěly. „Ne, měli jsme se potkat, protože sis chtěla promluvit.“
„O čem?“
„Já nevím,“ řekl, ale vyhýbal se mému pohledu.
Natáhl se po mé ruce, ale ustoupila jsem. Nechtěla jsem, aby se mě dotkl, dokonce jsem ani nechtěla, aby stál tak blízko.
„Co chceš dělat teď?“ Napětí mu orámovalo oči. Už nebyly tak něžné jako před pár chvílemi. Chytil mě za ruce. Tentokrát jsem nebyla dost rychlá, abych se odtáhla. „Nikomu to nesmíš říct, Madison. Mohl bych přijít o práci. Je to proti školním pravidlům.“
Jeho úchop byl náhle pevný, začalo mi být nepříjemně. Jeho výraz byl na pokraji zoufalství. „To není hra. Oba jsme do toho zainteresováni a ty to víš.“
Setřásla jsem ho, ale hleděla jsem na něj, když jsem couvala z místnosti. „Nebojte se. Neřeknu to živé duši.“
Ačkoliv si potrestání zasloužil, nechtěla jsem, aby na to přišli Linda a Ronald. Řeknu to ale Majorovi, který najde způsob, jak Yatese vystrnadit z jeho místa, aniž by lidi zjistili celý příběh.
Následoval mě do předsíně, ale udržoval vzdálenost, jakoby cítil ty vlny přezírání, které se hrnuly ode mě k němu.
„Už musím jít,“ řekla jsem a prolétla předními dveřmi a ani se neotočila, ačkoliv jsem věděla, že mě sleduje.
Moje kroky v ulici vytvářely ozvěnu. Za rohem už na mě čekal v autě Alek a rozjel se hned, jak jsem si sedla dovnitř.
„Co říkal?“ zeptal se.
„Dej mi vteřinku,“ zasyčela jsem. Potřebovala jsem si uspořádat myšlenky a zbavit se té nevolnosti v žaludku.
„Udělal snad něco?“ Zpomalil auto, jakoby se chtěl vrátit k Yatesovu domu.
Ačkoliv se mi líbilo, jak moc byl ochranitelský, bylo to zbytečné. „Ne, jsem v pořádku. Jen… je ženatý. Jak k tomu ještě mohl spát se svou studentkou?“
Alek se na sedadle uvolnil. „Takže s ní vážně spal? Nebyl to jenom flirt?“
„Nebyl.“ Znovu se mi udělalo špatně od žaludku. Možná to bylo i proto, že navzdory všem našim přípravám jsem Madison neznala a ani její přátele a rodinu.
„Madison byla u jezera v den útoku, aby se s ním potkala. Řekl mi, že si s ním chtěla o něčem promluvit. Myslím si ale, že mi něco neřekl.“
Alek se natáhl a dotkl se mých rukou, které jsem měla sevřené v pěsti. „Povím o tom Majorovi. Třeba o Yatesovi ještě něco zjistí.“
Přikývla jsem, ale má mysl už byla daleko. Nemohla jsem na Madison přestat myslet. Kdo skutečně byla. Kolik dalších tajemství si s sebou vzala do hrobu?
Alek zaparkoval pár domů od Chambersových a otočil se ke mně. Ústa měl sevřená starostí. „Budeš v pořádku?“ Kůže pod jeho dlaní hřála a já se jako obvykle uvolnila. Nikdo jiný na mě takto nepůsobil.
„Jen si potřebuji všechno promyslet. Musím zjistit víc o Maddyině minulosti, co se doopravdy stalo. Možná bych se měla pokusit promluvit s Ryanem.“

Alekův výraz se změnil v úšklebek. „Sama? Nejsem si jistý, jestli to ten nejlepší nápad. Hádám, že ten chlap k Madison chová pěknou zášť. Není divu, když ho jeho holka podváděla.“

6 komentářů: