středa 25. května 2016

Vládci noci - 5. kapitola 1/3


Marcus stál před dveřmi do koupelny, rukama svíral rám po obou stranách, hlavu skloněnou. Uvnitř, Ami dělala to, co řekla, že udělá: sprchovala se.

Snažil se ji ze všech sil přemluvit, aby ho nechala podívat se na její rány jako prvního, ale tvrdila, že kdyby to udělal, obvazy by se jen namočily, a když by se sprchovala, musely by se znovu vyměnit.
S povzdechem zvedl hlavu, narovnal se a rozhlédl se po její ložnici.
Překvapila ho. Očekával, že uvidí otevřené kufry s oblečením, které bude buď to chaoticky rozházené, nebo úhledně složené v komíncích. Předpokládal, že její papírové krabice budou navršené u zdi nebo na židli v rohu, víko nebo dvě budou možná pryč a budou vystavovat svůj obsah. Myslel si, že najde pokoj v přechodném stavu. Místnost, která bude odrážet stejný nedostatek spokojenosti, kterou cítil on s touto situací, naději být přidělena k jinému nesmrtelnému, nebo neochotu přiznat, že by to mohlo být natrvalo.
Ale všechno bylo vybaleno. Krabice a kufry byly pryč, nejspíše uložené na půdě.
Skrz otevřené dveře šatníku viděl pověšené džíny, kapsáče a košile. Kabát. Žádné šaty nebo sukně, pokud mohl soudit. Pod nimi na podlaze úhledně seřazené v řadě byly kanady, černé kotníkové tenisky Converse Chuck Taylor a chlupaté pantofle, které vypadaly jako tygří tlapky. (Zakřenil se, když zahlédl ty poslední.) Všechny byly tak malé, že mu připadaly jako dětské.
Všiml se, že mezi nimi neležel ani jeden pár lodiček s vysokými podpatky nebo decentních lodiček.
Možná, že byla jako Bethany. Beth vždycky obracela oči v sloup nad stereotypem police-za-policí-plné-bot-od-módních-návrhářů, které média tak často vztahovala na ženy.
Proč bych měla chtít utrácet stovky, ne-li tisíce, dolarů za jeden pár bot od módních návrhářů, které vypadají jako něco, co moje babička nosila v sedmdesátých letech? zeptala by se, jak by si zavazovala své pohodlné tenisky. Kromě toho, kam bych je nosila?
Marcus se nad tím pozastavil. Již podruhé od Amina příchodu, nebyly myšlenky na Bethany doprovázeny pocity smutku a sklíčenosti. Pouze láskou.
K čertu se Sethem, že měl celou dobu pravdu, mentálně zanadával, necítíc se dobře při úlevě, kterou to zjištění zplodilo.
Zbytek místnosti vypadal jako před Aminým příchodem. Postel standartní velikosti s bílou přikrývkou. Ladící noční stolky po obou stranách. Prádelník. Židle. Všechno bylo stejné, kromě toho, že různé plochy teď byly ozdobeny obrázky Setha, Davida a Darnella.
Větší nahlédnutí do Amina charakteru. Brala zodpovědnost vážně. Byla mu přidělena jako jeho Druhý, a i kdyby přišlo peklo nebo velká voda, ona to udělá. I kdyby se on dětinsky pokoušel učinit její život mizerným. Uklizený pokoj kolem něj byl stejně tak demonstrací jejího odmítnutí odstoupit z boje, jako byl jejich střet s upíry.
Na druhé straně koupelnových dveří zaznělo zaskřípání, jak se kohoutek otočil, a voda přestala téci. Zvuky Ami, jak vylézá ze sprchy a otírá si ručník po celém těle, dosáhly k jeho citlivým uším.estože Ami byla tak krásná, Marcus necítil žádné vzrušení, když si to představoval. Byl příliš posedlý zraněními, které nepochybně otřela, bílý ručník zrůžověl krví, která z nich stále unikala.
Ami?“ zavolal přes dřevo.
Zaznělo bouchnutí.Au!
Co se stalo? Jsi v pořádku?“
„Vylekal si mě,“ zněla její rozladěná odpověď.Proč jsi tady? Neměl by ses dole krmit?“
Ano, to by měl, ale měl příliš velký strach ji opustit, bál se, že by mohla ztratit vědomí ze ztráty krve nebo mít závratě, uklouznout a spadnout.Jsem v pořádku,“ zalhal.Pusť mě dovnitř.“
Ne!“ zvolala šokovaným hlasem. „Jsem nahá!“
Dobře. Byl červ. Byl sliz. Byl žabinec. Byl bakterie, která se živí žabincem. Protože nedokázal zabránit svému tělu, aby nezareagovalo na její prohlášení. Vedl si velmi dobře, udržoval vše na profesionální úrovni, pak ta slova splynula z jejích rtů a ... obrazy nahé Ami bez zranění bombardovaly jeho vyčerpaný, mužský mozek a...
Jo, byl žabinec.
No tak, Ami. Nežádám tě, abys mi dovolila tě osahávat. Žádám tě, abys mě nechala vstoupit, abych se postaral o tvé rány.“
„Dokážu se o ně postarat sama.“
Zatraceně tvrdohlavá ženská.Dokonce i o ty na tvých zádech?“ Dokonce ani nevěděl, jestli na svých zádech nějaké měla, ale myslel si, že to stojí za pokus.
Pauza. „Jsem nahá,“ opakovala váhavě.
Prosím, přestaň to říkat,“ žádal a potlačil zasténání. Poslední věc, kterou potřeboval, zatímco se jeho tělo snažilo vyléčit jeho vlastní rány, byla ta, aby se ten malý zbytek krve všechen nahrnul do jeho slabin. Jak se nyní zdálo, že se děje.Podívej, já... Vydrž.“
Přešel k prádelníku a otevíral zásuvky, dokud nenašel spodní prádlo. Popadl světle hnědou podprsenku s kosticemi z vrcholu jednoho uklizeného štosu a bílé kalhotky z druhého a vrátil se ke dveřím.
Marcusovi se dokonce líbilo i její spodní prádlo. Kdysi měl intimní dohodu s ženou, která mu odepřela vidět ji ve spodním prádle, které nebylo krajkové nebo k sobě nepasovalo. Nosila květinové push-up podprsenky a tanga, o kterých přemýšlel jen jako o dentální niti pro zadky. Nebyl si jistý, proč si ženy myslí, že se muži starají o takové věci. Zeptejte se jakéhokoli muže, jestli by raději viděl ženu nahou nebo v sexy prádle a jednomyslná odpověď by byla: nahou.
Když Marcus viděl ženu ve spodním prádle, nezavrhl ho za to, že bylo příliš obyčejné nebo ze dvou různých barev nebobavlny namísto hedvábí. Byl příliš zaneprázdněný počítáním, jak rychle ho mohl svléknout. Čím méně mašliček a stuh a drobných zapínání, tím lépe.
Ami,“ zavolal, „zabal se do ručníku a otevři dveře.“
Neuvidíš mě nahou!
„Přestaň mi připomínat, že jsi nahá,“ nařídil podrážděně.
Proč?
Nevinnost a zmatení, které naplňovalo otázku, Marcuse natolik překvapilo, že se mu přerušil jeho myšlenkový pochod.
„Marcusi?“
„Cože? Ach. Zůstaň za dveřmi a otevři je na 12 centimetrů. Nechám oči zavřené.“
Ticho.
Slabé zašoupání nohou na dlaždicích.
Klika se pohnula – dveře nebyly ani zamčené? – a dveře se pootevřely na požadovaných 12 centimetrů.
Zavírajíc oči, Marcus strčil pěst svírající spodní prádlo dovnitř.Na. Pospěš si a oblékni si je. Nechci, abys ztratila ještě více krve.“
Její jemné prsty vytrhly nabízené spodní prádlo z jeho dlaně. Marcus stáhl svou ruku a nechal ji znovu zavřít dveře.
Mohl slyšet každý pohyb, jak upustila ručník a oblékla si sporý oděv a cítil, jak jeho vzrušení slábne o trochu víc s každým zasyknutím nebo zalapáním po dechu, které ji uniklo, jak látka poškrábala řezná zranění, a pohyb vyvolal bolest.
Dveře se prudce otevřely.
Koupajíce se v jasném světle kamenem dlážděné místnosti, Ami si ho nejistě prohlížela. Poté, co si oblékla podprsenku a kalhotky, znovu se zabalila do ručníku. A, přesně jak se Marcus obával, bílá, hebká bavlna se chlubila četnými růžovými skvrnami.
„Pusť ho,“ řekl a ukázal na ručník.
Její potlučená brada se tvrdohlavě vysunula dopředu.Dokážu se o sebe postarat sama.“
„Neměla by ses o sebe postarat sama,“ řekl.Měli bychom se o sebe postarat navzájem. To je to, co Nesmrtelní Strážci a jejich Druzí dělají.“ Když otevřela ústa k protestu, zvedl ruku, aby ji zastavil.Udělala jsi svou práci dříve a zachránila mi zadek. Teď mě nech udělat tu moji a nech mě postarat se o tebe.“
Uplynul okamžik, při kterém na sebe jen zírali.
Prosím,“ dodal.
S viditelnou nechutí upustila ručník. Marcus zaklel.
Kdyby ti upíři, kteří ji napadli, už nebyli mrtví, dopadl by je a pomalu zabil.
Dva nejhlubší řezy – jeden na jejím stehně a druhý na jejím boku – byly stlačeny dohromady motýlkovou náplastí. Její tmavě hnědá podprsenka držela její krásná, plná ňadra, ale už získala červenou skvrnu na předním, levém ramínku. Zatraceně blízko jejího srdce. Její bílé kalhotky objímaly pěkně zaoblené boky a měly růžové otisky prstů na úzkých bočních stranách. Bledá kůže Amina obličeje, ramen, hrudníku, paží, úzkého pasu, stehen, kolen a lýtek vystavovala na odiv příliš mnoho řezných ran, aby se daly spočítat, a byla prosycena tmavými modřinami. Její ohnivě červené vlasy visely v chuchvalcích, které vypadaly za mokra hnědé, občasné kapky se vytvořily na konci kadeře, pak stekly dolů po její kůži.
Více modřin na jejím čele, bradě a líci se hodilo k tmavým kruhům pod očima, jak na něj zírala.
Vypadala tak dojemně křehce.
„Otoč se,“ zamumlal.
Udělala to.
Marcus zatnul zuby, aby potlačil další nadávky, když uviděl hrbolatou, červenou čáru, která vedla z vrcholu jednoho ramene napříč ke spodku protilehlé lopatky. Další vedla přes její pravou ledvinu. Její oblý, pevný zadek se jevil bez poskvrny. Alespoň na jejích kalhotkách nebyly žádné růžové nebo červené skvrny, které by naznačovaly průsak zranění. Ale zadní část jejích stehen nesly červené pruhy jako měly zebry.
„Nebyl jsem dostatečně rychlý,“ procedil mezi zuby.
Podívala se na něj přes své rameno.Cože?
„Nedostal jsem se k tobě dostatečně rychle, abych ti hlídal záda.“
„No,“ odvětila klidně, „byl jsi trochu zaneprázdněný, v případě, že bys zapomněl.“
Marcus zavrtěl hlavou, přísahal si, že příště udělá lípprosím, nenech, aby tu bylo nějaké příště –, umyl si ruce, pak sáhl pro velkou tubu antibiotické masti, která ležela na pultu vedle umyvadla.
Je to… je to špatné?“ zeptala se.V zrcadle to nevypadalo tak špatně.“
Poklekl za ní a jemně pokryl každý řez mastí. Kupodivu, všechny, jak by řekli nesmrtelní, byly povrchové rány. Žádné dostatečně hluboké, aby skutečně vyžadovaly stehy. Vypadá to, že bolí jako peklo,“ nicméně poznamenal. Řezné rány jakékoli hloubky obvykle bolely jako peklo, zejména při polití vodou. Její sprcha musela být nepříjemná.Bolí?“ Vzhlédl včas, aby viděl, jak zatnula čelist.
„Měla jsem horší.“
Horší než tohle?
Když skončil s ošetřováním všech řezů ve výhledu, Marcus sevřel její boky a obrátil ji čelem k sobě.
Opravdu neměl rád vzhled té rány na boku, i když nevypadala být tak hluboká, jak si zpočátku myslel.Nech mě zavolat Rolanda,“ žádal.Může tu být za půl hodiny a vyléčit ti všechny tyhle rány během několika minut.“ Marcus si často přál, aby se narodil s více užitečným dárkem, jako je Rolandova schopnost léčit svýma rukama nebo dokonce Rolandovy podružné telekinetické schopnosti. K čemu do pekla je dobrý vidět duchy?
Proč si myslíš, že by přijel?“ opáčila.
„Je to můj přítel.“ Marcus byl jediný, komu Roland umožnil, se k němu přiblížit, než se objevila Sára.Pokud požádám, přijede.“
„Ne, děkuji.“
O mnoho motýlích náplastí, obyčejných náplastí a velkého množství gázy později, skončil s ošetřováním jejích nohou a vstal. Otevřel jednu ze spodních skříněk, vyndal další ručník, vytřepal ho, pak na dvakrát přeložil a rozprostřel na pult vedle umyvadla.
Tváří v tvář Ami, Marcus položil své ruce kolem jejího pasu. Zalapala po dechu, jak její oči vylétly, aby se setkaly s jeho. Zvedl její nepatrnou hmotnost, posadil ji na nyní vypolstrovaný pult a ustoupil.
Teď ten zbytek,“ zamumlal.
Jak se šel věnovat zbytku řezů, něco ho stále trápilo.
Marcus se zamračil. Byly to ty modřiny. Tak mnoho, mnoho modřin, které ji pokrývaly. Neměly by mít tak tmavý odstín fialovo-černé. Ještě ne. Ne tak rychle.
Začalo se tvořit tušení.
Pokud by zkontroloval modřiny po několika hodinách, budou už blednout do hněda, pak do nazelenalé žluté? Urychlily se její léčící schopnosti?
To zranění na jejím boku opravdu vypadalo hůře, když ho kontroloval na kapotě Priusu. Byly ty řezné rány, které právě ošetřil tak zázračně povrchové, jak se zdálo? Nebo byly horší, když byly způsobeny, a již se začaly zavírat?
Ami, jsi obdařená?“
Její oči uhnuly z jeho.Proč se na to ptáš?“
„Kvůli tvým modřinám.“ Jeho dotyk, lehký jako pírko, přejel prsty přes pár jejích modřin, které zbarvily její předloktí, a pak ji vzal za ruku. „Už jsou tak tmavé. Myslel jsem si, že modřinám člověka trvá déle získat svou sytou barvu.“
Dívala se na jejich sepjaté ruce a pokrčila rameny. „Hádám, že se mi modřiny tvoří snáz.“ Opatrně, Ami pohladila palcem hřbet jeho ruky.
Prosvištěla jím malá jiskřička. Marcus polkl. „Je mi líto, že jsem byl takový bastard.“
Její pohled se setkal s jeho, zářící překvapením a něčím jiným, co nedokázal rozluštit.Nebyl jsi–“
„Ano, byl,“ přerušil ji.Ale s tím je konec. Dnes večer...“ Zavrtěl hlavou.Žádný Druhý nikdy nebojoval tak intenzivně. Žádný Druhý nikdy neriskoval tolik, aby mě ochránil. Aby mi pomohl. Byla to pro mě opravdu čest, že jsi mi kryla záda.“
Její rty se stočily nahoru.Děkuju ti.“
„Myslíš, že bychom mohli začít znovu?“ zeptal se.Nebomoje působení jako nevlídného starého mrzouta odehnalo?“
Její pousmání se proměnilo v široký úsměv.Můžeme začít znovu.“
„Dobře.Ustoupil, upravil uchopení její ruky a formálně jí potřásl.Dovol mi, abych se představil. Mé jméno je Marcus Grayden a zoufale potřebuji Druhého.“
„Těší mě, Marcusi. Jmenuji se Amiriska, a věřím, že jsem to, co jsi hledal.“
Pravdivější slova nebyla nikdy řečena.
Pozvedl si její ruku ke rtům.Pak to vypadá, že jsme dohodnuti.“
Přikývla a zavřela oči, její dech se vynořil v povzdechu. Potom každý její sval ochabl a Ami padala dopředu.
Překvapený Marcus kolem ní zaklenul své paže a podržel si ji na hrudi, její dolní polovina byla stále usazena na pultu.Ami?“ Lehce s ní zatřásl.Ami?
Posunul ji tak, aby ležela na jeho paži a sčísnul jí vlhké vlasy z obličeje.
Se zavřenýma očima Ami neodpověděla.
Ztratila příliš mnoho krve? Upadla do šoku?
Marcus ji podebral z pultu, odnesl ji do ložnice, a, odhrnujíce přikrývku, položil ji jemně do postele. Jakmile vytáhl pokrývku zpátky k její bradě, vytáhl svůj mobilní telefon a vytočil Sethovo číslo.
Spadlo to přímo do hlasové schránky.
Sprostě zaklel a začal vytáčet Rolandovo číslo, pak si vzpomněl na Aminu silnou averzi k tomuto nápadu, stejně jako její odmítnutí jet do Sítě, aby se o ni postarali její lékaři.
Opravdu by raději nezradil její důvěru tak rychle.
Frustrovaný, napsal esemesku Sethovi: Zvedni svůj zasranej telefon! Ami tě potřebuje!

***

22 komentářů:

  1. Děkuji moc za další překlad!!

    OdpovědětVymazat
  2. úžasné, děkuji za překlad:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé !!! Díky moc za překlad a korekci další části !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc děkuji za další skvělý překlad a korekturu. Už se strašně těším na další část!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem veľmi pekne za skvelý preklad a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za ďalšiu úžasnú kapitolku ��

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za krásnou kapitolu. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za další kousek příběhu a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat