úterý 21. června 2016

Falešná identita - 12. kapitola 2/3



O tři čtvrtě na pět jsem sešla ze schodů a snažila se necítit vinu při pohledu na Lindinu znepokojenou tvář. „Nezapomeň zavolat.“ Objala mě na rozloučenou a čekala venku, než jsem zabočila za roh. Ana bydlela nedaleko, takže jsem si nemusela vymýšlet výmluvy, proč mě tam Linda nemá odvézt.


Alek na mě čekal za volantem černého džípu. Nenápadně jsem se rozhlédla, jestli mě někdo nepozoruje.
„Řekla jsem Aně, že mám s tebou rande,“ vychrlila jsem hned, co jsem zavřela dveře.
„Proč?“ Nereagoval tak překvapeně, jak jsem očekávala.
„Chtěla vědět, co se to se mnou děje. Zřejmě už měla dost těch lží, které jí Madsion napovídala, takže jsem s něčím musela přijít. Ona je navíc moje alibi pro opuštění domu, takže tohle bylo nejjednodušší vysvětlení. Nemyslím si, že se tě bude ptát, ale kdyby jo, tak jí prostě řekni, že jsme kroužili kolem ve tvém autě.“
„Wow, jak vzrušující rande. Můžu alespoň přidat nějakou akci na zadních sedadlech?“
Věděla jsem, že se snaží být vtipný, ale s tím vším, co se mezi námi stalo, mi smích nějak nešel přes pusu. Odvrátil se, čelist mu ztuhla, a nastartoval auto. Byla jsem ráda, když zvuk motoru pronikl přes tíživé ticho.
Alek zaparkoval pár bloků od domu pana Yatese, takže si nás určitě nevšimne.
„Buď opatrná. A nenech se osahávat,“ řekl s obvyklou profesionálností.
„Jasan, díky za radu.“ Můj sarkasmus ho přinutil se zamračit, ale než mohl odpovědět, vystoupila jsem z auta a rozběhla se k domu. Ačkoliv jsem se neohlédla, věděla jsem, že mě Alek následuje.
Trávník pana Yatese na předzahrádce byl čistý a čerstvě posekaný; ani jediný lístek trávy nebyl výš než ostatní. Poštovní schránka a rámy oken byly bílé, jakoby je někdo natíral před několika hodinami, mezi spáry nebyla vidět žádná špína. Kdybych nevěděla, kdo tu bydlí, neřekla bych, že svobodný muž.
Když jsem kráčela ke vstupním dveřím, otřela jsem si zpocené dlaně o rifle. O tomto člověku jsem nevěděla opravdu vůbec nic. Byl ženatý? Nevšimla jsem si prstýnku. Byl by těžkým soupeřem v boji? Vypadal jako atlet. Možná to bylo tím. Možná že dobrovolně vstupuji do domu člověka, který zabíjí lidi. Nevěděla jsem, jestli byl Variantem nebo jestli mám šanci se proti němu postavit. Cítila jsem v nohách stoupající adrenalin. Ale neměla jsem na výběr. Závisejí na mně životy.
Zmáčkla jsem zvonek u dveří.
O sekundu později se dveře otevřely a přede mnou stál Yates. Musel sledovat můj příchod z okna nebo čekat v předsíni. Zavedl mě dovnitř a rychlým pohledem zkontroloval ulici, jestli mě nikdo neviděl. Přejela jsem rukou po paralyzéru v kabelce.
Síň voněla čokoládou.
„Udělal jsem čokoládové sušenky,“ vysvětlit a zavedl mě do velké kuchyně celé v nerezu. Na neposkvrněně čistém pultu ležel plech s čerstvými, do zlatova upečenými sušenkami. Proč do háje upekl sušenky?
„Jsou to tvé nejoblíbenější,“ usmál se nejistě. Líbilo se Madison, jak se o ní staral? Na kůži se mu objevil pot. Byl nervózní nebo to bylo jen kvůli teplu z trouby? Zvedl plech a podržel ho přede mnou. Ruce se mu třásly. „Pořád jsou teplé. Chceš jednu?“
Voněly skutečně výborně a vypadaly ještě lépe. Vážně by byl takový problém jednu ochutnat?
„Ne, děkuji, nemám hlad. Právě jsem jedla sendvič,“ odpověděla jsem. Byla to pravda.
Jeho úsměv zmizel, když pokládal plech zpátky na stůl.
Ucítila jsem, jak mi po zádech teče pot. V kuchyni bylo moc horko. Spočinul na mě očima, nepřerušujíc svůj pohled. „Mohli bychom jít někam jinam?“ Zeptala jsem se a udělala krok směrem k síni.
Vypadal nerozhodně. Byl to vážně tak těžký požadavek? Jeho oči se rozhlédly po kuchyni, přes kouřící sušenky, prázdný hrnek od kávy na kulatém skleněném stole, až skončil svou cestu na nožích na pultu. Musela jsem se zastavit, než jsem se dotkla A na své hrudi. Použil Yates jeden z těch nožů, aby ho vyryl do svých obětí?
Krůpěj potu mi stékala po zádech. Alek byl venku. Přišel by, kdybych zaječela. Cítila jsem svůj paralyzér přes kabelku.
Znova jsem udělala krok zpět. Yates se oklepal z otupění, prošel kolem mě, přičemž se ramenem dotkl mé paže a poslal mi třes do celého těla.
Následovala jsem ho do obýváku, kde bylo naštěstí chladněji. Ohlédl se na mě a ukázal na pohovku. Byla měkká a já se do ní zabořila. Nebude snadné odtud rychle utéct.
Yates naplnil dvě sklenice vodou a položil je malé podložky, než si sedl vedle mě, tlačíc svou nohu na mou. Uhnula jsem do strany, ale opěradlo můj únik zastavilo. Pořád jsem cítila teplo Yatesova těla prosakující denimem mých kalhot. Přejela jsem si po noze rukou, aby zmizelo. Yates se na mě podíval, oči mu spočinuly na mé jizvě na krku. Bylo divné myslet si, že Madison na něm mohla něco vidět, že by vítala jeho pozornosti.
„Setkávali jsme se tady často?“ Můj hlas byl ochraptělý. Zhluboka jsem se napila a až potom si uvědomila, že ve vodě mohl být jed. Rychle jsem sklenici zase položila. Yates na ni chvíli koukal, pak ji zvedl a položil na podložku. Utřel pár kapiček vody z dřevěného stolu. Byl očividně důkladný, což byl přesně ten druh muže, který by za sebou pečlivě zakryl všechny stopy.
Pak zavrtěl hlavou, vypadal téměř rozpačitě. „Jenom dvakrát. Obvykle jsme se scházeli v Manlow nebo u jezera.“ Trhnul sebou, jeho oči těkaly z jednoho místa na druhé. Madison byla nalezena na břehu jezera. Musel na mém výrazu něco poznat, protože náhle vypadal, jakoby mu bylo špatně.
„Setkali jsme se u jezera ten den, kdy jsem byla napadena?“
Přejel si prsty přes puk kalhot. „Takže ty si vážně nic nepamatuješ?“ Zaslechla jsem stopu úlevy v jeho hlase.
„Ne. Nevyhýbejte se mým otázkám.“
„Měli jsme se ten den sejít,“ řekl pomalu.
„Před útokem nebo po něm?“

„Já – nejsem si jistý. Šel jsem pozdě, protože jsem se pohádal s manželkou, a když jsem přijel k jezeru, nikde jsem tě tam neviděl. Myslel jsem si, že jsi odešla. Kdybych věděl, že tam na mě čekáš…“ Jeho hlas se ztratil a on se ke mně přiblížil.

7 komentářů:

  1. hmm to je zajímavé :-)

    děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za další část :)

    OdpovědětVymazat
  3. Katuš,moc díky za nový překlad. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat